Kešu1981 komentáře u knih
Vykrádání banky v podání paní autorky mě ve finále vážně pobavilo...proč něco komplikovat, když to jde udělat tak "prostě" :o)
Uvažuji, proč zrovna jednorázovka? A ještě k tomu nejoblíbenější?
Za sebe můžu říct, že jde nejspíš o zhodnocení přístupu ke knize po přečtení. Rozhodně jednorázovka! Ale nejoblíbenější? Ani omylem, je mi líto.
Výbornej příběh...děj rychle plyne...Filip i Max jsou sympaťáci a happy end jsem jim moc přála.
Jen škoda, že to tak rychle uteklo. Každopádně tleskám!!!
Jako vážně?...musela jsem se přemlouvat, abych to dočetla, přeskakovala jsem odstavce emočního myšlenkové balastu a toužila po konci!
Ty dvě hvězdy dávám za vedlejší postavy Siri a Bashira.
Přála jsem si přečíst víc a voala... "pár stránek navíc"...
Tak přesně tohle by měla mít každá skvělá kniha...
Děkuji a tleskám!
Nádhera!!! Tak příjemně se to četlo, tak rychle to plynulo...Klidně bych si přečetla jednou tolik kapitol, aby to ještě trvalo... Tleskám!!!
(SPOILER) Bazzel a jeho breberky, Tom a jeho ponaučení z přečtených příběhů...moc mě to bavilo, několikrát jsem se vážně pobavila, určitě si někdy příběh přečtu znovu :o)
Tumáte, dala byste si?“
„Děkuju, ale ne. Totiž, ráda bych, jenže to nejde.“
„Proč ne?“
„Snažím se shodit.“
„Shodit koho?“
Cassandra se zarděla a zatvářila se dotčeně, jako by se záměrně choval nechápavě. „Shodit na váze.“
Tom přejel pohledem její bujnou a pozoruhodně vnadnou postavu. Nechápavě zavrtěl hlavou. „Proč?“
Cassandra s uzarděním přiznávala: „Přibrala jsem od Pandořiny svatby skoro šest kilo.“
„Co na tom sejde?“ ptal se Tom čím dál nechápavěji. „Všechna ta kila jsou nádherná."
...je to miláček :o)
Tom pohlédl na Bazzlea. „Pojď,“ řekl a vyšel z kanceláře.
„Já se koupat nebudu!“ prohlašoval úzkostlivě chlapec, zatímco ho následoval. „Dávám výpověď!“
„Obávám se, že každý, kdo pro mě pracuje, musí dávat čtrnáctidenní výpověď – písemně – než smí odejít.“ Což sice posouvalo hranice jeho politiky přísné pravdomluvnosti, ale Tom byl ochoten udělat výjimku kvůli chlapci, kterého zaživa požírali paraziti.
„Jsem negativní,“ protestoval chlapec.
„Co to s tím má co dělat?“
„To znamená, že žádnou výpověď napsat nemůžu."
„Správné slovo je ‚negramotný‘,“ opravil ho Tom. „V kterémžto případě, Bazzle, pro mě budeš zřejmě pracovat navěky.“
Já bych teda padákem neskončila, ani za zlatý prase nee :o) skvěle se to četlo...
Knížka mě pěkně navnadila...nakonec jsem vzala do ruky o víkendu průvodce Islandem :o)
Dávám 2x pět hvězd...protože už teď vím, že si tenhle příběh někdy přečtu znovu, tak moc je to dobrý!!! Reread :o)
Plný počet za ten humor v krásném příběhu...výbuch smíchu v plné tramvaji, to se mi nestává tak často...a hurá na další díl :o)
Pobavila mě akce na D1...Simír Gerchán by asi záviděl, což?
Skvělé zakončení série, tleskám. A doufám, že se dočkáme dalších knih od autorky. Její styl psaní mi prostě sedne.
Tentokrát nechyběl ani humor a vtipy, pobavila sem se...
3/4 knihy je emoční balast: můžu / nemůžu, chci / nechci, coby / kdyby. Přitom příběh by to byl fakt super. Takže mě čtení spíš štvalo a ty vnitřní monology sem pak už jen přeskakovala, abych se dobrala konce. Škoda