KillHurt
komentáře u knih

Po Krysích královnách jsem si říkal, že mě jen tak nic nepřekvapí. No, spletl jsem se. Nesnáším Pohádkov je nádherně ujetá hovadina, která se nebojí a neštítí absolutně ničeho. Je to šílené a já to miluju.


Fajn oddechovka, u které je třeba zapomenout, že navazuje na fantasy ságu, ne kterou se nesahá a je skoro svatá. Osobně jsem uvítal jiný pohled na na klasiku klasik a přišlo mi to osvěžující. Jde poznat, že se autor opravdu nad některými věcmi zamýšlel. Možná proto pravověrným fanouškům nejde Tajemství Morie pod vousy. Šlechta se zamyslel nad věcmi, které Tolkienovi trochu drhnou. Na druhou stranu si Šlechta poměrně ulehčil práci a úspěšně vykrádá sám sebe. Během celého příběhu se dá narazit na spoustu prvků z autorova Pohraničí. Každopádně jde poznat, že Šlechta Tolkienovo dílo miluje. To ale neznamená, že si z něj nemůže udělat srandu.


Šlechtova představa o Draculovi byla skvostná. Opět se nezalekl šedi. Svět přece není černobílý, tak proč by měl být hlavní záporák zloun, který chce zničit svět a na klíně má bílou kočku. Takový Wolferin rozhodně není. Wolferin je posedlý mocí, má řadu "zlých" aspektů, které - světe div se - se mnohdy dají pochopit. Wolferin dělá chyby a je trošičku posedlý, ale rozhodně to nemyslí úplně špatně. Moc se mi líbí, jak autor dokáže nepotřebnou vedlejší postavu uklidit stranou a ještě to vyzní jako skvělý vývoj charakteru. Kniha si dělá sama ze sebe legraci a podtrhuje věčné deus ex machina z předcházejícího dílu - dědeček vždycky zachrání situaci. Příběh je poměrně jednoduchý, ale velice zábavný. Jak akcí, tak humorem. Thompson nemá moc prostor na své antihrdinovské výstřelky, protože je na domácí půdě a moc dobře si uvědomuje, komu může šlápnout na palec. Přesto je to stále "hrdina", který se nebojí tasit meč a propíchnou někoho, kdo se mu zrovna nelíbí. Arrieta se skvěle zapracovala do skupiny a dokázala si urvat své místečko a to i přes přetlak silných hrdinek s elfí krví. Opět kvituji malé náznaky pro další díly a pokračování.


Oproti Krkvavému pohraničí je nástup Šíleného lesa o dost pomalejší. Velice rychle si odbudeme úvod. Hlavní postavy skončí v lese a děj se pomaličku line. I přes existenci akce se první půlka snaží spíše vykreslit postavy a celou nastalou situaci v Pohraničí. Při příchodu do Progessu jsou už tak karty vyložené na stole a stačí jen sledovat, kam nás to všechno zavede. Opět je přítomen jistý detektivní prvek, kdy je nám postupně odhalováno, kdo je hlavním viníkem. Obrovským plus je, že zas a znova je hodně těžké určit, kdo je dobrý a kdo zlý. Všechny postavy mají své motivy a pohnutky a Pohraničí rozhodně není černobílé. Čím dál tím víc to připomíná fantasy western než klasickou tolkienovskou fantastiku.


Bál jsem se, že Hrobař bude nezáživnou postavou, která vše sleduje z dáli. Má však svou minulost a děj je zasazen do míst, kde není třeba mít hrobaře v každém městě. Tudíž je třeba za prací putovat. První dva díly uvádějí hlavního hrdinu a staví ho proti místním balíkům, kteří jsou evidentně mimo jeho ligu. Komiks se dobře veze na vlnách westernu. Dokáže však i přispět svěžími nápady.


