kirkous komentáře u knih

Knihu jsem četl kdysi hodně dávno, řekl bych tak v osmdesátých letech, tak jsem si již stěží pamatoval, o čem vlastně je (zvlášť, když na Kubrickovu adaptaci jsem ještě nenašel čas a sílu). Měl jsem trochu obavy, že to bude vykopávka, ale nakonec odpoutám-li se od některých představ, jak to bude vypadat na začátku 20. století, jsem byl spokojený, možná také proto, že jsem tentokrát zvolil anglickou verzi. Nejlepší mi přišla úvodní část, Clarkova nedarwinistická hypotéza zrodu člověka, a potom vůbec problematika umělé inteligence.

4 07.01.2016

Ani nevím co mne navedlo k tomu, že jsem si chtěl knihu přečíst. Snad zájem o titul, který je vychvalován? Ach jo, zase jeden z těch, které se hrají na hloubku a servírují čtenáři kraviny, kterým možná autor sám věří, ale které jsou upadlou formou okultních nauk. Navíc se to má ještě tvářit jako thriller? Číst se to nedalo, nevydržel jsem to.

Poslech audioknihy ve skvělém podání Martina Pechláta. Zvlášť ze začátku jsem byl nadšený díky výborné atmosféře, postupně mé nadšení ovšem ochabovalo, ke konci jsem si nebyl jistý, jestli to není napodobenina krvavých románů nebo parodie na ně (jak jsem si posléze přečetl i v recenzi Pavla Mandyse). Ale protože jsem nemohl dělat nic jiného, tak jsem to doposlouchal.

3 19.01.2022

Opravdu, jak píší i ostatní, to moc o lovu není. Lov (zvláště střílení tetřevů) jen jen okolnost, příležitost, aby se autor rozepsal o lidech, které potkal na svých loveckých výpravách. Někteří jsou hloupí, omezení, využívající svoji moc nad mužiky, někteří jsou zajímavější. Nejvíc asi Kasjan od Krásného Meče, jurodivý, který nechápe, proč ten lovec ty ptáky střílí. Jen pro zábavu a potěšení z lovu. A protože této vášni také nerozumím, tak s Kasjanem plně souhlasím, i když nejsem jurodivý.
(Poslech dvanáctidílné dramatizace knihy.)

3 16.01.2021

Po dlouhých letech jsem si vzal do ruky jednu z Čepových povídkových knih, kterou jsem před tím nečetl, a nelitoval jsem. Povídku Ponocný jsem zhltl rychle, Zápisky Jiljího Klena mi trochu trvaly, jsou nejvíce introspektivní, vlastně i psané jako deníkový zápis z první osoby, a také nejdelší, Zatopená ves je opět povídka na jeden večer. Ze všech tří dýchá trochu smutek, trochu nostalgie po době minulé. Ve všech hraje minulost důležitou roli, ve všech se objevuje niterný vztah k Bohu, hlavně v případě Jiljího Klena. Vydání z Melantrichovy laciné knihovny z roku 1938, co mám doma a pyšní se cenovkou Kč 5.-, nese na obalu podtitul "O srdci, zmítaném touhou po lásce a úzkostí před smrtí". Možná ale přesnější jsou slova předmluvy ke knize (pro mě zatím záhadného K.V.), který mluví o bodání u srdce z toho, jak plyne čas. To je podle mne výstižnější.

3 08.12.2020

Velmi dobrý úvod do biblistiky, doporučuje se studentům prvního ročníku teologie. Je rozdělený na dvě hlavní části, na "lidskou stránku", ve které autorka pojednává o dějinách biblického textu, jazycích, jeho předávání, a na "božskou stránku", kde se opět historicky věnuje vzniku kánonu, tématu inspirace, problému pravdivosti a různým způsobům exegeze. Kniha mi hodně dala, poskytla mi první systematický vhled do moderní biblistiky.

3 02.12.2020

Knížka má strašný obal, ale velmi zajímavý obsah. Čtenář si uvědomí, jak moc se medicína za posledních 100 let změnila (a to vlastně je víc než 20 let stará). Jak lékaři dostali do ruky prostředky, které zásadně proměnily jejich úspěšnost. Zatímco dříve jejich odbornost spočívala spíše v diagnostice bez velkých terapeutických možností, nyní společnost nahlíží na lékaře jako na bohy, kteří přece musí opravit to, co se porouchalo. Knížka, navzdory době vzniku, je stále dobrým východiskem pro hlubší promýšlení filosofie medicíny, to co tam bylo popsáno, se spíše stupňuje. A také je dobré si uvědomit milníky v medicíně 20. století a zároveň je zajímavé a dokonce i zábavné se dozvídat, jak k jednotlivým objevům došlo.

