kikies komentáře u knih
Tak nějak nevím, co si myslet... Myšlenka mě zaujala. Také si myslím, že je velice dobré uchovat myšlenky a pocity touto formou pro budoucí generace. Ale něco mi v tom chybělo. Působí to na mě prázdně, znuděně a depresivně (ostatně jako celá ta doba) a postrádám pocit něčeho, co by mi knížka tzv. dala. A také se kloním k názoru, že by se mi v projektu líbila větší pestrost zpovídaných, tento vzorek působí dost jednotvárně.
Základní myšlenky nejsou špatné, je to dobře utříděné a je vidět, že někdo to opravdu promyslel. Ale ty základní informace jsou obalené obrovským množstvím balastu, opakování a odkazů na různé další (předpokládám, že samozřejmě placené) lekce, kurzy a materiály. Nebudu tvrdit, že mi to nic nedalo - to nepochybně dalo, s klidným svědomím přiznávám, že jsem si i poznamenala pár zajímavých tipů, které někdy určitě vyzkouším. Celkově na mě ale kniha působí zbytečně nafouknutě, a přitom polovičatě - tímto způsobem určitě člověk nevyřeší nic zásadního, zázrak se nekoná. Nebudu tvrdit, že jde o špatnou teorii, ale určitě není snadno předatelná touto knižní formou.
Četlo se to dobře, ale čekala jsem víc. Je to takový lehký náhled do pochmurné a nelehké doby. Určitě se dalo z tématu vytěžit více a jiní to už také zvládli, ale vezmeme-li v potaz, že jde o prvotinu, která se nějakým způsobem drží skutečných událostí, tak to čtenáře trochu obměkčí od tvrdší kritiky. Pochmurná atmosféra by si možná zasloužila nějaká světlejší místa... a poslední věta tedy (ironicky) rozesmála i mě. :D
Pořád napínavé, pořád vtipné a zajímavé, ale chyběl tomu nějaký výraznější posun. Také bych řekla, že se jedná o sice pořád dost dobrý, ale zřejmě zatím nejslabší díl. Líbila se mi ta závěrečná spolupráce všech znepřátelených skupin...
Občas jsem se zasmála, ale je to spíše takové jalové a nijaké. Název byl vyloženě lákavý, ale výsledný dojem mě spíše zklamal.
Kniha plná mnohdy i docela zajímavých informací. Srozumitelné zpracování statistických údajů, které je sice čtivé, ale pořád je to statistika, takže místy dost hutné. Pro odborníky a zaujaté nepochybně přínosné, pro laického čtenáře je to spíše zajímavost. Některé názory mě až zarazily (ach ty sociální bubliny!), ale celkově obraz českého čtenáře nevypadá až tak zle, jak jsem se zpočátku obávala. Nabízí se prostor pro zlepšení, objevují se i návrhy řešení, ale hlavní je nepřestávat číst! :-)
Pobavilo a navnadilo, ovšem účet na Instagramu si kvůli tomu nezřídím. Je škoda, že publikace není rozsáhlejší (prolistování asi za hodinku), potenciál by tam určitě byl. A stejně tak je škoda, že dnes lidé cítí potřebu vydávat knižně již jednou zveřejněné na internetu - asi jsem staromódní, ale pokud už se rozhodnu pro takový postup, mělo by podle mě knižní vydání obsahovat něco navíc, kvůli čemu stojí za to si knihu koupit. To tady postrádám... Ale samotný nápad chválím, jako bývalá lingvistka oceňuji krásu a divokost našeho jazyka a tato sbírka si zaslouží pozornost.
