kirkous komentáře u knih

Zprvu jsem se těžko bránil srovnávání s Hostujícími profesory a také se Dnem zkázy v Britském muzeu, pak jsem si ale specifický humor užíval naplno. Fascinovaly mě úvahy o akademickém životě a postřehy z něj, především Zappův akademický cynismus: první pravidlo konferencí je chodit pouze na svůj vlastní příspěvek; s jedním referátem objedu celý svět, když jej náležitě upravím, atd. Také úvaha o tom, že role univerzity jako centra vědění, kde se dostanete k informacím, se vytrácí, protože v současnosti stačí mít xerox a cestovní fondy, je trefná, zvlášť když byla napsána před více než třiceti lety. Svět internetu je jen vyvrcholením této změny. A konference? Jako u vytržení jsem četl pasáže o newyorské megaakci. Lodge nepřehání.
Kniha je skvělá i proto, že má promyšlenou strukturu. Angelika (to je jméno!) se zabývá romancemi a Persse (Parcifal) se za ní honí jako za grálem a zdá se, že celý příběh je vlastně romancí i rytířským románem dohromady, ovšem s ironií, díky níž to vše není jen suchý konstrukt, ale dílko, které nabízí různé roviny. A mám dojem, že při druhé, třetí četbě, se z něho vyloupnou další zajímavé propojky, které mi při té první unikly.

6 24.03.2016

Předběžná poznámka: V každém případě je nutné si přečíst vydání "porevoluční", neboť komunistický cenzor vyškrtal z knihy spoustu pasáží, jak upozorňuje v doslovu skutečný překladatel Antonín Přidal.
Kniha velmi vtipně popisuje trápení předkoncilního britského katolíka, atmosféru postgraduálního studia a akademického postředí Londýna let šedesátých. Autorův doslov navíc zasazuje knihu do literárního kontextu - každá kapitola je parafrází a parodií na některého dílo z velké části britské literatury, počínaje Joyceovým Odyseem (celé se to odehrává během 24 hodin). Při druhém čtení se určitě na tuto formální stránku také zaměřím. Kniha ale stojí za to i jako příběh.

6 18.10.2014

Fascinovaly mne pasáže, jakoby vystřižené z Foucaltových Dějin šílenství. Půvabná je také epizoda se staříkem znovu prožívajícím boje za první světové. Mnohokrát během četby jsem měl chuť si sednout na zahradu s lahví vína. Zkrátka, velmi jsem se pobavil, byť v určitou chvíli již bylo jasné, jak to celé dopadne.

6 13.06.2014

Anglická romantika senzačního románu 19. století, láska, padouši, tajemná zápletka, konspirace trochu děravá, za vším je cítit kritika viktoriánské zkostnatělosti.
Původně poslech z nouze, během nepříjemné vánoční nemoci. Rozhlasová dramatizace v plzeňském podání byla místy dost hrozná a lezla mi na nervy (opakující se hudební doprovod špatně intonujícího zpěváka kytaristy - "tak to napsal Wilkie Collins" - hrůza) a obsahovala také hluchá místa. Kniha samotná (skvělé, že se mohu hned probírat e-knihou) má zajímavější stavbu, ne tak přímočarou. Střídání vypravěčů nic neubírá na dramatičnosti.

5 24.12.2020

Jedna z nejlepších odborných, ale pro širší veřejnost určených knih, kterou jsem kdy četl. Přitom název může být trochu matoucí. Není to kniha o jedné epizodě ze života slavného astronoma. A není to ani kniha o tomto astronomovi. Je to kniha o dějinách astronomie a kosmologie, částečně přírodní filosofie na postavě Johannese Keplera v kontextu dobovém a se zvláštním důrazem na jeho pražský pobyt a vše, co se jej týkalo, především intelektuální prostředí.

