*Kleny*
komentáře u knih
Lucky Luk II
Lenka Lanczová
Člověk má za ty dva díly opravdu pocit, že s postavami prožil těch pět a více let. A že začátek prvního dílu je tak vzdálený a všichni jsou tam tak jiní, jako i ve skutečném životě. V tomhle obdivuju tvorbu LL, jak dokáže v člověku probudit emoce, jak pomocí slov ho dokáže vtáhnout do nějaké doby, jak příběh plynul tak akorát rychle, žádné zbytečné pozastavování nějakými popisy, ale žádné velké přeskakování v ději.
Další příběh, další zážitek. Takhle série byla jízda, jdu na další její knihu.
Kopretiny pro zámeckou paní
Stanislav Rudolf
Bylo příjemné vrátit se zpět do těch "bezstarostných" let, kdy nám záleželo jen na naší lásce. Děj hezky odsýpal a byl pěkně napsán, ovšem něco mi zde vadilo, ale nedokáži to přesně specifikovat. Povaha hlavní hrdinky se mi moc nelíbila. Také jsem si myslela, že ty Kopretiny, které jsou v názvu nějak prostoupí více dějem, ale mluví se o nich až v poslední větě. Takže název s tím zdánlivě nesouvisí.
Síla vzdoru
Suzanne Collins
(SPOILER) Série jako celek bylo velmi silné čtení. Tak jako si u některých postav přeji na chvíli být v jejich kůži a žít kousek jejích příběhu, tady jsem byla pořád ráda, že jsem na té druhé straně knihy, na té ,bezpečné´. Jsem moc ráda, že jsem se donutila si ji přečíst a nezůstat jen u filmů. Opravdu kvalitní kousky, promyšlené, ucelené. DOPORUČUJI.
Chtěla bych vyzdvihnout především, opět skvěle napsané, postavy, které si stále udržují své hodnoty a povahy napříč všemi díly a je zde patrný i nějaký jejich vývoj. Poté také jejich skvělá jména. Neotřelá a každé mi sedlo k postavě.
Tento díl byl však pro mě nejslabší z celé série. To, že nebyl téměř akční, hlavně první polovina, se dalo očekávat, jelikož se seznamujeme s novým prostředím 13. kraje a také válka na Kapitol se nedá naplánovat přes noc. Ovšem poměrně dost věcí, hlavně v druhé části knihy, jsem si podle popisu nedokázala dost dobře představit, zde mi pomáhalo hodně to, že znám film a pak jsem občas i nechápala určité jednání hlavní hrdinky. Nějaké akce mi přišly zbytečné.
Pak mi také vadily Katnissiny dlouhé úvahy, které často brzdily děj a které neustále odůvodňovaly nějaké její rozhodnutí, ačkoli by to kolikrát ani nebylo potřeba. Myslím, že kouzlo prvních dvou knih je hlavně v tom přílišném neuvažování. (V arénách na to nebylo moc času).
A nakonec mi tam chyběla nějaká ta postranní romantická nitka. Do jisté míry ji zde zastupoval Finnick s Annie, ovšem chybělo mi ke konci trochu více rozepsání sbližování se Katniss s Peetou. Celkově jejich navracení do ,normálního života´, zakládání rodiny (zde by se hodily i ty Katnissinyy pocity), bych rozepsala aspoň do kapitoly. Ten epilog byl nějaký krátký po těch všech hrůzách. To mi tam chybí, byť chápu, že autorka z toho nechtěla primárně udělat ,slaďárnu´ v postapokaliptickém světě.
Hry o život
Suzanne Collins
Znám filmy, ale říkala jsem si, že jsou dobře udělané a že nepotřebuji číst knihu. Jelikož se ovšem chci dostat k Baladě o ptácích a hadech, tak jsem si říkala, že si přečtu celou trilogii.
Musím uznat, že film je opravdu kvalitně udělaný a kniha obsahuje jen jakési zajímavosti o postavách a krajích a samotné aréně, co ve filmu nebylo, ale nijak to neublížilo ději.
Kniha se četla hrozně lehce, byla velmi dobře napsaná, rychle to uteklo. Oceňuji především vyváženost popisné složky se sloužkou dějovou. Popisy zde byly tak, abych si dostatečně dokázala představit prostor, ale zase nepozastavovaly na příliš dlouho děj. Ten hezky plynul, napětí se střídalo s oddychovými kapitolami, a ač jsem díky filmu věděla, jak to skončí, stejně jsem v některých částech u knihy sotva dýchala, co kdyby je v knize přece jenom zabili?? Charaktery postav byly promyšlené a dobře popsané.
Ovšem je to na mě velmi drsné téma (i když velmi dobře napsané), takže si pátou hvězdu schovávám.