Naprosto se ztotožňuji s názorem uživatelky salamandrina o kousek níže. Knížka není špatná, ale sečtelým a v tématu již déle se pohybujícím čtenářům nedá nic nového. Ač velice čtivě zpracovaná a pro "začátečníky" jistě uživatelsky příjemná, patří k tomu nejjednoduššímu a nejprůměrnějšímu, co jsem v této oblasti četla. Někomu to určitě stačit bude a pomůže mu to, ale pro mě to bylo neustálé opakování naprosto zřejmých věcí - takže jsem asi psychicky silný člověk! Dobře já! :-D
(SPOILER) Už toho bylo dost, je dobře, že série končí, další díly by jí rozhodně neprospěly. Tento poslední byl trochu lepší než předchozí. Potřeštěná Angela se konečně trochu zklidňuje, ale nečekané těhotenství ji opět dovádí téměř k šílenství, stejně tak trable s přáteli a podivné chování Alexe. Tomu bych udělila tentokrát titul největšího magora, tady se teda fakt předvedl...
Velice vtipná knížečka na jedno odpoledne. Předpokládám, že netěhotné a nemaminky to možná moc neosloví, ale ty, které jsou v tom nebo to mají za sebou, se v tom určitě najdou. Moc příjemné a čtivé, ideální na odlehčení.
Četba určitě užitečná, přináší spoustu námětu k zamyšlení. Osobně se mi moc nezamlouvá batoletština, ale to je asi dáno náturou rodiče... my s naším synem neměli zas tak moc komunikačních problémů, takže jsem nebyla nucena se k něčemu takovému uchylovat. Takže určitě je zajímavé si to přečíst a v případě potřeby vyzkoušet. Ale musím podotknout, že publikace Nejšťastnější miminko pro mě byla přínosnější...
Příběh jako takový mě až tak nezaujal, často jsem se ztrácela v postavách. Zaujalo mě spíše popisované prostředí, ve srovnání s většinou mnou čtených knih poměrně exotické. O životě v Kolumbii si přečtu málokdy.
Ani mi tak nevadilo, že to bylo extrémně akční a furt se něco dělo, nebo že jsem byla celá popletená a zmatená z toho, kdo vlastně co provedl. Na můj vkus byl ale děj až moc překombinovaný a hrdinka až moc pomatená.... prostě všeho tak trochu přes míru. A díky tomu se mi hůř četlo, jak kdybych prostě musela skřípat zubama pokaždé, když autor zase trochu přetáhl...
Mno... zaprvé, opravdu nemám ráda, když někdo prezentuje knihu stylem: Ty jsi totální nudař, nic jsi nezažil, ty mě nemůžeš pochopit, tebou opovrhuju, jsi otrok systému, je jasné, že se ti to nebude líbit... To je první odrazující znak - toto je opravdu zvrácený cíl psaní/vydávání knih.
Zadruhé, pro koho je tedy kniha vlastně určena? Ti praví feťáci, kteří by Martina pochopili, na četbu pravděpodobně nemají ani čas, ani pomyšlení. Jako varování před braním drog to taky bohužel nepůsobí - i závěrečné prozření a touha se z toho dostat působí věrohodně asi jako Martinovo prohlášení, že má vše pod kontrolou a rozhodně není závislý. Obyčejní lidé s obyčejnými hodnotami a s obyčejným životem to zřejmě pochopit nemohou... tak leda snad pro bývalé a vyléčené narkomany. Jestli jim tohle zavzpomínání si na divoká léta v něčem pomůže, tak prosím.
Zatřetí, Martin je nepříjemný, sobecký a lehkovážný typ člověka, který prostě moc sympatií nevzbudí. Chová se jako kretén se zastydlou pubertou a bohužel se nedá říct nic jiného, než že dostal to, co si zasloužil a o co si celou dobu koledoval, nelze jej ani politovat.
Začtvrté, ano, jsem zaujatá, nesnáším slabochy a závisláky a upřímně lituji všechny lidi, kteří musí pracovat s těmi, co si neváží života, nejsou schopni se začlenit do společnosti, která je obklopuje, a cítí potřebu lidem kolem sebe ubližovat a obtěžovat je - a ještě k tomu na základě vlastního rozhodnutí!
Ano, asi jsem zlá. A ne, neomlouvám se...
Snaha popsat svět feťáka jeho očima je chvályhodná, ale to je tak jediné, co asi vyšlo. O jiných literárních kvalitách raději nemluvme - ale ty snad nikdo ani neočekával.
