Kíťovec
komentáře u knih

Největším překvapením pro mne bylo zjištění, že to byl člověk! Určitě to nebyl obyčejný člověk, ale I tak :) ...dokázal prožívat i vlastní život, dělal chyby ... o to víc se přiblížil mému srdci. Nicky žil neuvěřitelně pestrý, mravný život. Nikdy nezapomínal na neštěstí druhých a hlavně se dokázal vzepřít běžnému myšlení a jednání. Byl v pravý čas na pravém místě a dokázal toho patřičně využít.
Chtěla bych poděkovat Nickymu za to, jaký byl. Chtěla bych poděkovat jeho dceři Barbaře za tak poutavý příběh ... myslím, že se jí myšlenka nás všechny zvednout ze židle a vzbudit chuť pomáhat povedla, u mě tedy rozhodně ano.


Děkuji Tome ... otevřel jsi mi oči. Člověk o všech těch starostech, nepravostech a bolestech ví ... jen v tíze všedních dní zapomene. Pak tu musí být někdo, kdo se nebojí a řekne to na plnou hubu :) ... tentokrát jsi to byl ty. Vřele všem doporučuji!!!!


Kniha pro mne byla osvěžující změnou ... stále jsem totiž čekala, kdy nastoupí Poirot, ale tentokrát to hlavní postavy zvládly i bez něj. Vhodná četba pro všechny, kteří milují napětí ... garantuji Vám, že budete napnutí až do konce :). Na druhou stranu se tu žádný krvelačný masakr nekoná, což je pro mne v této době přínosné.


V tomto případě mohu pochválit dokonale vystylovaný obal knihy. Obsah přelouskáte za pár minut. Řekla bych, že je to taková jednohubka s nečekaným koncem, vraždit se prostě nebude. Nenahlížejte na povídku, jako na dílo Gillan a nebudete zklamaní :)


Toto je moje první kniha od Jo ... a musím říci, že jsem ji přelouskala s lehkostí, napětím a nadšením.


Bylo to tak báječně jasné a zdálo se hned zpočátku, že vrah je jasný. Ale ono ejhle, opět mé šedé buňky mozkové poraženy. Kdo byl vrah se dozvídám až na posledních stránkách a musím tleskat. Bravo!


Černý krasavec mne provází již od dětství, ani si nevzpomenu kolikrát jsem si ji přečetla ... a, že je to na knížce znát. Teď, když ji mohu předčítat svým dětem, získala si u mě ještě větší oblibu.... tu hloubku příběhu si vychutnávám až teď.


Krásná kniha plná pravdy a naděje,tam kde by ji člověk nečekal. Peklo jménem holocaust očima přeživšího Eddieho,který mi svou laskavostí a životnímy moudry přirostl k srdci ️


Melodramatický příběh jedné rodiny. Ač bylo vyprávění místy pochmurné, při čtení jsem měla příjemný pocit. Je to odpočinková literatura na chaloupkou.


Prostě paráda. Ta zápletka je tak zapletená, že jsem do posledních vět netušila, kdo je vrahem. Poirot je excelentní jako vždy. Vřele doporučuji. Agatha nezklame.


Nedokázala jsem ji odložit. Vřele doporučuji!!! Popsat invazi z pohledu mladých turistů mi přišlo geniální. Teď jsem knihu zavřela, jediné,co mi nedá spát ... Co se stalo s Lenkou? Ikdyž není to vlastně jedno? V záplavě tisíců zmařených životů, se jeden osud asi lehko ztratí.


Cítila jsem se, jak diváci v knize .... i lidé v hledišti to cítí. Dívají se po sobě, neklidně poposedávají. Čím dál míň rozumnějí tomu, čeho se nedobrovolně účastní. Vsadím se, že by se už dávno sebrali a odešli, nebo ho dokonce vypískali, nebýt pokušení, kterému je tak těžké odolat - pokušení nahlédnout do pekla někoho jiného.


Knihu doporučuji všem rodičům, kteří po večerech předčítají svým ratolestem. Kapitoly jsou vtipné, naučné, krátké a hlavně společně s Barykem zažijete několik krásných společných dní.


Popravdě mi chvilku trvalo, než jsem se začetla. Jakmile, ale začne vyprávět babička Minka, pak nepustíte knihu z ruky. Musím říci, že konec jsem nějak nestihla vstřebat, nebyl čas truchlit ... tolik zvratů .. no, ale takový je život.


Ticho. Tma. Zkáza. Smrt. ... ale i naději, tohle všechno najdete v této knize. Pocit stísněnosti a strachu z toho, že by se něco takového mohlo stát. Měli bychom se nad sebou zamyslet a přestat se chovat jak ten hloupý pták - Fénix :)


Doporučuji všem. Tak kniha je prostě čtivá, plná nečekaných zvratů a s hlavními postavami se nebudete chtít rozloučit. Rozhodně si jdu pro další autorovu knihu.


No ... teď mi skutečně došla slova. Jak jen vyjádřit ten pocit... je to svižné, napínavé. Misty jsem měla chuť zavřít oči, ale nemohla jsem. Je to ten typ knihy, při které Vás mrazí, ale vy prostě musíte vědět, jak to dopadne.
Rozhodně bych nehodnotila knihu negativně. Je to čtivé, jen to prostě není pro slabé povahy :)


Každou volnou vteřinu jsem kradla jen a jen pro tu knihu ... o přestávce v práci, v autobuse nebo, když šli děti spát. No a teď lituji, že jsem tak moc spěchala. Krásný obal, krásné fotografie, krásné a napínavé čtení. Za mě na výbornou!!!!!


Rozhodně je o napínavá kniha .... na ty časté zvraty jsem si musela zvyknout. Mrzí mne, že jsem nezačla nějakou jeho prvotinou.... je pro to, abych mohla přečíst všechny a pomalu odkrývat ten ponurý příběh.


O tohle se s Vámi prostě musím podělit. Cituji :) ... rok 1939 - 1941 ... práce pro Stanoviště protiletecké ochrany
Jednoho dne se konečně něco stalo. Přišla naléhavá žádost o pomoc člověku přímo naproti na chodníku, který zřejmě dostal epileptický záchvat. Nicky vydal své skupině pokyn, aby poskytla první pomoc, jak si nacvičovali. To udělali, zabránili tomu člověku, aby si ublížil, a pak jej uložili do auta a odvezli do nedaleké nemocnice. Za několik minut zvoní telefon a vrchní sestra chce mluvit s velitelem stanoviště. Oznámí Nickymu, že místo aby toho člověka zachránili, málem jej zabili. Chudák zakopl a upadl, falešné zuby mu zaskočily do jícnu a on se je snažil vyndat, přičem se všelijak zmítal, a v tom přiběhli členové hlídky a znehybnili ho. její ostré výtky srazily posádce hřebínek : Nickyho první pokus o poskytnutí pomoci málem skončil tragicky.
Já : Tedy né každý pokus pomoci, končí zdarem, ale je důležité to zkoušet. Je důležité mít víc kladnýc výsledků :)
