kirkous komentáře u knih

Jedna z nejlepších odborných, ale pro širší veřejnost určených knih, kterou jsem kdy četl. Přitom název může být trochu matoucí. Není to kniha o jedné epizodě ze života slavného astronoma. A není to ani kniha o tomto astronomovi. Je to kniha o dějinách astronomie a kosmologie, částečně přírodní filosofie na postavě Johannese Keplera v kontextu dobovém a se zvláštním důrazem na jeho pražský pobyt a vše, co se jej týkalo, především intelektuální prostředí.

5 01.06.2020

Boethiovu Filosofii utěšitelku jsem četl z tohoto vydání, které stále považuji za nejlepší. Nedávné vydání ve Vyšehradu obsahuje pouze překlad od Václava Bahníka, zato tady je i výtečná studie klasické filoložky Anežky Vidmanové, která zohledňuje i české prostředí, a také překlady dvou listů a úvodu De musica. Boethius výrazně ovlivnil středověkou koncepci sedmi svobodných umění, tím sedmým byla právě musica, hudba, ovšem pod tím si nesmíme představovat hraní na nástroje (i když Boethius býval zobrazován jako hrající na monochord), ale především matematiku, nauku o proporcích, poměrech s pythagorejským základem - proto ten monochord: kde zmáčknout strunu a vyloudit tak tercii, kvartu, kvintu atd.

3 01.06.2020

Četl jsem první vydání, ve druhém ročníku studia historie. Fascinovaně jsem do sebe vstřebával jiný, než Jiráskův koncept baroka (ten obrozenecký, temný, antibarokní převažoval na gymnáziu v osmdesátých letech). Barokní slavnosti mě zcela pohltily, rád bych byl při nich a ne jen u těch současných, vyhaslých (dnes pouť pro hodně lidí znamená kolotoče se zmrzlinou a střelnicí). A od té doby opravdu na každém druhém mostě (nejen v Čechách) vidím Janovu sochu.

3 01.06.2020

Nebeská intrika je velmi špatná kniha. Gilderovi si dali do hlavy, že usvědčí Johannese Keplera z vraždy Tychona Brahe. Jasně, kdyby to pojali jako fikci, historický román, tak je to v pořádku. Ale kniha se tváří jako odborná historická práce, nebo jako literatura faktu. Už tím, že na začátku je dlouhé poděkování různým akademikům, kteří jim pomohli s archivní prací (s některými jsem mluvil a vlastně o tom ani nevěděli, jen umožnili přístup do knihovny). Fixní idea Gilderových je pak zpracována podle principů špatného investigativního novinářství. Vybrat si nějaká fakta, poskládat je do nějakého předem daného rámce bez znalostí metod historického výkladu a jiná fakta, která se nehodí, zamlčet (ne náhodou Gilder psal projevy prezidentovi Goergeovi W. Buschovi...). Celé je to postavené na tom, že Brahe se těšil pevnému zdraví a pak náhle zemřel v rozmezí myslím jedenácti dnů (dvě fáze podávání jedu Keplerem). Přesvědčení o pevném Tychonově zdraví až do jeho náhlé smrti je postaveno na popisu z pohřební řeči, ale tam se jedná o dobovou rétoriku - Brahe patřil k vysoké šlechtě a důraz na fyzickou konstituci v oslavné řeči patří do rétorických prostředků. A navíc, ve stejném pramenu (a ještě i v jiném) se dočítáme o jeho zdravotních problémech. Jessenius minimálně měsíc před Braheho smrtí pochybuje, jestli je Tycho ještě naživu vzhledem k tomu, jakými problémy trpí. Ale tento dokument se Gilderům nehodí. Konečně, když byla provedena chemická analýza Tychonových vlasů a zdálo se, že to opravdu byla vražda, byla to voda na jejich mlýn (proto to taky u nás vyšlo) - máme zde důkaz, který poskytly přírodní vědy a ty se nemýlí!!! Ovšem za pár let na to se ukázalo, že ta analýza byla udělána chybně. Takže, kdo si libuje v konspiračních teoriích, které nemají oporu ve faktech, ať si to čte, ale s historickou prací to nemá nic společného.

