kirkous komentáře u knih

Moje první seznámení s dokumentem tohoto typu, jako s povinnou četbou v předmětu Metody v systematické teologii. Je to dokument, vytvořený komisí, ne krásná literatura. Pro mě zajímavé, dokonce, musím říct, obohacující, protože mi to nabídlo první vhled do toho, jak pracuje taková komise a jaké texty vytváří a k jakým principům by se měla katolická teologie hlásit.

15.12.2020

Po dlouhých letech jsem si vzal do ruky jednu z Čepových povídkových knih, kterou jsem před tím nečetl, a nelitoval jsem. Povídku Ponocný jsem zhltl rychle, Zápisky Jiljího Klena mi trochu trvaly, jsou nejvíce introspektivní, vlastně i psané jako deníkový zápis z první osoby, a také nejdelší, Zatopená ves je opět povídka na jeden večer. Ze všech tří dýchá trochu smutek, trochu nostalgie po době minulé. Ve všech hraje minulost důležitou roli, ve všech se objevuje niterný vztah k Bohu, hlavně v případě Jiljího Klena. Vydání z Melantrichovy laciné knihovny z roku 1938, co mám doma a pyšní se cenovkou Kč 5.-, nese na obalu podtitul "O srdci, zmítaném touhou po lásce a úzkostí před smrtí". Možná ale přesnější jsou slova předmluvy ke knize (pro mě zatím záhadného K.V.), který mluví o bodání u srdce z toho, jak plyne čas. To je podle mne výstižnější.

3 08.12.2020

Opravdu zajímavé čtení o "ničem". Knížka nejprve trochu unikla mé pozornosti, až nyní jsem ji "objevil". Jen by to chtělo trochu větší výkladový aparát. Přece jen je v knize celkem dost přímých i nepřímých odkazů a ne všem je věnován prostor.
Zajímavé je, že anglický překlad vydal Václav Cílek v University of Pennsylvania Press v roce 2015, jako kapitolu v knize To Breathe with Birds.

2 02.12.2020

Velmi dobrý úvod do biblistiky, doporučuje se studentům prvního ročníku teologie. Je rozdělený na dvě hlavní části, na "lidskou stránku", ve které autorka pojednává o dějinách biblického textu, jazycích, jeho předávání, a na "božskou stránku", kde se opět historicky věnuje vzniku kánonu, tématu inspirace, problému pravdivosti a různým způsobům exegeze. Kniha mi hodně dala, poskytla mi první systematický vhled do moderní biblistiky.

3 02.12.2020

Kniha Karla Skalického mě mile překvapila. Nejprve jsem podle názvu odhadoval, že se bude zabývat důkazy boží existence, ale není tomu tak. Název odkazuje na slova sv. apoštola Pavla na areopágu, kde filosofům říká, že i oni jsou náboženští lidé, neboť po cestě Aténami viděl oltář neznámému bohu.
Kniha je stručnou a přehlednou sondou do religionistiky a jejích dějin v době jejího vzniku, tedy v 80. letech 20. století. Začíná vymezováním religionistiky od teologie a nepochopením teologie, co to vlastně religionistika je. Dále systematicky probírá přístupy: filologicko-lingvistický, etnologický, psychoanalytický a fenomenologický. Závěrem se Skalický dostává blíže k teologii samotné, když hovoří o náboženské zkušenosti a potřebě smyslu a Boha.
Možná se religionisti budou ošívat, nicméně jako úvod do jednotlivých religionistických směrů ve 20. století mi knížka přijde velmi dobrá.

2 30.11.2020

Je zajímavé, že mě z knížky také nejvíce zaujala pasáž o Semmelweisovi, jako "Jensena". Ale kniha je samozřejmě rozsáhlejší, zajímavá je i korespondence Poppera s Parusnikovou.

1 14.11.2020

Knížka má strašný obal, ale velmi zajímavý obsah. Čtenář si uvědomí, jak moc se medicína za posledních 100 let změnila (a to vlastně je víc než 20 let stará). Jak lékaři dostali do ruky prostředky, které zásadně proměnily jejich úspěšnost. Zatímco dříve jejich odbornost spočívala spíše v diagnostice bez velkých terapeutických možností, nyní společnost nahlíží na lékaře jako na bohy, kteří přece musí opravit to, co se porouchalo. Knížka, navzdory době vzniku, je stále dobrým východiskem pro hlubší promýšlení filosofie medicíny, to co tam bylo popsáno, se spíše stupňuje. A také je dobré si uvědomit milníky v medicíně 20. století a zároveň je zajímavé a dokonce i zábavné se dozvídat, jak k jednotlivým objevům došlo.

3 14.11.2020

Tento průvodce mi přišel velmi užitečný, i když nepopírám, že je jednostranný: jsou zde vlastně jen renesanční díla. Ale kdo miluje renesanci a Itálii, nebo jen jedno z toho, tak to ocení. Jasně, že to lze najít i v jiných knihách, ale tady je to pohromadě. Posloužilo mi to a určitě ještě poslouží.