P.S. Stále Tě miluju
Jenny Han
Hezké, roztomilé čtení. Líbila se mi i víc než první díl. Hrozně hezky se četla. Děj pěkně plynul, nebyl zdlouhavý ani příliš urychlený. Líbí se mi, že Lara Jean má občas stejné myšlenkové pochody jako já. Těším se na další díl:)
Stařec a moře
Ernest Hemingway
Prvních 10 stránek jsem doslova hltala, hrozně se mi líbil styl psaní. Toto nadšení opadlo kolem 30 strany, kdy jsme se rozhodovala, jestli knihu dočíst nebo ne. Napsat 50 stran o tom, jak ryba táhne člun je umění, ale pak už mi to přišlo trochu nudné.
Nakonec jsem ovšem ráda, že jsem knihu přečetla. U nějaké té 60 strany mě to už zase začalo bavit a čím jsem byla blíže konci, tím více mi docházelo, jak je tato kniha vlastně geniální, takže nakonec dávám i 4 hvězdy.
Rozhodně si ji přečtěte, není to ztráta času, ale jen milá zkušenost s dalším příběhem:)
Prázdniny pro zaláskované
Lenka Lanczová
První stránky a kapitoly to bylo takové, že si člověk, říká, no nic, nemá to tolik stran, tak to nebude tak na dlouho, tak to snad i dočtu. Nemastné, neslané. Ale pak mě to začalo bavit. To, že Julka je obětí špatně načasovaných skutečností a vlastně většinu knihy vypadá jako největší rajda a přitom ji kluci zajímají nejméně, jen dokazuje, že i takto primitivním základu se dá vystavět zajímavý pletenec příběhu. Pořád jsem si říkala, jak to asi dopadne, čekala jsem něco ve smyslu srdcebolného loučení s kluky, vyměňování si adres, nebo že se náhodou potkají i po táboře, ale tenhle konec mě teda fakt nenapadl a hodně mě pobavil. xD
Anička a její kamarádky
Ivana Peroutková
Tyhle dětské knihy jsou stejně nejlepší. Moc hezky napsané, chování i rozhovory odpovídají věku hlavních postav. Krásné nápady na prostředí, kde se děj odehrává. Kniha krásně plyne. Prostě tyhle knížky můžete číst v jakémkoli věku a pořád se vám líbí a v tom je právě ta výjimečnost, protože většina autorů knih pro děti tohle neumí.
Jsem zvědavá, jak na tom bude série s Valentýnkou.
Nezkrotná říše
Stacey Marie Brown
Vždyť se tam nic nedělo!? A abych po 350 stranách zjistila, že hlavní postava asi není člověk, ale neví se, co teda je, nebo někdo to ví, ale neřekne to, nebo netuším a že se víly léčí s*x*m!? Pardon, ale asi jsem si spletla poličku, tohle má být pro náctky!? Neustálé sexuální popisy a fantasy svět takřka nula?? Neříkám, že je to špatně, jen mi to teda moc nesedí k tomu, komu je kniha určena. Nesedí mi postavy, to jak je hrdinka nejlepší a všechno zvládne. Nesedí mi to, že i když někoho rozčtvrtí na deset kusů nevadí, stejně obživneš:* Nesedí mi styl psaní, přijde mi to hrozně povrchní až absurdní, a ten konec, to už jsem se musela jen zoufale smát.
No možná ještě, čistě z recese, zkusím třetí díl.
První
Kiera Cass
Do čtení druhého dílu jsem se musela vyloženě nutit a moc mi to nedalo. Tento třetí díl se od konce druhého zase až moc nikam neposune, tak jsem první části knihy četla zase s tím pocitem, že musím, že už to dočtu.
Zhruba ve třetině knihy se to trochu zlomilo, když se tam opravdu začalo už konečně něco dít. Pak mi přišlo, že kniha hodně skáče od hodně dramatických úseků po delší úseky, kdy se nic neděje.
Nakonec ale přišel i takový ten "aha efekt" a stalo se i několik věcí, které jsem nečekala.
Ačkoli by se tedy mohlo zdát, že původní trilogie by tímto byla hezky zakončená, tak jsem najednou i ráda, že se ještě do toho světa můžu podívat skrze Dceru a Korunu, i když mě lehce děsí nízká hodnocení. Nicméně jsem hrozně zvědavá, co se se všemi těmi postavami dělo dál. Zjistila jsem, že i přestože mě většina částí knih moc nebavila, bylo to všechno trochu naivní a ploché (asi také vzhledem k tomu, komu je kniha určena), tak mi postavy najednou hrozně chybí.
Zároveň oceňuji i to, že autorka (až na drobnou výjimku) udržela po všechny tři knihy děj pouze v paláci, což z hlediska kreativity taky není pro děj snadné. V současných fantasy sériích je
už spíše pravidlem, že pomalu každý díl se odehrává někde jinde.
