kitja komentáře u knih

To nejlepší, co jsem od Natalie četl. Je to tak strašně silný, tak moc pravdivý, tak silně prožitý. Tak uvěřitelný. A nenechá to člověka v klidu. Dlouho to ve mně zůstane.

A uvědomil jsem si z toho, že když píšu, sbírám věci, který jsem prožil a slyšel a spojuju je, jak se mi hodí, doplňuju je, překrucuju a tak. Vždycky je ale na začátku aspoň kus odžitýho. Opravdovýho.

A tady jsem to četl a sbíral střípky, který jsem si taky odžil. Nebo se mi o nich zdálo. Nebo emoce, který znám. Cejtil jsem podobný pocity, jako jsem už někdy prožíval.

Strašně silná kniha. Číst jí bolí, ale nemůžu si pomoct, pro mne je hodně o naději, usmíření a tak.

Velmi velmi doporučuju. V těžký době to dokonce dokáže člověku pomoct.

Schválně nepíšu o čem to je a co se děje. Ideální je do toho vplout bez jakýchkoliv znalostí příběhu a nechat se jeho proudem strhnout.

3 31.01.2021

Tohle mne tak pohltilo, že jsem to musel zhltnout za dva večery. Strhující příběh z Paříže roku 1885 o nerovným postavení žen, svobodě, víře, o tom jak se chováme k někomu kdo je jiný. Spousta přesahů do dneška. “Neochvějná víra v nějakou myšlenku vede k předsudkům. Řekla jsem ti už, jak se cítím vyrovnaná od té doby, co pochybuji? Ano, není nutné být o něčem přesvědčený: je třeba mít možnost pochybovat o všem, o věcech, o sobě samém.”Autorka za knihu dostala právem čtyři ceny, dokonce se podle knihy teď točí film. Tohle strašně moc doporučuju. Výjimečná věc od odeonu (jen teda škoda tolika překlepů, chtělo to víc péče).

9 17.01.2021

Encyklopedie je skvělý počin. Divadelní hry z let 97-2002 jsem neznal, už to není ta klasika a z šesti zde uvedených mne tři bavily moc, ty bych rád viděl v divadle, další tři už tolik ne. Jiří Suchý je každopádně skvělý autor a já se těším na další díly. Patnáctkou jsem sice začal, ale doma to mám kompletní.

21.11.2020

Je těžší a důležitější dobýt severní pól nebo svůj vlastní vnitřní pól? A stojí to za to? Kniha která není román, je to vlastně vnitřní boj autorky, která se snaží něco napsat. Spousta odkazů, mouder, zajímavostí, prolnutí s příběhem s autistickým bratrem. Moc mne to bavilo a moc mi to dalo.

4 08.09.2020

Trošku jak Ota Pavel z Británie. Vzpomínky na klukovskej svět a vášeň v rybaření v době mezi válkama. A pak ten život, kterej neřídíme, ale on válcuje nás, věci, který jsme chtěli udělat, ale vykašlali se na ně. A až mrazivě přesná předpověď toho, co bude po válce. Takový jako odlehčený a obyčejný čtení plný těžkejch a zásadních věcí, které platí dodnes.

4 20.06.2020

Klasickej Murakami. Krásnej. Povídky. Jedna Kafkova Proměna z druhý strany, odehrávající se v Praze plný okupačních vojsk. Jiná jako předobraz Kroniky ptáčka na klíček. A zase ty jeho tajemný světy, v kterejch máme to štěstí žít jen někteří. Paráda. Souznění. Doporučuju. Všem.

4 12.06.2020

Sofi Oksanen mám rád. Je čtivá, uvěřitelná, má dar dobře a sugestivně a přirozeně vykreslit mizérii života. Baby Jane mne zatím bavila nejmíň (četl jsem Stalinovy krávy, Očistu a Čas ztracených holubic). Člověk je tu rychle vtažen do života komplikovanýho lesbickýho páru, ale moc tu není kam se posouvat, proto i tak útlá knížka. A chybí tomu Estonsko.

1 04.01.2020

Sloupky z Elle, který logicky neznám a nečtu, určený spíš asi pro čtenářky, ale mně to bavilo. Fakt. Moc. Natálie Kocábová je upřímná, opravdová, přímá. To z toho stříká. Na nic si nehraje. A je fajn si ty její mizérie i radosti, výhry i prohry, ten její život prolnout tim svým. tak nějak to pomáhá. Protože “Někdy život váží strašně moc a zdá se bejt neúnosnej. Když už není co říct... tak je vlastně dobrý nic neříkat. A prostě jít. A jít. A jednou určitě dojdete. Někam kde je líp.”

