Killingjoke komentáře u knih

Velká ryba je nádherná knížka, kterou jsem právě slupl jako malinu už po několikáté a ta malina je pořád neskutečně sladká. Jedná se o příběh Williama a jeho odcizeného vztahu s umírajícím otcem Edwardem. William zjišťuje, že svého otce vlastně vůbec nezná a celý jeho život je směsicí fantaskních historek, občas až na samé hranici absurdity. Nutno podotknout, že jsou tyto historky velmi zábavné, a leckdo by rád prožil svou vlastní pohádku pro dospělé, jaké se zrodily v hlavě dobrodruha a světoběžníka Edwarda, jenž celý život touží chytit svou vlastní velkou rybu. Magický realismus se mísí s mým milovaným prostředím amerického jihu. Spisovatel Daniel Wallace ve své útlé prvotině jasně ukazuje, že pokud má dobrý autor co říct, nepotřebuje k tomu napsat tlustou knihu. Tahle knížka má vše a i když je její obsah v podstatě pochmurný, s poslední stránkou čtenáře zahřeje u srdce. Určitě se ke knížce zase za čas vrátím, stejně jako k výborné filmové adaptaci (která je mimochodem v mnoha ohledech jiná) a osobně jsem vždycky rád, že s mým tátou máme skvělý vztah a nepotká nás cesta hledání se navzájem, jako Williama s Edwardem. Vážně nádherná knížka.

Tiše-Tiše... Náš příběh začíná v Los Angeles, nádherném městě andělů, o Vánocích roku 1951. Je libo nějaký ten fet, porno, šlapky či politickou kariéru? A nebojíte se trošku ušpinit? Tak to jste přišli akorát včas, protože tohle budou pěkně Krvavé Vánoce! Parta podnapilých poldů se dnes rozhodla dorovnat skóre a zmalovat pár zabásnutých v zadržovacích celách. Policisté Bud White, Ed Exley a Jack Vincennes - hlavní aktéři toho večera, zapojeni do události tím, či oním způsobem. Policisté, jejichž hlavní hnací silou práce u LAPD je pro každého něco zcela jiného. Krvavé Vánoce z nich navzájem udělaly nepřátele. Masakr v kavárně Nite Owl však jejich cesty o pár let později znovu svede dohromady...

Po letech jsem dostal chuť zopakovat si jednu z mých nejoblíbenějších knih - L.A. Přísně tajné. Tohle není žádný pulp, tohle je neuvěřitelně důmyslně vystavěná kriminálka, drsná škola ve formě nihilistického noiru, jak své dílo sám Ellroy označuje. Souhlasím, že to není čtení pro každého, autor píše drsnou, nekompromisní formou, jenž není určená nikomu, kdo má o Los Angeles 50. let představu jen jako o městě slavných hollywoodských hvězd a nablýskané slávy. Tohle pozlátko Ellroy smete ze stolu hned na první straně a nabízí vlastní podobu ničím nezastřené historie. Nechá nahlédnout pod pokličku hrané nevinnosti, všeobecné zkorumpovanosti a zvrácenosti bulvárních pisálků, kuplířů a politiků. V příběhu vystupují také skutečné postavy, ale i ty smyšlené mají precizně vykreslené jednání a minulost. Ellroy využívá znalosti skutečných kriminálních případů (doporučuji dokumentární seriál L.A. Město démonů, který Ellroy sám moderuje). Jeho věty jsou spíše úderně krátké a velmi sarkastické, nevyžívá se v dlouhých souvětích. O to víc pak zapůsobí břitké dialogy postav, jenž ženou děj nezastavitelně k temnému a ve výsledku velmi ironickému finále... James Ellroy pro mě prostě je jedním z nejlepších autorů, který je v našich končinách krutě nedoceněn. Mé černé srdce však jeho knihy miluje! Je to autor, který se v dětství sám stal svědkem vraždy své matky a celý život žil v Los Angeles - městě andělů. To z jednoho taky udělá buď sociopata, nebo v lepším případě výtečného autora detektivek. Jsem rád, že tady zvítězila druhá možnost a máme tak možnost přečíst si L.A. Přísně tajné, avšak velmi Tiše-Tiše... :)

Závěrem... Co se týče komparace kniha/film. Pokud jste viděli film, znáte pouze kostru příběhu zapsaného v této knize. Je lepší film nebo kniha? Řeknu to takhle... Obojí rozhodně stojí zato a má své kouzlo. Film mám ve své TOP 10 už od dob, kdy jsem jej poprvé viděl někdy na střední a pokud bych si sestavoval TOP 10 oblíbených knih, tak tato kniha tam bude zcela určitě! Takže tak...

