Killingjoke komentáře u knih

V okamžiku, kdy jsem sahal po tomto románu Roberta Harrise, jsem očekával jen špionážní dobrodružství okořeněné troškou toho romantismu, odehrávající se v kulisách slavné aféry, která pohnula Francií a celým světem. Nemohl jsem se víc mýlit. Nejlepší příběhy jsou psány životem a ten je tvořen historií, která nepotřebuje romantiku ani dobrodružné zápletky proto, aby byla strhující a neuvěřitelná. Každý kdo sloužil se dokáže vcítit do pocitů vojáka, jenž potupně přichází o své postavení a hodnost. Každý civilista pak musí projevit lítost nad osudem kapitána Alfreda Dreyfuse, jenž byl po několik let nespravedlivě uvězněn na Ďábelském ostrově, kde čekal na pomalou a nelítostnou smrt...

Kniha Důstojník a špeh je brilantně napsanou výpovědí o události, která ve známost jako Dreyfusova aféra. Hlavním hrdinou však není sám Dreyfus, ale plukovník francouzské kontrarozvědky Georges Picquart, jenž odkrývá kousek po kousku temné tajemství armády, spočívající v Dreyfusově nevině. Picquart je zásadový důstojník, jemuž čest velí postavit se zrůdné mašinérii lží, malosti a oportunismu. Postavit se proti velení vlastní armády, kterou tak miluje, a to i za cenu obětování vlastní osoby...

Naléhavost Picquartovy výpovědi, jenž v konečném důsledku obsáhne více než deset let, je v užití ich formy, která dovoluje výborně vykreslit i ty nejniternější pocity vypravěče. Ač jsem se do knihy na prvních sta stranách ne zcela dokázal začíst, ten zbytek je krásnou ukázkou literárního umu a schopnosti popsat historická fakta uměleckou formou. Důstojník a špeh není lehkým čtením a až zamrazí, že se jedná o historickou skutečnost, příběh nenávisti, antisemitismu a elitářství. A mé pocity po dočtení knihy asi nejlépe vyjádří citát Edmunda Burkeho: „Má-li zlo triumfovat, potřebuje jediné – aby slušní lidé nedělali nic.“

15 10.03.2018

Japonsko roku 1603, pár let po krvavé bitvě u Sekigahary, kde proti sobě stálo více než 200 tisíc mužů. Výsledkem bitvy bylo nastolení šógunátu Tokugawy Iejasu. Zemí se potulují tisíce róninů (samurajů bez pána) a jeden takový, jenž si říká Kaze, se připlete k záhadné smrti na křižovatce. Kaze není jeho pravé jméno a na své pouti si již dva roky nese slib, vyhledat unesenou dceru své bývalé paní... Smrt na křižovatce je velmi dobře vystavěná a "nenáročná" detektivka, zasazená do exotických kulis feudálního Japonska. Rónin Kaze je velmi bystrý chlapík, jenž se na vlastní pěst pouští do pátrání po vrahovi, ke kterému mu velí jeho čest a smysl pro udržení rovnováhy mezi dobrem a zlem. Pasáže, kde musí Kaze uplatnit svůj důvtip, jsou nemalou měrou střídány okamžiky, kdy je nucen předvést své šermířské dovednosti. Pomalu se rozplétá klubko temných lží a korupce, jenž však zároveň znamená neustálý odklad Kazeho původního poslání. A to je asi jediný problém této jinak skvělé knihy. Je totiž součástí trilogie a my se bohužel nedovíme, jak to všechno dopadlo a zda se podařilo slibu rónina nakonec dostát. Knihu lze i tak číst samostatně a mě osobně tyhle samurajské historky prostě nikdy nepřestanou bavit.