Je to, pokud vím, první rozsáhlejší soubor studií Pavla Flosse. Je rozdělený na dva hlavní oddíly, v prvním jsou články ke Komenskému a k raně novověké filosofii, v druhém k postmoderně, o které Pavel Floss v devadesátých letech přednášel na katedře filosofie v Olomouci, jejímž byl kritikem, ale zároveň z níž čerpal podměty. Nejstarší článek, zde publikovaný, je původně z roku 1986, poslední z roku vydání knížky, tj. 1998. Takový sborník má výhodu, že člověk nemusí hledat články po časopisech (především Studia comeniana et historica a Acta comeniana) a že si zároveň může vytvořit obrázek o cca deseti letech Flossovy tvorby, která byla jistě velmi zajímavá a do které spadá i vlastně jeho první vysokoškolské angažmá po roce 1989.

2 31.05.2020

Můj komentář je podobný jako u Canforových Dějin řecké literatury. Je to kniha, která se dá využít jako učebnice a hodí se do příruční knihovny. Mám ji tam a občas do ní nahlížím. Více se dá dočíst v recenzi Jiřího Špičky.

Překlad Canforovy knihy, která shrnuje starou řeckou literaturu, je záslužným počinem. Je to kniha, která se dá využít jako učebnice (místo např Stiebitzových Stručných dějin řecké literatury) a hodí se do příruční knihovny. Mám ji tam a občas do ní nahlížím.

1 31.05.2020

K Jesseniově Anatomii - popisu první pražské veřejné pitvy - toho bylo napsáno už hodně, její význam je nesporný. Tato knížka má svou hodnotu, nabízí faksimile latinského textu a moderní český překlad. Měl jsem k počinu sice nějaké výhrady, ale celkově výkon překladatelů velmi oceňuji. Recenzi jsem publikoval časopisecky a přikládám ji do složky "recenze".

2 31.05.2020

V době, kdy jsem psal bakalářskou práci, to pro mě byla klíčová česká sekundární literatura. Nyní jsou k dispozici tři svazky dějin cisterciáků v českých zemích od Kateřiny Charvátové a k Bernardovi z Clairvaux se člověk dočte něco ve vydáních překladů jeho děl, k cisterciáků obecně pak třeba v Mertonově knize Vody Siloe. Ale jeho přehledová publikace je toto stále užitečné.

1 31.05.2020

Tato knížka na mě doslova vypadla z knihovny, když jsem dělal menší "pořádek", tak jsem si vzpomněl, jak jsem ji dostal od jejího editora. Tak to bych si konečně mohl přečíst, protože O.K. nikdy nevydává hlouposti. Koukám dovnitř a vidím, že kromě toho jsou pro mě zárukou i jméno překladatele a také jméno autora fotografií a doslovu.
Po formální stránce je knížka zvláštní, totiž vzhledem k tomu, že se jedná o odborné téma, je to rozhovor. Takže na jednu stranu je knížka velmi fundovaná, na druhou stranu je velmi srozumitelná a může ji číst každý, bez znalostí teologie nebo patristiky. A musím říct, že je velmi zajímavá, vlastně jsem o starověkém egyptském mnišství neměl žádnou představu, nyní jsem si ji udělal, a to dokonce barvitou. A také jsem si mohl udělat, díky doslovu Jaroslava France, představu o současné Koptské církvi a mnišství.

