kikies komentáře u knih
O trochu lepší než Hračkář. Ač Theo tím svým vševědoucím způsobem řešení případů a tvrdohlavým dohadováním s ostatními čtenáře už možní irituje, tak ten konec mě dostal a hned běžím pro pokračování.
Další drama z poklidného Flinsteadu... Klidné prostředí, plíživé napětí, lehký náhled do hlavy alkoholika a k tomu souboj s vlastní pamětí. Nečetlo se to špatně a byla to příjemná změna oproti krvavým thrillerům, které čtu obvykle.
Nechutný zločin, který sliboval mnohé, ale pak se to nějak rozvařilo. Otravovaly mě neustálé řešení rasistických narážek, urážek atd. Dráždily mě "nedospělé" postavy, ať už zastydlý černošský hiphoper-vyšetřovatel, nebo třicetiletá hackerka brázdící ulice Stockholmu s vlající hřívou v minišatech na skejtu... jedna taková postava by stačila asi bohatě, ale takhle toho bylo moc a nevěřila jsem to ani jednomu. No a samotná spolupráce Linn s policií? Na takový amatérismus jsem už dlouho nenarazila... Nevím, nevím, jestli se pouštět do dalšího dílu.... obávám se, že to spíš nedopadne... :-/
Případ silný, dostatečně dramatický a velice čtivý, ale.... opakující se a lehce ubíjející záběry z města mi ani tak nevadí, ty podle mě odpovídají realitě a lépe vykreslit Peking možná ani nejde, ale zaráží mě jiná věc. Takhle vypadá konec série? Vždyť se nic nevyřešilo, ba právě naopak! Ačkoli to už vypadalo, že alespoň některé problémy se vyřeší (ať už dobře, nebo špatně, ale aspoň se to někam pohne), ve finále se nedozvíme nic... Takže Liho případ fajn, ale pozadí... nula nula prd! Dvě hvězdy dolů a naštvaná fanynka!
Nee, tohle se mi ani nechtělo číst. Etikety se příběhy dotýkají velice vzdáleně, zařazení pražských pověstí je podle mě úplně mimo mísu a historické, politické a podobné zkazky považuji za absolutně nepochopitelné. Nerozumím, co bylo cílem této knihy, ale je nepovedená a pro děti (i rodiče) nezajímavá. Možná pro podstatně starší děti a s úplně jinou prezentací, ale za mě takhle určitě ne.
Beru to jen jako příběh, nepouštím se na tenký led značně zpolitizované debaty o (ne)pravdivosti, záslužnosti apod.
Nečekala jsem to, ale vtáhlo mě to do děje. Překvapivě jsem hltala tuhle třicet let starou divočinu téměř stejně jako nejaktuálnější severské thrillery. Ano, je to napínavé a velice čtivé. A určitý informační přínos to určitě má také, i když samozřejmě s rezervou a s chladnou hlavou... pravda je vždycky někde uprostřed ;-)
Na mě moc namachrované, moc zázračné a nedostatečně propracované.... nápad se mi pořád líbí, šanci dalším dílům nejspíše dám, ale zatím dle mého úroveň klesá.
Moc se mi to líbilo. Nebylo to tak divoké a krvavé, jak bývá poslední dobou u thrillerů zvykem, ale zase to bylo promyšlené a celkově i to téma je takové hlubší. Příběh je tajemný a neprohlédnete jej snadno a závěrečné vyvrcholení stojí za to. Doporučuji.
Silný příběh, především kvůli tomu, že JT se konečně dozvídá o své rodině. Musím říct, že je to dobře promyšlené a i to napínavé pátrání natažené na několik dílů nebylo ke škodě. Chválím i tu historickou - válečnou část. Někdy mi hlava nebere, že zrovna ti váleční zločinci se dožívají bez problémů tak vysokého věku a v tak dobrém zdravotním stavu, ale to je vedlejší. Proti kriminalistické části pátrání bych také měla nějaké výhrady, jak už tu bylo zmíněno několikrát, ale nechme bejt, nikdo není dokonalý, ale tohle se sakra dobře čte :-) Teď mi ale řekněte, po čem bude JT s Jean pátrat dál?