Možná nemusely být šestý a sedmý díl rozděleny. Oba dva jsou pak zbytečně roztahané. Zase je fajn, že bylo dost času na představení "nového" léna i nových postav, nastřelení několika problémů, které se jistě budou rozvíjet v dalších dílech, a nových nepřátel. Osobně jsem rád, že se pravděpodobně dál nebude odehrávat žádný romantický trojúhelník. (Mimochodem. Fascinuje mě Willova pragmatičnost v závěru knihy. Neřekl své vyvolené, že ji miluje, tak proč by se nepodíval po místních holkách.) Klobouk dolů jak se překladatelé porvaly s překladatelským oříškem. Shadow zní (asi pro border kolii) pro fenu v angličtině moc hezky, ale Stín v češtině je hodně nelogické pojmenování samice.


To, že minulá část bude ještě surovější než filmové zpracování, mě trošičku překvapilo. Připravil jsem se, že závěr bude o poznání depresivnější a smutnější. I jako připravený jsem byl překvapený. King nenechal na Edgecombovi nit suchou a oproti filmu mu ještě naložil další životní příkoří. Zelená míle skončila a já měl v očích slzy jako hrachy. Znalost filmové adaptace mi nepomohla. Výborně. Děkuji.


Cestu kolem Gálie miluju a jedna z mých prvních filmových vzpomínek je na komedii Tajný závod (1976), takže se mi autoři tématem trefili do vkusu. Jen ten konec je trošičku urychlený a bez větší pointy.


Zbraňový fetiš. Check. Násilí. Check. Krásný holky. Check. Humor. Check. Nekonečný příval monster na odstřel. Check. Boj za záchranu světa. Check. Co víc si přát?
Lovci monster mají výborně vystavěný svět, který skvěle funguje a hlavně není jen kulisou. Má svou historii, intriky, živoucí postavy a taky (ne)živoucí bestiář. I když Owenův origin je jak přes kopírák se spoustou dalších gerojů, dobře ho dokresluje jeho historie a rodinná "anamnéza" a čtenář se ho velice rychle naučí mít rád. Jeho boj s netvory i o srdce Julie nelze sledovat s klidem, člověk mu musí fandit. Taky záporák je patřičně odporný. Trochu se bojím, že byl trošku "over power" a v dalších dílech to bude jen horší, ale snad mě autor mile překvapí. Nejedná se o žádné veledílo, ale je to slušná akčňárna, která navíc není úplně prostoduchá a dělá čest svému žánru.


Nejsem úplně objektivní soudce. Od Pratchetta mám doma skoro všechno a čtu ho už od 13. Tahle série se mi líbí čím dál tím víc. Děj už není tak komorní a spíše řeší globálnější dosah Vkročení. Postav je poměrně hodně a některé měly málo prostoru, aby si je člověk zapamatoval nebo oblíbil. Ani Jošua a Lobsang nehrají prim a jejich prostor byl dosti omezen. Nových a hlavně skvělých nápadů přibývá a jsem opravdu zvědav, co se z toho vyvine.


Anotace lže... a to je největší prohřešek knihy. Jedná se vlastně o povídkovou sbírku, na kterou má podle všeho navazovat další. První dvě povídky jsou zajímavé, ale jedná se o epizodky, které si zaslouží pokračování. Třetí povídka je nosná sama o sobě a taky ji hodnotím nejlépe. Všechny tři pojí dohromady popis Eragonova "všedního" života po porážce Galbatorixe, který jistě fanoušky potěší, ale také není dostatečně soběstačným a funguje jen jako lepidlo pro povídky. Nicméně přesto všechno jsem rád, že jsem knihu četl a těším se na další příběhy. Normálně bych dal jen dvě hvězdy, ale třetí přidávám za třetí povídku a čtvrtou za nostalgii.


Spolupráce obou autorů sedla jak prdel na papežský stolec. Manara dokáže bravurně vykreslit Jodorowského vize o pokřivenosti lidského charakteru. Sex, násilí, boj o moc a zhýralost doby. Vše v dostatečně nechutném hávu. Jodorowský jako vždy skvělý. Kresba od Manary úžasná.