12 06.03.2018

Kniha Templáři je historickou freskou, vykreslující vzestup a pád slavného řádu rytířů Templu. Už od první kapitoly, kdy jsou Templáři nuceni opustit obléhány Akkon a Svatou zemi je jasné, že se autor spíše soustředil na soumrak tohoto řádu a jejich závěrečné osudy, jež vyvrcholily zlopověstným pátkem 13. října 1307, kdy byl tento kdysi mocný řád válečných mnichů rozprášen a jejich velmistr následně upálen na kacířské hranici. Slavná léta řádu a jejich účast na dobývání Jeruzaléma je zde zmíněna pouze velmi krátce... Kniha Templáři jsou smutným příběhem o slávě a závisti, o bohatství a chamtivosti, jenž pro mne představuje jeden z nejsilnějších příběhu středověku a historie křesťanství. Jak už je zde zmíněno v komentářích, i já jsem měl z počátku problém s jazykem, jenž napovídá době napsání knihy, ale po pár stránkách jsem si na jazyk a překlad zvykl. Autor Ernst Sommer sepsal knihu okolo roku 1935 a co nejvíc se snažil přiblížit obecně přijímaným historickým faktům, na nichž se nic moc nezměnilo do dnešních dní. Jak už u mě bývá zvykem, kvituji, že kniha je skutečným historickým románem a i díky době svého sepsání tak postrádá dnes tak moderní prvky násilného přimíchávání fantasy žánru, či občas až úsměvných konspiračních teorií. Já oproti tomu chtěl prostý příběh z historie a toho se mi touto knihou dostalo vrchovatě.

20 03.03.2018

Před lety byla tahle knížka mým prvním setkáním s legendou o 47 róninech a přesto, že ji převyprávěl Američan, výsledek není vůbec špatný. Příběh 47 róninu je v Japonsku a celém světě asi nejznámějším příběhem japonské historie. Běžnému čtenáři neznalému tradic a zvyklostí starého Japonska nabízí aspoň částečný obrázek o japonské kultuře a je pravda, že příběh o cti, povinnosti a fatální pomstě prostě musí vzít za srdce. Oddanost samurajů ke svému zrazenému pánovi je pevná až za hrob a to v pravém slova smyslu. Známé a fatální finále můžeme z pohledu západní civilizace vnímat jako malou šílenost, o to zajímavěji a exotičtěji Japonsko působí do dnešních dní. Příběh 47 róninů je pěknou knížkou na jedno odpoledne, příběhem, jenž se v průběhu let stal opravdu nesmrtelným. Jen pak kroutím očima nad tím, jak jej některé jeho interpretace dokážou bezostyšně znásilnit, jako se tomu stalo v posledním americkém filmu. Já si pro vždy raději zapamatuji tu původní legendu, ušetřenou fantasmagorických prvků.

14 19.02.2018

Tak tohle já můžu. Na knihu mne nalákaly zmínky o drsné škole a na ty já vždy slyším, i když to nakonec občas bývá zklamání. Mrazivá hlubina naštěstí není ten případ. Zpočátku se mi sice detektiv seržant Sean Duffy jevil jako správný "jasoň", který jede podle zákona, s přibývajícími stránkami se však tenhle obrázek rozplynul. Za což jsem opravdu rád. Detektivní linie o vyšetřování vražd homosexuálů je prošpikována cynickými hláškami, nekonvečními postupy a všemu vládne sex, drogy a rock & roll (potažmo alkohol a opera). Naštěstí se nacházíme v Belfastu počátkem 80. let, takže tohle všechno se obejde bez moderních kriminalistických metod, které mne v jiných detektivkách vždy dokážou spolehlivě unudit k smrti. Co je však na knížce nejlepší není samotný detektivní příběh, ale hutná atmosféra doby na pozadí. Tohle je prostě Irsko v dobách, kdy se IRA s nikým moc nesrala a o nějakých mírových dohodách nemohla být řeč. Tohle je Irsko v dobách, kdy kulka, granát či RPG raketa může přiletět odkudkoli. Mrazivá hlubina je parádní příběh z detektivní drsné školy, okořeněná historickými reáliemi, ne nepodobnými regulérní válečné zóně a budu moc rád, pokud budu mít možnost přečíst si další díl.

