Ketrin.TR komentáře u knih
Prostě klasika, doteď si nedokážu vysvětlit proč jsem se já, milovnice detektivek, bála Agathu tolik let otevřít! Možná protože jsem ji měla v hlavě zaškatulkovanou jako povinnou, nudnou a natáhlou četbu? Nebo když jsme o ní četli sáhodlouhé a náročné texty v angličtině na střední? Nebo jsem se bála té spousty postav? Ať tak či onak, jsem ráda, že jsem se rozhodla konečně nějaké dílo přečíst a rozhodně jsem nelitovala! Napínavé čtení plné strhujících chvil, prostě pecka. A tak jak jsem se bála, že se budu ztrácet v postavách, tak mě mile překvapilo, že se tak nestalo. Jediné co mi trošku chybělo a mrzelo, že autorka nijak nepopisuje třeba počasí, prostředí a místa; zrovna tohle na autorech oceňuji a tady to bylo odfláklé.
Nicméně už teď se těším na další její knížky které se mi dostanou do rukou!
Trhák, dech beroucí dílo? Ani omylem. Zase jsem se jednou přesvědčila, že kniha se zlatou nálepkou neznamená vždy to, co by čtenář očekával. Opakovaně jsem se nutila knížku vůbec otevřít a doslova jsem se kopala k tomu, abych ji vůbec dočetla. V ději vystupuje spousta postav, ve kterých se člověk poměrně docela dlouho ztrácí, a jak odstavce přeskakují z jednoho na druhý, tak se dost často utopíte v tom kdo co vlastně dělá, na čem pracuje, co hledá, kam jede. Spousta situací mi přišly přitažené za vlasy a stejně tak i samotný konec, který mě vůbec neohromil. V hlavě mi zůstala spousta nezodpovězených otázek, na jejichž rozuzlení vlastně celou dobu čtenář čeká. Hvězdu dávám hlavně díky Edmunsovi, který mi jako jediný byl sympatický a odváděl nějakou práci.
Krásný soubor povídek, který vás naladí na tu pravou vánoční atmosféru.
Tak tohle nebylo špatné! Napínavý psycho thriller, který vás nutí číst dál a dál. Střídání kapitol mě hodně bavilo; čtenář měl tak možnost se zúčastnit nejenom vyšetřování, ale když otočil další stranu, už byl v chladné, vykachlíkované místnosti a jenom zhnuseně čekal jaké další psycho a mučení přijde. Jedinou vadou na kráse této knihy byl pro mě (a jak tak koukám, tak i pro ostatní) profilista Winter; jeho naprostá genialita, přemrštěná neomylnost a sebejistota mi dost lezly na nervy. Díky tomu na mě působil hodně nereálně.
Krásná knížka, kterou člověk zhltne raz dva. Zezačátku jsem teda měla trošku problém se zorientovat v té minulosti co bylo před a co po autonehodě, ale postupem času mi všechno krásně zapadlo do sebe. Dějová linka Ellie mě sice až tolik nebrala, ale díky ní se minulost krásně propojila s přítomností. Od této autorky je to moje druhá knížka a rozhodně v budoucnu plánují její další díla!
Od tak slavné autorky, která strhla celý svět svojí úžasnou čarodějnickou ságou, bych čekala trošku víc. Ono taky než se profláklo kdo je pravým autorem, tak byla tahle knížka označována jako propadák...
I tak jsem ale chtěla od Rowlingové ochutnat něco jiného než fantasy. A za moc to nestálo. Příběh postrádá jakékoliv napětí, děj je vesměs tvořen rozhovory a tlacháním o ničem s lidmi z Lulina okolí. Samotný čtenář však z těchto "výslechů" není schopen vraha poznat, a to je možná tak jediné co vás nutí číst až do konce.
Tak jak mě Mráz bavil, tak dočíst Kruh pro mě bylo docela utrpení… Kromě ústřední smrti učitelky hned na začátku příběhu se nic zajímavého a napínavého vesměs neděje. Děj se neuvěřitelně táhne a zabíhá do rovin, které mě jako čtenáře nějak extra nebavily a nezajímaly. Nebavila mě Martinova historie, utrápené vzpomínky a už vůbec mě nebavila emocionálně vyčerpávající linka s Marianne. Jenom zvědavost mě nutila knížku dočíst (a to až na podruhé, v půlce jsem to po marné snaze se pořádně začíst, vzdala, a šla raději číst něco jiného). Konec se konečně vytouženě rozjel, bylo pár momentů překvapení ale tak nějak mám pocit, že mě zápletka trochu zklamala a něco mi tam chybělo. Rozhodně by se nic nestalo kdyby byla knížka poloviční.
