kiraa komentáře u knih

Po předchozí četbě "Izolovaného" byl cíl jasný. Opít mozek nějakým tlamolepem, po kterým nebudu usínat s vidinou vyskládaných lidských orgánů na pitevním pultíku. Ač by se mohlo podle přebalu zdát, že jsem nemohla netrefit, opak byl pravdou. Knížku bych rozdělila na etapy. Začátek vypadal nadějně, možná ve stylu Sexu ve městě, i když tuhle „legendu“ asi jako jediná ženská těžce nemusím. Načež následovalo cca sto stran nesmyslných úvah jedný protivný a afektovaný pipiny. Jedním slovem nuda. Ale vzhledem k tomu, že knížky z 99% dočítám i když se jedná o pěknej vopruz, jela jsem dál. Nic neodkládám, nepamatuji, kdy jsem něco „vzdala“, vždycky věřím, že něco zajímavýho ještě přijde … i když nepřijde. :-) Ale bacha, tady to přišlo a se vší parádou. Finiš majestátní i šokující. Z nudnýho příběhu se rázem vyklubalo slušný drama. Najednou vše, co vypadalo divně, začalo dávat smysl a střípky se poskládaly v ucelenou mozaiku. Děj popisovat nebudu, snad jen, že celý příběh je o ženě, ženě jako oběti trestného činu, který byl jen dalším spouštěčem ještě daleko horší tragédie. Ale také o minulosti, která někdy může ležet na člověku jako balvan, se kterým nelze hnout. Takže za mě rozhodně knižní TIP, ne FTIP. Jo,s ef ... nečti Josef :-)

3 22.12.2016

Neuvěřitelnej fičák, jízda po černý. Pouze pro silné nátury, ale také pro ty, kterým nevadí, že se jim domov na pár dní promění v pitevní sál. Syrové, drsné, skličující. Psychothriller, který zvláště ženy budou mít problém číst o samotě. Nic pro křehké květinky, osoby zmítající se v depresích a úzkostlivé matky, které v každém druhém chlapovi vidí potenciálního strýčka "Péďu".

15 04.12.2016

Čtení na pohodu, ale ve finále jsem byla ráda, že jsem se dostala na konec. Nějak moc úžasných a Popelek v jedný "chalupě". Všeho moc škodí a po pravdě, už jsem od Bagshawe četla pohádky daleko lepší. Trojka s odřenýma ušima.

2 03.12.2016

Je chybou si nalhávat, že s nespokojeným životem, či traumaty z dětství nám může pomoci parta magorů, která trpí tím samým "syndromem"...
Označeno jako psychothriller, ale tady bych ten plyn přece jen trochu ubrala. Až tak úplně strachy jsem se netřepala a ani nemám potřebu následně prohnat skrz mozek nějakou sladkobolnou pitominu ... i když na rozčísnuté lebky sekyrkou taky dojde. :-)
Konečné resumé: krásný čtyřky, a pokud započítám naprosto luxusní obálku, tak 4, 5.

5 08.11.2016

Ani bych nečekala, že Fox Mulder (DD) dokáže psát. A ejhle, dokáže a dost dobře. Příjemná záležitost, která není určena pouze pro telátka ... :-) Nenásilným a vtipným způsobem se člověk dokáže najít, jak v krávě, krocanovi či prasátku. Myšlenkové pochody zvířat jsou podobné těm lidským. Touha a úcta po životě je podobná jak u zvířat, tak u lidí. K zamyšlení i zábavě. Palec hore, agente Muldere.

8 22.10.2016

Má první kniha od Moyes. A po pravdě? Je neuvěřitelná. Namíchala koktejl ze smutku a vtipu tak dokonale vyvážený, až jsem si z toho doslova sedla na zadek. Čtyři dny jsem využívala každou volnou chvilku, abych "šrotovala" jednu stránku za druhou a knížku jsem tahala všude jak kočka koťata. To, že bych mohla okamžitě nastoupit na místo veřejné "plačky" bylo na první pohled zřejmé, jakmile jsem zvedla oči. Jedna z mála knížek, které nevyletí do světa.
Klobouček, Jojo Moyes.