19 09.02.2018

Poválečnou Evropou se potulují přeživší Holocaustu, mnozí z nich žijí v sutinách vybombardovaných měst, jiní zažívají útlak a nenávist jinými způsoby. Pak náhle pro všechny vysvitla jiskřička naděje na nový domov v Palestině... Tak asi takový je úvod do knihy, jenž je jednou z variací na téma novodobého exodu, převážně evropských Židů do Zaslíbené země. Téma je to bolestné a často temné, já je však řadím mezi své nejoblíbenější a vždy si rád přečtu další takovou knihu. Autor využil osvědčený a fungující postup zasazení fiktivních postav do historických skutečností. Tímto způsobem se tak plavbou na lodi dostaneme až do samotné Palestiny, kde však válka nekončí, ba je, jak už dnes víme, na svém počátku. Je to vyprávění o hrůzách války a pekle koncentračních táborů, jenž zanechalo temný stín v myslích lidí...

Kniha je velmi čtivá a příběh propracovaný. Jen mi přišlo vyprávění v některých pasážích dost rozvleklé a co mě mrzí, v závěrečné třetině se tak trošku mění v červenou knihovnu o milostném trojúhelníku. Postavy se tak leckdy chovají opravdu hloupě a řeší citová bebíčka v době, kdy všude kolem číhá smrt a kruté boje. Dále je velmi cítit autorův čistě prožidovský postoj. Arabové jsou zde jen to zlo stojící v pozadí, s žádným se nesetkáme tváří v tvář. Nevím jestli je tohle dobře, osobně jsem v Izraeli byl a v žádném případě nemůžu říct, že bych se bezmezně přikláněl k nějaké straně a považuji to za velmi vratký jazýček vah... A konečně, nemůžu než zabědovat nad prací korektora, protože těch chyb bylo v textu jak máku, některé slova či slovní spojení často nedávaly smysl! Toliko k mým výtkám...

Jinak se mi kniha docela líbila a četla se vcelku dobře. Porovnám-li to však s knihami, které jsem četl dříve, jako je Exodus od Leona Urise, či Zběsilost od Colina Falconera, musím konstatovat, že se jedná o slabší odvar a oběma těmto knihám se svou kvalitou kniha bohužel tak úplně nepřiblížila...

17 01.02.2018

Hokej je moje vášeň a legální droga. Ten vítkovický pak celoživotní láskou. Ač tedy životopisy čtu jen poskromnu, nemohl jsem si nechat ujít autobiografii člověka, který s Vítkovicemi vyhrál zatím (!) jejich poslední titul a byl jedním z lodivodů tohoto úspěchu. Tenkrát jsem byl ještě na houbách a Mirka Fryčera jsem jako hráče nikdy hrát neviděl. Jeho jméno se ale u nás doma, za mého dětství, často v souvislosti s Vítkovicemi a reprezentací skloňovalo. Hold ten hokej mi byl do žil vléván od chvíle, co si dokážu vzpomenout :)

Miroslav Fryčer popisuje svůj život od prvních hokejových krůčků, přes léta ve Vítkovicích, úspěchy v reprezentaci ČSR, útěku do Kanady, kde hrál za věhlasné kluby Quebecu, Toronta, Detroitu a Edmontonu, až po návrat do Evropy a trenérskou kariéru. Nevyhýbá se ani ožehavým tématům jako byla jeho prášky a alkoholem zničená játra. Mimo jeho život je tu tak výborně popsána atmosféra doby a českého hokeje 70. a 80. let, poměry v nejprestižnější soutěži NHL v 80. let a znovu atmosféra v hokeji v Evropě od revoluce do dnešní doby. A protože se jedná o autobiografii, mohl si dovolit autor napsat i vlastní zkušenosti s jinými slavnými hokejisty. Občas jsem se divil, protože v mých očích se vždy někteří jevili trošku jinak. Což ovšem neznamená, že bych na základě téhle knihy nad někým hned lámal hůl, či jiného začal milovat. Mirek Fryčer je ve svém vyprávění velmi otevřený a nesnaží se zakrývat jaký byl a je on, či lidé o kterých se zmiňuje. Proto jsem rád za tuhle knihu. Pan Miroslav Fryčer je pro mne pořád legendou, nyní však již díky jeho knize, mýtu zbavenou...