Německo, říjen 1945. Druhá světová válka skončila a to sebou přineslo rozpuštění SAS jako příliš nákladné jednotky. Její bývalí příslušníci však zůstávají věrni svému heslu "Kdo se odváží, vítězí" a pod vedením majora Roryho O´Sullivena se cítí být povinni odplatě za své padlé kamarády a dopadnout zvráceného nacistického doktora Barsche. Ten je však pod záštitou tajné organizace Pavouk, který pomáhá ukrývat hledané nacistické zločince...

Protože jsem byl dnes nucen zalehnout na matrace, nikoli však se zbraní , ale chřipkou, dočetl jsem do konce celou trilogii. U třetího dílu platí vše, co pro oba předchozí. Jedná se o mix historických skutečností s kapkou fikce. Nejvíc se mi líbil díl první, ale ani třetí nepokulhává ve své čtivosti. Nejedná se o žádnou hlubokou psychologickou sondu do válečného románu, ale na své si přijdou hlavně milovníci válečné akce a období okolo 2.SV. Škoda, že toho o první SAS moc nevyšlo, rád bych si přečetl i další válečné historky této jednoty. Skvělá trilogie!

Francie, listopad 1944. Velitel SAS David Stirling je zajatcem v nacistickém táboře a jeho nástupcem se stal plukovník Paddy Mayne. Z přičinění britského premiéra Churchilla se má pluk SAS postavit jako předvoj Francouzské armády vedené generálem Leclercem a provést překvapivý útok na Štrasburk, hraniční město vzbuzující po staletí vášně mezi Francouzy a Němci. SAS úkol přijímá, má však ještě vlastní zájem, dopadnout nacistického doktora Barsche, který umučil dva členy SAS a skrývá se právě ve Štrasburku...

Druhý díl válečné trilogie o SAS Johna Kerrigana, opět propojuje skutečné osudy elitního výsadkářského pluku s fikcí. Vedle plukovníka Paddyho Mayne je tentokrát hlavní postavou Rory O´Sullivan (bratranec Billa z první knihy), který pokračuje v nově započaté rodinné tradici služby u SAS. Vyprávění je opět docela jednoduché, avšak tentokrát sledujeme více dějových linií, mezi ty hlavní patří samotná linie SAS a pak linie zvráceného nacistického doktora Barsche. Znovu se mi to líbilo, i když se nejedná o žádný velký válečný román. Pouze mě trošku zklamalo, že autor skočil od první knihy tři roky dopředu a víc nerozepsal africkou misi SAS, která mě vždy zajímala nejvíc. Namísto toho jsme přímo vrženi do okupované Francie, kde náckové pomalu zpívají labutí píseň. Ale fajn, i tak je to vyprávění velmi povedené.

Káhira 1941. Po chodbách generálního štábu britské armády v Egyptě se potuluje poručík skotské gardy David Stirling, s cílem přesvědčit své nadřízené k povolení nové speciální jednotky, jenž by prováděla záškodnické akce v týlu nepřítele. Generálové svolili a tak vzniká první skupina výsadkářů Oddílu L, známého jako SAS (Special Air Service). Jejich činy vejdou do válečné historie a jejich heslem se stane: "Kdo se odváží, vítězí"...

Velmi povedený úvod do válečné trilogie Johna Kerrigana. Kniha se soustřeďuje na první měsíce akcí SAS v severní Africe, jejich boje s německým Africakorpsem a přípravy atentátu na německého polního maršála Erwina Rommela. Příběh je vyprávěn směsicí skutečnosti a fikce, které jsou propojeny v úmyslně nejednoznačném poměru. Vedle skutečného Davida Stirlinga tak zde máme i hrubiána, pijana, ale výtečného válečníka Paddyho Maynea (později druhého velitele SAS), hlavní postavou knihy však vlastně je Bill O´Sullivan, postava sic smyšlená, avšak svým jménem rámující celou trilogii. Vyprávění je velmi zjednodušené a soustřeďuje se téměř výhradně na válečné akce. Autor zde nerozvíjí téměř žádné dějové odbočky. Zjednodušenost sice ubírá na hloubce, ale na druhou stranu možná proto se kniha čte doslova jedním dechem. Styl vyprávění mě bavil, akce byla napínavá a prostoupená chlapským vojenským humorem.

