Ketrin.TR komentáře u knih
"Doprčic, proč do takové země jeli?!" problesklo mi při čtení tisíckrát hlavou. Touha po dobrodružství se téměr lusknutím prstů změní v boj o přežití a já jenom v úděsu hltala jednu stránku za druhou. Úžasně napsané a veškeré hrůzné zážitky jsou o to silnější, když knihu člověk čte v pohodlí domova v teplé posteli, s šálkem kouřícího čaje a sladkou broskví nakrájenou na talířku.
Jsem zvědavá jestli i ty naše "slavné" turistky jednoho dne podobně poodhalí dva roky svého únosu v Pákistánu...
Jednou za čas vždycky zabrousím do těchto témat a pokaždé jenom nechápavě kroutím hlavou jaké hrůzy tenkrát byly páchané. Knížku jsem přečetla v podstatě během pár hodin, trošku jsem čekala podrobnější vyprávění o Mengeleho pokusech a o životě v táboře; vše se událo tak nějak "na pár stránkách". I tak to ale neubírá na kvalitě této knížky/vyprávění. Fotografie na konci jenom dokreslí celý ten hrůzný čas, o kterém příběh Evy podává svědectví.
Nějak jsem od tohodle počinu moc neočekávala a o to víc jsem byla mile překvapena. Zezačátku mi dělalo trochu problém si zvyknout na styl psaní; poměrně strohé a krátké věty v přítomném čase ve stylu "Anne třeští oči. Marco se nehýbe. Anne k němu vzhlédne." byly zpočátku hůře stravitelné, přeci jenom mám radši trošku košatější stavby vět. Ale jakmile se děj rozjede, člověk si na tento styl psaní zvykne a jenom lítá očima po řádcích. Autorka bravurně popsala psychologii a myšlenkové pochody zoufalých lidí, kteří přišli během jedné noci o své dítě. Příběh není sice nikterak náročný a dechberoucí, ale i tak zaujme a vtáhne čtenáře do děje takovou silou, že brzy otáčíte poslední stránku.
Velmi smutná knížka s tragickým příběhem, který umocňují pohledy matky, dcery a výňatky ze sociálních sítí a SMSek. Stránky se doslova četly samy, při čtení Amelie mi až pukalo srdce nad tou nespravedlností a zoufalstvím, ze kterého nebylo cesty ven.
Pokud hledáte napínavou detektivku tak tuto knihu raději vynechte; v té záplavě severských detektivek se tato vcelku ztrácí. Kniha popisuje pátrání a práci týmu a její valná část se odehrává v policejní zasedací místnosti, kde se pořád dokola opakuje kdo co objevil, zjistil a kdo co bude dělat a zkoumat dál. Spousta poznatků z vraždy se neustále opakuje; na druhou stranu se v tom aspoň čtenář neztrácí. Styl autorky mi moc nevyhovoval; věty jsou poměrně jednoduché a chybí mi nějaké barvitější vyprávění a popis. Nejvíce mě bavil konec kdy už to začalo mít dlouze očekávaný spád.
Velmi originálně napsaná knížka. Zápletka je vcelku jednoduchá, ale díky posunu času se tak zamotává a přiostřuje až jsem kolikrát byla zoufalá za Nicka jak z toho všeho ven a že to snad nikdy neskončí. Doporučuji přečíst, od knížky se jen tak nedá odtrhnout a silně vtáhne do děje!
Neskutečně silný a emotivní příběh! Z každé stránky na vás dopadá těžké utrpení lidí, kteří byli násilím odvlečeni z domova a bojovali o holý život v krutých podmínkách, které si člověk v dnešní době jen těžko dovede představit.... Jak lehké je otočit kolečkem a mít příjemné, hřejivé teplo, zatímco z knihy na vás dýchá mráz a led ze samotné Sibiře....
Další typ povstaleckých knih, kdy mladí hlavní hrdinové bojují za svoji svobodu a lepší svět. První díl mě ještě celkem bavil, ale třetí díl jsem už nedočetla, zas až tak mě to nenadchlo a ani mě nějak nemrzí, že pro mě tato trilogie zůstala nedočtená. Možná i pro to, že Hunger Games mě prostě bavily víc a další kniha na toto téma mi přišla už moc ohraná. Moc mi ani nevyhovoval styl psaní autorky.
Autorka má krásný cit pro popisy prostředí, ale někdy to příběh až moc unavilo a celé se to díky tomu vleklo, aniž by se vlastně něco pořádně dělo. Čekala jsem trošku víc napínavý příběh s pořádnou dávkou kouzlení, a dostala jsem spíš hodně pozvolné a pomalé zvykání si uzavřené a nemluvné dívky na nový domov a nového manžela. Od půlky jsem se do knížky musela spíš nutit, protože mě nic z knížky netáhlo ke čtení.
Darcy má v sérii Strašidelných domů dobře našlápnuto, ale tady krapet ťápla vedle. Psát umí, o tom není pochyb, stránky vám ubíhají před očima raz dva. Téma a příběh by taky nebyl špatný, ale ani trochu jsem se nebála! A to já mám u jejích knížek ráda! Když si vzpomenu jak jsem se při Ashburnech bála jít v noci na záchod a podívat se do zrcadla, tak tady na nějakou husinu a děsivý přechod přes noční byt, zapomeňte. Celkově ani postavy mi nějak moc nesedly, jejich sbližování bylo fajn, ale zbytečně se tím příběh vlekl. Tak doufám, že až se pustím ještě do těch jejích pár knížek, co mi zbývají, že budu víc spokojená.
