KlariN komentáře u knih

Strhující. Dobrodružství Malcolma, Lyry, Alice i ostatních skvostných postav je dalším triumfem Pullmanova excelentního vypravěčství. Klaním se uctivě o těším se na další díly. A taky jak jeho knihy jednou budu číst svým dětem.

3 16.01.2022

I druhý případ Aarona Falka je neurážející žánrovkou se solidní atmosférou, obratně propojenou dvojicí střídajících se vyprávěcích linií i poměrně logickým chováním přehledně načrtnutých postav. Zvedám tedy palec opatrně vzhůru a jsem zvědav na další směřování dosud vyrovnané série.

3 25.12.2021

Vrstevnaté, vzrušující, tísnivé. Působivá sonda do zmučených duší, jednoho komplexního bratrského pouta i fungování náboženské komunity. Spousta nevšedních půvabů skrytých mezi řádky. Skvost!

3 12.12.2021

Je mi to velmi líto, ale Joëlu Dickerovi se bohužel nepodařilo navázat na velmi slušnou Pravdu o případu Harryho Queberta, a z jeho autorské dílny tentokrát vzešel kolosální paskvil, a varovné memento přebujelých ambicí. Jalové, extrémně přepálené charaktery, nulové vykreslení propletence vztahů, zvraty vycucané z prstu a Hitchcocka a tuctový příběh, který se spisovateli rozpadá pod rukama. Dočteno výhradně za účelem komentáře. Velká ostuda pro jinak pravidelně excelující Argo, od něhož jsem horší knihu ještě nečetl. Radím velkým obloukem se jí vyhnout!

(SPOILER) V podstatě duchařské Čelisti a nepříliš obratný pokus o jižanský horor, kořeněný trochou feministických tendencí. Protože mužské postavy jsou zde výhradně naivní potravou pro močálové monstrum. Finále je ve své pitomosti (Jak zabít něco, co už mrtvé je? Prostě se zabít taky, a zabít to znovu) až roztomilé. Hlavní hrdina nefunkční kompilát tradičních postpubertálních atributů a totální naivity. Zásadní lidské selhání nevyřešeno. Jako neškodná relaxační četba svou úlohu splnit může. Zájemcům o plnokrevné strašení však doporučuji se porozhlédnout jinde.

4 01.11.2021

Starej ďábel Stephen to má stále v srdci.
Přečteno na dva zátahy. Stranger things se intenzivně inspiruje v Kingově tvorbě, a odvěký žánrový vládce si v Ústavu svou kartu bere zpět. Dočteno v jednom zátahu, protože ztrhující. Ozvěny toho nejlepšího z literatury o dětech, s vyborně narýsovanými charaktery a umným splétáním několika vyprávěcích rovin. Laskomina!

8 23.10.2021

Jednoduše strhující. Velký, emocionálně nekompromisní, dokumentární román.
Jsem rozebrán!

3 22.10.2021

Velmi příjemný návrat. Je dobrý si občas připomenout vlastní kořeny jedné z nejslavnějších popkulturních ikon. Ideální četba do vlaku!

1 15.10.2021

Dost velká nuda. Absence spádu i prokreslení postav. Intenzivně sebestředná prozaická varianta chcípáckých filmů. Třetí hvězda za snahu o nepovrchní vykreslení specifické atmosféry lázeňského města a za aluze na Goetheho, umně zapracované do příběhu. Jinak zklamání.

6 07.10.2021

Z logiky věci poněkud repetitivní, to ovšem neznamená, že nikoli silné. Balet a devadesátky je skvostná kombinace, jež navíc jasně definuje specifika i úskalí života v tanečním umění. Tohle není banální deníková literatura, ani tzv. dívčí románek, ale plnokrevný coming of age. Neváhejte vztoupit!

5 25.07.2021

Nicholas Eames nezklamal a s pokračováním Králů Wyldu utahuje šrouby. Příběh, který zprvu připomíná prozaickou fantasy variaci Croweovy filmové klasiky Na pokraji slávy, se s vypravěčskou elegancí z původní road movie postupně mění v plnokrevný epos, jehož strhující závěr čtenářské sanice láme, a slzné kanálky podrobuje průplachu. Autorova východiska jsou jednoznačně spřízněna s tvorbou Andrzeje Sapkowského. Vřelé díky, Nicholasi Eamesi, a jen tak dále. Byl jsem zasažen!

2 01.05.2021

Zhusta zde přeceněný young adult nepodarek. Místo šťavnaté náctileté variace na thriller je autorčin debut nepříliš funkčním crossoverem dívčího románku a Stop zločinu. Holly Jackson sice snaživě akcentuje širokou škálu aktuálních témat, která balí do rádoby atraktivního formálního obalu, volně inspirovaného estetikou dokumentárních dramat, výsledky jejích snah jsou však bezmála tristní. Úroveň inteligence relativně sympatické ústřední dvojice se pro potřeby gradace příběhu drasticky proměňuje, vrah je jasný v podstatě okamžitě, finální, rádoby šokující rozuzlení je úmorné a pokusy o slangovou mluvu vyloženě trapné. Zájemci o kvalitní žánrovou literaturu nechť laskavě pokračují o dům dále!