Říjen 1942. Nacistické Německo je jen krůček od prvních testů k sestrojení atomové bomby. K těmto však potřebuje dostatečné množství jaderného moderátoru - oxidu deuteria, známějšího jako "těžká voda" a jediné místo, kde může tuto vodu získat, je továrna na hnojiva v Norsku. Spojenci v Anglii reagují vytvořením Oddělení pro zvláštní operace (SOE) a cvičí zde záškodnické skupiny uprchlých norských protinacistických odbojářů, kteří se mají vrátit domů s jediným úkolem - poslat celou tu výrobu těžké vody k čertu! Hlavním článkem se tak stává bývalý norský inženýr Kurt Nordstrum, jehož krom nezlomné lásky k vlasti vede touha vyrovnat si své vlastní účty...

Po roce, co jsem četl Jediného muže, je zde další parádní válečný thriller z období 2.SV, od autora Andrewa Grosse. Opět se jedná o skvělé propojení skutečné historické události a fiktivních postav, které však mají své skutečné předobrazy. Co se týče příběhové linky, velice rychle jsem zjistil, že ji znám, protože byla nedávno zpracována také ve výborné televizní minisérii od BBC "Boj o těžkou vodu", která běžela i v naší televizi. Ze zážitku mi to však neubralo, spíš mi vzpomínky pomohly dokreslit představu o prostředí a neúprosných podmínkách norské přírody, které celou záškodnickou akci provázely. Na rozdíl od seriálu však kniha nesleduje tolik příběhových rovin a soustřeďuje se na skutky záškodnické skupiny vedené Kurtem Nordstrumem, sic smyšlené postavy, mající však skutečný předobraz v osobě Knuta Haukelida, jenž se akce opravdu zúčastnil. Vyprávění je napínavé od prvních stránek, bez zbytečného balastu. Snad jen bych si odpustil trošku zbytečnou milostnou linku, jenž mi k realisticky smýšlejícímu Kurtu Nordstrumovi moc neseděla. Ale kdo ví, i ve válce člověk potřebuje někoho blízkého...

Druhá světová válka se lámala v těžkých bitvách tisícových armád u Stalingradu, plážích Normandie či píscích Afriky. Pak jsou tu však mikropříběhy jedinců a malých skupinek statečných, kteří provedli údery nepříteli neméně zničující. Mám tyto osobitější příběhy mnohem raději a rád si o nějakém dalším rád přečtu. Vůbec mi pak nebude vadit, pokud to bude v podobě takto skvěle napsaného románu.

Píše se rok 1949 a do argentinského přístavu v Buenos Aires připlula loď, na jejíž palubě cestuje jistý Helmut Gregor. Nenápadný člověk, který by mohl být jedním z mnoha tisíců uprchlíků, kteří do Argentiny přicestovali po 2.SV. Mohl by být, jen pokud by jeho skutečné jméno nebylo Josef Mengele, zlopověstný Anděl smrti z Osvětimi... Zmizení Josefa Mengeleho je zajímavá knížka, zachycující Mengeleho útěk, od války až do jeho smrti v roce 1979. Je až zarážející, kolik měl tento sadistický masový vrah na svém útěku štěstí, ač musel několikrát měnit úkryty v Argentině, Paraguayi a Brazílii. Kolikrát mu na stopě byli agenti izraelského Mosadu a vždy se štěstím vyklouzl. Se štěstím, s pomocím nacistických "přátel", kterými se jižní Amerika jen hemžila (a dodnes jistě hemží) a s pomocí "nezkorumpovatelných" úřadů a policejních složek. Dokonce si po jistou dobu dopřál ten luxus, že veřejně používal své skutečné jméno... Co se týče formy této knihy, asi jen těžko bych jí označil za román. Je to spíše sled životopisných faktů využívající románových prostředků, patrně pro lepší dokreslení děje (asi něco jako hrané filmové dokumenty). Což bude zřejmě hlavní problém, protože vyprávění tak působí jaksi odcizeně a nijak zvlášť velké emoce se u mě nedostavily. Snad jen při pasážích líčící vzpomínky na válku a "vědecký výzkum" v Osvětimi. Na druhou stranu je vše napsáno čtivě, má to svůj spád a člověk se za jedno odpoledne podívá pod pokličku života přesvědčeného nacisty, jenž ani na sklonku života nelitoval svých skutků a jen se zalykal sebelítostí nad vlastním osudem. A je velkou škodou, že jej nikdy nedostihla spravedlnost, ať už si pod tím slovem představíte cokoliv.