Zajímavé. To je sice takové neslané nemastné hodnocení, ale tak přesně to vnímám. Nejsem vyloženě fanoušek fantasy a "alternativní historii", stejně tak i autora, zkouším poprvé. Každopádně jsem čekala, že to bude horší. Druhá část (ač dějově je spíše první částí, tady to prohození jsem také moc nepochopila) je literárně určitě silnější, dojemnější a líbila se mi více. První část je drsnější, akčnější a v závěru možná až moc přehnaná, ale také není vyloženě špatná. Celkově vše působí poměrně uvěřitelně a reálně, což je docela děsivé. Skvělé k zamyšlení, výborné jako varování a ... možná si od Bureše přečtu ještě něco :-)
Je to krásné, moc pěkně se to čte a dobře to dopadne. O hlubokomyslnosti bych se tady příliš nezmiňovala - ale to od takovéto knihy nejspíš nikdo nečeká, ač se zde objevují zajímavé úvahy a dotkneme se nelehkých témat. Všichni jsme byli mladí, většina z nás si prošla nějakým divočejším obdobím a mnohý z nás alespoň přičichl ke kouzlu komunikace s nějakým tím anonymním přítelem. Člověk, kterému můžeme vše říct, který nás nesoudí a sem tam i poradí. (Alespoň za mých mladých let se na druhé straně objevovali častěji vrstevníci než podvodníci). Dýchají z toho, ba přímo stříkají zjitřené teenagerovské emoce, zveličování problémů, nespokojenost se sebou samým a potřeba skrývat své opravdové já pod nějakou společensky přijatelnější slupku. Tak přesně taková je četba - mladistvá, neukočírovatelná a svěží. Bylo fajn si zavzpomínat a sáhnout pro změnu po něčem lehčím.
Nápad možná nebyl špatný, ale to provedení podle mě dost pokulhávalo. Přišlo mi to všechno přehnané. Způsob řešení problému alá Pam je úplně postavený na hlavu, bezhlavá zamilovanost a nedospěle zaslepený pohled na partnera také jen těžko uvěřitelný. Jako náhled do postupným rozkladem sužované psychiky dobré, ale neuvěřitelně mimo realitu a to mi docela dost vadí, za mě tedy NEE.
Tohle bylo fakt zlé. Viewegha jsem mívala ráda, ale je tomu už hodně let, kdy napsal něco slušného, nedejbože opravdu dobrého. Dovedu si představit, že je těžké vyplodit každý týden použitelný fejeton, ale upřímně se divím, že do tohohle nějaký vydavatel šel a opravdu to otiskl. Neříkám, že všechny fejetony se nedaly číst, ale velká část byla dost špatná a zbytek stěží průměrný. A neustálým "kopáním" do bývalé manželky se mi autor trochu znechutil i po té lidské stránce....
Výborné téma, kniha mě vyloženě lákala, ale ve výsledku mě spíše zklamala. Jako matka dvou synů jsem očekávala asi více praxe, zkušeností než teoretické nahlížení na věc. Kniha na mě při čtení působila poměrně amatérsky, asi jako průměrná bakalářská práce. K amatérskému dojmu přispěla i skutečnost, že už v polovině se mi lepená vazba v ruce rozpadla, ale to je vedlejší.
Moc mě to neoslovilo. Informace týkající se požáru Národního divadla nebo smrti Jana Masaryka snad ještě působily trochu lákavě a dýchalo z nich tajemno, ale záležitosti týkající se UFO a podobných záhad bych asi radši tolik nezmiňovala - přijde mi, že to knize ubralo na vážnosti....
Ta úroveň opravdu klesá. Z mého pohledu to není jen Lagercrantzem, protože předchozí díly, které napsal, mi nepřipadaly slabé. Spíše se kloním k názoru, že možná už toho o Lisbeth bylo napsáno až moc. Vidím to tak, že v ději by mělo dojít k nějaké hodně výrazné změně, nebo by měl sérii autor včas a elegantně ukončit...
Přikláním se ke zřejmě většinovému názoru. Zajímavé, smutné a dosud spíše tabuizované téma, ovšem zpracování dost mizerné. Ezoteriky a šamany a jim podobné bych vynechala úplně a buď se zaměřila na sesbírání zkušeností "postižených" žen (ideálně ne jen z jednoho pohledu) a nebo na odborný komentář, ale takový, který něco vysvětlí a je přínosem. V této podobě se může opravdu jednat leda tak o povzbudivé čtení pro utrápené dcery a to ještě bůhví, jestli jim to přinese i něco jiného než poznání, že v tom nejsou samy...
Podivná kniha, ještě podivnější hrdinka. Vnímám to jako pohled do exotického, neuvěřitelně vzdáleného a mně naprosto cizího světa. Uvědomuji si, že kniha má své kvality, ale mně tady ty extrémní případy, kterými se hemží téměř každá asijská literatura, která se mi zatím dostala do ruky, prostě vůbec nesedí. Svým způsobem mě to děsí - opravdu jsou v Japonsku všichni takoví "divní" nebo se jen o těch "normálních" nepíší romány?
Příjemné, ale slabší - nápad fajn, ale celé je to jakési slabé, málo propracované. Nedočkáte se ani pořádného sexu, ani pořádného vztahu, i to lpění na kariéře je takové jakési polovičaté... Určitě jsem očekávala víc, ale na odreagování dobré. Zkrátka nenadchne, ale ani neurazí. Ale rozhodně bych to k ničemu nepřirovnávala - a už vůbec ne k Sexu ve městě.
Vtipné, trefné, prostě ze života. Jako vyčerpaná matka dvou malých dětí na mateřské jsem to opravdu potřebovala a pomohlo mi to. Takže za mě: perfektní a (pro mě) skvěle načasované. Došlo i na neuvěřitelné pokyvování hlavou a slzy smíchu, co víc si přát?