5 01.06.2020

Tato knížka na mě doslova vypadla z knihovny, když jsem dělal menší "pořádek", tak jsem si vzpomněl, jak jsem ji dostal od jejího editora. Tak to bych si konečně mohl přečíst, protože O.K. nikdy nevydává hlouposti. Koukám dovnitř a vidím, že kromě toho jsou pro mě zárukou i jméno překladatele a také jméno autora fotografií a doslovu.
Po formální stránce je knížka zvláštní, totiž vzhledem k tomu, že se jedná o odborné téma, je to rozhovor. Takže na jednu stranu je knížka velmi fundovaná, na druhou stranu je velmi srozumitelná a může ji číst každý, bez znalostí teologie nebo patristiky. A musím říct, že je velmi zajímavá, vlastně jsem o starověkém egyptském mnišství neměl žádnou představu, nyní jsem si ji udělal, a to dokonce barvitou. A také jsem si mohl udělat, díky doslovu Jaroslava France, představu o současné Koptské církvi a mnišství.

5 31.05.2020

Četba Italských listů byla zábavná a zabrala mi jen dva nebo tři večery. Zaujaly mě na nich dvě věci. Jednak obecně touha cestovatelská, Čapkovo předsevzetí projet vlakem Itálii křížem krážem a poznat ji. Je mi to postoj velmi sympatický. Jen na mé gusto se Čapek v jednom městě zdrží příliš krátkou dobu. Když je jeden den státní svátek, nečeká na den druhý, až otevřou muzea, kde je umístěn obraz, kvůli kterému vlastně do toho města jel. Jistě měl jiné časové možnosti, ale zajímalo by mě, kolik času vlastně v Itálii prožil, že tolik pospíchal. Ostatně, Italské listy nejsou žádným turistickým průvodcem a v pravém slova smyslu ani cestopisem. Jsou spíše poznámkami, jaké bych si i já rád zapisoval po večerech, co jsem viděl, co na mě zapůsobilo. Čapkovy Italské listy mě v každém případě nalákaly a to i přesto, že o mnoha místech píše negativně.
Tím se dostávám k druhému bodu. Čapek má poměrně vyhraněný názor na umění a jeho dějiny, především na architekturu a umění výtvarné. Má rád to, co je intimní - lidské, nesnáší pompéznost, velikášství a já nevím co ještě, snad nabubřelost. Toto vše shrnuje pro něj pejorativním pojmem - barok. Barokem je pro něj antika i pozdní renesance, barokem je pro něj někde i středověká gotika, která lpí na zdobnosti. Naopak je Čapek uchvácen raným středověkým uměním - mozaikami v Ravenně, slohem románským a gotickým, tedy tím, který je střízlivý. Miluje ranou renesanci: Giotta, Masaccia, Albertiho. Ale nejvíce se vrací ke starému křesťanskému umění, ke katakombám. Tady na něj křesťanství promlouvá, možná i Bůh, sám ho však nevidí a nevěří v něj. Protikladem této intimity je mu katolictví, které se zhmotnilo v baroku. Je vidět, jak je nesnáší. Zajímavé, jak antikatolictví prvorepublikového intelektuála mu do jisté míry znemožnilo plně vnímat celou oblast vývoje dějin umění. A tak se vlastně ani nevěnuje Florencii - vrcholné renesanci, která je pro něj barokem, ani Římu, kde nachází buď barokní antiku nebo barok sám. Já si samozřejmě Čapkem nenechám vzít Rembrandta a další, i když musím přiznat, že Italské listy mi nepřinesly jen zábavu, ale také mnoho podnětů k zamyšlení.