A jenom pozor, tohle je úplně jinej žánr, logicky, než její romány. Mnohem lehčí.

1 01.01.2020

Když se potká tak dobrej novinář jako Jindřich Šídlo s tak zajímavým člověkem, jako je Tomáš Etzler, nemůže to dopadnout špatně. Jak se dokázal českej imigrant v USA vypracovat v prestižního válečného zpravodaje, jak se opustí nejlepší zaměstnání, co se děje v Číně a mnoho dalšího. Jen bych zvládnul klidně jednou tolik stran a šel bych víc do hloubky. Každopádně se to čte krásně.

3 29.12.2019

Austin Kleon mne v každé knize motivuje a povzbudí jak nikdo jiný. I Jeď dál je zase krásným přehledem toho, jak být kreativní a na co se soustředit a co neřešit. Spousta mouder a citátů a nápadů.

18.11.2019

McEwan je můj oblíbenec a tahle je pro mne jedna z top (vedle Soboty a Solaru). Moc mi sedí způsob jakým autor píše, čeho všeho si všímá, jak poutavě vtahuje čtenáře dovnitř. Krásně se tu snoubí práce a soukromí Fiony a láska k hudbě, vše je podáno přesvědčivě a lehce. Bylo to dojemné, silné, přečtené jedním dechem.

4 08.11.2019

Stejně jako v prvním díle - soubor recenzí, esejí, novinových článků. Orwell se skvěle orientuje v dějinách, které právě prožívá, nechybí mu kritické myšlení. A jo, ne s každým jeho názorem se dá souhlasit, ale to je v pořádku. Spousta myšlenek, nad kterými jsem pak třeba vcelý den přemýtal. A skoro nejvíc mne bavily jeho sloupky "Jak to vidím já", kterých je tu přes 50.

2 09.10.2019

Jan Šibík měl štěstí, že byl ve správnou dobu na správném místě. Vedle toho štěstí je i skvělej fotograf. A tak je tu nádherná připomínka toho zlomovýho roku 1989.

06.10.2019

Velké hraní se slovy, vtip a celé je to o jídle. Ale pozor, ta hravost se někdy do sebevzamotá tak, že děti přestávají rozumět.

06.10.2019

Poslední Páral z roku 2014. Ukazuje to, že je pořád řemeslně zdatnej spisovatel. Je to čtivý, rychlý ale i kratičký, přečetl jsem celé za hodinu a půl. Dobře to vtahuje někam do jižní ameriky do takový podivný komuny, ale tý erotiky je tu zbytečně moc, nebo spíš chybí něco, co by bylo nad ní. Úplně blbý to nebylo, ale v porovnáním s jeho top věcmi je to bohužel jen slabej odvar.

2 20.08.2019

Patience mne bavila víc, ale tohle bylo taky fajn. Dvě holky který se bojí dospět a vlastně vůbec nevědí co jsou a co chtěj a tak si propózujou dospívání. A výbornej konec.

18.06.2019

Warren Ellis mne baví, nejvíc asi v Americkým snu. Tady velmi dobře rozehrává příběhy, který ale až surově rychle zakončuje. A já se zatím ještě nerozhodl, jestli je to dobře, nebo špatně. Ale má to spád, postupně se odhalujou různý střípky. Těším se na dvojku.

27.05.2019

Ty vole! V tom je úplně všechno. Geniálně mýtizovanej život Nicka Cavea. Obrovská těžko popsatelná síla. A dokonce i rytmus těch písní se povedlo v obrázcích zachytit. Člověk třeba čte Red Right Hand, zní mu to v hlavě a prochází jednotlivý okýnka a když dojde k slovům, ta píseň v hlavě se setká s tím komiksem. Nádhera. Nejvíc. Fakt.

4 30.12.2018

Četl jsem to průběžně celej rok a zase zklamání. Sice je tu spousta zajímavých jednotlivostí, nějterá témata zpracovaná výborně (Vontové) ale většinou jde o texty s ambicí maximálně na publicistický článek do časopisu a často hodně špatný rozhovory. Škoda. Promarněná šance. Ploché a bez přesahu kamkoliv.

29.12.2018

Čtrnáctý Murakami, kterého jsem přečetl. Nejradši mám 1Q84 ale teď mne tohle úplně odzbrojilo a asi je to jedna z nejlepších knih co jsem kdy četl. Každý si tam může najít svůj příběh, ta alegorie se dá rozvést do jakéholiv rozhodování se, uvědomnění si sebe sama. Spousta rad a mouder, skvělé dialogy, jízda od začátku do konce. Tohle bych doporučoval každému.