39 14.10.2016

Poslední z dílu trilogie o Lvu Děmidovovi. Jasnou jedničkou stále zůstává Dítě číslo 44, které už asi nikdy překonáno nebude. Jedinečná "jednička", na kterou se „pouze“ navazuje.
Agent 6 překvapil a to doslova. Z mého pohledu dokonce lepší než pokračování druhé, ač jsem na samém začátku s ne úplným nadšením zjistila, že celý děj se bude prolínat třicetiletým obdobím.
Nebudu prozrazovat, co všechno se stane, proč se Lev ocitne v Afghánistánu, jaké osoby mu vstoupí do života a jaký osud mu T. R. S. nachystal.
Co bych ale určitě chtěla napsat o této trilogii jako celku, je, že se jedná o geniálně sepsaný příběh. Proměna jakou osobnostně prochází Lev Děmidov, vztah s jeho ženou života Raisou, která si Lva vůbec nebrala z lásky, ale ze strachu, tak i politické pozadí, které kryje masového vraha ruských dětí. Doslova hustá atmosféra, kdy cítíte, že vám někdo nasazuje a utahuje smyčku kolem krku a vy stejně nemáte vůli se bránit.
Snad jedno poslední k těmto třem knihám. Ač jsem měla všechny tři díly doma, nemohla jsem je číst hned po sobě. Nešlo to, dá se říci, že jsem musela mít pauzu a vyplnit ji nějakou úplnou pitominou, prostě něco jako čas na nádech.
Film jsem viděla, nebyl špatný, ale pokud bych dříve nečetla, možná bych se i ztrácela. Zdaleka nedosáhl kvality knižní. Se závěrečnými titulky všechno skončilo, knižní verzi mám v hlavě asi už navždy …

9 20.09.2016

Nechala jsem se nalákat na slogan "nová Bridget Jones", ale tak to pardón, fakt ani náhodou. Dá se říci, že je to taková pohodová plážovka, ale, že bych se lámala smíchy v kolenou? Zrovna tak důvod Jackovy ženitby byl hodně prazvláštní, čekala jsem alespoň masového vraha nebo lovce lidských orgánů:-) Ani vlastně nevím, jak to celý hodnotit. Tak snad asi jako koprovku bez kopru.

1 11.09.2016

Opravdu se dá říci, čtení na pohodu. Samozřejmě jsem asi již od třetí strany věděla, jak to celé dopadne a taky, že z jiskření zaplápolá oheň hodný olympijské pochodně. Do mrazivého thrilleru to mělo daleko asi jako od nás do Alabamy, ale i tak ... ženy, McBride stojí za to. :-)

2 28.08.2016

Po pravdě musím říct, že „zlodějka“ se mi dostala pod kůži. Co nechápu, a to doslova, že je někdo, kdo dokáže napsat něco tak neskutečně lidskýho, krásnýho a citlivýho, až tak, že z toho bolí srdce. Asi neumím přesně slovy vyjádřit pocit, jaký ve mně tento příběh zanechal, snad jen, že navždy. Navždy mám příběh Liesel Memingerové, Rudyho, Hanse jako nejlepšího táty a harmonikáře, Rosy a Žida Maxe uložený v paměti. Knížku do knihovny vrátím, ač mám neuvěřitelnou touhu jí „štípnout“, přesně tak, jak by to udělala Liesel.

