Killingjoke komentáře u knih
Po Nic není svaté je třetí svazek této detektivní série nepatrně, ale opravdu jen nepatrně slabší. Dennis Lehane totiž opětovně odvádí perfektní spisovatelskou práci a rozšiřuje osudy svých dvou hrdinů. Tentokrát dojde také na rozšíření pole působnosti, kdy se dostaneme ze špinavých ulic Bostonu na slunečnou Floridu. Tento přesun přidává do série také rozšíření akční roviny knihy, což není nijak na škodu a je to zase něco nového... Lehane neopakuje své postupy a s lehkostí si pohrává se strukturami moderní drsné školy. Kniha je pro mne oproti předchozí slabší pouze nějak pocitově, rozhodně nemohu tvrdit, že by byla nějak hůře napsaná. Celá tahle série pořád pevně sedí na trůnu současné drsné školy a asi se hned tak nenajde někdo, kdo by ji dokázal sesadit. Nejsmutnější je, že nakladatelství Epocha sérii zařízlo a přednost dostalo hafo sic stupidních, ale zřejmě prodejnějších knih. Hold tohle není žádná rychlokvaška ze severu Evropy ani fantasy a nebude to mít šanci se více prosadit. Velká škoda!
V druhém románu ze série případu soukromých oček Kenzie a Gennaro se Dennis Lehane posunul mílovými kroky v před. Jednoznačně dokazuje, že je naprostým králem moderní drsné školy, protože na rozdíl od jiných se nesnaží své slavné vzory napodobovat, ale vytváří nová pravidla tohoto subžánru detektivky. V moderní drsné škole nenajdete sympatičtější a uvěřitelné postavy jako je Kenzie a Gennaro. Potýkají se se svými zcela civilními problémy a přitom narážejí na tu nejodpornější spodinu. Líbí se mi, jak Lehane dokáže pracovat se sociálním kontextem, snaží se vykreslit svět a lidi takové, jací doopravdy jsou, bez zbytečného pozlátka či klišé. V tomto románu dokonce umně propojil drsnou školu s kriminálním thrillerem a napětí leckdy žene až na samou hranu únosnosti. Prostě parádní kniha...
První dostaveníčko sympatické dvojice soukromých oček Kenzie a Gennaro od mého, v současnosti asi nejoblíbenějšího autora beletrie. Možná někomu kniha přijde jednoduchá, možná někomu nesedne. Je třeba si však uvědomit, že se jedná o první díl výborné série a přesto už zde autor ukazuje svůj potenciál... Příběh je drsný, syrový, přesně jako je svět a postavy pohybující se po bostonském předměstí. Autor využívá sociálního kontextu, ukazuje, že nic není černobílé. Dennis Lehane je mistrem moderní drsné školy, králem který se snaží na tento subžánr dívat novýma očima. Proto jsou jeho příběhy tak nějak uvěřitelnější a člověk se s postavami dokáže více ztotožnit a dokáže pochopit jejich pohnutky a jednání. Parádní rozjezd série...
Tak jsem si díky nemoci chtěl splnit literární resty a přečíst si aspoň pár prvních stránek. Po pár hodinách jsem knihu nakonec zavíral na poslední stránce... Perfektní špionážní thriller odehrávající se během 2.SV v exotickém a žhavém prostředí válečného Egypta. Agent britské kontrarozvědky Vandam je na stopě německému agentovi Wolffovi, jenž má z Káhiry podávat důležité informace pro Rommelův Africa Corps. Příběh je prošpikován množstvím napínavých událostí, honiček, sexu a samozřejmě i romantickou linkou. Ano, na první pohled to zavání šestákovým románem ze staré školy, ale co, já mám zrovna tyto romány hodně rád. Příběh je postupně gradující a posledních sto stránek jsem si vyloženě pomlaskával blahem. Od Kena Folleta jsem nic jiného nečetl a po téhle knize jsem vyloženě sáhl dle anotace, takže nemůžu srovnávat s jeho ostatními knihami. Klíč k Rebecce mi sedl opravdu neskutečně a doporučuji všem jako velmi dobře napsané, napínavé, avšak odpočinkové čtivo...
