kirkous komentáře u knih

Sborník jsem si zapůjčil kvůli starším historickým příspěvkům. Jako celek je to taková všehochuť, která mě dost zklamala. Člověk zde přijde sice k různým a zajímavým informacím, ale ty nejsou ozdrojované, dokonce chybí i jakýkoli seznam literatury. Po odborné stránce tedy bohužel to není moc použitelné. A pro laiky? Také ne. Je to taková příležitostná publikace, výroční publikace, která může někoho (především milovníka astronomie) potěšit, mně však moc nepřinesla.

19.01.2021

Opravdu, jak píší i ostatní, to moc o lovu není. Lov (zvláště střílení tetřevů) jen jen okolnost, příležitost, aby se autor rozepsal o lidech, které potkal na svých loveckých výpravách. Někteří jsou hloupí, omezení, využívající svoji moc nad mužiky, někteří jsou zajímavější. Nejvíc asi Kasjan od Krásného Meče, jurodivý, který nechápe, proč ten lovec ty ptáky střílí. Jen pro zábavu a potěšení z lovu. A protože této vášni také nerozumím, tak s Kasjanem plně souhlasím, i když nejsem jurodivý.
(Poslech dvanáctidílné dramatizace knihy.)

3 16.01.2021

Náhodou jsem se díval na film, a tak jsem bezprostředně po něm sáhl i na knihu. Byl jsem trochu překvapený, že je to četba vlastně spíše pro dospívající dívky a pro ženy, čímž myslím prostě vymezení žánru a přijde mi, že to je takto velmi dobře napsané a čtivé. Přestože to není zrovna něco, v čem bych si liboval.
Do knihy jsem ale začal nahlížet trochu z jiných důvodů. Vlastně mě zaujalo, že se to odehrává v 19. století v Concordu v Massachusetts. Pátrám dám a ejhle, autorčin otec byl blízkým přítelem Emersonovým. Do skupiny patřil i Harthorne a Thoreau. Vždyť Walden je blízko Concordu! Nejsem amerikanista a znalec americké literatury, tak to pro mě bylo poněkud překvapivé zjištění. Do románu se toto pozadí specifické americké filosofie promítá jen zdálky, hlavně v oné svobodomyslnosti a v sociálním cítění (filosofické pozadí enviromentálních experimentů se vlastně neobjevuje ani ve filmu, který jsem viděl jako první). I když knížku bych bez těchto okolností asi nečetl, tak mi v každém případě rozšířila obzory a jsem za ni vděčný.

4 03.01.2021

Ke knížce jsem napsal recenzi, umístím ji, až bude publikovaná. Jsem rád, že překlad vyšel, ale mám určité výhrady k předmluvě. Ovšem ne nějak zásadní, jako uvedení je to dostačující.

2 02.01.2021

Adventní četba, kterou jsem dokončil 1. ledna, na Slavnost Matky Boží. Nejprve mi chvíli trvalo, než jsem přijal Renčovu poetiku, přímočarou, jednoduchou, postupně jsem si to ale užíval víc a víc i při vědomí toho, jak knížka vznikala.
Četl jsem vydání z roku 1969, s pěknými dřevořezbami, navíc jsme tento antikvariátní exemplář dostali v Hejnicích, v poutním kostele, a přímo na svátek Nanebevzetí PM. S osobním příběhem.

4 02.01.2021

Milostný, kvaziromantický "příběh" - báseň (kolik je romantiky na pohřbívání rozkládajících se mrtvol...), místy s prvky takřka hororovými (nejen tlející a tekoucí rakev na marách v opuštěném kostele, ale i nakvartýrování do opuštěného stavení, do kterého v noci přichází někdo jiný..., zvláště napínavé v rozhlasovém podání tajemného hlasu Petra Pelcera).
Opravdu velmi náročné na čtení, spousta symboliky, sice vyprávění, ale s hlubokým ponorem do duše vypravěče, které čtenář moc nerozumí, dialog, ve kterém hledáte, co vlastně se skrývá za odpověďmi, co znamenají, jaký dávají smysl. K tomu syrové znásilňování, vraždění.
A nejvíce mě překvapil doslov. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopil, že jeho autorem je "ten" Jan Patočka. Netušil jsem, že se tím náš největší filosof 20. století zabýval, že dokonce tento katolický román přeložil do němčiny. Jeho rozbor sice vychází z jeho specifického pojetí smyslu českých dějin a Durycha zasazuje do jejich tragiky, překvapilo mě však, že sám jakoby postrádá "paprsek absolutna", který by "prosvětlil náš moderní život" a nachází to pouze v Masarykovi a právě v Durychovi. Jeho analýza navazuje na Schelerův rozbor "lítosti" a rozvíjí ji do pojmu kajícnosti, který vytváří prostor pro odpuštění a smíření. Velmi, velmi zajímavé a nečekané.