14.11.2020

Dlouho jsem Vasariho životopisy sháněl, až konečně se mi podařilo je koupit. Je to kniha, kterou musí mít v knihovně každý, kdo se věnuje renesanci, nejen kunsthistorik. A poutavá může být i pro širší veřejnost. Je totiž fascinující sledovat, jak na renesanční umělce nahlížel jejich mladší současník. Ale je třeba také upozornit na to, že se jedná "jen" o výběr. Vasariho Vite jsou mnohem rozsáhlejší, mají osm částí (první je dedikace a teoretický úvod), celkem 171 "životů". Dělat výbory z tohoto monumentálního díla je rozumné, i když je jasné, že výbor je pak udělán na základě naší historické zkušenosti - co my považujeme za nejvýznamnější.

2 14.11.2020

V knížce stojí, že se jedná o sborník. Vlastně je to soubor statí, z nichž většinu napsal prof. Milan Sobotka, a většína z nich jsou úvody, které vytvořil k vydáním překladů slavných novověkých filosofů, co vycházely v 70. a 80. letech v nakladatelství Svoboda. Takže k Descartově Úvahám o první filosofii, k Leibnizově Monadologii, k Lockově Eseji o lidském rozumu, k Hobbesovu Výboru z díla, k Baconově Novému Organonu, k Schellingovu Výboru z díla, k Hegelově Logice, ke Kantově Kritice soudnosti (ta vyšla v Odeonu). Plus je zde pár dalších Sobotkových článků, Znojův úvod ke Kantově Základu metafyziky mravů a Mouralova studie o Humeovi. Je dobré mít všechny Sobotkovy předmluvy pohromadě.

1 14.11.2020

Knížka má už nějaké roky, těch dvacet let se na ní podepsalo, nejnovější vývoj v ní není, především tam člověk nenajde kognitivní religionistiku, která se rozvíjí právě až v posledních letech. Ale stále je to kniha celkem užitečná. Koupil jsem si ji až nedávno, v antikvariátu (za celkem velkou sumu), a musím ocenit právě tu antologii, která tvoří většinu knihy. Tzn. vždy autorův krátký životopis, seznam děl a ukázka z nějakého jeho díla (celkem dlouhá), většinou jde o klíčové texty (i když zatím jsem se díval jen na některé osobnosti). Na druhou stranu mě trochu zklamal úvod, je opravdu dějinný, jsou to spíše dějiny zájmu o náboženství, nikoli religionistiky jako disciplíny, která se etablovala až na konci 19. století. Taky by mohl být přehlednější, systematičtější, s rozlišením různých směrů v religionistice. Ale hlavně díky té antologii jde o cennou knihu (a cena v antikvariátu tomu odpovídala).

1 12.11.2020

Rozhodně je to čtivé, dobré jako historický román, který je třeba brát jako fikci. Jesenský je zde vylíčen jako hrdina a mučedník vědy, k tomu měl ale daleko. Mnohé události, které jsou zde popsané, se nestaly, s mnohými lidmi se Jesenský ve skutečnosti nesetkal, některá fakta jsou popletená nebo zpřeházená, aby vygradoval děj. (Např. na dvůr Rudolfa II. se mu zřejmě vůbec nepodařilo proniknout.) Mnohé názory, které Jessenius - literární postava prezentuje, skutečný Jessenius nezastával nebo je ani zastávat nemohl (např. velký krevní oběh byl objeven až později, tak o něm nemohl na pražské pitvě hovořit...)
Ale tak to má asi být, to je devíza historického románu. Jen to prosím nebrat jako historickou knihu. A seriál je velmi výpravný, pěkně vyvedený, s dobrými herci, platí však pro něj totéž: chcete-li si udělat obrázek o dané době a o dané postavě co nejobjektivnější, obraťte se k odborné literatuře.

1 27.10.2020

Charakteristika knihy Amadea Molnára na tomto serveru je opravdu zavádějící. Úsudky typu "měli ryzí víru, proto byli pronásledováni" nejsou hodny dobrého historika církevních dějin, jakým Molnár bezesporu byl. Knihu jsem četl velmi dávno, a velmi pozorně. Samozřejmě, že nelze odpárat konfesní příslušnost autora od textu: Molnár vskutku chápe valdenské jako předchůdce husitství a potažmo reformace. Možná dnes by to mohlo být chápáno jako ahistorismus, jako nevhodné vkládání pozdějších kategorií a typů myšlení do předchozích období, na druhou stranu bez toho by se dějiny rozpadly na nahodilý soubor nesouvisejících faktů. A nebylo by možné se vymezovat a polemizovat, tříbit své vlastní myšlenky. To já nyní nebudu, přece jen jsem knihu četl před cca 25 lety. Ale kupodivu nedávno mě něco dovedlo k jedná části knihy a byl jsem potěšen z faktografické šíře zpracování, i když jsem litoval absence důkladného poznámkového aparátu.

