klara1550 komentáře u knih

Skvěle napsaná kniha. Oceňuju velmi propracované a uvěřitelné postavy - chování lidí, které by člověk jednouše odsoudil, dávalo při odkrývání jejich životního přběhu smysl a vedlo mě k většímu pochopení. Mimochodem - v knize vůbec nebyla přímá řeč, a ani bych si toho nevšimla - tak dobře je to napsané. =)

25 11.02.2023

Skvělá kniha, originální námět a zpracování. Často mám po dočtení knih pocit, že kloužou po povrchu, ale tahle mě držela od začátku do konce a vůbec mi povrchní nepřišla.

16 14.02.2021

Četlo se samo. Mám moc ráda knihy, ve kterých jsou postavy inspirující. Ne takovým tím vybásněným superhrdinstvím, ale svou nezdolností. A to je tady za mě splněné v postavě Evaristy. Zároveň bych chtěla ocenit, jakou si s knihou autorka dala práci.

13 24.05.2023

Skvěle vymyšlený svět a skvěle popsané scény.

11 26.08.2022

Líbilo se mi, že je v knize téma holocaustu uchopené trochu jinak, v širším kontextu před a po. Zároveň jsem ale trochu doufala, že některé zážitky Hany zůstanou nevyřčené (a každým tušené, protože téma je to věčně opakované) a tím pádem by ta kniha byla hodně jiná. Takhle se mi líbil příběh a provázanost postav, která se postupně odhalovala. Přišlo mi ale, že na zážitky z táborů nebylo dost místa, a tak to byl takový "standardizovaný popis", a pro mě v tomto zklamáním.

11 24.05.2020

Má druhá kniha od Petry Soukupové, opět skvělá. Fascinuje mě, jak autorka dokáže psát o každodennosti a drobných zklamáních, jak se tyhle "drobnosti" propisují do našich vztahů a životů a jak jsou jimi nakonec utvářeny.

10 16.12.2024

Skvělé pokračování. Překvapilo mě, jak je děj promyšlený a postupně se objevují další a další souvislosti. Moc se těším na další díl, jen mám u knih na pokračování problém, že než ten další díl vyjde, už zapomenu, co bylo v těch předchozích. Tady se to tak zamotalo, že se trochu bojím, abych se v tom budoucím vůbec chytla.

10 27.12.2022

Má třetí přečtená kniha od autorky, každá z nich je skvělá. Tahle je hodně drsná, takový ten žánr "raději bych ani nečetla, ale nemůžu přestat číst". A ta poslední věta...

8 22.04.2024

Tahle kniha pro mě nebyla ani tak o těch tématech, která jsou "probíraná", protože jak někdo píše níže, zní jako klišé.. teda dokud si je člověk neprožije sám.

Poselství pro mě spočívá v tom, abychom neutíkali před kontaktem s někým, kdo je blízko smrti, protože je to pro nás nepříjemné. Abychom se s takovými lidmi dokázali bavit a být, a dokonce si to užít i přes tu situaci, která je často nepříjemná. Abychom se ptali a řekli věci, než bude pozdě, protože nevíme dne ani hodiny. Máme pocit, že se nás smrt netýká a lidem kolem nás se to stát nemůže, dokud to najednou nedopadne.

Ale co by se stalo, kdybychom žili tak, že se nás a každého kolem nás smrt týká? Co si potřebuju s lidmi kolem sebe říct, abych nelitovala, až někdo odejde? A co potřebuju zařídit a říct pro případ, že v následujících dnech, měsících zemřu já? S čím tady ty pozůstalé nechám? Co po mně zbyde?

Annicka v komentáři níže to vystihla podle mě trefně - těžké téma zpracované spíše jako oddechovka.

7 16.01.2024

Pěkně napsaný příběh, jen jsem měla ke konci pocit, že si autorka kolem 400. strany vzpomněla, že musí do 500 stran skončit, a tak to nějak najednou rychle utnula. Konec mi přijde v knize zbytečně šroubovaný.

7 24.08.2023

Stejně jako první díl se mi líbil i druhý. Ta pohádkovost mě nepřestává fascinovat. Už teď si říkám, co budu dělat, až všechny ty díly dočtu, a že mi bude hrozně líto, že to skončílo.

7 25.05.2020

Nelze dostat z hlavy... především otázka, která pro mne vyvstala - kde se v člověku bere touha a síla žít i přes to všechno? Ač vím, že příběh má autobiografické prvky, ale "není skutečný", hrozně ráda bych věděla, jak to pokračovalo...minimálně v hlavě autora, pokud se nad tím zamýšlel. Uvažuji, proč autor ukončil knihu zrovna v ten moment a ne v jiný.

