KikiZ komentáře u knih

Takové hodně oddychové čtivo na způsob Vondruškových detektivek, jež jsou ale dle mého názoru přece jen trochu o něco výše. Čímž ale nechci říct, že to je úplně špatné. Ale jo, bavila jsem se.

Knihy Roberta Merleho mám moc ráda a Víkend na Zuydcoote patří opravdu k mým oblíbeným - i když no, oblíbeným, jak asi může mít člověk oblíbené knihy o válce? Četla jsem to již několikrát a vždycky mě to zasáhlo. Člověk se úplně vcítil do kůže hlavního hrdiny, prožívá s ním jeho napětí, úzkost i strach o život. Viděla jsem i filmovou verzi s mladičkým J. P. Belmondem, která je rovněž velmi poutavá, ale tak trochu jiným způsobem než kniha.

Velmi romantické, místo trochu nerealistické, ale ono je to úplně jedno, člověka to strhne to ano. Také o tom, co všechno je člověk schopen podstoupit a vydržet pro toho, koho miluje. Tedy skutečně, opravdu miluje.

Fantastická kniha, pro mne jeden z nejlepších historických románů jaký jsem kdy četla. Silná, něžná, drsná i dojímavá knížka o životě F. Villona s nádhernými verši. ...Znám všechno jen sebe ne.....U pramene jsem a žizní hynu..... Ti lidé mstí se bez citu...Úryvky veršů, na které se nedá zapomenout.

Krásná knížka se zvláštním kouzlem starých časů a také zajímavá sonda do života Václava II., panovníka, jehož mám osobně velmi v oblibě a jehož úděl vyrovnat se s pověstí svého otce nebyl určitě nic záviděníhodného. Byl to údajně jemný, hezký mladík, který nesnášel bitvy, násilí a krev, přesto si dokázal vydobýt v tehdy tak těžké době své místo a postavení. Bohužel jeho životní pouť skončila příliš brzy.

Nemůžu si pomoct, ale při autorově popisu vzhledu panoše Oty ze Zástřizlí mi vždycky vytane na mysli vlasatý blonďatý krasobruslař v tancích na leďe Gwendal Peizerat - řekla bych, že by byl jeho ideálním filmovým představitelem, hlavně tedy v mladších letech. Jinak knížka je samozřejmě velmi čtivá jako vždy.

Jsem na horský dráze co jede jenom nahoru!!!! Jasný? Dobrý? Dobrý! Hodně silná záležitost.

Kniha se mi líbila moc, myslím, že si od autora ještě nějakou knihu zakoupím, hlavně by mne tedy zajímal čtvrtý králův pes.

Kniha je bezesporu čtivá, i když na mně tam bylo té romantiky snad tak nějak až příliš. Musím popravdě přiznat, že druhá část se Sebastianem deBraie se mi četla nějak líp - zkrátka mi to nepřišlo tak sladké.

Knížka je velmi čtivá a ačkoli nejsem nijak vášnivá čtenářka knížek pro ženy, tak historické romány této autorky mám moc ráda a báječně u nich lidově řečeno "vypnu". Je to sice všechno hodně stejné - napřed k němu cítí nechuť a nemá ho ráda a pak se do něj nakonec zamiluje - ale jednou za čas si přečíst podobnou knížku vůbec nevadí. Navíc mít doma takového Raymonda Vallandreye by nemuselo být vůbec špatné ( i když teď mi tak napadá, že on toho času doma zrovna moc nestrávil - pořád byl někde fuč)

Krásné a velmi smutné, ale můj favorit jsou přece jen stále Tři kamarádi.

Krásná kniha, skoro se mi chce říct, že lepší než tři mušketýři, jenže to je zase jedna z knih mého dětství, takže je to vážně těžké. Hrozně se mi líbila čestnost a přátelství až za hrob mezi mladými šlechtici LaMolem a Coconassem. Coconass neopustil svého umučeného přítele ani na popravišti a dal tak vlastně přednost přátelství před láskou. Smutné a v člověku to zůstane.

Není to špatné, ale Vondruškovy historické detektivky jsou tak o dvě třídy výš.

Krásná kniha, člověk se dozví spoustu zajímavostí ze středověké Barcelony, navíc knížka ani s takovým počtem stránek nenudí a vždy se stane něco zajímavého a napínavého, co vás nutí číst dál.

Zvláštní kniha, musím po pravdě přiznat, že stylově ani dějově mě zase tak neupoutala, ale zase na druhou stranu jsem ji chtěla dočíst. Takže mám takové rozporuplné pocity.. Ale zase jsem se dověděla něco nového, neboť o žítkovských bohyních jsem tedy neměla ani potuchy a jejich schopnosti jsou bezesporu zajímavým materiálem k probádání.

Na čtení romantického čtiva moc nejsem, mám raději historické romány, ale faktem je, že člověk prostě někdy moc rád lidově řečeno "vypne" a nechá se unášet příjemně romantickým dějem s trochou napětí. Knížky této autorky se mi moc líbí, není to tak přeslazené a hlavní hrdinové jsou většinou velmi sympatičtí a člověk jim drží palce, aby ty nesnáze osudu překonali.

Krásná, baladická kniha plná poezie. Četbu jsem si opravdu užívala. Mám moc ráda tyhle baladické, téměř pohádkové příběhy, doufam, že autorka Kateřina Dubská nás zase brzy potěší nějakou další podobnou knihou. Vůbec bych se nezlobila.

Líbila se mi ta trochu tajuplná atmosféra na zimním, zasněženém hradě. Vondruška píše vždy tak, že si připadáte jako byste tam byli s hlavními hrdiny a všechno prožívali s nimi. Moc pěkné a jako vždy čtivé.

Moc pěkná knížka s krátkými povídkami. V první části se setkáme opět se starými známými Oldřichem z Chlumu a Otou s Divišem (zejména mě pobavila povídka, ve které Otovi už už hrozí to, že by se "musel" ženit, naštěstí pro něj, vyjde najevo, že za dívčin požehnaný stav může někdo jiný.) V části druhé pak jsou další krátké příběhy, tentokrát už bez Oldřicha a jeho přátel. Moc milé čtení.

Moc se mi líbila zejména první povídka Falešný tolar, tichý jazyk mi přišel trochu složitý a boskovickou svodnici už si tak nepamatuji. Jinak, písař Jiří Adam z Dobronína je sympatická postava, fajn je i Petr se svou Rozárkou, ale já prostě tak nějak dávám přednost Oldřichovi z Chlumu a Otovi s Divišem, ty postavy mi tak nějak prostě přirostly k srdci víc. Navíc jsem jejich příběhy četla v době, kdy jsem byla moc nemocná a musela ležet a jejich příběhy jsem doslova zhltla a prožívala je.