1 26.10.2020

Jsou to poněkud jiné dějiny středověké filosofie, nesledují chronologii, ale jsou systematicky utříděné podle jednotlivých oblastí: literatura, logika, fyzika, metafyzika, psychologie a etika. Právě to systematické hledisko bylo pro mě přínosné v době, kdy jsem studoval. Knížka se nemusí číst od začátku do konce. Vezme se kapitola, která Vás zajímá, a pak získáte základní představu o tom, jak daná filosofická oblast ve středověku vypadala, co byly hlavní problémy atd. Pak se to může prohlubovat další četbou. Takže, i když by se mohlo zdát, že v některých částech je to zkratkovité nebo nedotažené, za mě dobré.

1 26.10.2020

Heinzmannova kniha je jeden z několika pokusů, dostupných v češtině, vypsat to nejdůležitější z filosofie středověku. Ve srovnání s jinými (např. De Libera, P. Floss) je poněkud jinak urpořádaná, začíná vlastně již patristikou a dotahuje to až k Mikuláši Kusánskému. A soustředí se na hlavní postavy, ty vedlejší (a někdy velmi zajímavé) zůstávají stranou. Sám ji doporučuji číst komparativně s dalšími, zvláště oněmi výše zmíněnými autory.

1 24.10.2020

Povídky poněkud melancholické, lehce sentimentální, ale v dobrém slova smyslu - vyvolávající citová hnutí, místy s prvky magického realismu (nebo prostě jakési samozřejmé magie). Bavilo mě, jak jsou pospojovány, nejen totiž tím, že se vztahují k Jižním Čechám a že v nich hrají velkou roli nešťastné děje 20. století, ale i to, jak jsou propojeny křížovými, letmými náznaky. Autor umí psát. A je mi blízký i jeho pohled na to, co se jednotlivým osobám, které vystupují v povídkách, událo.

7 24.10.2020

Knížku jsem si koupil v nějakém výprodeji a i když jsem ji dosud celou nepřečetl, nedá mi to a musím ji ocenit už teď. Ono vlastně není třeba to číst celé od začátku do konce. Jedná se o Benediktovy katecheze k různým postavám středověkého myšlení, takže občas čtu, co se hodí (např. když je svátek toho či onoho, té či oné). Jednotlivé medailonky nejsou sice vyčerpávajícími slovníkovými nebo encyklopedickými hesly k jedné každé postavě, nejedná se o žádnou historickou práci, není zde poznámkovým aparát, literatura ... Ale lze z knížky vyčíst přinejmenším dvojí: jednak jaký měl Benedikt náhled na jednotlivé světce nebo postavy středověké církve (to by mohlo být vlastně mnohému jedno, kdyby to však nebyl pontifex tak výrazný...) a jednak že tento papež byl opravdu papežem hluboce vzdělaným. Tím nemyslím, že by ostatní nebyli, ovšem Ratzinger byl vskutku vědecky založeným papežem (jeho habilitace o sv. Bonaventurovi je podle mě jednou z nejlepších prací, která kdy o něm vznikla). A tak, nakonec, i když promluvy nemají povahu vědeckých pojednání, lze jim důvěřovat i po faktografické stránce. Nejedná se o plácání slámy opřené o pár údajů z breviáře. Jistě, jedná se o pohled katechetický, o pohled jednoho papeže, ovšem o pohled fundovaný.

2 20.10.2020

Velmi důkladná monografie o jednom, nikoli nevýznamném, aspektu Petrarkova života a díla, neboť Francesco Petrarca byl nejen literátem, básníkem, ale vedle toho (kdo víc, co víc) politikem, myslitelem, který se snažil hýbat politickými dějinami. A o tomto je Špičkova kniha, která je čtením vůbec ne jednoduchým, je to kniha akademická, kniha, za kterou její autor získal cenu Premio Flaiano Internazionale v roce 2011, za nejlepší zahraniční monografii o italské kultuře.

1 12.10.2020

Kniha poněkud nabourává zjednodušené školské představy o Augustinovi, podle kterých tento církevní otec a jeden ze zakladatelů západní teologie šmahem nahrazuje nekřesťanskou platónskou nauku o rozpomínání naukou o iluminaci, aby se vyhnul představě o stěhování duší. LK ukazuje, že myšlenkové zápasy nejsou tak jednoduché. Mistrně analyzuje, jak se s naukou o rozpomínání Augustin vypořádává, kde a jak se objevuje. Porovnává přitom klíčové pasáže z Platonova dialogu Menón a Plótínových Enead s Augustinovými texty.
Knížka je vlastně rozsáhlou odbornou studií, není to pro čtenáře, který nemá alespoň základní znalosti z dějin filosofie, spíše předpokládá dobré znalosti antické filosofie. A je dobře, že takové knihy vycházejí.

3 17.09.2020

Knížku jsem prostudovávali a úspěšně využili při své dovolené v České Švýcarsku. Není to průvodce typu návodu, kam zajít na nákupy a kde to žije, ale je zaměřený hodně na přírodu, geomorfologii, květenu, faunu, také kulturu, architekturu. Nabízí komplexní náhled na tuto unikátní oblast.

1 25.08.2020