Autora však rozhodně nezavrhnu, moc se mi libí jeho styl vyprávění, místo děje a především popisování, takže Tmu, která mi ještě zbývá přečíst, určitě jednou přelouskám.
Zezačátku jsem měla pocit jak když čtu trochu knížku pro teenagery; vyprávění bylo takové jednoduché a hodně prosté. Detektivní prvky to už trošku oživily a od půlky knížky jsem text doslova jen hltala. Rovněž jsem zpočátku měla trošku problém se orientovat v tom množství postav, se kterými Nora komunikovala nebo se stýkala ať už v Dánsku nebo Británii. Červená knihovna detektivku trošku zlehčila, ale hlubokého popisu Nořiných zoufalých emocí, které řešila i s kamarádkami, jsme možná mohli být ušetřeni.
Po přečtení knížky mám ale pocit, že prostě něco chybělo - nějaké větší napětí nebo možná tajemno.
"Doprčic, proč do takové země jeli?!" problesklo mi při čtení tisíckrát hlavou. Touha po dobrodružství se téměr lusknutím prstů změní v boj o přežití a já jenom v úděsu hltala jednu stránku za druhou. Úžasně napsané a veškeré hrůzné zážitky jsou o to silnější, když knihu člověk čte v pohodlí domova v teplé posteli, s šálkem kouřícího čaje a sladkou broskví nakrájenou na talířku.
Jsem zvědavá jestli i ty naše "slavné" turistky jednoho dne podobně poodhalí dva roky svého únosu v Pákistánu...
Tak já vám nevím; poslední dobou jsou ty bestsellery trošku slabota a tohle není vyjímka... Bohužel tuto knihu, ač nerada, budu muset zařadit do nedočtených. Do půlky jsem se prokousávala s očekáváním kdy už se konečně něco pořádného stane a nic; děj plyne nudným, pomalým tempem, nahlížíte na něj z úhlu tolika postav, že se v tom vcelku ztrácíte a díky rychlému střídání odstavců si k žádné postavě ani nestihnete pořádně vytvořit nějaký vztah. Námět by byl vcelku zajímavý, ale přijde mi, že autorka moc potenciál tajemné tůně nevyužila; dal by se vykouzlit tak záhadný a temný příběh! Místo toho to zabila nic neříkajícím vyprávěním o postavách a děj pluje v pozadí v tichosti jako ta podivná tůně. Tak jak mě Dívka ve vlaku bavila, tak tento počin mě vcelku unudil, takže za mě ne.
Jednou za čas vždycky zabrousím do těchto témat a pokaždé jenom nechápavě kroutím hlavou jaké hrůzy tenkrát byly páchané. Knížku jsem přečetla v podstatě během pár hodin, trošku jsem čekala podrobnější vyprávění o Mengeleho pokusech a o životě v táboře; vše se událo tak nějak "na pár stránkách". I tak to ale neubírá na kvalitě této knížky/vyprávění. Fotografie na konci jenom dokreslí celý ten hrůzný čas, o kterém příběh Evy podává svědectví.
