kikiodvi komentáře u knih
3,5* Typický Brown tak jak ho známe. Opět si vybírá podnětné téma, které považuju za velmi aktuální. "Odkud pocházíme a kam směřujeme?" - Kdo z nás se nad tím aspoň jednou nezamyslel?
Zpracování je z velké části podobné předchozím dílům a určité momenty jsou v podstatě okopírované (Schválně jestli uhodnete, které...?). Autor se zuby nehty drží ověřeného schématu. Celkově by bylo možné některé části zkrátit, aby se děj tolik nevlekl.
I když oceňuju nápad, kniha pro mě nefungovala dobře jako celek, proto nemůžu dát vyšší hodnocení.
Už ani nespočítám, kolikrát jsem celou sérii přečetla. Je to prostě srdcovka a jeden z mála fantasy světů, do kterého se ráda vracím.
4,5* Na první pohled vypadá jako klasická pohádka, ale je plná hlubších myšlenek. Doporučuju na chvíli pozastavit a zamyslet se nad ní. Šťastný princ je jasný důkaz toho, že nepotřebujete spoustu stránek, aby jste mohli napsat kvalitní dílo.
Už ani nespočítám, kolikrát jsem celou sérii přečetla. Je to prostě srdcovka a jeden z mála fantasy světů, do kterého se ráda vracím.
3,5* Ráda sleduju Kovyho videa a mám ráda jeho humor, tak jsem ze zvědavosti nahlédla i do jeho knížky. Ta nezapře svůj název, protože je opravdu o všem. Našla jsem v ní to, co jsem čekala, a ještě jsem se dost dobře pobavila a inspirovala.
Kovyho fanoušky na 100% potěší, ale myslím si, že si z ní něco můžou vzít i ostatní čtenáři - minimálně, že stojí za to, jít si za svými sny.
Masivní propagace napříč internetem vyšvihla Mléko a med na vrchol žebříčku prodejů. Stojí ale za to?
Spíš než poezii bych tuto knihu označila jako sbírku myšlenek, pocitů a postřehů autorky - dá se říct takový deníček. Některé stránky jsou hodně osobní; Rupi Kaur do knihy promítla část sebe a na jejích řádcích nepřímo vyzývá k zamyšlení. Jako pozitivum beru, že každý si může knihu interpretovat podle sebe, někdo s v ní možná dokonce najde. Část myšlenek z knihy jsem už v jisté podobě viděla i četla, nejedná se tedy o nic světoborného. Jedno přečtení mi stačilo, domů bych si jí určitě nekoupila.
Knihu jsem přečetla už kdysi dávno, jen proto abych zjistila, proč se kvůli ní stojí fronty v knihkupectví. Teď lituju peněz, které jsem do ní dala, protože jsem je mohla stejně dobře vyhodit oknem. Jednu hvězdičku jsem chtěla dát za čtivost...I to jsem si nakonec rozmyslela, protože čtivých knížek existuje spousta. Příběh je jedno velké klišé - trojnásobný orgasmus při prvním sexu, to už bylo moc i na mě. Přirovnala bych to k Popelce pro náctileté nebo jisté verzi porna pro maminy v přechodu. Jestli chcete číst porno knížky, sáhněte po Lady Fuckingham od Oscara Wilda; jestli chcete romantiku, na 100% se vám povede najít něco lepšího než Padesát odstínů.
Zatím rozhodně nejlepší, kterou Ladislav napsal a určitě stojí za pozornost čtenářů. Styl psaní je na vyšší úrovni než u předchozích dvou, ale typický humor, který je mi tak blízký, zůstává. Knížka je čtivá a zábavná (kolikrát jsem vyprskla smíchy, až se lidi okolo otáčeli). Na jejích stránkách nejsou žádné nudné popisy, ale spousta životních příběhů lidí, které jsou často podobné těm našim, i když tito lidé bydlí na druhém konci světa. Možná je dobře, že Arménie a Gruzie jsou víceméně opomíjené turisty, protože i díky tomu si stále zachovávají své kouzlo. Velké plus dávám i za krásnou obálku a nápadité ilustrace.
3,5* Dlouho jsem přemýšlela jak hodnotit...V první třetině knihy jsem se vyloženě nutila pokračovat. Pořád jsem čekala akci, ale když konečně přišla, bylo jí až příliš. Také některé scény byly těžko uvěřitelné. Celému ději by prospěla větší vyváženost - střídat akční pasáže s těmi popisnými. Nakonec jsem ráda, že jsem dočetla až do konce, protože výsledný dojem nebyl zase tak špatný.