5 29.05.2020

Není snad ani možné plně vypsat, jak důležitá tato kniha je, jak výrazně ovlivnila západoevropskou kulturu. Měl by ji číst nejen každý, kdo se zajímá o filosofii a její dějiny. Osobně mi Boethius ladí svou výzvou k filosofickému sebepoznání. Omezím se v komentáři ale na jiný bod: Boethiova Filosofie utěšitelkou nebyla vnímána jen pozitivně, v renesanci naopak byla i kritizována. Lorenzo Valla obviňuje Boethia z toho, že nevhodně zatáhl filosofii do teologie. Pohanství do křesťanství. To je z textu, ale hlavně z jeho recepce patrné, takže Boethiova utěšitelka je významná nejen pro filosofy, ale i pro teology.
Četl jsem Bahníkův překlad, který zde Vyšehrad znovu otiskuje ze staršího vydání v rámci Boethius - poslední Říman. Do jaké míry je lepší než Hrůšův, nevím, nesrovnával jsem.

5 22.05.2020

Nemá smysl jen tak dočítat knihy, které mě nebaví. A Brida mezi ně patří. Tak se mi zprotivila, že pochybuji, že se k ní (nebo dokonce k autorovi) někdy vrátím. Magická slátanina, za kterou stojí přesvědčení o vlastní důležitosti, protkaná "moudry" bez jakékoli autenticity.

5 15.11.2013

Nejprve to vypadalo slibně, zajímavá zápletka s napětím, čtenář neví, co si má myslet, ale ukáže se brzy, že to je proto, že si autor vymyslel opravdovou kravinu. Historický román, možná, ale zasazený do nějakého jiného možného světa, ne vrcholného středověku. Provádění teologických experimentů s odvoláním na Aristotela ? Prosím Vás... Tak možná jako fantasijní román, využívající nehistoricky historickou kulisu a stavící na oblibě brutality apod.

5 28.10.2013

Skvělý "úvod" do Starého zákona. Každé knize je věnována pozornost podle stejné šablony: stavba a obsah, vznik a utváření, témata a otázky. Takže se dá v knize dobře zorientovat ..., no, to je třeba brát s rezervou, samotný obsah má 25 stran! Vedle jednotlivých knih je věnována pozornost také historického kontextu, utváření kánonu, literárním žánrům, prostě všemu, co do moderní biblistiky patří. A velmi oceňuji, že kniha se netváří "stranicky", jsou zde i výklady o deuterokanonických knihách a dokonce židovských pseudoepigrafech, např. Henochovi. A každá kapitola je doplněna i o seznam české a slovenské literatury k tématu. Paráda. Nejsem biblista, tak nedokážu posoudit ani teologickou stránku ani způsob zpracování, ale působí to na mě opravdu důkladně. Jen čekám, kdy se mi kniha, která má 930 stran (!!!!) a lepenou vazbu, rozpadne.

4 25.01.2022

Franzenovy církevní dějiny potvrzují, že tato disciplína (nejen v jeho podání) je oborem nejen historickým, ale také teologickým. Autor se nevyhýbá teologickým zdůvodněním a výkladům (např. rozšíření křesťanství jako působení Boží milosti) a hodnotícím stanoviskům opírajícím se o věrouku: ta a ta hereze je opravdu mylná, protože...
Přitom ale není nekritický a velmi odmítavě se staví k mnoha jevům, jež v církevních dějinách můžeme zaznamenat a které i někteří současní autoři mají tendenci banalizovat nebo omlouvat.
Knihu jsem poprvé četl krátce po jejím prvním českém vydání v první polovině 90. let, nyní jsem se k ní vrátil a dávám pět hvězdiček, i když se jedná o literaturu v některých aspektech už starší.
A slyšel jsem, že kniha byla původně chápána (a využívána) jako středoškolská učebnice. Tak to klobouk dolů před studenty.