15 29.11.2017

Sirény jsou bravurně napsanou noirovkou, jenž umně spojuje prostředky detektivní drsné školy s moderním krimi thrillerem. Autor Joseph Knox stvořil postavu policejního detektiva Aidana Waitse, jenž má za prvotní úkol, v utajení proniknout mezi drogové dealery a odhalit tak volavku uvnitř policejního sboru. Není to však práce, kterou by si sám dobrovolně vybral. Spíš je to jeho jediná možnost, jak vyžehlit své osobní a pracovní problémy, pramenící v závislosti na drogách a alkoholu.

Ale pohybujeme se na území noiru, takže nic nemůže být rozděleno na černou a bílou. Vždyť už sama anotace praví, že se pohybujeme v šedých stínech Manchesteru. Kdo je vlastně v tomhle případě hodný a kdo zlý? Sirény jsou opravdu "noirovka ostrá jako břitva", drsným příběhem s důmyslně stavěnou zápletkou a pečlivě gradovaným tempem. Knox svého hrdinu nechává vymáchat v té nejsmrdutější stoce a když už to vypadá, že by se konečně mohl odrazit ode dna, zjistí že dno je stále zatraceně daleko. Najdete zde vše - drogy, korupci, sex, politiku a temná tajemství. Když si uvědomíte, že se pohybujete v kulisách současného reálného světa, kde zlo je prostě "obyčejným" zlem, zjistíte pak, že tenhle svět je často opravdu krutým místem pro život. A o tom moderní noir prostě je.

Sirény jsou pro mne evropskou a moderní odpovědí na knihy Jamese Ellroye, Dennise Lehaneho či komiksových Skalpů Jasona Aarona (v mnohém ve mne Aidan Waits evokoval i příběhy Jacka Tylora, od dalšího evropana - Kena Bruena s tím, že Joseph Knox má pro mne mnohem stravitelnější styl psaní). Jejich propracovanost je vzhledem k faktu, že se jedná o prvotinu, zarážecí. Samozřejmě pozitivním způsobem. Pro mě osobně se jedná o nejlepší detektivku, kterou jsem letos četl. Věřím, že se v budoucnu dočkáme dalšího dílu, jenž v zahraničí vychází příští rok na jaře. Svérázný policejní detektiv Aidan Waits by si to opravdu zasloužil! Sirény jsou právě tou správnou knihou, jenž navozuje nezaměnitelný pocit, že sedíte v taxíku na dálnici do pekla, z rádia se přitom řinou staré punkové fláky od Sex Pistols a vy prostě nemůžete vyskočit! Zatraceně divný pocit...

16 10.11.2017

O Holocaustu a pekle zvaném Osvětim se od 2SV napsaly tisíce knih a natočily stovky filmů. Jejich kvalita se pohybuje v široké škále od naprosto hrozných po výborné. Jistě se dá říct, že toto nejtemnější období lidských dějin je neustále vděčným tématem a občas se nedivím názorům, že už je toho dost a z tohoto tématu se stal obyčejný byznys. Pak se mi ale čas od času dostane do ruky knížka, která mě přesvědčí o tom, že dobrý autor dokáže stokrát vyřčené inovovat a vnést do tématu nové skutečnosti.

