kikina28 komentáře u knih
Teď jsem knihu dočetla a všechno se ve mně bije, že nevím, jak to všechno popsat. Kniha je tak brutální, tak krutá, že jsem myslela, že ji nedočtu. Nesnáším násilí všeobecně, ale násilí na dětech a zvířatech je naprosto neomluvitelné!!! A ještě Báře ubližují a ponižují ji vlastní spolužáci, stejně staré děti. Nezájem učitelů, kteří neviděli nebo spíš nechtěli vidět, to je naprosto neomluvitelné. Kdo mně ale nejvíc zklamal, byl Bářin tatínek, který než by se ptal proč a jak, tak ji mlátil jako psa. Posledních pár stran už jsem probrečela, už toho na mně bylo moc. Bude mi dlouho trvat, než to vstřebám.
Tuhle knihu jsem objevila na Knižních závislácích a po přečtení recenzí, jsem si ji v knihovně půjčila. Že má kniha 522 stran, mě vůbec nevadilo a tak jsem začala číst. Během čtení prvních 100 stran jsem si 3x myslela, že knihu odložím. Bylo to podle mně o ničem, dokonce jsem přeskakovala, ale potom.... to byla jízda panečku. Zhltla jsem ji za 3 dny!!! Dítě, které nevíte, jestli máte milovat nebo nenávidět a jeho otec??? Chlap, který stál pouze na straně synáčka, Keve sem, Keve tam, slepý ke všem špatnostem dítěte a matka jako by neexistovala. Mockrát jsem si položila otázku, proč dopisy píše pouze ona a proč otec nenavštíví své milované dítě ve vězení? Ale jak píše popisek knihy: Mistrně napsaný hororový příběh zasadí čtenáři v závěru ještě jednu nečekanou ránu. K těm čtyřem hvězdičkám chybí ještě jedna - ta tam není za prvních 100 plytkých stran.
Další ze skvělých knih, které jsem přečetla. Bylo v ní takřka vše - sex, násilí, ponižování, naivní až slepě oddaná hlavní hrdinka.... vše co má dobrý psychothriller obsahovat.
Tak tohle byla hra na nervy. Občas mě svrběly dlaně, jak se dvanáctiletá Angela chovala, byla opravdu "na facku", ale když šel člověk do hloubky, tak to vlastně bylo malé vystrašené děvče, které nevědělo, co dělat. Nick mi byl ze začátku sympatický, ale když se začal odhalovat jeho charakter... takového chlapa bych doma mít nechtěla. Každopádně je to velice dobře napsaný psychologický román a já po čtení brutálních detektivek, kterých mám doma spousty, takové knihy beru jako oddechovku.
Velké očekávání ...... Velké zklamání.... aspoň co se týče údajného obsahu knihy - život v domě hrůzy. Pokud očekáváte hrůzný příběh z hrůzného domu, budete velice zklamáni. "Dům hrůzy" je opravdu velice nadnesený podtitul knihy.
Dívka A (Alexandra nebo Lexa) nám vypráví příběh svého dětství, o svých sourozencích a o svém otci posedlém vírou, a to, jak žije v současnosti. Čili se tam prolíná minulost s přítomností. Mnohdy musíte ovšem přemýšlet, v kterém časovém období s vlastně zrovna nacházíte. Ve spoustě knih jste upozorněni - "minulost" nebo "současnost", případně "předtím" a "nyní". Tady ne.
Na začátku jsem měla tendenci knihu odložit a nedočíst. Ale protože tohle dělám vyjímečně, vybičovala jsem se a dočetla ji. Nakonec - vyprávění příběhu nebylo tak špatné, proto 3 hvězdičky. Ale vím, že podruhé už se k této knize nevrátím.
Tak tohle byla síla!!! Myslela jsem si, že po přečtení knihy Dětské zoubky už mě nic nepřekvapí, ale tohle.... Několikrát jsem chtěla knihu odložit, ale protože to nedělám, tak jsem ji se zatnutými zuby přečetla. Ale už nikdy více!!! Poslední třetinu knihy už jsem jen četla a četla, ať už to mám za sebou. Andílek Vás neustále drží v napětí, co zase vymyslí. Andílek??? Ani náhodou. Satánek. To je to správné slovo....
Úžasná kniha přečtená za víkend. Mnohdy jsem říkala Emily: Proč si to necháš líbit??? Ovšem závěr..... Američané by řekli WAW!!! Já zase PECKA!!! Děkuji za tuhle nádhernou knihu, na kterou jen tak nezapomenu.
Každý má své tajemství, máte pocit, že díky němu vraždil a najednou přijdete na to, že jste se mýlili. Kniha se četla moc dobře, rychle a stejně jako její "Manželé odvedle" můžu jen doporučit.
Nejsem čtenářka sci-fi, ale tahle kniha mi tak připadala a dokonce se mi líbila. Měla spád a kdo viděl film "Labyrint", mohl si spoustu věcí představit.
Tak tohle byla po dlouhé době kniha, kterou jsem četla a nevnímala jsem čas. Za mně fakt super!!!
Je pravda, že jsem od námětu knihy čekala něco úplně jiného, tentokrát mě dostala velká propagace této knihy a dost možná i obálka, na tu hodně dám. Dějově už to bylo slabší, myslela jsem, že to bude něco ve stylu "10 malých černoušků.... a zbyl jenom jeden". Přesto jsem byla překvapená, že i vyprávěním jednotlivých osob se tato kniha dala číst.