Elita
Kiera Cass
Konečně jsem se tímto dílem prokousala a můžu jít na třetí, kde by to už mohlo být trochu zajímavější. Celkově by stačilo v této knize nechat jen první a poslední tří kapitoly.
Hodně se mi zprotivila hlavní hrdinka, tím, jak si nedokázala vybrat, jak líbala jednoho, na další straně druhého. Také mi vadilo, jak jí všechno prošlo.
Avšak malé plus musím dát za to, že nakonec ani ona nebyla vykreslena jako ta neomylná a nejlepší, a že se vlastně hodně spletla a nakonec své činy v paláci i celkem přehnala.
I když si vlastně stále nedokážu uvědomit, co ji nakonec vedlo k tomu, že si uvědomila, že chce Maxona, ačkoli deset kapitol před tím opěvovala jen Aspena.
Prostě takové nemastné, neslané. Zvláštní.
Alchymie věčnosti
Avery Williams (p)
Tahle knížka mě velmi mile překvapila.
Přesvědčila mě hned o několika věcech:
a) Opět se potvrdilo, že i když si spisovatel vybere ne příliš originální téma neznamená to, že kniha nebude dobrá. Občas je téma úplně skvělé a originální, ale kniha se nedá číst a k postavám si nejde najít vztah. Tohle byl opak. Moc mi sedl spisovatelčin styl psaní a k postavám (i k těm více záporným) jsem si našla vztah ještě něž skončil prolog (!?) a to se mi už dlouho nestalo.
b) Že i když už mi nějaký čas není náct a automaticky bych řekla, že kniha o šestnáctiletých studentech mě tudíž už nebude tak bavit jako kdyby mi samotné bylo šestnáct, tady bych se hodně spletla. Ačkoli postavy jednají úměrně svému věku, tak to působí tak nějak přirozeně a nejedná se o nijaký extrém, takže mi vlastě vůbec nepřišlo, že je mezi mnou jako čtenářem a jimi nějaký rozdíl. Prostě různí lidé, v různých etapách svého života.
c) Že dobrá kniha, aby obsahovala vše nemusí mít sedm dílů po pěti stech stranách. Ačkoli jsem v několika komentářích četla, že je mrzí, že kniha díky nízkému počtu stran nešla do hloubky a občas byla uspěchaná (ano, taky jsem se toho před začátkem četní trochu obávala), na mě to bylo přesně akorát. Bylo řečeno vše, ale nebylo to uspěchané, ale zároveň se nic zbytečně neprodlužovalo.
Nakonec se mě tahle kniha dotkla, jak už dlouho žádná ya ne. Bylo to velmi příjemné, konec jsem teda absolutně neodhadla, nemohla jsem přestat číst. Moc se mi líbily i Serafininy krátké proslovy, se kterými se loučila se svými blízkými.
Nutně potřebuju další díl.
Odpusť mi. Megan
Abbie Rushton
Styl psaní byl příjemný, děj hezky plynul. Oceňuji, jak se autorce podařilo docílit takové zvláštní tajuplné atmosféry, která obklopovala úplně všechno. Autorka ji dokresluje i drobnostmi (třeba zvuk prázdné plechovky, kterou vítr sune po silnici apod.) a celkově to mělo strašně fajn rozjezd, takže jste napjatí a čekáte kdy to bouchne a děj se rozjede pod tajemnou zápletkou. A tady je kámen úrazu, který snižuje hodnocení této knihy. On totiž ten ,,wau efekt" nepřijde, i když už se zápletka začíná pomalu rozplétat a vše do sebe zapadá.
Myslím si, že většina lidí hlavního viníka odhadne na do první půlky knihy. Já jsem v tomhle pomalejší, takže jsem do poslední chvíle netušila, ale i tak jsem prostě překvapená nebyla. U téhle knihy je mi to strašně líto, protože ta knížka má opravdu dobrý rozjezd a půda pro hlavní zápletku je skvěle nachystaná, ale ten velký potenciál, co příběh má (a co podtrhuje i dobrý styl psaní) není vůbec naplněn.
Nechci lásku nebeskou
Catherine Bennetto
Oddychovka u které se sem tam pobavíte a u které nemusíte zase tak moc přemýšlet. Spíš bych to nazvala jako příběh čerstvě dospělé ženy, která se snaží vyrovnat se všedními problémy, které jí přichází do života (včetně neplánovaného těhotenství).
Kniha nemá tak úplně hlavní zápletku a zvrat, zápletky přicházejí a vyřeší se během celé knihy. Místy to bylo trochu zdlouhavé. A tak nějak jsem čekala, že se Ned s Emmou na konci k sobě vrátí.
Trochu mě deprimovalo, jak je hlavní hrdinka těhotná po celou knihu a potom mi tam chybělo trochu více toho rodinného života, který přišel po porodu. Zachraňovala to Harriet s Brutem a Joe. Nejlepší byla ta scéna, kdy je Emmina máma na stromě a dívá se jim z okna do pokoje, to jsem se moc nasmála xD.