A tohle ani není knížka o Osvětimi, i když se zde odehrává převážná část jejího děje. Není to ani knížka o smrti. Ba naopak, tahle kniha je o naději a umění žít. Andrew Gross umně zkombinoval válečné reálie a historické skutečnosti s thrillerem o "jediném muži" Nathanu Blumovi, jenž je vojenskou rozvědkou OSS (předchůdkyní CIA) vyslán do Osvětimi, aby z tábora smrti zachránil fyzika a profesora Alfreda Mendla, jenž by mohl být klíčem k sestrojení atomové bomby. Z počátku docela jednoduchý plán útěku, však v tváří tvář nemilosrdné realitě dostává trhliny a Blum tak čelí své vlastní sophiině volbě...

Dovolím si malou vsuvku... Knihu otevírá skutečný útěk Rudolfa Vrby a jeho druha, kterým se podařilo z Osvětimi uprchnout a předat spojencům důležité dokumenty a plány tábora. Zájemcům o tento útěk doporučuji knihu "Utekl jsem z Osvětimi" právě od Rudolfa Vrby. O téhle knize můžu říct, že na téma útěků z tábora smrti jsem dosud nečetl nic lepšího.

Ale zpět ke knize Jediný muž. Kniha mě vtáhla hned od úvodních stran. Je napsaná velice čtivým jazykem a jen velmi těžce se její čtení přerušuje, protože prostě chcete vědět, co se bude dít dál. Dokonce mne bavily i pasáže, kde profesor vysvětluje fyzikální rovnice. Příběh se možná občas může jevit hodně neuvěřitelně, spíš jako dílo thrillerové fikce. O to víc však zarezonuje poté, co si nakonec přečtete autorův doslov a zdroje inspirace příběhu.

16 02.11.2017

Tématika Templářů mne dlouhodobě baví a zajímá, což byl ostatně důvod, proč jsem sáhl po této knize. No a ještě teď se nestačím divit příběhu, jenž ve své "velikosti" chutnal mnohem hůř, nežli dort pejska a kočičky...

Co se týče historických pasáží o zkáze Templářského řádu fajn. Sic to jsou informace, které nejdou nijak do hloubky a k jejich napsání není potřeba víc, než si zadat heslo: "Templář" na You Tube a podívat se na nějaký ten dokument. Dokonce i konspirace uvedená v této knize se tam v jednom z dokumentů najde... A dokonce mi ani nevadí míchání nějaké té konspirace, něčeho co možná bylo, možná nebylo, s thrillerem. Ale ono se to musí aspoň trošku umět. V téhle knize absolutně nefunguje thrillerová a příběhová linie. Hlavní hrdina je typický americký superhrdina, jehož osobní motivace a bolístky mi zůstaly absolutně cizí. Fakt už mě tyhle ploché typy amerických nadlidí nebaví a že jich teď na trh vydavatelé tlačí až běda. Příběh jede podle klišovité šablony, hrdina se pohybuje z bodu A do bodu B, jen aby navštívil co nejvíc evropských států, přičemž se nevyhne kopám mrtvol a velice trapné ironizaci Evropanů. Prostě je to celé průmyslově a měl jsem pocit že i na zakázku psané. Konec je čtenáři znám už dávno před půlkou, ze samotných Templářů autor udělal naprosté dementy, kteří sice vzhledem k letité tradici močí do nočníku, ale už jim nevadí používat mobil a při bohoslužbě mít přes rameno zavěšený AK-47. Náš všeschopný americký právník si je všechny podává bez větších obtíží. Ne, tohle vážně nedávám!

Nejsem věřící, takže mě nějaká taškařice mezi církví a konspirátory nemůže rozhodit. Osobně si ale myslím, že i samotná církev zůstává k této knize hluchá. Druhý Brown (a to ho taky považuji za velmi průměrného spisovatele) se prostě nekoná... Chtěl jsem dát aspoň dvě hvězdičky, protože se to i přes svou tupost četlo docela svižně, ale to rozuzlení příběhu, ty závěrečné kapitoly... nic tak hloupého jsem nečetl posledních 10-15 let. Dávám tedy jednu hvězdičku, protože si pořád myslím, že na opravdový odpad ještě někdy narazím. Zjistil jsem si na internetu, že série má už 9 knih. No jestli u nás vyjdou všechny, tak už mě opravdu nic nepřekvapí. Já u toho určitě nebudu, protože se jistojistě vyhnu hned knize druhé.

