kirkous
komentáře u knih
Anděl v kulichu
Otfried Preussler
Osobní překvapení podzimu roku 2012. Přečetl jsem si knihu v adventním čase a s obrovskou chutí. Preusslerovy příběhy jsou pohádkové, magické, zároveň jakoby velmi přirozené. Přirozenou je především víra, ryzí víra horských lidí, kteří se v příbězích vyskytují. Příběhy jsou samostatné, zároveň vnitřně provázané. Nejpůvabnější mi přišla povídka "O tom pravém, opravdovém Betlémě", o učiteli, dětech a jejich víře, kterou se snaží napravit školní inspektor, když zjistí, že vůbec neodpovídá biblickým reáliím, až nakonec i on sám její opravdovost nahlédne a zakusí. Škoda, že se mi nedaří si knihu koupit, je snad rozebraná. K takové bych se vracel rád.
Celestinské proroctví
James Redfield
Ani nevím co mne navedlo k tomu, že jsem si chtěl knihu přečíst. Snad zájem o titul, který je vychvalován? Ach jo, zase jeden z těch, které se hrají na hloubku a servírují čtenáři kraviny, kterým možná autor sám věří, ale které jsou upadlou formou okultních nauk. Navíc se to má ještě tvářit jako thriller? Číst se to nedalo, nevydržel jsem to.
Brida
Paulo Coelho
Nemá smysl jen tak dočítat knihy, které mě nebaví. A Brida mezi ně patří. Tak se mi zprotivila, že pochybuji, že se k ní (nebo dokonce k autorovi) někdy vrátím. Magická slátanina, za kterou stojí přesvědčení o vlastní důležitosti, protkaná "moudry" bez jakékoli autenticity.
Temný anděl
Mika Waltari
Tato Waltariho kniha mne zaujala na první "otevření", jakmile mi padlo do oka jméno Lorenza Vally a jeho spis De voluptate. Od Vallovy knihy se dostáváme ke kardinálu Cesarinimu na Basilejském koncilu, k Aeneášovi Piccolominimu a hlavně k Mikuláši Kusánskému, jehož je hlavní hrdina Jan Peregrinos sekretářem a kterého doprovází na diplomatickou misi do Cařihradu. Dále se dostáváme na Ferrarský koncil a také Florentský, kde je hrdina ve službách Giovannio Aurispy, přátelí se s Bessarionem, ale dostává se do tureckého otroctví, kde setrvává po boku sultána Murada a pak jeho syna Mehmeda. Waltariho filosofická průprava se nezapře, i když někdy mi téměr nietzscheovské názory trochu rušily, do renesance nepatřily. Krom toho mi přišlo, že to Waltari přehání s množstvím postav, se kterými se má hlavní hrdina setkat. I když nejprve vypadají jako důležité dějově, nakonec mají jen epizodní roli a slehne se po nich zem. Slouží pouze jako prostředek pro popis historické skutečnosti, mají umožnit poznat hlavního hrdinu a místa, na kterých se nachází. Přesuny také často vyznívají násilně. Také jsem si lámal hlavu, kdo je tím temným andělem. Peregrin? Spíše mladý sultán Mehmed - zkáza Cařihradu. Román tak končí výhledem k románu navazujícímu.
Michaela - Události v klášteře svatého Anděla
Miloš Urban
Těžko se to hodnotí. Kniha se čte dobře, má spád, jen je prostě ujetá. Ale i to bych celkem snesl, zvlášť když autor upozorňuje, že se jedná o ryze maskulinní literaturu. Člověk může mít různé sexuální fantasie, klášter plný jeptišek, no, proč ne. Ale závěr překračuje má veškerá očekávání. A řekl bych dost. Možná přílišnou snahou o originalitu se to nějak zvrtlo. A přitom je to dost primitivní, až za hranicí vkusu, takže jsem odkládal knihu s tím, že to je fakt blbost. Bohužel momentálně jsem získal averzi a do dalších autorových knih se mi nechce, ale možná to přejde.
Rok v Provenci
Peter Mayle
Příjemné překvapení. Provence mě vždy lákala a tato kniha, vtipná a poučná (především co do výkladu různých typů gestikulace) mou touhu neumenšila. Jen upřesnila několik důležitých podmínek, které by měly být splněny, když se tam vydám. 1. nejezdit v sezóně (ale ani ne v zimě). 2. mít pěknou kupu peněz (jinak bych si přece nemohl dovolit ty gurmánské požitky, co popisuje autor). 3. naučit se francouzsky (i když i se školní francouzštinou tam asi člověk moc nepochodí...)