3,5* Při čtení se celou dobu střídaly dva pocity: „Wow, paráda!“ a „Co to sakra je?!“. Humorně napsanému příběhu ubírají na kvalitě pohádkové scény; zdály se mi chaotické a ztrácela jsem návaznost. Jakoby se jednotlivé díly skládanky nechtěly spojit dohromady. Naopak kladně hodnotím výběr hlavních hrdinů, který jsou každý úplně jiný, a přesto dokážou najít společnou řeč. Bezkonkurenčně nejlepší byla postava babičky. Vloupat se do ZOO a házet hlínu po policajtech – dost dětinské! Ale udělat to proto, aby vnučka zapomněla na každodenní trable - to chce respekt! Ve výsledku zajímavá kniha, ale rozhodně ne každému sedne.
Naprosto geniální detektivka! Nevím co víc psát, akorát že Agatha Christie je královnou detektivek nazývána právem.
Není to žádné geniální literární dílo, ale život narkomanky popisuje dost přesvědčivě. Doporučovala bych přečíst všem lidem, kteří by rádi experimentovali s drogami a myslí si, že oni se nikdy nemůžou stát závislými. V knize je jasně vidět, jak lehce do toho můžete spadnout, a jak těžké (skoro nemožné) je dostat se z toho ven. Pokud by tahle knížka odradila od drog třeba jen jednoho člověka, mělo smysl jí napsat. Drsné, upřímné a řekla bych i poučné čtení.
Mám ji přečtenou už několikrát a pokaždé mě hrůzy války zasáhnou stejnou silou. Autorovy vlastní zkušenosti s válkou dělají jeho psaní tak pravdivé a naturalistické. Počáteční nadšení hrdinů vystřídala frustrace a strach, když zjistili, že jsou jen bezvýznamnými pěšáky ve hře. Momenty, ve kterých se vojáci znepřátelených stran potkali tváří v tvář a znovu si uvědomili, že jsou stále jen lidmi, byly hodně emotivní. Chvílemi jsem měla pocit, jako bych v zákopech byla s nimi. Příběhu ani stylu psaní nemám co vytknout.
2,5* Snad poprvé se mi stalo, že se mi film líbil víc než knížka. Vlastní příběh mě zaujal a Gatsbyho jsem svým způsobem chápala, ale neoslovil mě styl. K některým větám jsem se musela znovu a znovu vracet, abych si byla jistá, že jsem správně pochopila jejich význam. Dost mi to zkazilo čtenářský zážitek a myslím si, že knížka mohla být napsaná daleko čtivějším způsobem.
4,5 * Krásný a zároveň smutný příběh o lásce, přátelství, porozumění a životních zkouškách. Nepamatuju si, že bych si někdy přála "happy end" víc než teď, ale takový už je život. Jsem naměkko...
4,5* Stává se, že u pozdějších knížek série už jejich autorovi dochází dech..Temné hlubiny rozhodně nejsou tenhle případ! Naopak je hodnotím ještě výš než předchozí dvě a doufám, že se v budoucnu dočkáme dalšího případu Eriky Fosterové.
Začátek slibný, potom už to šlo od desíti k pěti. Můžu říct, že mě rozčilovalo, jak Teovi spousta věcí procházela. Celkově děj byl přitažený za vlasy a dost překombinovaný. Ale jestli mělo být účelem knihy po dočtení nesnášet hlavní postavu, tak byl tento účel splněn na 100%.
Četla jsem ji hned pár dnů po vydání. Pamatuju si, že tenkrát se mi hodně líbila. Postupem času zapadla mezi další přečtené detektivky a sotva si vybavuju něco, co by ji od ostatních výrazně odlišovalo. Hlavní postava mi nepřišla až tak výrazná, ale zato popis okolního dění byl povedený, stejně tak zápletka. Celkově hodnotím jako lepší průměr.
4,5* Stieg Larsson přesvědčil, že psát umí! Prvních 80 stránek je hodně popisných, ale potom se děj rozjede naplno. Takže se nenechte odradit. Znáte ten pocit, když si chcete dát pauzu po dočtení kapitoly...a najednou zjistíte, že už jste přečetli dvě další? Přesně to způsobuje první díl Milénia!
Jako první jsem viděla film, a proto jsem byla hodně zvědavá na jeho knižní předlohu. Nakonec jsem byla překvapená, že i na 150 stránkách se dá napsat poutavý příběh. Autor zbytečně nerozepisuje detaily a naopak se soustředí na podstatné momenty. Někdo může říct, že je to moc přeslazené. Já nevidím důvod proč by dva lidi, kterým na sobě opravdu záleží, nemohli společně dokázat nemožné (třeba i překonat zákeřnou nemoc). Ještě se k ní vrátím, až si budu potřebovat oddechnout od všech těch "krváků".