Kniha se mi četla skvěle, jen nedoporučuji číst v MHD, protože pak člověk musí třeba čekat celou pracovní dobu, než si přečte, jak to bylo dál. A taky brečet v tramvaji nic moc..:-). Styl psaní mi přišel výborný, právě proto, že svůj příběh vypráví mladý kluk - dodávalo to pro mě na autenticitě.

Film jsem jen proklikala, chtěla jsem vidět ztvárnění některých věcí, abych pomohla svým představám, ale přišlo mi, že se filmařům vůbec nepodařilo vystihnout pro mě zásadní věci, které byly v knize popsány.

7 01.05.2019

Přišlo mi, že je v knize zbytečně věnováno mnoho prostoru ne až tak důležitým postavám, které se předtím v příběhu jen mihly, takže jsem si k nim neutvořila takový vztah a bylo mi jedno, jak dopadnou. Zároveň mi přišlo, jako by autor odstoupil od hlavního příběhu a najednou měl potřebu dovysvětlit politickou situaci, o které to ale v první řadě nebylo. V kapitole o válce jsem chvíli měla pocit, že čtu kousek Vojny a míru (ale zdaleka to nebylo tak hrozný ani rozvleklý:).
Každopádně opět oceňuju humor, originalitu příběhu i inspiraci historií.

6 20.07.2021

Čtení téhle série mě neskutečně baví. Málokteré knihy mě takhle nadchnuly.

6 25.06.2021

Szapkowski je prostě génius. Vezme nějaký standardní motiv, který používá milion autorů, a dokáže ho zakomponovat naprosto originálně. Navíc - kdo se ve fantasy knížkách dokáže věnovat společenským tématům dneška, jako ekologie a rozhodování o potratu?! A ten konec, to je prostě bomba! :-D

6 14.01.2021

"Život není to, co chceme, ale to, co máme," řekla Dita Saxová.
"Tak to chodí," odpověděl Billy Pilgrim.

Nevím proč, ale nějak mi tyhle dvě věty sednou dohromady a měla jsem nutkání je napsat... :-)

Jinak musím říct, že jsem knihu nepochopila, nechápu, co na tomto díle kdo vidí, a myslím, že je to proto, že jsem prostě z jiné generace a chybí mi znalost kontextu tehdejší doby.

Cestování časem jsem nebrala doslovně. Při čtení mi ujížděly myšlenky do interpretace, že "cestování časem zpět" je symbol pro to, že je minulost svým způsobem stále s námi, a že se jí prostě nezbavíme, v čemž spatřuju to antiválečné poselství - válka poznamenala životy milionů lidí po celý jejich život. A ať člověk dělal cokoli, stejně se mu prostě nějaké vzpomínky musely v běžném životě zákonitě vracet. Co se týče mimozemšťanů, působilo to na mě, že Pilgrim je psychotik, přičemž právě jeho bludy mu umožnily vyrovnat se s traumatickou minulostí skrze "pravdu o čase", kterou "zjistil".

A dost možná to autor myslel naprosto jinak...

Sáhla jsem po téhle sbírce kvůli Čtenářské výzvě, poezii nerozumím. Zalíbilo se mi pár obratů a básní, ale stále mám pocit, že bych potřebovala nějaký "návod k použití".

Je to zvláštní, že se na školách učíme o mnoha básnících, musíme znát jména jejich sbírek (úžasná zkušenost z maturity - jako by mi to k něčemu bylo), ale nikdo nás neučí, jak básním rozumět, co v nich lze vidět, jak je prožívat.

Přijde mi, že zde autor geniálně vystihl osobnost psychopata - sebelítost, lhaní a upravování pravdy tak, aby z toho vyšel co nejlépe, touha po moci, žádný soucit a žádné uvědomění následků jeho činů pro oběti. Stylem jazyka také jedinečná kniha. Byla jsem ráda, že umím anglicky, jinak bych se tím asi neprokousala. Kupodivu jsem si na to ale zvykle hrozně rychle.

Na základě komentářů níže jsem se rozhodla přečíst si předmluvy z vydání z roku 2016 až po přečtení novely. Přiznám se, že asi nedokážu plně docenit nějaké poselství, které tato kniha prý nese. Ale hodně porozumění mi přinesl doslov "Poslední slovo k násilí" od samotného autora.

Překvapilo mě, kolik hloubky se dá najít na tak málo stranách textu. "Jednoduchost" vesnického života a poznání jeho krásy kontrastovalo s dnešní uspěchanou dobou a motivací lidí věčně se za něčím hnát, aniž by člověk to štěstí, které zažívala Hanule, našel.

Zpočátku pro mě bylo těžké zvyknout si na stručnost jazyka. A asi jsem zhýčkaná moderní dobou, která všechno prvoplánově servíruje, takže jsem si někdy lámala hlavu nad tím, jak jsou některé náznaky míněny...

6 23.10.2018