5 31.05.2020

Četba Italských listů byla zábavná a zabrala mi jen dva nebo tři večery. Zaujaly mě na nich dvě věci. Jednak obecně touha cestovatelská, Čapkovo předsevzetí projet vlakem Itálii křížem krážem a poznat ji. Je mi to postoj velmi sympatický. Jen na mé gusto se Čapek v jednom městě zdrží příliš krátkou dobu. Když je jeden den státní svátek, nečeká na den druhý, až otevřou muzea, kde je umístěn obraz, kvůli kterému vlastně do toho města jel. Jistě měl jiné časové možnosti, ale zajímalo by mě, kolik času vlastně v Itálii prožil, že tolik pospíchal. Ostatně, Italské listy nejsou žádným turistickým průvodcem a v pravém slova smyslu ani cestopisem. Jsou spíše poznámkami, jaké bych si i já rád zapisoval po večerech, co jsem viděl, co na mě zapůsobilo. Čapkovy Italské listy mě v každém případě nalákaly a to i přesto, že o mnoha místech píše negativně.
Tím se dostávám k druhému bodu. Čapek má poměrně vyhraněný názor na umění a jeho dějiny, především na architekturu a umění výtvarné. Má rád to, co je intimní - lidské, nesnáší pompéznost, velikášství a já nevím co ještě, snad nabubřelost. Toto vše shrnuje pro něj pejorativním pojmem - barok. Barokem je pro něj antika i pozdní renesance, barokem je pro něj někde i středověká gotika, která lpí na zdobnosti. Naopak je Čapek uchvácen raným středověkým uměním - mozaikami v Ravenně, slohem románským a gotickým, tedy tím, který je střízlivý. Miluje ranou renesanci: Giotta, Masaccia, Albertiho. Ale nejvíce se vrací ke starému křesťanskému umění, ke katakombám. Tady na něj křesťanství promlouvá, možná i Bůh, sám ho však nevidí a nevěří v něj. Protikladem této intimity je mu katolictví, které se zhmotnilo v baroku. Je vidět, jak je nesnáší. Zajímavé, jak antikatolictví prvorepublikového intelektuála mu do jisté míry znemožnilo plně vnímat celou oblast vývoje dějin umění. A tak se vlastně ani nevěnuje Florencii - vrcholné renesanci, která je pro něj barokem, ani Římu, kde nachází buď barokní antiku nebo barok sám. Já si samozřejmě Čapkem nenechám vzít Rembrandta a další, i když musím přiznat, že Italské listy mi nepřinesly jen zábavu, ale také mnoho podnětů k zamyšlení.

5 29.05.2020

Stanislav Sousedík zcela zásadně otevřel pro českou filosofii téma barokní filosofie v Českých zemích, a tak není divu, že jeho žáci v jeho díle pokračují. V tomto případě Petr Dvořák, který spolu s Jacobem Schmutzem vydal sborník z konference věnované Janu Caramuelovi z Lobkowitz. Na konferenci jsem byl jako divák a sborník jsem recenzoval pro Filosofický časopis, tak recenzi umisťuji do složky recenze, tam se dá dočíst více.

2 29.05.2020

Maierovu knihu jsem četl, prohlížel si a poslouchal s nadšením - jako Gesamtkunstwerk, spojující básnictví, výtvarné umění, hudbu a filosoficko-mytologický výklad a to vše na pozadí pozdně renesanční alchymie. Oceňoval jsem, že bylo možné si k četbě výkladu jednotlivých emblémů (rytin, u kterých je otištěna notace) pustit i jednotlivé fugy. Totiž, aby to bylo zřejmější: Celá kniha se skládá z padesáti latinských epigramů, které jsou převedeny do rytiny a zároveň zhudebněny jako trojhlasé fugy, v nichž vystupuje (podle slavného řeckého mýtu) bežkyně princezna Atalanta (jeden hlas), za ní se vydávající nápadník Hippomenés (druhý hlas) a ona postupně upouští na cestu zlatá jablka (třetí hlas), aby jej zabrzdila. K tomu je připojen Maierův symbolický - alchymistický výklad. Fascinující. Anglickou recenzi jsem uveřejnil v Acta comeniana, její českou verzi dávám do databazeknih.cz do záložky na to určené.

4 29.05.2020

Kdo má rád Petrarku nebo Provence, tak tato kniha je přesně pro něj. Jiří Špička, znalec Petrarkova díla, zde přibližuje prostřednictvím jeho textů jednak údolí Vaucluse, město Avignon a horu Mont Ventoux a jednak (a hlavně) Petrarkovu literaturu, styl, motivy, symboly. Knížka je doplněná i fotografiemi (takže se trochu tváří jako populární, ale je vlastně především literárně-historická) a uzavírá ji Špičkův vlastní překlad Petrarkova dopisu o výstupu na Mont Ventoux. Podle mě se Špičkovi podařila pěkná, či dokonce skvostná kniha.