31 16.08.2016

Vyhnání Gerty Schnirch – tak snad jen, aby někdo nenabyl dojmu, že s výběrem někdy nešlápnu do …. řekněme, vedle. :-)
Na základě udělených hodnocení a všemožných cen, prezentováno jako šokující a mrazivý příběh popisující osud brněnských Němců, kteří byli v roce 1945 násilně vyhnáni při tzv. divokém odsunu.
Jednak to bylo „těžký“ čtení, kde se v kapitolách přeskakovalo v čase, osobách i místě a dějově jsem se chvílemi ztrácela jak v mlze. Ke konci jsem se vyloženě dokodrcala jak na rozvrzaným trakaři.
Ani se mi vlastně nechce popisovat osud Gerty, symbolu německé neviny. Celý mi to přijde jako příběh na objednávku s cílem přijmout kolektivní vinu a posypat si hlavu snad metrákem popele.
Možná by si měli chytráci, kteří se ohání právě onou kolektivní vinou Čechů, uvědomit i kolektivní vinu německou. Není žádné novum, že politika sudetských Němců z velké části podporovala Hitlerovu politiku holocaustu.
Těm, co zmiňují, že tento silný příběh by měl být povinnou četbou, bych doporučila spíše něco ve stylu Smrt je mým řemeslem a pro silnější nátury třeba SS v akci. Možná by se krom jiného dozvěděli o anatomických pokusech na lidech, o prvním plynovém autu, jehož „vynálezce“ daroval svému synu ke čtrnáctým narozeninám několik vězňů jako terče a trochu si tak zpestřili „nudné“ hromadné vraždění, o úmyslném infikování skvrnitým tyfem s úmrtností 95%, o injekcích do srdce, o pokusech s nízkými teplotami při přechodu do úplného ochrnutí, o leptání infikovaných ran kyselinou karbolovou, o jednom panu doktorovi, který se chlubil, že může denně sterilizovat až 1000 žen, kdy tento zákrok prováděl u dívek již od 8. roku života ….. takže asi tak, co se týče mrazení , sevřenýho žaludku a nočního vejrání do stropu.
Nepopírám, že při odsunu utrpěli i nevinní, ale co se asi tak dalo na konci války čekat … bohužel asi šlo těžko oddělovat zrno od plev.
Navíc se o tomto pochodu názory dost různí, ale prokázáno je, že většina těchto úmrtí byla způsobena následky úplavice.
Takže Tučková, to bylo naposledy, co jsem investovala do tvé tvorby. U mě se prostě ty krokodýlí slzy nekonaly, i když jako jedné z mála.
Jinak slečna Kateřina Tučková, dnes tvář kampaně HateFree Culture ... teď už je mi jasné, odkud vítr vane a proč i zde se ten přiblblý světonázor tak celkem dobře otiskl ... asi jako hrnec na prdeli.

Abych řekla pravdu, výsledkem jsou trochu rozporuplné pocity. Jak jsem se moc na tuto záležitost těšila a čekala na vydání, byl to dort, ale bez té pomyslné třešničky.
Vzhledem k tomu, že T.R.S. si mě naprosto získal skvělým "Dítětem", předpokládala a hlavně doufala v podobný "flák".
Ne, že bych Farmu úplně zatracovala. Nenudila jsem se, ale trochu jsem postrádala to, co dokázal uplácat v podobě své prvotiny. Abych nebyla úplně kritická, shrnula bych to následovně. Do autobusu na cesty hodně dobrý, ale vystoupit bych asi nezapomněla. Jinak krásný trojky... to jsou taky body do pohody. :-)

12 25.07.2016

Ale jo, no …. už samotný obal s rozevlátou lady naznačuje, že toto dílo nebude aspirovat na Pulitzerovu cenu, a jasně, že je to šrot. Ale nakonec, šrot se dá jíst, tak co by se nedal i číst…. na nočním stolku je pořád lepší varianta Káťa se svým "škubánkem" než platíčko Rohypnolu. :-)

3 06.07.2016

Příběh je to zajímavý a hlavně ve druhé polovině jsou pasáže, které mě dokázaly rozbrečet. Ale pravdou je, že prvních minimálně sto stran mě místy dost unavovalo, párkrát jsem se ztrácela v ději a styl bych nazvala jedním slovem ... těžkopádnost. Druhá polovina je o poznání lepší, hodně událostí se propojí a jedno oko nezůstane suché.

3 07.05.2016

Mary Higgins-Clark byla právem kdysi označena za královnu záhad. Celkem slušně umí navodit atmosféru temna. Starý dům, neustálý déšť, sníh, zatažená obloha, dalo by se říci, trvalá černobílá kompozice.
Nebudu tvrdit, že je to vyloženě krvavě drsná story, spíš lehké brnkání na city a šimrání na chodidlech.
Osobně bych snad přece jen vymezila z okruhu čtenářů jedince v depresi a hormonálně nevyrovnané matky v šestinedělí.