3 14.11.2020

Kniha poněkud nabourává zjednodušené školské představy o Augustinovi, podle kterých tento církevní otec a jeden ze zakladatelů západní teologie šmahem nahrazuje nekřesťanskou platónskou nauku o rozpomínání naukou o iluminaci, aby se vyhnul představě o stěhování duší. LK ukazuje, že myšlenkové zápasy nejsou tak jednoduché. Mistrně analyzuje, jak se s naukou o rozpomínání Augustin vypořádává, kde a jak se objevuje. Porovnává přitom klíčové pasáže z Platonova dialogu Menón a Plótínových Enead s Augustinovými texty.
Knížka je vlastně rozsáhlou odbornou studií, není to pro čtenáře, který nemá alespoň základní znalosti z dějin filosofie, spíše předpokládá dobré znalosti antické filosofie. A je dobře, že takové knihy vycházejí.

3 17.09.2020

Knížku jsem si koupil hned na začátku svého studia v 90. letech, a byla pro mě základní literaturou k pochopení analytické filosofie, která zrovna nepatří mezi směry, kterým bych se věnoval. A Peregrinova knížka pro mě tento charakter příručky stále má (a je to vidět i na tom, že se mi rozpadla na jednotlivé listy). Je velmi srozumitelná, jako úvod opravdu k nezaplacení.

3 05.08.2020

Knížka asi nevyšla ve velkém nákladu, tak jsem měl celkem problém si ji sehnat, a nebylo to nějak moc let od vydání. Je to zajímavé seznámení se s křesťanským personalismem. Východiskem je Tomáš Akvinský, ale říznuté to pak je spíše fenomenologickou školou, z dálky Heideggerem, totiž zprostředkovaně přes Karla Rahnera. Kdo toto nemá rád, totiž kdo nepřijme metafyzické "základy", možná spíše předpoklady (přiznané, dlužno říct), tak to buď rychle odloží, nebo aspoň bude sledovat, jak se Clarke snaží budovat systematiku.

3 20.06.2020

V době vydání českého překladu (1993) byla pro mě Pieperova kniha skoro zjevením. K dispozici tehdy byly totiž v podstatě jen Sokolovovy dějiny středověké filosofie (překlad z ruštiny), v knihovně se dala vyhrabat ještě předválečné dějiny středověké filosofie od Josefa Kratochvíla, ale to bylo tak vše. Dnes, když máme k dispozici de Liberu, Heinzmanna, Flosse, atd. a když už pro nás není obtížné se seznámit i s cizojazyčnou literaturou, tak působí Pieprova Scholastika jako nějaká popelka, ovšem když jsem do ní znovu po mnoha letech nahlédl, tak na své užitečnosti neztratila, možná i proto, že je útlejší, zato však výstižnější a méně technická.

3 10.06.2020

Klíčové dílo scholastické metody, postavené na určitém typu skepse, jednom tropu: proti jednomu názoru z autority postavíme názor druhý a podepřeme ho argumenty z autority. Tedy to, s čím pracovala celá vrcholná a pozdní scholastika, v sumách, v kvestiích atd. Musím přiznat, že jsem moc nepochopil, proč se to překládalo celé, podle mě by stačila předmluva a pár úvodních kapitol na ukázku. Ale je k tomu skvělá úvodní studie Lenky Karfíkové. A už jen kvůli ní stojí knížka za to.

3 08.06.2020

Tuto knížku mám v knihovně už asi dvacet pět let, ale samozřejmě jsem ji celou nikdy nepřečetl a nikdy nepřečtu. Má spíše povahu příručky, občas do ní nahlédnu, abych získal základní informace (jako třeba dnes k Inocenci II.). Možná tuto funkci nyní plní víc internet a wiki, ale já asi stále budu sahat spíše do knihovny...

3 08.06.2020

Samozřejmě, když znám Karla Flosse už skoro třicet let a ve svých dvaceti jsem poslouchal jeho vyprávění o dominikánech, Habáňovi, PTP, disentu, koncilech, bytových seminářích atd., a také náčrty smělých duchovních a myšlenkových staveb, tak je pro mě knížka milou připomínkou těchto úžasných chvil. Ale myslím, že je zajímavá i pro ty, kdo ho neznají.