Rozhodně nejásám... Autorce se skutečně dobře podařila vykreslit stísněná doba 40. let v San Francisku, o to méně mne však bavila hlavní postava Mirandy Corbieové. Nemám problém s tím, že se zde hojně využívá propriet starých detektivek drsné školy jako jsou cigarety a alkohol, i když po jisté době to působí jako oslí můstky a dokonce parodie. S čím mám problém, je dualita Mirandy. Na jedné straně je v nesnázi vždy zachráněna nějakým chlapem, je to ta chudinka ženská, kterou chlapi jen zneužívali a na straně druhé si na chlapa sama hraje. Možná někde jinde, ale proboha ne v drsné škole! Vážně to působí trošku komicky. A ano, chybí tomu Chandlerovy dialogy nebo údernost a drsnost Mickey Spillaneho, a mě tahle drsná škola přišla prostě docela měkká a rozvláčná. Co se týče samotné detektivní linie to taky není nic světoborného, za pár týdnů si z toho už nebudu moc pamatovat, což je škoda... Miranda Corbieová se tváří za každou cenu drsně, ale všeho moc škodí. A ne že by nešla výborně napsat ženská hrdinka drsné školy. Nemusím chodit daleko do minulosti, taková Angela Gennarová od Dennise Lehaneho je prostě jiné kafe. K Mirandě jsem si nedokázal vytvořit žádný vztah a byla mi celkem volná. Nebudu zastírat, od pocty k mé milované drsné škole jsem čekal mnohem víc.
Výborná knížka, ke které jsem se kdysi dostal celkem náhodou. A nelituji! Michael Chabon nám opravdu nabízí úžasná dobrodružství, prošpikovaná osobitou kritikou nacistických zvěrstev 2. SV, evropským židovstvím a legendě o Golemovi, různými eskapisty a iluzionisty a v neposlední řadě také mými oblíbenými komiksy. Na pozadí skutečných událostí je zde vytvořen neuvěřitelný, dojemný a velmi čtivý příběh, který si v budoucnu jistě ještě rád přečtu.
Vždy jsem se považoval za ateistu, ale v posledních měsících jsem se docela dost zabýval událostmi Starého zákona, zejména z pohledu biblické archeologie a výzkumu válečných konfliktů starověkého Izraele, nejen z literárních zdrojů. A byl jsem moc rád, že jsem sehnal tuhle knížku. Na první pohled je vidět, že knihu sepsala dvojice bývalých příslušníků armády, kteří se vyznají v taktice a strategii bitev či kartografii. Kniha tak poskytuje erudovaný pohled na nejznámější bitvy a války Starého zákona, nabízí množství mapek a nákresů, místy je až tak podrobná, že se v množství informací může nesoustředěný čtenář ztrácet. To však neubírá nic na jejich kvalitách. Nejvíc mne zaujaly pasáže o Jozuovi a dobývání starověkého Kanaanu či genialita vojevůdcovství Judy Makabejského, jehož taktika se do dnešních dní používá i v moderních válkách. Knihu mohu doporučit všem se zájmem o historii a dějiny válek.
Kmotr Maria Puza patří již spoustu let mezi mé nejoblíbenější knihy. A byla to právě tato kniha, která mne přivedla k bližšímu zájmu jak o dílo Maria Puza, jehož téměř všechny knihy, které vyšly česky mám přečtené, tak o samotnou problematiku mafie a organizovaného zločinu. Puzo v Kmotrovi vytvořil velmi čtivou a promyšlenou ságu o vzestupech a pádech rodiny Corleone, která ve své době na čtenáře zapůsobila až šokujícím dojmem autentičnosti. Jde o velmi bolestný příběh životních osudů Vita Corleona a jeho synů, příběh o cti, korupci a rodinných hodnotách, který je psán krví...
Kdybych měl říct, která kniha je jednou z mých nejoblíbenějších, byla by to patrně právě Sophiina volba. Před mnoha lety to bylo jedno z mých prvních setkání s tématem Holocaustu a zároveň velmi komplexní psychologická sonda do života generace poznamenané dědictvím 2. světové války. Sophiina volba je příběhem ženy bez budoucnosti, kterou stále pronásleduje temný stín minulosti, zvěrstev Holocaustu a těžkých, nepředstavitelných voleb, které byla nucena učinit... Kniha není rozhodně lehkým čtením a určitě nesedne každému. Osobně se k ní čas od času vracím a četl jsem jí v průběhu let už asi třikrát. Vždy mě dokáže znovu zcela pohltit...