4 17.01.2022

K Evansově knize mám tři rozdílné dojmy s časovým odstupem skoro 25 let. Když kniha vyšla, to jsem byl ještě v magisterském studiu a učil jsem se na státnice, říkal jsem si, že snad není možné, že takovou významnou kapitolu českých dějin popíše tak dobře až Angličan. O nějakých deset let později, když jsem s ní pracoval jako se sekundární literaturou pro vlastní výzkum, moje nadšení ochladlo. Všímal jsem si nepřesností a desinterpretací, které pramenily ze selektivního zpracování zdrojů. No a teď mám zase dojem jiný. To druhé sice stále platí. Kroutím hlavou nad tím, že spoustu pasáží má postavených na sekundární literatuře z 19. století. Na stranu druhou, od vzniku originálu uplynulo už skoro 50 let a nelze se tedy na Evanse zlobit, že nezná haldy sekundárky, co máme my teď k dispozici. Předně však nově oceňuji šíři záběru. Kniha je tak trochu encyklopedií, v níž lze nalézt mnohé, byť v "archaickém" hávu. Ale jednak je na nás mezery doplnit a jednak někdy není na škodu podívat se, co pánové z 19. století, na něž Evans odkazuje, vybádali a jak to anglický historik dal dohromady s (ne)samozřejmou znalostí primárních textů. Bez digitalizátů na google books.

4 20.12.2021

Náhodou jsem se díval na film, a tak jsem bezprostředně po něm sáhl i na knihu. Byl jsem trochu překvapený, že je to četba vlastně spíše pro dospívající dívky a pro ženy, čímž myslím prostě vymezení žánru a přijde mi, že to je takto velmi dobře napsané a čtivé. Přestože to není zrovna něco, v čem bych si liboval.
Do knihy jsem ale začal nahlížet trochu z jiných důvodů. Vlastně mě zaujalo, že se to odehrává v 19. století v Concordu v Massachusetts. Pátrám dám a ejhle, autorčin otec byl blízkým přítelem Emersonovým. Do skupiny patřil i Harthorne a Thoreau. Vždyť Walden je blízko Concordu! Nejsem amerikanista a znalec americké literatury, tak to pro mě bylo poněkud překvapivé zjištění. Do románu se toto pozadí specifické americké filosofie promítá jen zdálky, hlavně v oné svobodomyslnosti a v sociálním cítění (filosofické pozadí enviromentálních experimentů se vlastně neobjevuje ani ve filmu, který jsem viděl jako první). I když knížku bych bez těchto okolností asi nečetl, tak mi v každém případě rozšířila obzory a jsem za ni vděčný.

4 03.01.2021

Adventní četba, kterou jsem dokončil 1. ledna, na Slavnost Matky Boží. Nejprve mi chvíli trvalo, než jsem přijal Renčovu poetiku, přímočarou, jednoduchou, postupně jsem si to ale užíval víc a víc i při vědomí toho, jak knížka vznikala.
Četl jsem vydání z roku 1969, s pěknými dřevořezbami, navíc jsme tento antikvariátní exemplář dostali v Hejnicích, v poutním kostele, a přímo na svátek Nanebevzetí PM. S osobním příběhem.

4 02.01.2021

Poslechl jsem si první knihu v Reynkově překladu jako četbu na pokračování v podání Jiřího Schwarze. Tajemné příběhy vypsané nádherným jazykem. Určitě si pořídím celek a už se na něj těším.

4 23.12.2020

Útlá knížka představuje sv. Tomáše Akvinského z hlediska analytické filosofie, což mi nejprve (v roce 1993) přišlo zvláštní, ale jakmile jsem se seznámil s více pracemi Stanislava Sousedíka, který byl jedním z překladatelů této Kennyho knihy, tak mi to začalo připadat jako běžné. Sousedík také doplnil knížku studií o nauce o jsoucnu, protože Jsoucno je centrální kapitola v knize (ze tří kapitol). Sousedíkova "Tomášova nauka o jsoucnu ve světle kritiky" mi tehdy přišla ještě zajímavější, než vlastní Kennyho spis. Ale je třeba dodat, že minimálně v češtině je vhodné doplnit četbu této knížky jinou Kennyho knihou - Tomáš Akvinský o lidském duchu.