100. výročí vyhlášení Československa ze dne 28. října 1918, letos oslavoval každý po svém. Já si vybral četbu knihy Dlouhý krok do tmy, na kterou jsem se hodně těšil a musím říct, že bohužel nesdílím celkem jednoznačně nadšené hodnocení, které zde k dnešnímu dni kniha má (95%/11 hodnocení)... A přitom to z počátku vypadalo velmi nadějně... Po brutální vraždě a znásilnění Marie Farské v lesích u Lomnice nad Popelkou se po stopě vydává četník c. a k. - závodčí Jindřich Kališ, který se musí vyrovnat s nástrahami hroutícího se Rakousko-Uherska, nechtěnou úlohou nepřítele českého lidu a zároveň s přítomností samozvané "pomocnice" Anny Malíkové. Celé to jejich vyšetřování a hon vrahů vytváří s historickým pozadím velice slibnou kriminální zápletku, jenž je prostoupena občasným humorem, na druhou stranu i neúnosně otravným chováním báby Malíkové. Potud to však šlo a čtení mě bavilo. Nechápu tedy, proč se obě ústřední postavy ve druhé části knihy mění v neohroženého a nejbystřejšího českého Bonda a jeho bond girl. S tím souvisí i historické pozadí druhé části, které je stavěno spíše na dohadech a zrncích pravd, než-li na historické přesnosti a faktech. Možná by mi to jindy bylo jedno a možná bych se i bavil, kdyby se těmi "skutečnými událostmi" neoháněla už samotná zadní obálka a anotace knihy. Nemluvě o závěrečných kapitolách ve stylu moderních akčně-špionážních thrillerů, kde se jede podle principu "deus ex machina", jako na běžícím pásu. Zklamání, čekal jsem ke stému výročí založení republiky více historickou krimi, ale dostal kapánek překombinovanou historickou fikci.

Představme si svět, ve kterém nacistické Německo nejprve porazilo Sovětský svaz, aby následně po vlně atomových útoků samo kapitulovalo v roce 1946. Představme si svět, ve kterém byl stát Izrael rozdrcen araby a jediná "vlast" pro evropské Židy vznikla před 2.SV na území Aljašky. Nyní se blíží přelom milénia a celá tato oblast se má vrátit zpět pod správu USA. Zde, v městečku Sitka žije stárnoucí detektiv zklamaný životem, který musí dořešit poslední vraždu, než celá tahle židovská utopie navždy skončí. Šachová partie právě zahájila svým prvním tahem... Měl jsem velký strach, co přinese kombinace žánrů alternativní historie s detektivkou ve stylu drsné školy. A Michael Chabon se s tím popasoval v pravdě působivě. Jeho hrdinou je ošlehaný policajt Meyer Landsman, jenž se jako zuřivý buldok vydává za dopadením vraha feťáka, který snad mohl být novodobým zázračným mesiášem. -Vůbec ta židovská mystika, zvyky a názvy v jidiš jsou zde zastoupeny v hojném počtu, což byl ale jistě autorův úmysl, který mně osobně nevadí.- Pátrání Landsmana zavádí mezi ortodoxní komunitu Židů, v našem příběhu ne nepodobnou organizované mafii a pomalu tak odkrývá spiknutí mnohem většího významu... Styl vyprávění a jazyk vycházející z archetypů detektivní drsné školy zde působí nenásilně a opravdu mě bavilo prokousávat se ironií a sarkasmem myšlenek a slov Meyera Landsmana. Dalším působivým faktorem je prostředí mrazivé Aljašky, jenž ve mne však s povděkem, i přes svou melancholii, nevyvolalo umělý pocit deprese a strojené ponurosti, jaký mám z většiny severské krimi. Židovský policejní klub jistě nebude knihou pro každého. I já mám většinou obavy ze vzpomínaného míchání žánrů. Tentokrát mi tahle kombinace zachutnala na výbornou a jsem za to rád. Skvělá kniha!