Do téhle knížky jsem se nemohl dostat na několikerý pokus. Nakonec se to zlomilo a když jsem otočil poslední stránku, bylo mi hodně líto, že už je konec... V podstatě se jedná o variaci tématu, které románově popsal Leon Uris v Exodu. Nejde však o nějaké napodobení, Zběsilost si jde vlastní cestou a její příběh je stejně neméně úchvatný. Příběh začínající v Německu, kde nevyhnutelně bují nacistické zlo nás postupem času přenáší do Palestiny 40. let, tedy do doby rodícího se státu Izrael. Vyprávění je vedeno z pohledu několika postav, jak z řad Židů, tak Arabů, jejichž životy se různě prolínají. Rozhřešením se pro ně stává Rezoluce OSN z 29. listopadu 1947 o rozdělení Palestiny, které spustí kataklyzma událostí... Výborný román na mé oblíbené téma.
Patrně nejlepší a nejrozsáhlejší životopis prof. Aloise Musila. Oldřich Klobas umně zkombinoval výňatky odborných textů, soukromých dopisů i populární tvorby, které Alois Musil za svůj život napsal. To vše doplněné podstatnými dobovými souvislostmi... Kniha obsáhla opravdu téměř všechny podstatné události, které Alois Musil během svého života prožil, od jeho narození až po jeho smrt. Nejpůsobivější jsou samozřejmě pasáže z Musilových výprav do Orientu, kdy spolu s beduíny křižoval pouště od Rudého moře, přes Izrael a Sýrii až po Mezopotámii. Nádech romantiky je zde často vystřídán krutou realitou a bojem o vlastní život. Přesto nebo možná proto jsou tyto výpravy do časů dávno minulých opravdu úchvatné... Prof. Alois Musil v mých očích patří k těm největším Čechům, vždy si o něm rád přečtu něco nového a je velká škoda, že se na něj docela a neprávem zapomíná... Výborná kniha!
V této povídkové knize, kterou podle povídek E. A. Poea přeložil a sestavil Josef Schwarz, prokázal Poe svůj smysl pro tajemné a detektivní příběhy. Povídky zasahují do různých literárních žánrů, od vědecko-fantastické literatury přes hororovou literaturu až po detektivní příběhy... Každá jednotlivá povídka nepostrádá jedinečnost. Autor zachycuje velice zvláštní události, pro něž čerpal podněty ze svého života. Své povídky propracoval i do těch nejmenších detailů a dosáhl i mnohdy překvapivé pointy. Nebojí se popsat život ze všech stran. Popisuje osudy lidí propadlých alkoholu, lidí se strachem i krutých panovníků... Tahle kniha u mě před více než dvaceti lety vyvolala zájem o knihy, které jsou pro mne dnes velkou vášní :)
Má oblíbená báseň, která je ve všech směrech dílem velkého básníka, označovaného za blázna a opilce, ve skutečnosti však myslícího génia. Je temnou vizí posmrtného života s notnou dávkou ironie...
Naturalistický popis lidského život prosté francouzské ženy. Všechny vrcholy a pády jejího života až do její smrti. Gervaisa poznává za svůj život jen málo příjemných chvil. Je zrazována svými nejbližšími a navzdory svému odporu k alkoholu mu nevyhnutelně sama propadá... Hlavním hrdinou v tomto příběhu vlastně nejsou jednotlivé postavy, ale alkohol, který je zde obrazně, ale správně nazýván zabijákem, který usmrcuje pomalu, ale jistě. Výborné, ale velmi smutné čtení...
Poezii jsem nikdy příliš nevyhledával. Básně, které zde Baudelaire napsal jsou odrazem jeho života. Byl vyhnancem francouzské společnosti, a tak jsou jeho básně oproti dílům z období romantismu velmi drsně reálné. Popsal realitu doby se všemi jeho znaky. Nevynechal ani drogy a alkohol. Na druhé straně jsou zde básně o lásce a kráse, k nímž byl většinou inspirován láskou k mulatce Jeanne Duvalové... Spolu E. A. Poem jediná poezie, která mne kdy oslovila...
Kniha se mi velmi líbila. Poukazuje na to, v jakých podmínkách museli vojáci žít a bojovat. Popisuje utrpení lidí kvůli Hitlerovu fanatismu a později kruté zacházení s válečnými zajatci v pracovních táborech a vojenských věznicích... Američtí autoři Toliver a Constable nepohlížejí na Hartmanna jako na nacistického válečného zločince, nýbrž jako na manžela, otce a hlavně skvělého pilota, o kterém se ve světě moc nemluví. Sám Hartmann ani po letech v sovětském zajetí nepociťoval žádnou nenávist k Sovětskému svazu...
