kirkous komentáře u knih

Poslech audioknihy ve skvělém podání Martina Pechláta. Zvlášť ze začátku jsem byl nadšený díky výborné atmosféře, postupně mé nadšení ovšem ochabovalo, ke konci jsem si nebyl jistý, jestli to není napodobenina krvavých románů nebo parodie na ně (jak jsem si posléze přečetl i v recenzi Pavla Mandyse). Ale protože jsem nemohl dělat nic jiného, tak jsem to doposlouchal.

3 19.01.2022

Přemýšlel jsem, proč má kniha formu rozhovoru, když v podstatě o rozhovor (dialog) nejde. Češka odpovídá na Hanušovy otázky písemně, někdy mi přijde, že i ty otázky jsou druhotným konstruktem, text se dá číst i bez nich.
Rozdíl oproti obornému pojednání spočívá v neexistenci poznámkového aparátu. Jakoby se jednalo o záznam univerzitních přednášek, nebo text z nich čerpá.
Bohužel kniha není ani moc přehledná co do orientace v ní.
Ale je dobře odborně fundovaná.
Těžiště rozhovorů leží ve 4. století, podobně jako většina jeho prací, např. Češkova kniha Římský stát a katolická církev ve 4. století je nyní volně k dispozici online.

2 17.01.2022

Franzenovy církevní dějiny potvrzují, že tato disciplína (nejen v jeho podání) je oborem nejen historickým, ale také teologickým. Autor se nevyhýbá teologickým zdůvodněním a výkladům (např. rozšíření křesťanství jako působení Boží milosti) a hodnotícím stanoviskům opírajícím se o věrouku: ta a ta hereze je opravdu mylná, protože...
Přitom ale není nekritický a velmi odmítavě se staví k mnoha jevům, jež v církevních dějinách můžeme zaznamenat a které i někteří současní autoři mají tendenci banalizovat nebo omlouvat.
Knihu jsem poprvé četl krátce po jejím prvním českém vydání v první polovině 90. let, nyní jsem se k ní vrátil a dávám pět hvězdiček, i když se jedná o literaturu v některých aspektech už starší.
A slyšel jsem, že kniha byla původně chápána (a využívána) jako středoškolská učebnice. Tak to klobouk dolů před studenty.

4 17.01.2022

Řemeslně velmi dobře odvedená práce. Kniha je postavena na důkladné znalosti literárních dobových pramenů, které autor uspořádává do jednotlivých kategorií a k tomu kategorizuje i jednotlivé obrazy Turka. Kniha je sice více popisná než interpretativní, to mně osobně ale nevadí. Skvělou pomůckou je také soupis turcik. Pro toho, kdo se zabývá 16. a 17. stoletím v našich zemích, je kniha opravdu výborným přehledem po dílčím, ale důležitém tématu.

2 03.01.2022

K Evansově knize mám tři rozdílné dojmy s časovým odstupem skoro 25 let. Když kniha vyšla, to jsem byl ještě v magisterském studiu a učil jsem se na státnice, říkal jsem si, že snad není možné, že takovou významnou kapitolu českých dějin popíše tak dobře až Angličan. O nějakých deset let později, když jsem s ní pracoval jako se sekundární literaturou pro vlastní výzkum, moje nadšení ochladlo. Všímal jsem si nepřesností a desinterpretací, které pramenily ze selektivního zpracování zdrojů. No a teď mám zase dojem jiný. To druhé sice stále platí. Kroutím hlavou nad tím, že spoustu pasáží má postavených na sekundární literatuře z 19. století. Na stranu druhou, od vzniku originálu uplynulo už skoro 50 let a nelze se tedy na Evanse zlobit, že nezná haldy sekundárky, co máme my teď k dispozici. Předně však nově oceňuji šíři záběru. Kniha je tak trochu encyklopedií, v níž lze nalézt mnohé, byť v "archaickém" hávu. Ale jednak je na nás mezery doplnit a jednak někdy není na škodu podívat se, co pánové z 19. století, na něž Evans odkazuje, vybádali a jak to anglický historik dal dohromady s (ne)samozřejmou znalostí primárních textů. Bez digitalizátů na google books.

4 20.12.2021

Janáčkovy publikace moc neznám, nyní jsem z určitých důvodů nahlížel do Rudolfa II. a byl jsem poněkud zklamán, čekal jsem práci více "historickou", tj. s důkladnými odkazy na primární a sekundární literaturu, ale dostal jsem do ruky spíše "literaturu faktu", která nenabízela možnosti ověření toho, co člověk čte. A to, na co jsem se díval, bylo bohužel poněkud zjednodušené, nebo dokonce zavádějící. Ale omlouvám se za přílišnou kritičnost, kladem knížky je to, že je napsaná opravdu čtivě. Po odborné stránce však budu preferovat knihu Evansovu, i když i k té mám velké výhrady.