Vysoká
Katarína Brányiková
Tak nějak přemýšlím nad tím, proč tato kniha vznikla, co bylo jejím smyslem. Autorka má jisté spisovatelské vlohy a myslím, že kdyby jí někdo dal dobré téma a návod, jak ho zpracovat, tak by to nebylo špatné, protože styl psaní jako samotný ušel.
Ovšem já po knize sáhla, jelikož také zrovna studuji vysokou, v domnění, že to budou nějaké opravdu zajímavé až kuriózní příběhy z vysoké. Ale tohle nevím, jak nazvat. Buď to mělo být rozepsané do ucelenějšího rozsáhlejšího díla o životě dívky na vysoké nebo to opravdu měly být jen zkratkovité příhody a muselo by jich být víc. Takto to pouze vypadá, že autorka si načrtla prvák, druhák, třeťák a bez rozmyslu tam naskládala první vzpomínky, které ji napadly, bez ohledu na kvalitu pointy nebo její přítomnost.
O tom, že mi hlavní postava svými názory a světoborným chováním neseděla a s ostatními jsem neměla moc času se sžít, tu nechci dlouze psát, to napsali výstižně v komentářích přede mnou.
Nicméně, tohle bych se skoro styděla vydat (ty názory a opilost 24/7, popis učitelů apod.), kor když jsem poté takto vyhledatelná, protože je sice hezké, že hlavní hrdinka je Karolína, když autorčino jméno je pravé.
Za pět let
Rebecca Serle
Knihu jsem začala číst s tím, že se jedná o nějakou romanťárnu na odreagování a že to asi nebude moc hluboké, navíc podle anotace jsem si tak nějak dokázala představit, jak to asi bude.
Já se tak spletla!
Četla jsem anotaci a i tak jsem byla dějem a zvraty překvapená a nečekala jsem to. Pokud by se někdo rozhodl nečíst anotaci, pravděpodobně bude mít zážitek ještě hlubší. Kniha se totiž tváří jako další z řady romantických příběhů o lásce, ovšem za její třetinou stáváme tváří v tvář vážnému serióznímu příběhu, u kterého si už moc neodpočineme, spíše jsme v napětí. Navíc ani vztah postav, který je nám v anotaci vylíčen se rozhodně neodvíjí tak, jak jsme zvyklí.
Moc se mi líbil styl psaní, to jsem si užívala. Byl mi moc blízký. A pak také originalita v tomto žánru. Už totiž nezbývá moc cest, jak být v tomto žánru originální. Takže oceňuji. Stálo to za to.
Jen 27 dnů
Alison Gervais
Má 100 kniha tady.
Tohle bylo velmi pěkné a milé. Samozřejmě tak nějak tušíte, jak to asi dopadne, ale přesto to bylo i originální a několik věcí jsem v příběhu nečekala. Navíc, jak už tu mnozí psali, ty postavy jsou uvěřitelné a mají reálné problémy, a chovají se úměrně svému věku, což se hned lépe čte.
Postava Archera byla skvěle napsána, tu postavu nejde nemít rád. Konečně kluk, který jedná jako kluk i mluví jako kluk a je to věrohodné. S Hadley jsem měla trošku větší problém, moc mi neseděla její povaha, ale to je individuální.
Jediné, co mi trošku vadilo bylo, že v knize není vysvětleno, kvůli čemu a z jakého důvodu se Archer zabil. Je logické, že Hadley pak přetváří tu minulost, takže ho to potom už ani nenapadne, tudíž to tam není zmíněno, ale mě by to zajímalo. Jelikož mi to na Archera, kterého díky Hadley postupně poznáváme, nesedí. Měl velkou milující rodinu, která ho potřebovala, tak co byl ten impuls, který ho v té jedné realitě dohnal k sebevraždě?? Možná jsem jen něco přehlédla.
NAVÍC je kniha pěkně uzavřena. Žádné otevřené konce, žádné přehnané otázky a hlavně žádné zdlouhavé kapitoly o tom, co bylo pak. Prostě tak akorát. Konečně.
TAKŽE, jestli hledáte YA romanťárnu z americké střední, která není plná klišé a je i trochu originální a oddechová, zároveň vás ale nepustí, tak tohle je velmi dobré a jsem příjemně překvapena.
Konečně zase nějaké YA, na které budu vzpomínat s láskou:)
Anička ve městě
Ivana Peroutková
Moc se mi líbí, jak kniha navazuje na předešlý díl, že nefiguruje jako další samostatný celek, ale zároveň se dá přečíst i jako první díl.
Opět pěkné nápady na prostředí a dětské hry a zápletky. Moc pěkné!
