KlariN komentáře u knih
Pojďme si nalít čistého vína. Je to totální brak. Decentně poučený, čtivý a poměrně rychle odsýpající, leč naprosto předvídatelný, a hlavně velmi, velmi pitomý. Veltlínské zelené čepované v nevábné chomutovské večerce. Pije se lehce, leč ráno po něm zbyde hlava bolavá. Všude kolem je mnohem kvalitnější žánrová literatura. Vhodné jen coby totální nouzovka. Radím nebrat!
Na rešerše jistě svědomitá, po inspirativním tématu zodpovědně jdoucí, přesto však velmi upracovaná, a značně stereotypní kniha, jež provařuje celou řádku vyprávěcích i žánrových klišé. Navíc svou strukturou silně připomíná Žitkovské bohyně, akorát pohanskou mystiku tentokrát nahrazuje ta křesťanská. Na stranu druhou rozhodně doporučuji četbu knihy před aktuálními divadelními adaptacemi v brněnském Městském a pražském Národním divadle, jež z literární předlohy nezvládly vytěžit adekvátní dramatický potenciál.
Více zde: https://www.divadelni-noviny.cz/krize-srpy-kladiva-jak-se-to-rymuje
Vhodné pouze coby opravdu nenáročné relaxační čtení. Velice líný rozjezd série, který nekreativně osciluje mezi osobními traumaty, nesmělým romantickým jiskřením a mayskou mystikou. Linie se zamilovanou středoškolačkou svojí naivitou i předpokládaným vyústěním silně připomíná Stopy zločinu a další spřízněné brakové série. Do tohoto hájemství se nehodlám napříště vracet!
Zatím jednoznačně nejslabší část dosud poměrně vyrovnané série. Autor se opakuje, neustále sází na identické propriety, a sympatické charaktery nikam neposouvá. Škoda.
Příjemná Reacherovka, která sice tentokrát nabízí méně spektakulárních bitek a více vztahového tápání i humoru, autorova práce s napětím, vršením falešných stop i erotickým jiskřením mezi postavami je pořád na velmi dobré úrovni. Hvězda navíc je i za tulácká pnutí. Čtení vhodné k oddechu!
Takřka odpad, jenž jasně dokazuje, že Larssonovi příbuzní, kteří po něm zdědili autorská práva i přesto, že se od něj za jeho života distancovali, jsou banda vyžírků a parazitů. Lagercrantz naprosto nedosahuje kvalit svého předchůdce, a jen nekreativně přebírá jeho trademarky. Vypravěčská úroveň na nule, dočteno s vypjetím posledních sil. Hvězda výhradně za pokusy o humor, cca dva. Nedoporučuji!
Michael Connelly a Harry Bosch potřetí, a zase radikálně jinak, tentokrát pevně rozkročeni mezi soudním dramatem a procedurálním krimi thrillerem. Případ Panenkář se vrací, a našeho oblíbeného detektiva opět čekají perné dny. Záživné čtení, jež vychází z těch nejlepších žánrových tradic. Drobné mínusy tentokrát představují poněkud stereotypní milostný vztah, lehce předvídatelné vršení falešných stop, a nepříliš výrazné finále. Jinak ovšem, radost!
Famózní navázání na Foglarovu sérii, které se konečně nezdráhá implementace silných ženských postav. Čirá radost!
Harry Bosch podruhé, a lehce jinak. Atraktivní vhled do drogové přeshraniční problematiky, i temnot policajtských duší. Parádní práce s napětím, nadsázkou i erotickým dusnem. Famózní vystižení kontrastu mezi Amerikou a Mexikem. Brutálně groteskní události na papežově statku jako součást vyvrcholení tragické životní odysey. Connelly se brilantně hlásí k odkazu Ed McBaina. Potěcha!
A na závěr série pád hluboko pod průměr. Kniha, která se ve své poslední třetině zcela ponoří do béčkových vod a příběh se autorce autorce, i tradičně vágní redakci rozsype pod rukama. Problémy táhnoucí se celou sérií zde vyvrcholí a oba vyšetřovatelé do historie a zřejmě i zapomenutí vstoupí totálně zpackaným případem, během něhož se navíc opakovaně chovají jako nesvéprávní idioti. Tohle není česká Tana French, ale melodrama v hávu unylé, ulhané, a lajdácky vyfabulované krimi. Líto mi jest!
Dobře vystižená kontrastní atmosféra parného léta, a temného případu sahajícího poměrně hluboko do minulosti, rodičovské zoufalosti, i enormní duševní nevyrovnanosti ústřední hrdinky. Problém je banální milostná linka i velmi vágní finále. Setrvale špatná, velmi nepozorná redaktorská práce. Škoda.
Poměrně sympatický start série, který snižují neobratné pokusy o kombinaci procedurální detektivky a milostného příběhu. Pokusy o humor nepříliš funkční, vrah patrný dlouho dopředu. Kniha se sice zaklíná přesností policejních postupů, leč ústřední hrdinové opakovaně a poměrně zásadně chybují. Škoda že redaktor více nepohlídal začátečnické chyby.
Henning Mankell je klasik žánru, a jestliže to čtenářka či čtenář myslí se skandinávskou krimi vážně, dříve nebo později se musí s s Kurtem Wallanderem setkat. Jeho první příběh nese všechny základní rysy velikánovy literární tvorby: Sociální uvědomělost, nečernobílé postavy, melancholickou atmosféru, i ultra černý humor. Klenot.
Harry Bosch přichází, a je to famózní nástup. Connelly je přímým nástupcem Ed McBaina, Raymonda Chandlera i dalších věrozvěstů noir krimi, a přináší intenzivní dávku napětí, neortodoxních vyšetřovacích postupů i suchého humoru. Radost!
Vtahující start série.
Håkan Nesser je frajer, jenž exceluje v exkurzech do hlav svých hrdinů, pregnantně vystižených vyšetřovacích procesech, často i zcela odzbrojujícím humorem.
Budu se vracet!
Koniáš má hodně z Geralta i westernových hrdinů, to ale nic nemění na tom, že Miroslav Žamboch je vynikající vypravěč a právem patří mezi nejužší špičku středoevropské žánrové literatury. Skvost, jenž nesmí být opomíjen!
John Grisham na vlně sociální kritiky.
Sympatický ústřední hrdina, přehledná i atraktivní zápletka, a osvěžující přítomnost nadhledu. Lze doporučit!
Atmosféra silná, charaktery komplexní, způsob vyprávění rozvláčný a záměrně odtažitý. V rámci možnosti realistický, a do detailu promyšlený špionážní román, který funguje jako strohý exkurz do studené války.
Pohodová letní atmosféra prosvětluje tragický případ, jenž navždy fatálně poznamenal několik lidských životů, napříč generacemi. Nesser opět ukazuje policisty jako komplexní lidské bytosti plné pochyb i osobních selhání. Nadhled opět přítomen v ideálním poměru k temnotě. Má obliba k sérii pozvolna sílí. Rozhodně doporučuji.