1 16.12.2021

"Náhodná četba", vzhledem k rozsahu novely navíc rychlá. Zajímavá, i když zkratkovitá, zvláště v závěru.

31.10.2021

Knížku jsem si kdysi hodně dávno koupil za pár korun v Matici cyrilometodějské. Nyní jsem si ji našel zastrčenou v knihovně, protože jsem potřeboval nahlédnou do některých spisů tzv. apoštolských otců. Tato druhá patristická čítanka totiž obsahuje první polovinu těchto písemností, tj. Didaché, List Barnabášům, dva listy Klementa Římského a sedm listů Ignáce Antiochijského. Nesrovnával jsem překlad Josefa Nováka s překladem, který zhruba ve stejné době vyšel v Kalichu, ani s originálními texty. Mým laickým potřebám druhá patristická čítanka posloužila dobře.

28.10.2021

Je to vlastně první česká monografie o cambridgeském platonismu, který bývá u nás poněkud upozaďován. A je to práce důkladná, jak co do znalosti sekundární literatury, tak co do nakládání s primárními texty, tj. především Morovými. Je skvělé, že v našem prostředí toto vzniklo, protože by filosofové měli mít na paměti, že filosofie 17. století není jen Descartes se Spinozou a Leibnizem na straně jedné a Hobbes a Locke na druhé straně kanálu. Měl jsem čest oponovat již disertační práci Jacquese Josepha, která stojí v základu této knížky. A tak mám z vydání knižního radost dvojnásobnou.

2 28.10.2021

Jan Herůfek se v knize sice podle názvu soustředí na Pikovo Commento, což je vlastně komentář k Platónovu Symposionu, ale de facto zde probírá více onen kontext. Přitom není výkladem Mirandolova Commento jako celku, ale všímá si jen některých motivů a momentům, totiž koncepce lásky, kterou především představuje jako kritiku Marsilia Ficina, respektive jeho pojetí pravého přátelství. Publikace je velmi speciální, tak nevím, jestli si najde své čtenáře, je to vlastně přepracovaná Herůfkova disertace z pražské romanistiky. Ale je dobře, že takové knihy vycházejí. Svou obsáhlejší recenzi umístím (odkaz na ni), jakmile vyjde.

1 12.10.2021

Dlouho jsem nečetl knihu, která by měla tak jemný a inteligentní humor. Již samotné zdůvodnění, jak to, že Svatá rodina to bere do Egypta přes severní části Českého království, mě dostalo. Užíval jsem si i místopis a hlavně jednotlivé příběhy, z nichž, pravda, některé byly trochu sentimentální, ale to mi nevadilo. Vždy jsem se těšil, co zase Preussler nového vymyslí. Nechal jsem se unášet nostalgickou notou a propracovanými vtípky, které využívaly jak česko - německé vztahy z doby mocnářství, tak biblické "reálie" přetavené lidovou zbožností. A hřálo to a zároveň mi z toho bylo trochu smutno. Ano, ke knize se určitě zase vrátím.

6 12.10.2021

Kniha navazuje na autorovu knihu o Pentateuchu. Věnuje se historickým knihám Starého zákona (podle křesťanského kánonu). Má podobnou strukturu, jako předchozí kniha, ale ještě více je jakoby studijním materiálem. To se projeví například u rozepisování struktur některých knihy na způsob dlouhé citace z anglického originálu. Osobně mi to nevadí, pokud knížku budu brát jako skripta, ale obecně si myslím, že to není zrovna čtenářsky přívětivé. V každém případě jako opravdu studijní materiál, jako úvod do historických knih SZ, je to dobré.

21.06.2021

Knížka je dobrým uvedením do Tóry / Pentateuchu, včetně moderní historie exegeze a historicko-kritického bádání. Je trochu nesouměrná, jistě by šlo některé pasáže z "Mojžíšových" knih rozebrat více, ovšem to je také volba exegeta, jak to pojme. Kniha ovšem zároveň má charakter vysokoškolského skripta, jak je patrné ze způsobu vyjadřování, u vědecké publikace bych také čekal vědecký poznámkový aparát. Jako studijní materiál to však je velmi dobré.

21.06.2021

Zajímavá knížka ve vynikajícím překladu Jana Freie. Jen je třeba upozornit, že se primárně nejedná o teologickou literaturu, Pieper sám sebe považoval za filosofa a v těchto třech pojednáních o teologálních ctnostech se snaží postupovat filosoficky. Ostatně sám na to upozorňuje v předmluvě k soubornému vydání, která však bohužel není součástí českého překladu. Jednotlivá pojednání jsou z různých dob, od let třicátých (naděje) až do sedmdesátých (láska). Všechny prozrazují výrazné tomistické pozadí, ovšem zároveň komunikaci s kontinentální filosofií, především s filosofií existence.
Ke knížce jsem napsal recenzi, tu umístím do příslušné záložky (až daný časopis vyjde tiskem).