2 01.01.2021

Ludmila Javorová si zaslouží opravdu obdiv a úctu. A rozhovor s ní je jistěže nabitý zajímavými informacemi. Ovšem v dialogu je poněkud zabíhavá, což je pochopitelné, vzhledem k věku. Chce toho jistě říct hodně, nebo možná se chce hodně dozvědět Zdeněk Jančařík. A tak jsem se v rozhovoru ztrácel. Některé (možná mnohé) události jsou popsány velmi mlhavě. Asi jsem měl větší očekávání. Ale tím nepopírám, že si LJ opravdu zaslouží úctu a obdiv.

6 31.12.2020

O Vánocích 2020 můj další návrat k literatuře, kterou jsem četl již dávno. V polovině 90. let jsem byl Čepem okouzlen, zvláště Hranicí stínu, a nedal jsem si okouzlení vzít ani nepovedeným filmem, co natočil jeden z mých kamarádů. Letos jsem se k románu vrátil, částečně vybuzen tím, že jsem se náhodou dostal do Choliny a procházel jsem kolem Cholinského dvorku s výhledy na Čepovy rodné Myslechovice. A když pak čtu tento román, tak mám všechna ta místa (v románu jinak pojmenovaná) najednou před sebou. Myslím, že dřív jsem více vnímal onu duchovní stránku, nyní jakoby více ten místopis. Dějovou linii jsem si ještě pamatoval, takže v tomto ohledu to pro mě nebylo překvapivé, i když děj v románu není tak zásadní. Snad jen mohu ještě dodat, že povídky pro mě mají ještě větší náboj, i když román mě opět nezklamal.
(Trocha nostalgie na mě dýchla i z exempláře, který jsem četl, vydání v plátně z roku 1936, které jsem koupil v antikvariátě za pár korun. Kniha měla i dobové věnování, možná se mi podařilo zhruba identifikovat původní majitelku. Čepovská pomíjivost času, přítomnost smrti nebo čekání jejího příchodu, hledání místa v životě a na zemi, to vše se mi zpřítomnilo i tom věnování z doby před válkou).

10 31.12.2020

Encyklika je to v každém případě velmi zajímavá. Papež obhajuje filosofii, považuje ji za nutnou pro teologii, a snaží se nalézt střední cestu mezi jakýmsi racionalismem a fideismem. Nedává přitom přednost (a to je jistě dobře) žádnému filosofickému směru, jen je přesvědčen o tom, že je možné a dokonce nutné nalézt harmonii mezi filosofií, teologií, i přírodními a sociálními vědami. To je sám o sobě v podstatě tomistický koncept a sv. Tomáš Akvinský je v encyklice logicky velmi vyzdvihován. Čtenář nalezne i vlivy jiné, např. Jasperse.
Vize je to pěkná, ale jak na to, když mnozí dokonce považují výraz "křesťanská filosofie" za oxymoron...
Encyklika dává určitě podměty na promýšlení, možná jsem ale čekal asi ještě něco víc, něco, co mě praští a řeknu si, jo, jo, takto to má jít, to se nedostavilo, ale to je úděl filosofie.

1 29.12.2020

Vzpomínám si, jak mě v polovině 80. let Piknik u cesty uhranul, byl hodně jiný, než ostatní knihy od Strugackých, které jsem tehdy četl, Tarkovského Stalker to pak jen umocnil, i když už mi v paměti zbyl jen dojem, a nic konkrétního. Obojí bylo už hodně dávno. Dnes jsem se k němu vrátil, k audioknize, protože na čtení nemám pomyšlení, a ejhle, fascinace je tu znova. A mimochodem jsem si u toho uvědomil, jak moc Strugackým vděčí Glukhovskyj ve svém Metru, za střetávání s neznámým, neočekávaným, tajemným, smrtícím, a také s vizí putování za něčím opět neznámým, ale s nadějí.

11 27.12.2020

Vrhnul jsem se nejprve na rozhlasovou četbu na pokračování z roku 1983, ale protože jsem si zároveň stáhl e-knihu, nedalo mi to, a začal jsem srovnávat. Dramatizovaná adaptace nebyla špatná, ale text je mírně krácený, stylisticky upravený, není tak bohatý a občas prostě komunistický cenzor si asi nemohl pomoct a musel dělat škrty i v textu z 19. století: to co moudře v 19. století stvořil Pán Bůh, tak za normalizace musela být příroda.
Román jsem nejprve bral jako jakousi přípravu na dovolenou na Šumavě, kam bychom se rádi vypravili, a stále více a více mě to vtahovalo a stále více a více jsem byl okouzlen a nakonec i pohlcen dějem. Mapa se mi stala u četby a poslechu důležitou pomůckou, vše bylo najednou plastičtější. I když je to Šumava před nějakými 130 a více lety, začala mě přitahovat vskutku mocně. Lokalita Březník - Pürstling je nyní mým povinným cílem.
Jediné, co mě zaráželo, že pytláky byli pouze Bavoráci, plémě zlořečené, z Čechů žádný. Přitom v šumavské trilogii s Tomášem Holým už i Češi ovládají toto umění ... tak se to asi naučili od Němců, to oni nám zřejmě tu naši holubičí povahu zkazili...