12 03.10.2017

Plán Madagaskar je další z mnoha variací na alternativní historii, ve které hitlerovské Německo vyhrálo válku. Posouváme se do roku 1953, kdy svět stojí před další světovou válkou a z Madagaskaru se stalo jedno velké ghetto pro Židy z větší části světa.

Nevím, co bych více dodával, podstatu knihy zde již trefně napsal trudoš. Události první (u nás nevydané) knihy skutečně pochopí z retrospektiv a náznaků každý, problém však je, že chybějící díl třetí (opět nevydaný) zanechá pachuť nedokončeného... Dále mi trošku vadilo, že jsem měl s postupem času pocit, že o osudu světa rozhoduje jen několik postav, které jsou navíc až příliš svázané osobní rovinou a naplňují okřídlené heslo: "Za vším hledej ženu". No a konečně, a v tom se s většinou komentujících rozcházím, protože si nemyslím, že by tempo příběhu bylo nějak závratné. Některé pasáže mi připadaly opravdu zbytečně natahované, kniha by mohla mít klidně o 150 stran méně a nic závažného by se nestalo. Možná by ji to naopak prospělo. Vyšší tempo jsem zaznamenal až v poslední třetině knihy, která se mi četla opravdu skvěle...

Ve výsledku se tedy nejedná o nijak zásadní příspěvek do žánru alternativní historie, ale kniha určitě neurazí. Pokud se smíříte s otevřeně-nedořešeným koncem, klidně po ní sáhněte...

10 10.09.2017

Z několika protichůdných hodnocení jsem opravdu netušil do čeho jdu... a kniha mne chytla tak, že jsem jí dnes na jedno posezení slupl jak malinu... "Sráči" jsou v této knize názvem pro zločince, kteří unikli spravedlnosti. Každý takový Sráč má však svůj bdělý stín, který by pro dosažení spravedlnosti dokázal mnohé obětovat. Co se tedy stane, když začnou Sráči mizet nebo umírat? Tomu všemu musí přijít na kloub policejní detektiv Billy Graves...

Během prvních kapitol se seznamuje s hlavními aktéry a minulostí, která je určitým způsobem spojuje. Je pravda, že je zde mnoho jmen, ve kterých se zpočátku hůř orientuje. Pak se ale příběh pozvolna rozvíjí a máme tak před sebou poctivou, docela civilní a hlavně uvěřitelnou kriminálku, takže vážně neočekávejme nějakého super-vraha. Což je z mého pohledu hooodně fajn! Je to z části policejní procedurálka, z části sociálně-psychologická sonda do policejního prostředí. Vyšetřování probíhá na bázi poctivé detektivní logiky, takže se nesetkáme s žádným podobným nesmyslem, jako je zjištění DNA do pěti minut a pod. To prosím nechme "policejním pohádkám", kterých je dnes všude víc než plevelu na zahrádce.

Sráči jsou příběhem o nezhojených jizvách minulosti, které se v kulisách temného New Yorku derou na povrch jako hladové bestie, jenž přesáhnou hranice policejního sboru a zasáhnou hluboce i příslušníky jejich rodin... Sráči jsou knihou, která poskytne různé úhly pohledu na spravedlnost... Sráči jsou prostě knihou, kterou můžu osobně s čistým svědomím doporučit...