Období let 1936-1938, dosud mladé Československo stojí na prahu svého nejtemnějšího období a za jeho hranicemi dostávají rychlý spád události, které nesmazatelně přepíší dějiny celého lidstva. Německý kancléř Adolf Hitler rozjíždí svou velkou mašinérii zla. V Sudetech tiká časovaná bomba a nevraživost mezi Čechy a Němci pomalu přechází od slov k děsivým činům. Pak přišlo 30. září 1938 a ta bomba vybuchla... Jiří Šulc si opět vybral jednu z nejtěžších kapitol dějin naší země, potažmo celého světa. Činí tak vyzkoušeným způsobem a vypráví příběh pomocí několika zdánlivě separátních linek, kde je historie doplněna snesitelnou historickou fikcí. Velmi zajímavá je linie přípravy atentátu na Hitlera podplukovníkem abwehru Osterem či ostrá demytizace osoby dvojitého agenta A-54 Paula Thümmela. Nejpůsobivěji na mě však zapůsobila více osobnější linka člena finanční stráže Emana Kubce a jeho tragické lásky k Němce Barbaře Steinové, jenž se odehrává ve Varnsdorfu na pozadí prvního z množství masakrů v Sudetech, jenž přímo předcházel násilnému zabrání našeho území a temnému předobdobí 2.SV... Mnichovská dohoda, demobilizace a opuštění hranice, to jistě těžce rezonuje po mnoha letech i v nás, kteří jsme tuto dobu bohudík nezažili. S odstupem doby je jasné, že jiné východisko nebylo možné. Zůstali jsme sami, zrazeni národy ke kterým jsme s důvěrou vzhlíželi a jiné řešení by znamenalo naprostou likvidaci celého Československa do několika týdnů. Je třeba si tyto události však připomínat, protože historie se velmi ráda opakuje! Proto jsem hodně rád, že si Jiří Šulc toto téma vybral a popsal jej v další strhující a smutné knize, která patří k mým nejoblíbenějším. Jen je škoda, že je to jeho kniha poslední (snad ne), protože se dle slov vydavatele literárně odmlčel. Jeho další kniha měla být volným pokračováním Zrádců a vyprávět příběh spojený s odbojovou skupinou Tří králů. Vážně škoda, ale psaním knih se u nás člověk asi jen tak neuživí. Tak snad jednou tahle knížka i přesto vyjde. Budu se moc těšit.

2. světová válka skončila a celý svět se ocitl na prahu velkých změn a nového uspořádání. Z koncentračních táborů proudí tisíce zbídačených přeživších Židů, pro něž je však na přelomu let 1945-1946 místo pouze v nouzových táborech nevalné úrovně. Ve východním Středomoří vše spěje ke krvavému zrodu státu Izrael a Československo stojí před únorovými událostmi roku 1948... Mosty do Tel Avivu jsou mou nejoblíbenější knížkou od Jiřího Šulce, ke které jsem se po letech vrátil, pod dojmem shlédnutí dokumentu "Akce Hagana", který běžel v televizi. V knize se odvíjí několik příběhových linií stavících, jak je u knih Jiřího Šulce zvykem, na skutečných historických základech. Na jedné straně tak sledujeme vývoj v poválečném Československu a jeho málo známý podíl na dodávkách zbraní a výcviku pilotů z Izraele, na straně druhé vývoj v samotné Palestině, kde eskaluje konflikt mezi židovskými přistěhovalci, usilujícími o vlastní stát a arabskými starousedlíky. Tedy něco, co dodnes neskončilo a jistě brzy neskončí... Jiří Šulc píše prostě skvěle a osobně vůbec nechápu výtky k jeho stylu, protože je to vyprávění čtivé, pečlivě připravené a strhující. Příběhem prochází skutečné postavy jako Jan Masaryk, agent Hagany (podzemní židovská armáda) Ehud Avri'el, či izraelský válečný pilot a budoucí izraelský prezident Ezer Weizman. S těmito se mísí postavy smyšlené, které však vystupují jako jakýsi vzorek mnoha osudů, jenž je patrný zvláště v postavě Židovky Hadasy, která přežila koncentrační tábor a po velkých útrapách dospěla do Palestiny, kde je znovu vržena do jiného, přesto stejně krvavého konfliktu... Výborná kniha, kterou rozhodně doporučuji!

Lousiana 1919. New Orleans je rozervané město, směsicí italské, francouzské, černošské kultury nesoucí svá krvavá stigmata otroctví. Temná magie místa k sobě přitáhla "ducha", který osaměle kráčí nočním městem a pomocí sekery rozsévá smrt. Na stopě mu jsou nesourodí vyšetřovatelé - detektiv Michael Talbot, bývalý policista ve službách mafie Luca D´Andrea a zaměstnankyně detektivní agentury, "bílá" černoška Ida. Ti všichni nezávisle na sobě sledují svou vlastní stopu, ale je otázkou času, kdy se jejich pátrání střetnou. A tak jak stoupá počet Sekerníkových obětí, je město neustále bičováno provazci deště a stoupající hladina Mississippi všem brzy vyjeví jedno ze svých temných tajemství minulosti...