Přečteno v roce 2005... Příběh starého antikváře, postiženého ztrátou paměti, jenž hledá svou ztracenou minulost v komiksových sešitech a dobrodružné brakové literatuře. Autor zde prokázal opravdovou znalost této literatury z období mezi světovými válkami v Itálii. Jenže na znalosti této literatury je na můj vkus až velmi postaven celkový děj. Nevyhneme se zde mnohostránkovým popisům obálek časopisů, citací z nich atd. To vše v konečném důsledku ochuzuje vlastní příběh, který zde i po posledních stránkách zůstává neobjasněn.Buďto jsem konec knihy nesprávně pochopil, nebo tam něco chybělo. Když jsem přečetl poslední větu, měl jsem pocit, že příběh ještě vůbec neskončil! V příběhu antikváře Yamba se dozvíme o jeho zálibě v mlze (právě pasáže o mlze na mne velmi zapůsobily), hledání tváře své první lásky ve všech ženách, dozvíme se o hrdinství za války. To všechno ano, ale už se nedovíme, zda si antikvář vybaví svou minulost, která předcházela 40 let před jeho amnésií. Možná že takhle chtěl autor ponechat plamen aspoň trochu zahalen mlhou... No, závěrem bych řekl, že kniha určitě stojí za přečtení a pro znalce brakové literatury bude příjemnou exkurzí do jejich dějin...
Knihu jsem četl v roce 2006 a představovala pro mne po nějaké době zase román, který mne neuvěřitelným, ale nádherným způsobem dokázal upoutat. Příběh vyprávěný z pohledu několika postav jsem byl tehdy nucen číst až do brzkých ranních hodin, kdy mne přemohl spánek... Autor mistrně vykreslil prostředí Osmanské říše před jejím rozpadem na počátku 20. století. Epický, až poeticky krásný styl spisovatele při popisu mezilidských vztahů, menších či větších lásek, působí v kontrastu s věrohodně popsanými hrůzami zákopů 1. světové války velmi celistvě. Mnoho postav sledujeme od dětství či mládi až ke stáří a smrti. Každá z těchto postav je jedinečná a perfektně uceluje skládačku příběhu. Autor před ně staví nelehké životní volby - milého či tragického rozměru. Ve své epické velikosti, psychologii a historické cestě poznání na mne příběh působil podobně jako když jsem dříve četl Styronovu Sophiinu volbu, i když s touto knihou nemá dílo Ptáci bez křídel takřka nic společného... Co však dle mého dělá knihu tak skvělou je, že zde dnes už nevěřícně pozorujeme soužití muslimů a křesťanů, vzájemné porozumění, snad i lásku, která v době o které se vypráví mezi nimi panovala. Křesťan byl ochoten se obětovat za muslima a naopak. Pokud tedy milujete historické, či válečné romány s trochou romantiky, citů ale i psychologie měli byste si tuhle knihu určitě přečíst. Tahle kniha za to určitě stojí, co víc, dle mne by se měla určitě dostat do učebnic literatury...
Milá č. 18 mne zaujala svou opravdovostí, kterou působí na čtenáře. Autor dokázal románovými prostředky popsat syrovost života odboje ve Varšavském ghettu. To vše servíruje zabaleno do neuvěřitelného množství informací, které se povětšinou skutečně udály. Netuším do jaké míry jsou osudy konkrétních postav skutečností či smyšlenkou, zápas, vnitřní pnutí, city a touhu po přežití však autor vykreslil opravdu živě a i proto je Milá č. 18 jednou z mých nejoblíbenějších knih...
Exodus nezakrytě vykresluje nelehké a krvavé události, předcházející založení státu Izrael. Kniha mne podobně jako další Urisova kniha - Milá č. 18 upoutala svým velmi čtivým jazykem a množstvím historických faktů, do nichž je zasazen příběh smyšlených postav, které však mají své skutečné historické předobrazy. Velmi dobře jsem pochopil, proč podtitul knihy zní: "Román, který pohnul světem" a pochopí to každý její čtenář. Románovými prostředky se dozvíme odkud se bere nesnášenlivost na Blízkém východě a odkud se vzal konflikt mezi Izraelci a okolními islámskými státy, který jak všichni dobře víme přetrvává doposud. Kniha patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy četl a doporučuji ji všem těm, kteří mají rádi historické romány, ve kterých je velmi úzká propojenost mezi láskou a utrpením, či vlastenectvím a mocenskými zájmy. Opravdu úchvatná a nadčasová kniha, která stoji za přečtení...