2 29.03.2021

C. J. Tudor je vynikající studentkou žánrových špiček. K jejím nesporným přednostem patří hra s atmosférou, schopnost bezprostřední definice bezútěšnosti, sarkastický humor, i postupné narůstání plíživého děsu. Nanejvýš sympatická je i autorčina inklinace ke stručnosti. Od románového debutu je zde patrný kvalitativní progres, i větší proměna od pouhého, byť atraktivního eklekticismu směrem k vlastnímu tvůrčímu rukopisu, byť i zde je zejména kingovská inspirativní stopa (Řbitov zviřátek!) intenzivně přítomna. Decentní mínus uděluji za zjevnou neodvahu pouštět se na pole prokomponovaných vztahů - vedlejší postavy zde nezřídka působí jen jako oživlé kulisy, nepříliš vhodné k interakci. Jinak ovšem doporučuji vřele!
Fanoušci Kříďáka se dočkají i laškovného pomrknutí.

4 03.03.2021

Velmi slabé. Kniha bohužel často působí, jako by autor byl placen od slova, viz. naprosto zbytečně citované písně anglosaských rockových legend - v případě songu Ozzyho Osbourna Kohout dokonce neváhá, a pod anglickým textem jej ještě znovu, tentokrát česky přežvástá). K dramatickým situacím nedochází přirozeně, ale takřka výhradně přímým vlivem spisovatelské zvůle. Charaktery postav jsou neprokreslené, jejich chování nepravděpodobné a především naprosto nemotivované (manželé Koutní!), snahy o atrakce (zejména střídání vypravěčských perspektiv) nevychází.Redakční servis MOBA minimální. Překlepy, stylistické lapsy a pravopisné chyby. Jediná hvězda je za snaživý popis autentických českobudějovických lokalit. Jinak ztráta času.

6 27.02.2021

Působivý pandán k Temnému létu je, ač se to na první pohled nemusí zdát, mnohem víc, než banální duchařskou historkou. Lze jej totiž vnímat nejen coby osobitou poctu tvůrčímu géniu Henryho Jamese, ale v druhém plánu rovněž i jako introspektivní ironickou studii vlastní autorské tvorby. Atmosféricky sugestivní,emocionálně úderné i nepovrchně břitce vtipné. Co víc si přát?

3 24.02.2021

Mezi pozitiva třetího prašinského dobrodružství rozhodně patří dobře vystižený kontrast mezi bezstarostnou atmosférou startujícího léta, a stísňující temnotou prastarých tajemství a legend. Završení post foglarovské trilogie je ale bohužel negativně poznamenáno značnou únavou materiálu, řadou nelogičností i dávkou spisovatelské zvůle. Autor sice vrací do hry řadu postav, ale nakládá s nimi dost ledabyle, konec je uspěchaný a motivace hrdinů mnohdy nedostatečné. Matocha si rovněž neví příliš rady se sílícím vztahem ústřední dvojice. Velká škoda.

8 21.02.2021

Kvothe je podobně fascinující postava jako Huckleberry Finn. Druhá část Kroniky Královraha posiluje motivy putování i hrdinovu cestu k dospělosti. Poutavě, s humorem, sebeironií i napětím. Rozsah vůbec není na škodu, protože autor bez pochyby patří k vynikajícím vypravěčům. Osobně bych decentní zkrácení uvítal jen v pasáži věnované Felurian. Jinak se ovšem skláním, a děkuji za strhující zážitek. Snad se v dohledné době konečně dočkáme i důstojného završení Kvothových osudů.

6 19.02.2021

Ačkoli Patrick Rothfuss vychází ze shodných inspiračních zdrojů jako J. K. Rowling, jeho revize dickensovské, respektive bildungs románové struktury míří k mnohem zkušenějšímu čtenáři. Autor poutavě a s přehledností definuje základní mechanismy fikčního světa, jenž je zabydlen řadou komplexních charakterů. Fantasy žánr zde slouží především jako atraktivní kulisa jednoho výjimečného lidského osudu. Druhým klíčovým motivem je pak umělecké ohledávání vzájemných hranic skutečnosti a mýtu. Z tohoto úhlu pohledu lze Kroniku královraha vnímat jako symbolický autorův životopis. Jednoznačně doporučuji!

8 10.02.2021

Neil Gaiman je vypravěčů král a taky marnotratník. Ve své malé osobní poctě rozpustilému "prášilství" na pár stránkách z rukávu vysype nápady na několik románů. A ilustrace Chrise Ridella jsou kongeniální. Jednohubka, ale nádherná. Ideální na čtení dětem!

2 08.02.2021

Ačkoli si Tany French coby autorky velmi vážím a dosud jsem od ní s potěšením přečetl všechno, co u nás zatím vyšlo, tentokrát jsem poprvé, a bohužel intenzívně zklamán. Atmosféra příběhu je sice tradičně sugestivní, a příběh odvážně kloubí ohlasy viktoriánského románu s (několika násobnou!) variaci na Zločin a trest, jalovost vypravěče/ústředního hrdiny, úmorná popisnost, a z prstu vysáté rádoby efektní rozuzlení jsou vražednou kombinací, jež vraždí evidentně enormní autorčiny ambice. Za odvahu vykročit mimo tradiční žánrový box (ryzí detektivku tentokrát rozhodně nečekejte!) sice tleskám, ale tentokrát neradostně a arytmicky. Příště lépe, Tano!