Kmotr
Mario Puzo
Zvláštní kniha. Po přečtení jsem byl nadšen, s odstupem měsíce jsem trochu střízlivější. Jistě je sugestivní, vtáhne, a to natolik, že jsem snad cítil s mafiány a držel familii palce. Ale nesmím zapomínat, že to byla mafie. Zločinci. V každém případě je poučná, ale doufám, že ne inspirativní. Z literárního hlediska mi trochu neseděly některé vedlejší děje, jejichž zařazení jsem neporozuměl. Především se jednalo o pasáže popisující jistý chirurgický zákrok na bývalé milence jedné z postav familie.
Můj strýček Oswald
Roald Dahl
Dahlova fantasie nezná mezí a to i pokud se vztahuje na sexualitu. Vůbec jsem si nedokázal představit, že Dahl bude pokračovat v takovém tempu, jakým začal v úvodu. Ale je to tak a je to velmi zábavné. Až jsem se opravdu divil, že mě to bude stále bavit. Přitom se nejedná o sbírku perverzit a obscénností, spíše to pro byla karikatura slavných osobností z doby krátce po první světové válce. Jen musím dávat pozor, abych na ně nadále nepohlížel očima Yasmininýma (nebo jinými orgány) či cynismem Oswaldovým. I když zase musím říct, že mi to sedělo, totiž sedělo k obrazu těchto lidí, který jsem již nějak měl vytvořený: Proust, Picasso, Einstein, Freud... Taky by mě zajímalo, jestli prof. Ignaro, objevitel signální molekuly (viagra), za kterou dostal nobelovku Dahla četl. Efektivity Dahlova puchýřníka se mu ale asi docílit stejně nepodařilo.
A odpusť nám naše viny
Romain Sardou
Nejprve to vypadalo slibně, zajímavá zápletka s napětím, čtenář neví, co si má myslet, ale ukáže se brzy, že to je proto, že si autor vymyslel opravdovou kravinu. Historický román, možná, ale zasazený do nějakého jiného možného světa, ne vrcholného středověku. Provádění teologických experimentů s odvoláním na Aristotela ? Prosím Vás... Tak možná jako fantasijní román, využívající nehistoricky historickou kulisu a stavící na oblibě brutality apod.
Zen a umění údržby motocyklu
Robert Maynard Pirsig
Ze začátku jsem byl nadšen. Využití Kantovy transcendentální filosofie při opravování motorky? No to je paráda, ne? Ale postupně se z knihy stával propagační spis přesvědčený o tom, že jediná pravá cesta jak zreformovat současné myšlení je ta autorova. A vy tomu nerozumíte? No to není možné, vždyť je to tak jasné... No a když se ukázalo, že i dějová linie se dá od poloviny knihy krásně předvídat, tak jsem to odložil. Možná se ještě k tomu vrátím, ale kdo ví...
Tři strašidelné povídky | Drei unheimliche Geschichten
Friedrich Gerstäcker
Skvělá pomůcka k výuce němčiny. Je fajn, když se člověk učí na textech, které ho zároveň baví. A zvlášť, když si to může i poslechnout. Jen ty dramatizace za moc nestojí. Ani bych je vlastně dramatizacemi nenazýval.
Z Hauffovy Lodě strašidel / Das Gespendsterschiff na mne dýchala trochu naivní romantika příběhů o pirátech, Gerstaeckerova povídka Germelshausen zato byla pro mne něčím novým, možná to vychází z nějakých pověstí, rozhodně zajímavé, pointu prozrazovat nebudu. A Stormův Bulemanns Haus / Bulemannův dům, to je taková klasika.
Rozšíření bitevního pole
Michel Houellebecq
Dobrá kniha, ale nemohu říct, že bych měl radost ze čtení. S tak hlubokým osamocením jsem se snad ještě nesetkal. "Socialistická" Francie se najednou proměnila ve stát asociálů.
Dýka s hadem
Vlastimil Vondruška
Pro mne trochu zklamání. Nečekal jsem sice Eca, ale na to, jak je vychvalován, mi to přišlo průměrné až slabé po literární stránce. A také bych nečekal, že historik dá hrdinovi ze 13. století mozek intelektuála století 21.
Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
Jonas Jonasson
Kříženec mezi Forest Gumpem a Pulp Fiction v knižní podobě. Bavil jsem se, ale to asi vše.