Skvělá kniha! Ray Celestin si za inspiraci vybral skutečnou kriminální událost, kdy v New Orleans na přelomu let 1918-1919 řádil sériový vrah přezdívaný Sekerník. A musím přiznat, že to autor udělal výborně. Postava Sekerníka příběhem proplouvá jako temný duch, balancující na hranici skutečnosti a městské legendy. Skutečným hlavním hrdinou je zde však New Orleans, okolní močály a lidé, kteří zde žijí v nejisté atmosféře doby po 1.SV. Je to prostředí stíhané svou minulostí, plné zkrachovalých existencí, předsudků, prostituce, opiových doupat a všudypřítomné mafie. Vskutku nádherné místo pro život... Příběh z počátku není žádnou zběsilou jízdou, ale spíše pomalu budovanou detektivkou s velmi dobře napsanými postavami. Ale nebojte se, závěrečných sto stran vybalancuje napětí na maximum a žádná z otázek nezůstane nezodpovězena. Všechny dílky skládačky zapadly přesně tam kam měly. Tahle knížka je zas jednou ze skvělých ukázek mixu historie a fikce (jejich poměr jsem si následně trošku objasnil, ale nebudu prozrazovat) a bez okolků říkám, že je to jedna z nejlepších knih, kterou jsem za posledních pár let četl. Nezbývá mi než doufat, že to nebude ten případ, kdy u nás vyjde pouze jedna kniha ze série, protože závěrečný cliffhanger, odkazující na "větrné město" Chicago a jeho nejslavnějšího vládce mě opravdu navnadil!

Tak jsem si po 20ti letech dal opáčko a znovu přečetl román Smrt je mým řemeslem, jenž ve svém názvu trefně vyjadřuje podstatu tohoto příběhu. Ten sledujeme očima Rudolfa Langa (ve skutečnosti Rudolf Höss), jenž je prototypem člověka, jako stvořeného stát se jedním z členů zločinecké SS. Dětství strávené pod tvrdou rukou despotického otce, potřeba seberealizace, slepá poslušnost a nejspíš i nízká inteligence. To vše jsou ingredience, které při "správné" kombinaci v člověku probouzí vraždící bestii... Robert Merle už pár let po 2.SV napsal velmi sugestivní román, jehož hlavní síla není ani tak ve vyobrazení průmyslového plánování a řízení Konečného řešení, jako v jisté morální nejednoznačnosti osoby velitele pekla zvané Osvětim. Jsou okamžiky, kdy může Rudolf Lang vyznívat trošku jako oběť, načež však je jasné, že prostě byl obyčejná nacistická svině, která by z rozkazu klidně nechala popravit celou svou rodinu. Tuhle dualitu Robert Merle zvládl na výbornou, stejně jako celkový popis celé té nacistické mašinérie zla... Knihu jsem četl poprvé v době, kdy jsem knížky a příběhy o Holocaustu vyhledával mnohem víc a častěji než dnes. Tohle téma pro mne bylo takřka posedlostí. A mimo dalších knih na mě tehdy tato kniha měla takový dopad, že jsem několikrát navštívil Osvětim, abych ta temná místa viděl na vlastní oči. Dnes už tolik o Holocaustu nečtu, přesto mi ty vzpomínky už nikdo nevezme. Jsou pořád velmi silné a smutné, stejně jako tahle knížka, která je pro mne i po těch 20ti letech pořád neuvěřitelně intenzivní.

Píše se 27. květen 1942 a v jedné ze zatáček pražských Holešovic se ukrývají výsadkáři Jozef Gabčík a Jan Kubiš, aby zde provedli atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Gabčíkův zaseknutý samopal Sten sic svůj úkol nesplnil a ani Kubišem hozená bomba Heydricha na místě nezabila. Zranila jej však tak, že Heydrich 4. června zranění podlehl... Atentát provedený při Operaci Anthropoid u nás zná každé dítě a pokud ne, asi je ve školách něco špatně. Je to příběh z nejtemnější hodiny historie naší malé zemičky, ukázkou nesmírné odvahy a vůle odporu, jenž však v sobě nese jistou pachuť kontroverze, kterou vyvolaly následné nacistické represe a temný osud Lidic a Ležáků. Jiří Šulc, dlouholetý aktivní vojenský zpravodajec, servíruje notorický známý příběh ve své výtečné románové prvotině. Znovu tak ožívají osudy vlastenců, kteří nikdy nesložili zbraně a za svou domovinu položili vlastní životy... Styl psaní knihy mi přišel naprosto v pořádku. Příběh lehce plyne a historická fakta jsou zde proloženy přijatelnou historickou fikcí, která historickým postavám dodává větší punc osobitosti. Dva proti říši jsou výborným románem a víc než důstojnou beletristickou rekonstrukcí, asi nejlepší jakou jsem na toto téma kdy četl.