2 19.05.2021

Averyho Dullese jsem jako autora znal dosud pouze z jeho velmi dobré knihy o Giovannim Pico della Mirandola a scholastické tradici. Nyní, vlastně náhodou, se díky kurzu z fundamentální teologie dostávám k němu blíže a musím Františku Štěchovi za jeho monografii, která mi tak tohoto jezuitu přiblížila, na dálku poděkovat. Knížka možná je více souhrnem Dullesovy teologie než její svéráznou intepretací, ovšem právě to vítám, právě to jsem potřeboval a právě to mě zaujalo. Štěch postupuje velmi systematicky a přehledně, což dává tušit, že stejně přehledný a systematický byl i Dulles. Zajímavé.

1 17.05.2021

Josef Pieper postupně věnoval samostatná pojednání jednotlivým kardinálním (praktická moudrost, spravedlnost, statečnost, kázeň a uměřenost) i teologálním (víra, naděje, láska). Následně pak vyšly i v samostatných souborech. Text této knihy lze tedy najít i v Pieprově knize v českém překladu Ctnosti.

14.05.2021

Jedná se překlad staršího vydání Pieperovy knihy o sv. Tomáši Akvinském, která v novějším německém vydání nese název Thomas von Aquin, Leben und Werk, a byla do češtiny přeložena jako Tomáš Akvinský, Život a dílo (Praha: Vyšehrad 1997). V databázi knih je pak samostatně. Mezi oběma vydáními nejsou velké rozdíly, které by stály za hlubší reflexi, to novější je samozřejmě opravené a doplněné. Takže v podstatě nemá smysl číst tuto starší a nevzít si do ruky vydání novější.

2 14.05.2021

Jako dítě jsem byl fascinován Zemanovým zpracováním knihy, které však, mám pocit, nebývalo v televizi tak často jak bych si přál. K Preusslerově knize jsem se ale dostal až nyní, díky společné četbě se synem. A fascinace, jiného typu, je zpět.
Musím se obdivovat tomu, jak Preussler příběh vystavěl. Nejen romance a balada s tajemnými až hororovými prvky. Nejen láska jako cesta k vykoupení. Ostatně láska Kantorky ke Krabatovi je jaksi neuchopitelná, sama tajemná. Sám příběh vzpoury je velmi silný, neboť to, co je Krabatovi nabízeno jako alternativa, může být slibné, lákavé. Ale Preussler jaksi předpokládá, že se čtenář identifikuje s Krabatovým odhodláním, neboť opak by znamenal sice nesmírné výhody, ovšem zároveň lidský a morální propad snad hlouběji než na samotné dno. Co asi autor zpracovává, co si musel prožít v ruských lágrech? Ale nechci psychologizovat.
Za zmínku stojí i kontexty, do kterých je příběh umístěn a způsob, jak to Preussler dělá: detailní znalost místopisu Dolní Lužice (nemohu sám ověřit, ale hned bych se tam nejraději vydal…), hluboká znalost dobového mlynářského řemesla, tj. přelomu 17. a 18. století. (Mimochodem, jestli si správně pamatuji, tak ve filmu se mluví o třicetileté válce, tady však v jedné epizodě vystupuje kurfiřt August Silný, tedy děj je časově posunut o skoro sto let později.) A zároveň odkazy na černou (démonickou) magii, naznačené iniciační rituály – i tuto literaturu musel Preussler zpracovat. K tomu místní lidové křesťanské zvyky, které vystupují s magií jakoby v symbióze.
Jako celek vynikající dílo, které možná ocení více dospělí, se silným morálním poselstvím, i když desetiletý syn se také nemohl odtrhnout.

16 14.05.2021

Do knížky jsem nahlížel kvůli kolokviu z religionistiky. Přináší základní, stručný přehled a její devízou je, že nepopisuje jen jednotlivá náboženství v návaznosti na posvátné texty a tradici, ale jde až do současnosti. Je to knížka spíše populární, čemuž odpovídá i styl, který často přechází do esejistiky a hodnotících subjektivních úvah.

1 04.02.2021

Dnes už klasická práce zakládající aplikovanou hermeneutiku v religionistice. Waardenburg zde nejprve načrtává jakousi systematiku studia náboženství, věnuje se i jednotlivým religionistickým směrům a jejich dějinám, aby konečně se věnoval oné aplikované hermeneutice. Zhruba chápu, co se tím myslí, když už jsem si knížku "musel" přečíst v rámci studia. A na vydání oceňuji i doslov Břetislava Horyny, který byl jedním z překladatelů. Nicméně, čím více religionistických prací čtu, tím větší "distanci" od pokusu racionálního, vědeckého uchopení subjektivních intencí získávám.

1 19.01.2021