1 29.05.2020

Když mi Karel Floss, jeden z překladatelů Kuschelova výboru, tuto knížku v roce 1996 dával, jeho slova mě zcela pohltila a nadchla pro četbu vybraných autorů, katolických i protestantských. Přiznám se, že jsem tehdy nečetl vše, až na jednu Bultmannovu stať "Ježíš Kristus a mytologie" jsem vynechal oddíl "Přibližování k Ježíšovi" - pohledy muslima, buddhisty, hinduisty, marxisty, atd. Jako "neteolog" jsem ocenil přehlednou studii Kuschelovu o vývoji teologie 20. století, oslovily mě pak statě mnohých autorů, evangelíků Bartha, Tillicha, Pannenberga, Bonheffera, Bultmanna, Moltmanna, katolíků Gardiniho, Kaspera, Künga, Metze, Rahnera, Ratzingera, Schillebeeckxe, Teilharda de Chardin. Čtenář si udělá velmi dobrou představu jednak o tématech teologie 20. století a jednak o tom, jakým způsobem její jednotliví představitelé psali.

1 29.05.2020

Pokud někdo chce číst česky Mystickou teologii Dionýsia Areopagity, tak určitě v tomto překladu, toto je překlad akademický, překlad přímo z řečtiny. A k tomu je zde překlad Listů, které Dionýsiův platonismus dokreslují, i když se nejedná o jeho nejznámější text. Instruktivní je samozřejmě předmluva Martina Koudelky, který na překladu pracoval několik let (úpravy pak dělal Vojtěch Hladký).

3 28.05.2020

Je určitě dobré mít česky překlad aspoň některých děl, která jsou přičítána Dionýsiu Areopagitovi, tedy tzv. Pseudoareopagitovi, v tomto případě Mystickou teologii a O božích jménech. Jsou to zásadní texty, které ovlivnily evropskou kulturu způsobem, který si ani neuvědomujeme (zkuste říct marxistovi, že jeho dialektická metoda pochází od domnělého učedníka apoštola sv. Pavla...). Ale když se jedná o překlad z ruštiny ... I když vydavatel píše, že nebylo záměrem vydat akademický text, tak prostě toto úplně tak vhodné není. Ztraceno v překladu může být mnohé. Stálo by za to porovnat české překlady Mystické teologie.

1 28.05.2020

V naší kotlině zcela ojedinělý počin. Radek Chlup sestupuje do hlubin Proklova novoplatonismu velmi fundovaně a erudovaně. Nejprve čtenáře uvádí do novoplatonismu obecně a pak se postupně věnuje Proklově metafyzice, etice a náboženství (pro novoplatonika Prokla byla filosofie theurgií). Vše doplňuje překladem Proklova výkladu O Platónových námitkách v Ústavě proti Homérovi a básnickém umění (a úvodní studií k tomu). O významu knihy hovoří i to, že její anglická verze (bez toho překladu primárního textu) vyšla v roce 2012 v Cambridge University Press jako Proclus: An Introduction. Je to opravdu vynikající "úvod", i když vůbec ne lehké čtení, ale to je dáno tématem. Určitou verzi knihy jsem mohl oponovat jako habilitační spis a už tehdy (v roce 2009) byl jsem nadšený.

2 28.05.2020

Soubor studií, který jeho editoři věnovali významnému komeniologovi Martinu Steinerovi. Jako souhrn studií samozřejmě trpí nedostatky co do jednoty zpracování témat, ale spousta příspěvků stojí za přečtení. Osobně (kromě komeniologických stálic) byla pro mě osvěžující např. stať Marcely Slavíkové o hudbě.

28.05.2020

Velmi užitečná knížka pro ty, kdo píší texty, kde se vyskytují výrazy z oblasti náboženství. Není každý lingvistou, aby vše tahal z rukávu, tak stačí sáhnout do příruční knihovny a má to.

28.05.2020