Perfektně čtivá detektivka, Minier je prostě borec v zápletkách, popisování a vykleslování míst. Mám ráda, když autor do detailu dokáže popsat nejen okolí, ale i počasí a krajinu a tohle Minier zvládá na super jedničku! Bohužel taky trošku umí něco lehce překombinovat, jako jsem toho byla svědkem u jeho Zkurveného příběhu a i tady mi něco přišlo trošku přehnané. I tak byla ale knížka super, příběh mě natolik strhnul, že jsem zase po dlouhé době dokázala přejet zastávku :-)
Hodně zajímavá knížka, která vás přenese do jednoho dne amerických teenagerů, ze kterého jen tak není úniku. Hlavní hrdinka mi nebyla svým chováním a vystupováním moc sympatická, ale díky svojí přeměně si u mě trochu šplhla. Jo, nejvíc sladkej byl prostě Kent :-)
Nějak jsem od tohodle počinu moc neočekávala a o to víc jsem byla mile překvapena. Zezačátku mi dělalo trochu problém si zvyknout na styl psaní; poměrně strohé a krátké věty v přítomném čase ve stylu "Anne třeští oči. Marco se nehýbe. Anne k němu vzhlédne." byly zpočátku hůře stravitelné, přeci jenom mám radši trošku košatější stavby vět. Ale jakmile se děj rozjede, člověk si na tento styl psaní zvykne a jenom lítá očima po řádcích. Autorka bravurně popsala psychologii a myšlenkové pochody zoufalých lidí, kteří přišli během jedné noci o své dítě. Příběh není sice nikterak náročný a dechberoucí, ale i tak zaujme a vtáhne čtenáře do děje takovou silou, že brzy otáčíte poslední stránku.
Velmi smutná knížka s tragickým příběhem, který umocňují pohledy matky, dcery a výňatky ze sociálních sítí a SMSek. Stránky se doslova četly samy, při čtení Amelie mi až pukalo srdce nad tou nespravedlností a zoufalstvím, ze kterého nebylo cesty ven.
Napínavá a hodně čtivá detektivka, zhltla jsem ji na pár zátahů a od samotného rozuzlení se nedalo odtrhnout už vůbec. Narozdíl od ostatních komentujících mi však postava Eriky Fosterové coby šéfinspektorky nějak extra nesedla a její výbušné chování a bezhlavé jednání mě dost často vytáčelo. Knížku za "bestovní celer" moc nepovažuji, určitě jsou lepší detektivky s hlubším příběhem, ale i tak rozhodně stojí za přečtení.
Velmi poutavý a napínavý příběh, autor úžasně a barvitě dokázal vykreslit prostředí ostrova, což velmi oceňuji. Všechny stránky jsem doslova hltala, o to víc mě nějak ale srazil ten zvláštní konec... Přišlo mi to vcelku překombinované a přitažené za vlasy. Díky takovému konci mám pocit že to, co jsem do té doby přečetla, najednou vůbec nepasuje. Nadělalo mi to v hlavě lehce nepořádek, díky kterému ten příběh najednou nedokážu složit dohromady a vlastně vůbec nevím co jsem četla. I tak se ale určitě ještě vrhnu na autorovy další knížky, protože jeho styl vyprávění a popisování se mi líbil.
Kdysi jsem na tuhle autorku dostala tip, tak jsem si zkusila vybrat jednu knížku která měla hezké hodnocení. A další si už asi nepřečtu. Jako oddechovka možná dobré, erotiše scény taky pěkně popsané, ale vcelku bez nějakého příběhu a hlavně tak od půlky knížky mě Joss šíleně nebavila. Vyloupla se z ní nepředstavitelně otravná, sentimentalní husa a prostě mi vadila jak ona tak celé její jednání a přístup k Bradenovi. Takže knížku jsem spíš dočetla jen tak z nutnosti, protože nemám ráda nedočtené knížky a na další se určitě nechystám.
Tato knížka je zářným důkazem toto, že i bez složitého děje se zvratovými situacemi se dá zaujmout. A to tak, že hltáte každou novou stránku a nemůžete se od knížky ani za nic odtrhnout. Během čtení se u mě střídalo tolik emocí! Od smíchu, pobavení přes rozhořčení až po smutek a lítost. Nádherný příběh a moc doporučuji si ho přečíst.
Pokud hledáte napínavou detektivku tak tuto knihu raději vynechte; v té záplavě severských detektivek se tato vcelku ztrácí. Kniha popisuje pátrání a práci týmu a její valná část se odehrává v policejní zasedací místnosti, kde se pořád dokola opakuje kdo co objevil, zjistil a kdo co bude dělat a zkoumat dál. Spousta poznatků z vraždy se neustále opakuje; na druhou stranu se v tom aspoň čtenář neztrácí. Styl autorky mi moc nevyhovoval; věty jsou poměrně jednoduché a chybí mi nějaké barvitější vyprávění a popis. Nejvíce mě bavil konec kdy už to začalo mít dlouze očekávaný spád.