1. prosinec 1908. Ulice Prahy jsou zaplaveny krvavým zásahem dragounů, kterým vyústil střed českých a německých studentů. Druhý den je nalezeno mrtvé tělo studenta Michaela Havelky a noviny i policie nepochopitelně mlčí. Na scénu přichází soukromý detektiv Eliáš Sattler... Incident s dragouny je mým prvním setkáním s detektivní tvorbou Viléma Křížka a na rovinu říkám, že tento styl "velkého detektiva", jak vystižně popsal trudoš, často nevyhledávám. Je to taková detektivka na pár desítek minut, kde jde detektiv sérií výslechů za dopadením vraha. A používá k tomu netradiční nástroj - svůj nos, což je vlastně to, co mi na jinak zdařilé jednohubce nejvíc vadí. Navozuje to pocit až velké berličky a já mám u detektivky v klasickém stylu hold raději, když detektiv namáhá onu pověstnou šedou kůru. Naopak hodně se mi líbila tíha atmosféry doby, což byl důvod, proč jsem po tomto příběhu sáhl a zklamaný jsem nebyl. Doutná zde totiž rozbuška sporu mezi Čechy a Němci, který nutně musel o pár let později vyústit v tak tragické rozuzlení... S povídkou jsem celkem spokojen a rozhodně mě dokázala dobře pobavit. Třeba se časem poohlédnu po dalším příběhu s Eliášem Sattlerem.

"Bůh tomu chce!", zvolání, jež roku 1095 posvětilo zahájení První křížové výpravy, vyhlášené papežem Urbanem II. Na dalekou cestu do Svaté země se vydalo tisíce křesťanů pro znovudobytí Božího hrobu v samém srdci Jeruzaléma. Mezi nimi se nachází mladý francouzský rytíř, člen tajného bratrstva Řádu znovuzrození Sionu - Hugo z Payns, jenž se nevyhnutelně střetává s realitou brutálních jatek a masakrů, které jej navždy změní. Na základě pokynů Řádu má v následujících letech na Chrámové hoře začít s vykopávkami pro nalezení pokladu Šalamounova chrámu a jediným řešením je založení mnišského bratrstva Chudých rytířů Kristových, jejichž pravý účel má být kryt záminkou ochrany poutníků mířících do Svaté země...

Chramová hora je velmi dobrá kniha, která v sobě kloubí historii a legendy, kterými jsou Templáři opředení. Zaměřuje se na první desítky let působení řádu a ve své první polovině hlavně na osobu Huga z Payns, jenž stanul v čele devítičlenné zakládající skupiny, jako její první velmistr. A proto se mi také první polovina knihy líbila mnohem více než ta druhá. Ta se totiž od historie více odklání k legendám o templářském pokladě a do ústředí se dostává pokušení mladého templáře Štěpána St. Claira. To by ještě nebyl tak velký problém, kdyby tady nebyla zbytečně rozsáhlá linie jeruzalémské princezny Alice a její "postelové politiky", která podle mě na celkové vyznění příběhu nemá větší dopad a bez popisu jejích sexuálních praktik a intrik bych se opravdu bez problému obešel.

Chrámová hora je prvním dílem Templářské trilogie a na poli templářské beletrie patří k tomu nejlepšímu co jsem kdy četl. Rozhodně má mnohem větší historický základ a uvěřitelnost než valná většina příběhů, které byly v posledních letech o těchto rytířích napsané. Nečekejte žádné fantasy, ale ani (k mé lítosti) nějaké rozsáhlé popisy bitev a templářských tažení proti lupičům. To vše zde sice je, ale ve větší míře ustupuje politice a přím ve sporu duchovního a panského světa. V podstatě jsem ale spokojen.

Bývali to tři kamarádi, malí kluci vyrůstající v irské čtvrti Bostonu. Zdánlivou idylu dětství však narušil únos jednoho z nich a nic na tom nezměnilo ani to, že se po několika dnech vrátil domů. Démony toho dne si chlapci přenesli do dospělosti. Každý z nich, tím či oním způsobem prožívá ne zcela podařený život a jejich dětské kamarádství je dávno pohřbeno pod nánosem bahna času a tajemství. Navíc teď mezi ně vstoupila vražda dcery jednoho z nich... Dennis Lehane vyrůstal v bostonských čtvrtích a tak velmi dobře rozumí jejich obyvatelům. To ostatně předvedl ve své sérii z ranku detektivky drsné školy - Kenzie & Gennarová. V Tajemné řece se však asi víc než na detektivní linku zaměřuje na budování sociálního dramatu. Nepotřebuje žádnou zběsilou akční jízdu, nepotřebuje zbytečně prolévat krev. Lehane si vystačí s propracovanou psychologií postav a bravurními dialogy. Touto kombinací, tak spolu s prostředím nehostinných ulic, buduje neopakovatelnou atmosféru, až z toho mrazí v zátylku... Dennis Lehane je můj velký oblíbenec, spisovatel, u jehož knih cítíte, že nečtete jen další obyčejný román. Tajemná řeka rozhodně patří mezi jeho nejlepší knihy a směle ji řadím po bok své nejoblíbenější - Sbohem, baby.