Série mi relativně sedla, ač je nezvyklá. A oproti dost zmrvené dvojce je toto poměrně slušný výkon. Ale strašně rychle se to okouká. Od jedničky mě ten styl psaní a její prosekávání se lidskými těly směrem k vlastnímu klidu postupně bavil méně a méně - takže je dobře, že trojkou to končí. Je moc fajn, že z Blumové se konečně stal člověk, který dělá i chyby a sem tam mu něco v tom jeho vražedném řádění i nevyjde, to příběhu hodně prospělo, ale i tak mi podobného čtiva asi na nějakou dobu stačilo.
Chvíli mi trvalo, než jsem si spojila jedna a jedna a došlo mi, že od těchto autorů jsem už někdy něco četla. Asi tak do půlky knihy jsem se nemohla zbavit dojmu, že listuji slabým odvarem 1000 věcí, co mě serou. Pak mi to konečně docvaklo - autorské trio se lehce obměnilo, zestárlo, věci, co je serou, již zřejmě došly (po pěti dílech se ani nedivím), tak to zkusili jinak. Jako takhle... před sedmi lety to bylo vtipné a neotřelé, teď už je to ale takové vyčpělé, zbytečně sprosté a lehce trapné. Ano, nejspíš jsem zestárla i já, a možná to v řadách mladších čtenářů vyvolá to správné WAU, ale na mě tenhle rádoby mladistvý styl "nikamjsemsezaposledníchpětletneposunulajsemděsněcool" působí dost prázdně. Abych nebyla až tak moc zlá, tak pár kousků mě fakt pobavilo (Moderátorský výkony Jaromíra Soukupa mi mluvily z duše a Že nikdy neprohraju Dostihy a sázky dýchly tou správnou nostalgií) - za ty jsou ty dvě hvězdičky :-)
Mno... nebýt toho, že mi Edův celkový výkon přišel nemožný, hodnotila bych knihu nejspíš v superlativech. Ale takhle se nemůžu zbavit dojmu, že z toho nejméně uvěřitelného, nejméně schopného a nejméně sympatického hrdiny udělal autor toho, co přežil neskutečně fyzicky náročnou cestu, s tolika zraněními a v takovém stavu, že podle mě v cíli musela stát mrtvola. Navzdory motivaci, i přes to, že místy šlo o běh o život... ne, tohle mi fakt nejde!
Bohužel se mi dostal do rukou nejdříve druhý díl, takže v ději jsem se trochu ztrácela. Každopádně šlo o zajímavý nápad a příjemné čtení. Co se týče postav, ty bych hodnotila raději až poté, co přečtu první díl. Předpokládám, že tam se dočkám hlubšího poznání.
Milá kniha. Silná myšlenka, která čtenáře snad přivede k hlubšímu zamyšlení. Originální pojetí - prolnutí deníku, zpovědi, dávných vzpomínek a receptů. Proč ne. Ale na sympatičnosti hlavní hrdinky by se fakt ještě dalo zapracovat. To nezralé, nerozhodné a nezodpovědné telátko mi k srdci prostě nepřirostlo.
No, předchozí díly byly prvoplánové, točily se jen kolem perfektního sexu, dokonalých chlapů a Miina talentu na vyřešení problémů každého kolem kromě sebe. Tady se autorka pokouší o něco jiného - zřejmě se snaží dodat dílu chybějící hloubku a kvalitu. No... jestli jsem si předtím stěžovala, beru to zpět. To všechno bylo lepší než tady ten pokus. Dynamika, předvídatelnost, přehnaná dramatičnost, jednoduchost postav a to vše násilně natlačené do rádoby vyhroceného děje. Ne, nefunguje to. Je to přehnané, amatérské a opravdu hodně slabé... Myšlenka této série byla dobrá, hodně lidí je zvědavých na pokračování, dokonce i já si nejspíš přečtu 4. díl, ale moc mi to teda nedává. Už to přestává být i o té erotice...