4 01.06.2020

Maierovu knihu jsem četl, prohlížel si a poslouchal s nadšením - jako Gesamtkunstwerk, spojující básnictví, výtvarné umění, hudbu a filosoficko-mytologický výklad a to vše na pozadí pozdně renesanční alchymie. Oceňoval jsem, že bylo možné si k četbě výkladu jednotlivých emblémů (rytin, u kterých je otištěna notace) pustit i jednotlivé fugy. Totiž, aby to bylo zřejmější: Celá kniha se skládá z padesáti latinských epigramů, které jsou převedeny do rytiny a zároveň zhudebněny jako trojhlasé fugy, v nichž vystupuje (podle slavného řeckého mýtu) bežkyně princezna Atalanta (jeden hlas), za ní se vydávající nápadník Hippomenés (druhý hlas) a ona postupně upouští na cestu zlatá jablka (třetí hlas), aby jej zabrzdila. K tomu je připojen Maierův symbolický - alchymistický výklad. Fascinující. Anglickou recenzi jsem uveřejnil v Acta comeniana, její českou verzi dávám do databazeknih.cz do záložky na to určené.

4 29.05.2020

Je zajímavé, že monografii o významné postavě českých dějin, monografii, zásadně se opírající o archivní materiály, nenapsal český, ale italský historik. Přitom Catalanovi je, jestli si to správně pamatuji, asi bližší literatura, kterou také přednáší v Padově. V každém případě, Catalanova kniha je pro všechny historiky skvělým zpracováním zdrojů, ke kterým se třeba jen tak nedostanou.

4 25.05.2020

Mertonovu autobiografii jsem sice nečetl jedním dechem, vlastně mi to od první stránky až do konce trvalo půl roku, ale nevadilo to. Kniha nepatří mezi ty, u kterých byste museli držet v paměti všechny detaily z předchozích stran. Jako příběh osobní konverze je kniha velmi poutavá, i když Merton zamlčuje své nemanželské dítě. Jen ten, kdo to ví (např. z předmluvy k výročnímu americkému vydání z roku 1998), to z náznaků vyčte. Dítě, plod jeho divokých cambridgeských studií, byl také důvod, proč byl Merton dlouhou dobu přesvědčen, že nemůže být knězem, dokonce ani řeholníkem. Barvitý popis jeho psychických stavů se v knize nalézá. To byly ty okolnosti, které musel řešit, byl to také důvod, proč odešel z noviciátu v St. Bonaventure, a byly to okolnosti, o kterých získával informace - pokoušel se matku svého dítěte kontaktovat, ale bezúspěšně: dítě i s matkou zřejmě zahynuly během jednoho z náletů na Londýn.
Škoda, že česká vydání o tomto neinformují. Obraz by byl ještě plastičtější.
Knihu jsem četl ve starším překladu "Hora sedmi stupňů". Ne, že bych měl nějaký odpor k novému vydání, prostě mě to starší vydání z Křesťanské akademie v Římě v roce 1968, krátce před Mertonovou tragickou smrtí, nějak přitahovalo. Tento překlad vyšel ještě přímo se svolením autora a na vydání je také pozoruhodné, že obsahuje jako dovětek korespondenci Mertona s překladatelem. Ten je pod knihou podepsán jako Josef Maria, což byl pseudonym později vyšehradského kanovníka Vladimíra Vyhlídky (v době vydání knihy byl emigrantem a ještě nebyl knězem). Překlad to není úplně ideální. Obsahuje množství anglismů, chyb v interpunkci a spoustu typografických chyb. Tak se nedivím, že v roce 2002 vyšel nový český překlad. Stojí však za to se s tím starším seznámit minimálně jako s dobovým dokumentem. Zvláště z oné korespondence, datované mezi lety 1960 a 1963 (v posledním Mertonově dopise je zpráva o zavraždění Kennedyho) na člověka dýchne období šedesátých let.

4 06.01.2020