3 08.06.2020

Boethiovu Filosofii utěšitelku jsem četl z tohoto vydání, které stále považuji za nejlepší. Nedávné vydání ve Vyšehradu obsahuje pouze překlad od Václava Bahníka, zato tady je i výtečná studie klasické filoložky Anežky Vidmanové, která zohledňuje i české prostředí, a také překlady dvou listů a úvodu De musica. Boethius výrazně ovlivnil středověkou koncepci sedmi svobodných umění, tím sedmým byla právě musica, hudba, ovšem pod tím si nesmíme představovat hraní na nástroje (i když Boethius býval zobrazován jako hrající na monochord), ale především matematiku, nauku o proporcích, poměrech s pythagorejským základem - proto ten monochord: kde zmáčknout strunu a vyloudit tak tercii, kvartu, kvintu atd.

3 01.06.2020

Četl jsem první vydání, ve druhém ročníku studia historie. Fascinovaně jsem do sebe vstřebával jiný, než Jiráskův koncept baroka (ten obrozenecký, temný, antibarokní převažoval na gymnáziu v osmdesátých letech). Barokní slavnosti mě zcela pohltily, rád bych byl při nich a ne jen u těch současných, vyhaslých (dnes pouť pro hodně lidí znamená kolotoče se zmrzlinou a střelnicí). A od té doby opravdu na každém druhém mostě (nejen v Čechách) vidím Janovu sochu.

3 01.06.2020

Pokud někdo chce číst česky Mystickou teologii Dionýsia Areopagity, tak určitě v tomto překladu, toto je překlad akademický, překlad přímo z řečtiny. A k tomu je zde překlad Listů, které Dionýsiův platonismus dokreslují, i když se nejedná o jeho nejznámější text. Instruktivní je samozřejmě předmluva Martina Koudelky, který na překladu pracoval několik let (úpravy pak dělal Vojtěch Hladký).

3 28.05.2020

Trochu mě překvapilo, že nyní vyšel český překlad této 150 let staré knihy. Ale pro všechny zájemce o renesanci je to jistě důležité (pokud teda nečtou německy). Protože jde o klíčovou knihu, která nastartovala rozvoj renesančních bádání. Burckhardtův přístup může být pro někoho specifický, ve své době oponuje hegelianismu, ekonomickému přístupu a positivismu. Oproti tomu zdůrazňuje sociální kontext, snaží se propojit duchovní dějiny s politickými a s dějinami umění. A to je sympatické. Burckhardt je přesvědčen, že právě renesance stvořila moderní pojetí člověka. A nad tím je třeba se zamyslet, což není možné, bez znalosti Burckhardtovy knihy. Osobně odkazem na "Kulturu" začínám přednášky o renesanční filosofii, myslím si, že to nejde jinak.

3 28.05.2020

Úvahy innsbruckého biskupa, aktivního horala, jsou postaveny na staré a slavné analogii fyzického vystupování na hory a duchovního růstu duše. Ovšem jsou pojaty velmi moderně, chci říct přístupně pro současného čtenáře, vybízí k zamyšlení a k promýšlení různých věcí. Četl jsem postupně, večer vždy jednu esej, a nelitoval jsem, že jsem se do toho dal. Rád ji doporučuji všem, kdo mají rádi hory a zároveň jim není cizí křesťanství.

3 27.05.2020

Knihu jsem lektoroval pro vydání. A nebylo co vytýkat. Je totiž skvělé, že máme k dispozici český překlad první knihy Koperníkových "Revolucí" a to ještě navíc z pera tak výtečného historika astronomie, jakým byl Zdeněk Horský. Ono to vlastně vyšlo už dřív, ale prapodivně jako překlad českého Horského překladu do slovenštiny (v Čechách tehdy nebyl Horský moc pohodlný). A jednalo se o překlad celý, ovšem ostatní knihy jsou opravdu více matematické, první je klíčová. Kdo si to chce přečíst celé, může nakouknout do slovenského vydání. Editoři nového českého vydání udělali dobrou práci (i díky přístupu k archivu Horského pozůstalosti) a doprovodili překlad o další Horského text, který je dobrým úvodem do Koperníka a jeho díla.

3 27.05.2020