22 09.08.2017

Přesně si pamatuju ten den, kdy mi tuhle knihu doporučil kamarád. Z jeho vyprávění mi tenhle příběh k Jacku Londonovi moc nepasoval. A ejhle... Kniha vypráví o osudech profesora Darrella Standinga, odsouzence za vraždu svého kolegy. Tento se v cele smrti naučí ovládat svého ducha a jeho únikům ze zajetí a cestuje časoprostorem, kde navštěvuje své předchozí existence. Nejvíc mi v hlavě a nevím proč, vždy utkvěla reinkarnace centuriona při ukřižování Krista... Co k tomu Londona vedlo? Netuším. A ač na reinkarnaci či karmu osobně sám nevěřím, tahle knížka mě prostě dostala. Dokonce takovým způsobem, že po ní sáhnu vždy, když je mi v životě nejhůř, což znamená že jsem ji ze všech knih četl jednoznačně nejvíckrát. Prostě mě tak nějak uklidňuje. Možná není divu, kniha pobaví a vy si uvědomíte, že nikdy není tak špatně, aby nemohlo být hůř. No co bych to dál okecával, podle mě je tohle jeden z nejlepších románů všech dob...

36 30.07.2017

Velice povedený válečný thriller, ve kterém se skutečná fakta mísí s umně vystavěnou fikcí. Britské rozvědce se zde podaří získat důkazy o tom, že nacisté vyvíjejí velmi účinný plyn, který by v budoucnu mohl změnit válečný vývoj na frontě. Tento plyn je vyvíjen a testován na vězních ve fiktivním koncentračním táboře Totenhausen. Proto je povolán partyzánský Žid Jonas Stern, jenž má být po absolvování výsadkářského výcviku ve skotském Achnacarry, strůjcem záškodnické akce, která má za úkol tábor Totenhausen zlikvidovat... Velmi čtivé, občas velmi syrové, ale vždy brilantní vyprávění válečných událostí, které se sice nikdy nestaly, přesto jejich analogii můžeme najít ve skutečných historických událostech. Mistrné dílo válečné fikce!

10 29.07.2017

Má třetí kniha od Fredericka Forsytha a opět velká spokojenost! Příběh skupiny žoldáků, kteří mají ve fiktivní africké zemi Zangaro provést státní převrat. Jak už to tak většinou bývá, aniž by to zainteresovaní nepopírali, důvodem převratu jsou zištné důvody a bohatá ložiska platinové rudy... Forsythovi je často vytýkána přílišná popisnost či neschopnost psát dialogy. Co se týče dialogů, osobně tuto výtku nevnímám a co se týče popisnosti, ta se mi na jeho knihách právě líbí. Nežli jsme vrženi do samotné akční části příběhu, jsme dopodrobna seznámení se všemi detaily. Podle mne to příběhu dost přidává na autentičnosti a to i proto, že jsou tyto fakta podávány neopakovatelně čtivým způsobem... Žoldáci patři mezi mé nejoblíbenější forsythovky, dokonce jsem viděl i film se skvělým Christopherem Walkenem. Ten je však jen slabým odvarem této báječné knihy.

22 29.07.2017

Moje druhá kniha od Fredericka Forsytha a dost možná moje nejoblíbenější... Je známá věc, že přátelství vznikající během válečných konfliktů bývají právě ta nejpevnější. Někdy takový konflikt dokáže zplodit člověka, jenž je schopný díky svému intelektu, zkušenostem a znalostem představovat poslední východisko v zoufalých situacích. Když tak Calvin Dexter obdrží žádost od svého přítele, aby našel jeho syna, rozhodne se jednat... Parádně napsaný příběh neobyčejného mstitele, nás protáhne cestou pomsty, kde se osobní zájmy jednotlivce kříží se zájmy zpravodajských služeb, což nutně vede k nevyhnutelnému střetu. Nejvíc mi pak v hlavě zůstal závěrečný twist, který za knihou udělal velmi příjemnou tečku. Touto knihou si mne Forsyth definitivně získal a dnes mám doma všechny jeho knihy.