Nikola Tesla - vědec, podivín, ale hlavně génius, který jednoznačně předběhl svou dobu. No vážně, vždyť už jen ta elektřina žhavící žárovku, která vám bude svítit při čtení téhle knížky, je toho jasným důkazem... Kniha Davida J. Kenta se vydala populární formou vyprávět životní stezku jednoho z největších vědeckých myslitelů a průkopníků. Seznámíme se s Teslovým dětstvím a dospíváním v zemích Rakousko-Uherska a jeho pozdější odchod do USA, kde setrval až do své smrti v roce 1943. Poznáme jeho největší vynálezy, nahlédneme pod pokličku jeho obsedantní choroby a vizí, díky nímž byl schopen neustále ohromovat svět a být jedním z hnacích motorů vědecko-technického rozvoje. Byl géniem, více vědcem, než vyhledávaným společníkem a svou společnost raději než lidem věnoval hejnu městských holubů... Kniha je rozdělena do krátkých kapitol, které jsou vždy vymezeny tematickým okruhem, takže se nevyhneme ve skocích v čase mezi událostmi. Jako taková je kniha spíše životopisem, než popisem jednotlivých Teslových vynálezů a není tedy potřeba mít nějaké pokročilé znalosti fyziky a elektrotechniky. Teslovy životní osudy jsou zde popsány také stručnou, ale zábavnou formou, která se opravdu dobře čte. To vše doplněno dobovými fotografiemi, obrázky a technickými výkresy. Zábavně pak působí závěrečné části knihy, směřující spíše do pupulární literatury, kdy se dozvíme o různých konspiračních teoriích, či spojení Tesly a popkultury první poloviny 20. století. Tato kniha je jasným důkazem, že číst životopisy slavných vynálezců nemusí být vždy nuda a je krásným příkladem moderní populárně-naučné literatury.

Těžko říct, co koho napadne, když se vysloví jméno "Bimba", jak zní přezdívka výborného malíře a ilustrátora Bohumila Konečného. Někoho třeba nenapadne nic, jinému na mysli vytanou předválečné foglarovky a jiného, stejně jako mě hned napadnou dobrodružné povídky Otakara Batličky. V tom všem měl Bimba "prsty" a v mých očích se zařadil do trojice nejlepších ilustrátorů, jaké naše malá kotlina měla, hned po bok Zdeňka Buriana a Gustava Kruma... Tato kniha vychází ke 100. výročí narození Bohumila Konečného. Knihu otevírá nepříliš rozsáhlý životopis, ve kterém se však dozvíme stěžejní milníky malířova života, dočteme se o jeho práci v časopisech Mladý hlasatel či Rozruch, nebo o jednom velkém životním zklamání a podvodu, který na něm spáchal jeden z nejbližších. Ale text rozhodně není to hlavní a tak, zatímco životopis zabere čtením několik desítek minut, ty reprodukce maleb a ilustrací si musíte v klidu a pořádně vychutnat. Z obrázku tak na vás mrknou tu Rychlé šípy, tu indiáni a dobrodruzi a v neposlední řadě nádherné ženy, které jsou kapitolou samy o sobě. Ale co bych víc rozváděl, tohle se nedá popisovat, tohle se prostě musí vidět na vlastní oči!

Jako většina zdejších komentujících jsem jako první viděl výbornou filmovou adaptaci, kterou osobně považuji za asi nejlepší historický film posledních dvaceti let. Musím ale říct, že knížka je, asi nepřekvapivě, lepší a příběhově mnohem košatější... Píše se 11. století a mladý sirotek Rob Cole se dostává do učení potulného ranhojiče, tajně však sní o profesi doktora. Tento sen jej neochvějně přivede k vykonání daleké a nebezpečné cesty až do srdce perské říše, aby se zde učil od věhlasného lékaře a filozofa Ibn Síny... Ranhojič je mnohovrstevnatá a rozmáchlá historická freska, ve které se střetává stále dost zaostalá středověká Evropa - jejíž stagnace započala pádem Římské říše - s kulturou a vědomostmi Blízkého a Středního východu, který měl už v té době za sebou několik tisíciletí duchovního a vědeckého rozvoje. Často je střed velmi tvrdý a Rob nezřídka musí čelit svému strachu a samotné smrti... Noah Gordon píše velmi čtivou formou a historické kulisy či exotičnost perského prostředí dokáže strhnout i ty, kteří se podobně jako já o lékařskou tématiku příliš nezajímají. Nádherný historický román!