Ha. Začíná přituhovat a konečně se ukazuje proč je Paul ze svého životního příběhu tak zdrchaný. Děj eskaluje s každou knihou. King dokáže v každé části nenápadně shrnout děj a ukotvit postavy zpět do příběhu. Vyprávění starého pána, kterému už paměť moc neslouží zvládá King skvěle a dokáže ho používat jako velké plus celého příběhu.


Druhý díl přímo dějově navazuje na díl první a drží si konzistentní kvalitu. Rozdělení hlavního děje flashbacky z minulosti hlavních postav vůbec není na škodu ani nepůsobí rušivě. Naopak dokreslují postavy a udržují napětí. Akce je stále dost. Ustoupila však trošičku do pozadí a dala prostor postavám a jejich vzájemným vztahům. Příčetná Harley byla pěkným zpestřením.


Nemůžu se rozhodnout, jestli se mi pro černokněžníka víc líbí formát románu nebo povídek. Hlavně jsem rád za každé pokračování. Rogan je při síle a jeho špičkování s Goryvladem rozhodně nepokulhává. Nové epizodní postavy rozhodně nejsou odfláknuté a neztrácejí na zajímavosti. Díky za kvalitní domácí historickou fantasy.


Ono to není na tolik srdce rvoucí a mladicky bolestné jak mají knihy v tomto žánru ve zvyku. Přesto autor dokáže zprostředkovat emoce postav, které zažívají samotu, izolaci, neporozumění atd. Celá kniha poukazuje na paralelu přerodu puberťáka do dospělého světa, který mu nerozumí a snaží se ho zahubit. Je to čtivé, ale místy zdlouhavé. Srdcebolná romantika je omezena na minimum. Svěžím větrem je, že hlavní postava je pro záchranu sebe sama udělat cokoliv. Hlavní je přežít. Tudíž Mirko Dušínovký hrdina se nekoná.


Druhý díl začíná a končí akcí. Prostřední část se poněkud vleče, zbytečně vysvětluje věci, které již vysvětleny byly a nebo jsou očividné. Naštěstí se dá prostřední část rychle přelouskat. S přivřením očka nad některými nelogičnostmi se v žánru fantasy jedná o zdařilou knihu. Ve svém vlastním subžánru je určitě nadprůměrná. Palec nahoru za absenci zbytečných srdcebolných kotrmelců. Náznaky romantiky tam jsou, dokonce i klasický milenecký trojúhelník, ale když vám jdou po krku soumračníci, tak nemá čas se rozplývat nad něčí krásou a charismatickým profilem. Doufám, že si pokračování zachová vzestupnou tendenci.


To vůbec nebylo špatné. Scénář je velmi podobný poměrně nedávnému filmu. Až na to, že tady to funguje. Oddíl je rychle představen a hozen do béčkové akce plné krve a hlášek. Co víc si přát?


Máme doma fenečku borderky a o tuhle knihu jsme rozhodně nemohli přijít. Úžasně napsané pohádky před spaním, ze kterých by byl krásný večerníček. Nádherné ilustrace příběh dokreslovaly. Těším se na další díly o Kubíčkovi a jeho kamarádech.


Jako přes kopírák: templáři a hašašíni chtějí "magický" artefakt. Obě strany se chovají jako hovada a svádějí to na ty druhé. Kresba je taky o ničem. Mnohé panely vypadají jako film zastavený v nevhodnou doby, kdy postavy omylem dělají ksichty. Mimika je strnulá a ruší dojem z příběhu. Příběh taky o ničem a to by se salemské procesy daly vytěžit mnohem víc. Upřímně mne nejvíce zaujal závěrečný vhled do minulosti s popisem událostí v Salemu. Asi nemá cenu pokračovat dalším dílem. Škoda.
