KlariN komentáře u knih
Velmi, velmi líná práce. Grisham sází na rutinu a vůbec se přitom nesnaží. Promarněná příležitost.
Ideální vstupní brána do žánru akčního techno-thrilleru. Autor umně střídá perspektivy, a ostrými tahy, leč účelně definuje jednotlivé charaktery. Zcela evidentní je jeho obliba, i náležitá znalost nejen dobové popkultury a společenských subkultur, ale především zákonitostí frenetických akčních filmů. Hlavní hrdinka je pak přiznanou teenage variací na Lisbeth Salanderovou, a další neohrožené, leč psychicky vlivem vnějších okolností poněkud vyšinuté hrdinky. Překvapivě velmi příjemná záležitost. Doporučuji!
Navzdory brutálnímu zločinu velmi příjemné, takřka dovolenkové čtení. Autor kreativně pracuje s nadhledem, i charakterovými specifiky jednotlivých vyšetřovatelů. Staromilské, leč láskyplné, a s odzbrojujícím smyslem pro spravedlnost. V popisu vyšetřování a úvahách o trestu nikoli nepodobné Friedrichu Dürrenmattovi. K sérii se hodlám vracet.
Výtečný povídkový set. Balabán se zde projevuje jako vynikající pozorovatel, jenž prózu temně všedních dní dokáže prosvětlit nadhledem, a mnohdy ozvláštnit nečekanými pointami. Neokázalá oslava lidství v nejpřirozenější možné podobě. Radost.
Nehodlám vám lhát. Jsem zničen. Dlouho se mi nestalo, že bych byl natolik destruován knihou. Skvostně napsaná, avšak naprosto zničující analýza totální ztráty nevinnosti. Odpuzující dospělá postava jako svůdce a ničitel dětských duší i těl. Poslední třetinu jsem dočetl na jeden zátah, neboť pokud bych odložil, strašně ztěžka bych se vracel. Klenot i stezka po hřebech. Číst jen na vlastní nebezpečí!
Drásavé, leč také ezo únavné, a v závěru bondovsky přepálené. Slabší kus.
Přitažlivá exkurze do nitra jedné životem unavené, značně již rezignované duše. Viktorie Hanišová disponuje osvěžujícím nadhledem i nad nejtemnějšími okamžiky lidského života, vtahujícími popisy šumavské krajiny, i úspornými, přesto však naprosto výmluvnými dialogy. Jednoznačně doporučuji.
Vynikající, leč také vysilující novela. Při čtení jsem si mnohokrát vzpomněl na Josefa Karla Šlejhara. Nepovrchní, a vypravěčsky suverénní sonda do jedné talentované duše, která je týraná neláskou rodinných příslušníků, a nakonec i explicitním domácím násilím. Palec zdvihám i za baladické vyústění. Síla.
Nesbø rozmarně kombinuje chladnou odtažitost noir se žhavými thajskými reáliemi. Harry Hole abstinuje, ale rozhodně s ním není nuda. Temná a místy i mimořádně brutální záležitost, kterou jen místy prosvětlují záblesky suchého humoru. Ideální četba do nastávajících tropických dní, jíž kalí jen poněkud překombinovaný a uspěchaný závěr.
Vzdálený, a podstatně údernější příbuzný Schnitzlerova Reje, jenž je kaleidoskopickým hypno-tripem do útrob Tokia druhé poloviny devadesátých let. Tísnivá, a ve scénách sexu i násilí mimořádně explicitní tryzna za bezbřehou bolest lidského osamění. Kombinace šokujících výjevů a vypravěčské lakoničnosti je zdrojem intenzivního zážitku, který je stejnou stejnou měrou fascinující i destruktivní. Senzitivním osobám posílám důrazné varování: tato kniha se do vás otiskne jak cejch.
Velmi pozvolný start je předehrou pro intenzivní exkurz do hlubin osobnosti člověka, jemuž náboženský kult vezme svobodu lidského bytí. Ursula K. Le Guin je mistrná vypravěčka, která do fantasy hávu halí enormní množství podnětných myšlenek. Literatura pokorně sloužící humanismu. Zážitek.
