kitja komentáře u knih
Někdo tu píše smutná kniha, ale já to tak necítím. Naopak. Nic se nemá vzdávat a vždycky má smysl hledat tu správnou cestu. Tahle věc ve mne dlouho zůstane a určitě se porozhlídnu i po dalších autorčiných dílech.
Překvapují mne rozoruplné názory na tuto knihu. Já se bavil, užíval si ji a viděl v ní kruté a přesné zrcadlo dnešnímu světu plnýmu přetvářek a neopravdovosti. Madison mne na zemi mezi předmrtvými bavila mnohem víc než v pekle a celou knihu mám dokonce radši než slavný Klub rváčů. Těším se na třetí díl. Moc.
Kniha mnoha rozporů. Krásný téma, výborná příprava, silnej realizační tým, výborně zvolený kmeny. Dokonalý grafický zpracování. Avedle toho blbě vedený rozhovory, plochej pohled na kmeny. Blbá práce editora. Zjednodušování. Ale i mezi tím mnoho perel a skvostů. Škoda, že to neuchopil někdo z víc zkušenostma, velká škoda. Promarněná šance.
Jaar je flink, pohodář a vybírá si cestu nejmenšího odporu. Má slabost pro ženský. A možná proto je nám tak blízký. Má své chyby, stejně jako každý člověk, ale když chce, dokáže zabrat a mistrně se z každého maléru dostat. Ondřej Trampota umí vystavit čtivé příběhy, protkat je svými metaforami a přidat ještě něco navíc. Moc příjemné překvapení. Krásné čtení.
Málokdy hodnotím knihu na 5/5. Ale tady se všechno potkalo. To, že jsem jen o dva roky starší než autorka, to že jsme měli podobné popkulturní zážitky, chodili na stejnou Cibulku, poslouchali stejný brutálně lyrický kapely, a přerod nesvobody v (ne)svobodu prožívali podobně.
Hanka Lundiaková má květnatej a krásnej jazyk a velkej dar poutavě zachytit odraz doby, kdy všichni dobrovolně hluchneme ve svých Mordorech.
Drsný a silný román o hrůzách prostituce, obchodu se ženami, brutalitě albánských pasáků. Místy hodně hnusné ale mistrně napsané. Jen pro silné povahy. Tahle kniha s každým hne.
"Když se mne ptáte, jaké poučení mi dala západní evropa, tak to, že lidi tady mají tvrdé srdce. ... Ne tvrdé srdce, to není přesné. Mají selektivní srdce. Dávají prachy na hladové děti na opačném konci planety, dobrá, to ano, ale nechtějí vidět děti, které jsou zavřené ve vedlejším domě. Zavřené, bité a nucené k tomu, aby tady v jejich zemi jen roztahovaly nohy anebo otvíraly ústa pro nějakého ptáka a sály do sebe všechno sperma a všechny frustrace toho vašeho Západu. ... Jste tlama, která nás požírá."
začíná to vymočením a končí pomočením hlavního hrdiny. slušná detektivka v kulisách komunistického východního berlína roku 2011, ve světě kdy se německo nespojilo a stb hraje svou špinavou hru. velmi čtivé, výborně napsané a často i poměrně vtipné
Autor dokázal jednoduše a věcně uspořádat myšlenky, které se možná každému trochu kreativnímu člověku honí hlavou, ale nikdy se je nedal do souvislosti. Stručný návod na to, jak se "prosadit" ať už jako umělec, tak třeba jako človek v práci / rodině / spolku. Variovat lze kamkoliv. A není to jen o tom "jak se prosadit" ale i jak z toho mít radost.
Váchal byl geniální. Tolik ironie, dějových zvratů, humoru a parodie sebe sama těžko na jednom místě kde najdete. A když už se ve druhé části začne vše hroutit a objeví se Váchal jako trojjedinný hrdina, nepřekvapí vás už nic dalšího. Určitě to není dílo pro každého, nicméně jde o neuvěřitelně svobodné a neobvyklé dílo. Silné.
Téma je sice vypůjčené z Nebe nad Berlínem, ale Viewegh nekrade, jen je tu ta základní inspirace. Celou dobu jsem se při čtení bál, že se autor neudrží a ten od začátku očekávaný konec nechá změnit. Že nakonec andělé zasáhnou do toho, co je dané. Nějak odvrátí to, kam příběh směřuje. ale hezky to dokázal ustát v rámci toho všedního dne, kdy málo je vlastně strašně moc. Nejlepší knížka od MV, kterou jsem četl.
Anorexie, bulímie, komunistické Estonsko i pohled zdneška. Kontrasty, rychlé kapitoly, přeskakování v čase. Dynamická kniha, které musí rozumět každý, kdo pochází z postkomunistické země.
Výborně rozjetý detektivní román s pěknou zápletkou, bohužel nedokončený. Pokud o dovyprávění příběhu sice nevypadává z Durremattova rozehrané hry, je ale příliš cizorodý. I tak ale stojí za to si tuto útlou knihu přečíst.
Povídky s otevřeným koncem. Nutí přemýšlet a hrát si s fantazií. Trochu jiný Šabach, ale baví. Bohužel je to moc krátké, přečtené za večer.
Velmi čtivá kniha s obrovskou atmosférou. Od strhujícího úvodu porodu hlavního hrdiny, přes jeho léčbu v lázních Kloděbrady, službu ve válce, studia, drogy i pobyt v Egyptě. Strhující, silné a obrazotvorné.
I když mám jiné romány Miloně Čepelky radši (Bezdětný otec a syn, Poklesky rozverné snoubenky), i zde jde o velmi příjemnou knihu na jeden večer. Zajímavě vystavený příběh jednoho rodu žijícího v malé vesnici kdesi v Československu, je pěkně zataven do kontextu doby (od konce 2.sv. války až po konec socialismu), kdy ta která doba nastavuje kulisi jednotlivým aktérům a ti jsou pak těmito kulisami časo ovlivněni více, než by chtěli. Hořký ale milý příběh, navíc s poměrně nečekanou pointou, propleten (někdy možná zbytečně prvoplánově) floristickými odbočkami.
Miluji M*A*S*H a myslel jsem si, že i pana Aldu, ale tato kniha mi jej oddálila. Mám z ní pocit, že je to silně egocentrický, namyšlený člověk. Který se má rád víc, než je zdrýávo, i když zažil velmi krušný život už od ranného dětství.
Zdařilý výběr povídek současných českých autorů funguje jako celek, vedle toho ale slouží i jako jednoduchý kompas mezi tuzemskými autory. Díky tomuto sborníku vím, která díla si chci doplnit. Sice ne každá povídka mne uhranula, ale řada ano. Byl jsem příjemně překvapen a litoval jsem, že je to, vzhledem ke svému rozsahu, jen četba na jeden den. A musím vypíchnout i krásné illustrace Veroniky Holcové.
Velmi otevřená a uvěřitelná zpověď. Odzbrojí svou bezprostředností a opravdovostí.
Otevřené konce, povídky plné zvláštního tajemna. Nejlepší kniha Ivana Klímy.
Submisivní studentka etnografie si intuitivně najde indického lékaře, který umí naplnit její přání. Zkruba v polovině knihy ale čtenáři dojde pointa, tedy kde bylo zaseto semínko touhy být bičována a svazována. Ta kniha není špatná, ale je bohužel příliš předvídatelná.