Spis Odessa pro mne kdysi byla první forsythovkou, která se mi dostala do ruky. Autora ani podobný žánr jsem do té doby moc nevyhledával, ale zajímala mne problematika uprchlých válečných zločinců a jejich odhalování. Takže k přečtení mne nakonec donutil název románu... Byl jsem nadšený. Styl psaní Fredericka Forsytha se mi na první dobrou zalíbil. Líbí se mi míchání skutečných historických faktů (jejichž studii autor jistě věnoval spoustu hodin) s fiktivním příběhem, jehož hlavním hrdinou je novinář Peter Miller, jenž je na stopě bývalému veliteli koncentračního tábora v Rize Eduardu Rochmannovi... Styl Forsythova psaní nesedí každému a setkal jsem se i s názory, že nudí. U mě to bylo právě naopak. Forsyth mě zaujal tak, že jsem se rozhodl sáhnout i po dalších jeho knihách. Tato kniha je výbornou ukázkou historické fikce.

21 29.07.2017

Člověk by si měl dávat pozor na hubu, protože když to zvorá, může se dostat na místo jako je Victory. Je to totiž město, kde z nebe každou chvíli padají mrtví holubi, ulicemi se pohybují nejodpornější živly a po nocích zde řádí nekrofil, znásilňující mrtvé prostitutky. Victory je jasnou odpovědí na to, jak by to vypadalo v pekle, kdyby zamrzlo! Navíc zde právě probíhá masový hon na příslušníky policie. Pro všechny poldy tak bude těžké tohle přežít a pokusit se z lovce udělat lovnou zvěř... Veskrze brutální, cynický a špinavý příběh, plný drsných chlápků, krve a bezvýchodných situací. V žádném případě se nejedná o knihu pro slabší povahy, ale netradiční policejní thriller, jaký jsem nečetl už hodně dlouho. I když se občas něco zdálo prvoplánové a na efekt, postupem času se střípky dají dohromady a vše perfektně vyústí v třeskutě mrazivé finále. Za mě hodně velká spokojenost.

19 28.07.2017

Tahle kniha opravdu není Chandler ani Hammett... a to je sakra dobře! Oba zmíněné pány mám v nesmírné oblibě, ale jsem rád, že Mickey Spillane na to jde vlastní cestou. Spillane si nezakládá ani tak na břitkých dialozích, jako spíše na drsných a cynických postavách v bezvýchodných situacích. Kniha má rychlý spád, báječnou atmosféru a hlavní hrdina při své cestě za pomstou rozdává i dostává rány jako na běžícím pásu... Mickey Spillane sice až tak nepatří k těm nejvíc honorovaným klasikům drsné školy, přesto dal světu mimo jiné výborného detektiva Mika Hammera a pak právě tuhle knížku, kterou ve své sbírce detektivek drsné školy řadím k "osobním láskám". Pecka!

11 27.07.2017

Čtvrtá kniha parádní detektivní série o dvojici soukromých oček Kenzie a Gennaro. Pro mne osobně nejlepší kniha série a není tedy divu, že po ní sáhli i filmaři a je zpracována v neméně skvělém filmu. Dennis Lehane svým postavám žijícím v jeho rodném Bostonu opravdu rozumí. Hledat v tomto počinu obyčejnou kriminálku by byl největší omyl, kterého by se čtenář mohl dopustit. Tohle je čistokrevná, moderní drsná škola, jejíž hrdinové nejsou černobílí a hranice mezi dobrem a zlem ztrácí svou tradiční definici. Lehane prostě nepíše příběhy plochých policajtů a ani pasáci, dealeři a šlapky nejsou jednoznačnou stranou zla. Osudy detektivní a partnerské dvojice Kenzie a Gennaro jsou tak nutně protkány velmi znepokojujícím sociálním podtextem. Kriminální linka je sice velmi důležitá, ale už po několika stránkách si člověk začne pokládat otázky ohledně dobra a zla, nebo zda musí být vždy správné to, co je podle zákona. A nejvíc v člověku tyto otázky rezonuji v samotném závěru knihy, jenž ve vás vyvolá velmi znepokojující pocit a nepřekonatelnou nutnost pokusit se sami sobě tyto otázky zodpovědět... Je škoda, že více knih z této série u nás patrně nevyjde...

17 27.07.2017