Na dialogy sporé, vypravěčsky však opulentní. Jedna z nejpřirozenějších definicí magie v dějinách fantasy vůbec. Důležitý milník žánru.
Sapkowski razantně přitvrzuje, zejména v kvantu reálií, rozsahu i výčtu brutalit. Ubylo humoru, temnota sílí. Děj se rozpadá na mnoho dílčích epizod i zbytných popisů. Reynevanovo dospívání v muže a elitního špióna je výstižné i plastické. Obrovský počet postav, však jen málo pozoruhodných. Šarlej a Samson odsunuti na vedlejší kolej, což je velká škoda. Doufám, že finále chytne lepší dech.
Poměrně přímočarý, především však strhující právnický thriller. Connellyho pero je proklatě ostré, stejně jako jeho smysl pro humor.
Čistý průměr. Horác a Vašátko zase spolu. Nejlepší je hned úvodní povídka, která výtečně kombinuje tradiční hororový motiv prokletého fetiše s atmosférou staré Prahy, záměnou identity a pokusem o dokonalý zločin. Trochu zamrzí skutečnost, že finále Prošková uplete dle svého mnohokrát již osvědčeného receptu. Navazující duo si rozmarně pohrává s kloubením krimi a medicíny. Ideální k pohodové relaxaci.
Zdá se, že jsme došli do finále, a Prošková se se svými hrdiny loučí famózně. Obě novely lze směle zařadit k nesporným vrcholům série, která v našem kontextu právem patří k žánrové špičce. Autorka zvládá větší měřítko vyprávění, i příklon směrem k psychothrilleru i společenské analýze. Horác poprvé vstupuje do vztahu a také...
Znamení smrťáka rozhodně patří k nejlepším horácovským povídkám, a disponuje vynikající atmosférou jihomoravského maloměsta, pod jejíž zdánlivou idyličností bují temnota, agrese a averze k jinakosti. Autorka příběh graciézně graduje, a skvěle definuje postoje různých reprezentantů tehdejší společnosti k alternativní mládeži. Ve svém vyústění nadčasový redneck thriller v detailech překvapivě podobný exploatačním filmovým klasikám typu Texaský masakr motorovou pilou. Tady by to bylo na čtyři silné hvězdy žhnoucí.
Průměr celku bohužel značně snižují Kopistnaté prsty, z nichž přes vachrlatou detektivní zápletku uboze trčí konstrukt dívčího románku, jehož hrdinkou je navíc naivní sebestředná husa, která se zamiluje do manipulativního ubožáka, a vlastním přičiněním málem o vlastní život přijde. Že se tak nestane ovšem dopředu víme, neboť autorka si židli vlastních záměrů ukázkově podtrhla užitím ichformy. Nespolehlivý vypravěč se v tomto případě nekoná, jen úmorná doslovnost. Škoda.
Vašátko a Horác po čtvrté a pořád skvěle. Dosud tematicky nejpestřejší povídková sada vyniká precizní definicí prostředí, vynikající, mnohdy tísnivou atmosférou, i nepovrchním, avšak velmi často odzbrojujícím humorem. Dobové kontroverze mohou dnes sice působit decentně úsměvně, pravdou ovšem je, že Prošková v mnohém předběhla svou dobu. I proto její příběhy s grácií odolávají času.
Horác s Vašátkem potkávají horor. Ve třetí povídkové knize Hana Prošková směřuje k žánrovému crossoveru detektivky a gotické literatury, samozřejmě v ryze domácí podobě. Nadpřirozená bubáčina se tudíž nekoná, hrůza pochází výhradně z reálných příčin. Leč gradace běsu je prvotřídní, a Vašátkova služební racionalita s Horácovými intuitivními postřehy jsou zase jednou ve skvostné rovnováze. Povídka Přízrak je pak vynikajícím holdem Edgaru Allanu Poeovi.