Kniha, která se krásně četla, nešla odložit. Když o zvěrstvech nacistů na židech čtete jako všeobecný popis války, už to ve vás něco zanechá. Kniha napsaná z pohledu Violky, která tyhle hrůzy zažila sama na sobě, popisuje situaci ze svého pohledu a já jen němě někdy i se slzami v očích zírala, jaká příkoří a nelidské zacházení nacisti působili nevinným dětem a lidem. Lidem, které neznali, kteří nikomu z nich nic zlého neudělali, jen si chtěli žít v klidu po svém. Rozhodovali o jejich osudu jen tak, lusknutím prstů a podle aktuální nálady.
Dva dny a bylo dočteno. Zajímavý námět knihy, nic takového by nikoho asi nenapadlo. Až na ten zrychlený závěr, se mi kniha fakt líbila a můžu ji doporučit.
Po přečtení téhle knihy vím, že už po ní podruhé nesáhnu. Děj byl vymyšlený dobře, ale vědec - biolog, muž zcela neohrožený "všechno vím, všechno znám", mi chvílemi připadal jako neohrožený superman. Policie, podle něj, naprosto neschopná, neustále je poučoval a zcela bez problémů se dostával k různým informacím, které běžně policie neměla k dispozici.
A závěr knihy??? Sci-fi kniha by ho nepopsala lépe. Prostě podle mně slátanina, kde autor udělal několik chyb, aniž si je uvědomil.
Od začátku knihy jsem nesnášela chlapcova otce. Sám je viníkem, Bud je tam kde je JEN JEHO vinou, ale on potom chodí, křičí a obviňuje každého, že se vše nevyvíjí podle jeho představ a přitom stačilo tak málo, aby se tohle celé rodině nemuselo stát. Já vím, je to jen kniha, ale i v životě se tohle děje a následky jsou fatální.
Po čtenářské stránce byla kniha moc pěkná, dobře se četla - ano, zdlouhavé pasáže o rehabilitaci... Můžu jen doporučit.
Přečetla jsem od Tany "V lesích" a "Na věrnosti", které se mi moc líbily. Proto jsem se s chutí pustila do "Přístavu". Ač jsem ji přečetla až do konce, kniha mě hodně zklamala. Na můj vkus byla rozsáhlá, zbytečně dlouhá, moc se v ní spisovatelka rozepisovala. Já bych ji stáhla na polovinu a navíc - jen jeden podezřelý u výslechu? Mně to moc jako detektivka nepřipadalo.
Jako téma super, proto jsem čekala od této knihy mnohem víc.
Kniha, která nenadchne ani neurazí. Klasická detektivka, kterou když večer odložíte, tak v klidu usnete, aniž by vás budila noční můra, honil nějaký přízrak jen s polovinou obličeje, nebo kudlou v zádech. Měla jsem ji celkem rychle přečtenou, má krátké kapitoly, což mi naprosto vyhovuje.
Doporučila bych ji spíše jako čtení na dovolenou, nevtahuje vás do děje tak, že byste museli po přečtení kapitoly hned začít číst kapitolu novou. Na rozdíl od vyloženě "psychopatických a morbidních" detektivek, které strašně ráda čtu, bylo tohle pro mně něco jako odpočinková detektivka. Jak píše Eevina, za přečtení stojí, ale podruhé po ní nesáhnete.
Objevila jsem nového spisovatele!!!
Tohle byla knížka dle mého gusta - morbidní, až mě z ní bylo občas i trochu šouf, ale četla se strašně dobře, trvalo mi 3 dny, než jsem ji přečetla.
Logan je super seržant a ve spojení s inspektorkou Steelovou je to báječné počtení. Má to grády, má to šmrnc a má to koule. DOPORUČUJI!!!
Po přečtení asi různých 5ti knih od tohoto autora s Lucasem Davenportem jsem se rozhodla si tyto knihy přečíst od prvního dílu. Chci vědět vše o Lucasovi, ne jen útržky.
Začala jsem tedy Pravidly oběti, kdy je Lucas floutek, který má dva mozky. Ten chytřejší má na správném místě, je inteligentní, předvídá a dokáže se pachateli dostat tzv. na kobylku. Ovšem ten druhý mozek má trochu níž, je to holkař, kterého nezastaví nic, ani těhotenství své přítelkyně. Měla bych ho asi za to trošičku nesnášet, ale to se nedá, je to sympaťák každým coulem, byť jsem někdy nechápala jeho metody vyšetřování.
Nicméně si chci přečíst všechny díly, Johna Standforda jako spisovatele jsem si strašně oblíbila, už ho čte i moje maminka.
Nenadchne ani neurazí. Kniha byla velmi jednoduše napsaná, pravdou ovšem je, že můj tip na pachatele nevyšel.
Každopádně už od začátku mi lezla na nervy jedna z hlavních hrdinek, která se neustále pletla do vyšetřování a já skřípala zuby.
Podle mě to určitě není trhák roku, podruhé bych se k této knížce určitě nevrátila a ani bych ji jen tak někomu ze známých nedoporučila. Faktem ovšem je, že jsem ji přečetla za jedno odpoledne a jako oddechová detektivka splnila svůj účel. Odpočinula jsem si u ní od jiných morbidních knížek, které strašně ráda čtu.