4 09.04.2016

Pokračování prvního dílu Dítě číslo 44. Laťka byla nastavena hodně vysoko a i když překonána nebyla, ohodnotila bych 95%.
Příběh pokračuje rokem 1956 v době reforem sovětské politiky a vlády Nikity Chruščova. Lvovi s Raisou zdaleka nekončí problémy. Adoptované dcery Jelena a zejména Zoja nemohou odpustit, že se Lev, byť nepřímo podílel na smrti jejich rodičů. Lev vede moskevské oddělení vražd, ale objeví se někdo z doby někdejší Lvovy kariéry u MGB a zatouží po likvidaci celé jeho rodiny….
Jak jsem už napsala, „jedničku“ už asi nic nepřekoná, ale to je úděl „dvojek“ (nejen knižních). I tak si dovolím konstatovat, že Smith umí psát naprosto famózně, takže jdu s velkým očekáváním do Agenta 6.

5 29.03.2016

Drsný čtení, ač by název mohl svádět k domněnce, že obsahem bude příběh tety, co si našla na pár dní jinýho strejdu. Opak je pravdou.
Autobiografický příběh Ukrajinky Oxany, které život ukázal druhou stranu mince snad až příliš brzy. Ve čtrnácti první znásilnění, rozpad rodiny, matka beznadějný alkoholik. O rok později první dítě, za rok další, do dvaceti jsou tři. K tomu jako návdavek "chlap", co jí dennodenně tříská. Otec, jediná a poslední opora, náhle umírá. Oxana končí večer u popelnic v lepší čtvrti a vybírá zbytky, aby uživila sebe i děti. Pomyslné dno? Omyl, teprve začátek, jen slabý rozjezd a čajíček. Silná káva se teprve vaří a to doslova. Nebude to dno, bude se hrabat ještě tak sto metrů pod zemí.
Myslím, že stačí napsat Turecko, Albánie, Rumunsko a obchod s bílým masem.
Otázkou zůstává, co je dobrý konec. Já tady považuji i těch sto metrů vzhůru za úspěch.
Smutný, beznadějný a vlastně ještě stokrát horší, protože tohle je syrová skutečnost.

11 20.03.2016

Zvláště v dnešní době bych doporučovala všem, pro které jsou hrůzy války jen scifi realitou počítačových her. Pět žen, vlastně ještě dívek je vysláno do Francie splnit úkol a vlastně už dopředu je téměř jisté, že není cesty zpět. Nejsou to žádné superhrdinky, žádné Xeny ani Bondovy dívky. Mají strach, který neskrývají. Každá je úplně jiná, charakterově, citově, každá má svůj sen ...jestli se vrátí. Chvílemi drsné a skličující. Obdivuji všechny hrdiny a hrdinky této doby, včetně těch bezejmenných.

3 29.02.2016

Za sebe musím přiznat, že já jsem naopak zklamaná nebyla ani trochu. Možná někdo čekal, že se bude lámat smíchy v kolenou, ale nakonec to již bylo avizované dopředu, že kniha je tak trochu jiná a hlavní hrdinkou není praštěná Becky. Wickham dokázala, že není spisovatelkou, která zabředla jen do jedné koleje a umí psát i trochu jinak. Pro mě to byla kniha, kterou jsem přečetla za pouhé tři dny a ani trochu mě nenudila, naopak. Zajímavý příběh, emoce, city, láska naplněná i nenaplněná. Sophie nebo Madeleine, je to naprosto jedno, vždy je pro mě tahle dáma zárukou kvality.

5 21.02.2016

Nevím, jakými všemi možnými superlativy označit tohle naprosto úžasný čtení. Luxusní záležitost, která mě pohltila se vším všudy. Četla jsem ve dne, v noci, prostě dokud jsem se neocitla na poslední stránce. Líbil se mi přímočarý děj s obrovským spádem, včetně vývoje vztahu mezi Raisou i Lvem. Naprosto skvěle byla vystižena tehdejší doba i režim a to tak, že se mi z toho všeho svíral žaludek. Silný příběh, silný zážitek. Jak mě kniha dokáže rozbrečet, tak i 5 je málo... :-)

33 14.02.2016