11 26.12.2020

Mám stále v paměti, jak jsem si jako teenager v osmdesátých letech vytáhl tuto knížku z knihovny svých rodičů a jak dobrou náladu mi její četba dala. A dnes, na povzbuzení poněkud chmurné nálady, si pouštím audiovýběr v podání Miroslava Horníčka a dobrá nálada je zpět.

13 24.12.2020

Kniha byla pro mě zklamáním, Rafal Prinke je skvělým znalcem díla a života Michala Sendivoje, a je to fajn chlapík. Ale tato kniha se mu podle mě nepovedla a nepovedlo se ani české vydání v nakladatelství Academia. Recenzi umístím, až bude publikovaná. Zde jen shrnu, že pro toho, kdo se v tématu trochu vyzná, je zbytečná, ale ten, kdo je nováček a chtěl by se něco dozvědět, se v ní lehce ztratí, v nadbytečných citacích a v deskripcích sekundární literatury.

1 24.12.2020

Anglická romantika senzačního románu 19. století, láska, padouši, tajemná zápletka, konspirace trochu děravá, za vším je cítit kritika viktoriánské zkostnatělosti.
Původně poslech z nouze, během nepříjemné vánoční nemoci. Rozhlasová dramatizace v plzeňském podání byla místy dost hrozná a lezla mi na nervy (opakující se hudební doprovod špatně intonujícího zpěváka kytaristy - "tak to napsal Wilkie Collins" - hrůza) a obsahovala také hluchá místa. Kniha samotná (skvělé, že se mohu hned probírat e-knihou) má zajímavější stavbu, ne tak přímočarou. Střídání vypravěčů nic neubírá na dramatičnosti.

5 24.12.2020

Poslechl jsem si první knihu v Reynkově překladu jako četbu na pokračování v podání Jiřího Schwarze. Tajemné příběhy vypsané nádherným jazykem. Určitě si pořídím celek a už se na něj těším.

4 23.12.2020

Tématická četba výboru pěti krátkých povídek z meziválečné doby, tří ruraristů, tj. Křeliny, Knapa a Čepa, posmutnělých a nostalgických, poněkud ornamentálního Durycha a neznámého a zapomenutého Odvalila. Kvůli němu jsem si to vyhledal, vězeňskému faráři, rodáku z Jaroměřic u Jevíčka, které jsem si zamiloval pro pseudosantiniovskou Kalvárii.
Četbu mi umožnil vlastně Covid - digitální knihovna nkp, i ten, kvůli kterému ležím a čtu.

2 22.12.2020

V roce 2020 vydala Česká biskupská konference český překlad této konstituce, ale pro vnitřní potřebu, takže bez isbn. Konstituce jsou obecné nebo prováděcí normy pro církevní studium, takže četba jen opravdu pro pár ludí, kteří to potřebují. Ale zajímavější je předmluva papeže Františka, kde se hovoří o "vyjít ven", nebo dokonce o "kulturní revoluci". Z tohoto výrazu jde trochu strach, ale papež tím myslí změnit chápání pokroku s ohledem na ekologickou krizi.

2 22.12.2020

Přečetl jsem před dvaceti lety, nyní znovu, sice ne celé, ale opět s radostí. Mertonův introspektivní styl má něco do sebe, i když Sedmistupňová hora mi vyhovovala víc, než deníková forma Jonášova znamení.

2 22.12.2020

Moc děkuji za upozornění na tento skvost. Jistě, na podobnosti s Starcem a moře lze poukázat: že by Hemingway četl islandskou literaturu? Ale má něco navíc: heroická nezdolnost člověka tu vyvěrá z hluboké lásky k přírodě, živým tvorům a jejich stvořiteli. Je to adventní "putování". Na adventní četbu vhodné, zvláště když čtenář trochu bojuje s jakýmis viry. Povzbudí, dá sílu a naději.

8 22.12.2020

Vynikající pomůcka, nedocenitelná nejen při studiu biblistiky. Není pouhým atlasem, tedy mapovou knihou, ale obsahuje i časové osy a ještě větší množství vysvětlujícího textu. Přehledné, dobře graficky zpracované.

1 17.12.2020