Narozdíl od mnoha ostatních jsem film neviděla, chtěla jsem si nejdřív přečíst knížku, takže jsem nevěděla co mě čeká. Autorka krásně vypráví a popisuje, její styl psaní se mi moc líbil a bavil mě. Zhruba do půlky knížky jsem byla nadšená, ale pak se děj pořád začal opakovat a točit dokola. Stejně tak sexuální scény člověka zezačátku bavily, ale čeho je moc, toho je příliš, a pak už mě krapet nudily. Mám ráda tlusté knížky, ale tady by se na rozvláčnosti dalo hodně ubrat. Už taky dávno nespadám do cílové skupiny téhle knížky, ale bylo to fajn čtení.
Druhý díl mě jenom utvrdil v tom, že prostě tuhle sérii už dál číst vůbec nechci. Četla jsem ji spíš z důvodu, abych dostala konečně odpovědi na tu hromadu otázek z prvního dílu a guess what? Moc se tak nestalo a otázky se spíš akorát začaly víc nabalovat. A mě už v hlavě nebaví držet ty souvislosti (nebo spíš v případě tohodle příběhu nesouvislosti) a snažit se ten děj nějak spojit dokupy, protože v záplávě těch nelogičností a nesmyslů, to není dost dobře možné. Jediné, co se autorce nedá upřít, je styl psaní, ale mě to prostě nestačí.
Nalákal mě námět, ale tak nějak jsem měla problém se vůbec začíst. Děj se odehrával jenom kolem dětí a neuvěřitelných scén, což mě dlouho nebavilo číst, takže bohužel tahle knížka spadá do seznamu "nedočteno". Třeba se k ní ještě někdy vrátím.
Achjo, to bylo krátké! I když jsem zase aspoň na chvíli navštívila Velaris a byla nablízku Feyre, Rhysandovi a dalším, chtěla bych ještě. Víc dohadování, víc vtípků a jo, víc lechtivých scén :-) No, hold si musím počkat! Knížka byl takový dovětek ke třetímu dílu, a přestože ho tak nějak pomyslně uzavřel, na druhou stranu nám připomíná, že je spousta věcí nedořešených. Smrtelné královny, nepokoje v táborech Illyrijců... A pak jsem taky zvědavá jakým směrem se ubere Nesta a Elain, obě sestry mě totiž neskutečně baví. Tak honem, ať už je další díl!
S druhým dílem jsem této sérii už konečně přišla víc na chuť a dá se říct, že jsem konečně zase zaplula do toho tajuplného světa protkaného magií, láskou, bojem a krví. Celaena mě jakožto postava neskutečně baví a těším se na její další dobrodružství. Přesto u mě ale pořád více vedou Dvory, jehož postavy jsem nosila v hlavě dnem i nocí...tak jsem zvědavá, jestli mě do takového stavu dokáže dostat i tato série :-)
Krásně čtivá, pohádkově výpravná kniha vás tak pohltí, že přestože to je pořádná, hustým písmem popsaná, bichle, tak ji zhltnete raz dva. "Co na tom že je půl třetí ráno? Přece to teď nemůžu zavřít a jít spát!" Tak s touhle myšlenkou jsem bojovala po celé tři dny jejího čtení :-) Bála jsem se do téhle ságy pustit; bála jsem se, že mě fantasy svět za ta léta čtení thrillerů a detektivek už opustil a nebude bavit. A doslova mě pohltil!! Na víly jsem myslela všude kudy jsem chodila. Tamlinovo kouzlo na vás dýchá ze všech řádků, jenomže v momentě, kdy do příběhu vpadne Rhysand, zapomente už doslova dýchat. Bože, už teď se těším na další díl, ještě že je tlustší než ten předchozí, protože v tomhle příběhu je to jedině dobře! :-)
Stejně jako u většiny, tak i mě začátek poměrně dost nudil a nutila jsem se jím prokousat. Takže setrvejte do nějaké 70 stránky! Pak už příběh dostane spád a knížku naopak nedokážete odložit. I tak tam jsou ale občas hluchá místa, která se přiznám že jsem přeskakovala; debaty policajních kolegů o ničem a promluvy Naomi k jejímu milému byly jedna velká nuda. Z policejního týmu mi k srdci nikdo nepřirostl, jejich donebevolající laxnost, kdy si od svědků/obětí doslova nechali s**t na hlavu, mě dováděly k nepříčetnosti. I tak ale vcelku fajn knížka, v budoucnu zkusím další autorčino dílo.
Zezačátku jsem měla pocit jak když čtu trochu knížku pro teenagery; vyprávění bylo takové jednoduché a hodně prosté. Detektivní prvky to už trošku oživily a od půlky knížky jsem text doslova jen hltala. Rovněž jsem zpočátku měla trošku problém se orientovat v tom množství postav, se kterými Nora komunikovala nebo se stýkala ať už v Dánsku nebo Británii. Červená knihovna detektivku trošku zlehčila, ale hlubokého popisu Nořiných zoufalých emocí, které řešila i s kamarádkami, jsme možná mohli být ušetřeni.
Po přečtení knížky mám ale pocit, že prostě něco chybělo - nějaké větší napětí nebo možná tajemno.
Na knížku jsem narazila náhodou v knihovně kdy jsem nevěděla co číst a prostě jednu knihu vytáhla z regálu. A jsem za ni neskonalé ráda, protože je krásně a napínavě popsaná, takže vřele doporučuji.
Zezačátku mi trochu dělalo problém se začíst, ale jak se pak celý příběh rozjel, tak člověk nevěděl kdy knížku zavřít! Zajímavý a promyšlený fantasy/scif-fi příběh o démonech, který si určitě ještě jednou ráda přečtu.