Klesňa
komentáře u knih

Když mě oslovila sama paní autorka, jestli si nechci přečíst její knihu, řekl jsem si, proč to nezkusit? Nějaké LGBT knihy už jsem četl (i když to byla spíš YA literatura) a líbily se mi. Teď šlo ovšem čistě o gay romantiku pro dospělé a musím říct, že je to úplně něco jiného. V první řadě musím pochválit celkové prostředí. Chata, lesy a rybníky na vás přenesou krásnou letní atmosféru a vy máte hned chuť na víkend vypadnout někam do přírody, nebo k táboráku. Samotný příběh není nějak složitý. Mladý pár se postupně seznamuje a nachází si k sobě cestu. Jediná zápletka je věkový rozdíl (ale co je dneska deset let?) a to, že se jedná o strýce kamaráda. Obecně romantiku nevyhledávám, a už vůbec ne červenou knihovnu (což tohle podle mého je). Erotika a dlouho nevyslovená věta „Miluji tě.“ k tomu prostě patří a je asi jedno jestli jde o dva muže, ženy nebo muže a ženu. A i když tento žánr opravdu není pro mě, musím přiznat, že jsem byl zvědavý, jak to celé skončí. Kniha je podle mého určená užšímu okruhu lidí, ale podle mě je napsaná hezky. Jen to prostě není můj šálek. Ale těm, kteří mají rádi romantiku a líbil se jim třeba film Dej mi své jméno, určitě doporučuji.


Konečne jsem se dostal k druhému dílu Pragocalypsy! A musím říct, že mě tahle série baví čím dál víc. Zbožňuji jak je náš hlavní hrdina drzý a sarkastický, jak si autor hraje se slovy a vkládá do vět i popkulturní odkazy nebo jak je příběh napínavý, ale díky humoru odlehčený. Prostě a jednoduše mě (jak já říkám) čeští X-meni opět nezklamali. Líbilo se mi, že se dozvíme něco nového o postavách (např. o Vyvyanovi). Taky propojení s mýtickým světem, různými bohy a nadpřirozenými bytostmi bylo skvělým oživením celého příběhu. Koukl jsem se i na vaše názory a hodně z Vás se nelíbí, sexuální narážky a návrhy Vyvyana. Ano mohli bychom si říct, že by mohl dospět, když už je na světě o tolik let víc, než normální smrtelník. Mě osobně to až tak nevadilo, i když musím přiznat, že méně je někdy více. Vyvyan je hold svůj a jeho humor je prostě nesmrtelný i v těch sebevražedných akcích. A poslední co musím pochválit je, jak autor umí zakončit (nebo spíš nezakončit) knihu. Nutí Vás to totiž hned sáhnout po dalším díle! A taky že po něm brzy sáhnu! IG: @klesnacte


Huldara a Freyu jsem si oblíbil a proto bylo jasné, že mi ani třetí díl neuteče. Zase jsem se dočkal všeho, co nám doposud autorka nabídla ve svých předchozích dílech. Islandské krimi s ponurou atmosférou mi prostě sednou a teď v tom podzimním nečase je to přesně to pravé. A protože zde máme Freyu (dětskou psycholožku), je jasné, že se do případu nějakým způsobem zapletou i děti (což je o to víc mrazivé). Autorka tentokrát použije téma šikany a její hrozné následky. A protože tyto kruté žerty opravdu hodně ovlivní nejen samotné napadené, ale i jejich blízké, je vrah velmi těžko odhalitelný. Ale jedno Vám můžu vyspoilerovat! Určitě to nebyla má poslední kniha od této autorky. IG:@klesnacte


I tohle druhé dílo mě pobavilo. Pokud hledáte nějakou oddechovku s dávkou humoru, je tohle ideální volba. Navíc si můžete jejich neskutečné příběhy dávkovat tak, že si zpříjemníte každý den jednou povídkou. Líbí se mi, že si ze sebe Pogodovi umí udělat srandu. Klidně Vám popíšou i situace, kteří by někteří z nás neřekli ani nejlepším přátelům. Od Sandry mám nejradši její historky z herecké branže a cestování. U táty se mi zase líbí jeho vzpomínky na pana Horníčka. Stejně jako v první knize mi některé historky přišly slabší a jiné jsem zase doslova probrečel smíchy. To je ale v pořádku (nebo spíš v pogodě), protože každý má jiný smysl pro humor. Jako celek ale vše funguje jak má a to je to hlavní. Nezbývá než poděkovat Sandře a jejímu „tatovi“ za jejich sdílnost a popřát ať mají stále tak ztřeštěný, dobrodružný a hlavně zábavný život. IG: @klesnacte


Sice jsem úplně nesmyslně začal třetím dílem této série, ale to vůbec nevadí. Dá se číst i bez předchozích dílů, protože se autorka zaměřuje čistě na případ a do minulosti se moc nevrací. Tahle detektivka mě bavila ze dvou důvodů. Prvním je, že případ v podstatě řeší soudní lékařka, která se díky asistence komisaře Floriana Kesslera aktivně zapojuje i do samotného vyšetřování. To mi přijde jako skvělé osvěžení (detektivů morousů se sklony k alkoholismu a těžkou minulostí už jsme totiž přesycení). A druhým důvodem je zajímavé prostředí a zápletka. Nakouknout do světa ledových soch a jejich výroby bylo opravdu zajímavé a originální. Celkově je kniha napsaná jednoduše (v dobrém slova smyslu - žádné složité technické nebo chemické záležitosti). Děj je rychlý a poutavý (žádné zbytečné vztahy, myšlenky nebo vnitřní boje vyšetřovatelů). A protože Vás bude opravdu zajímat, kdo to udělal, přečtete to asi stejně rychle jako já. Jediné co mi trochu vadilo, bylo velké množství prázdných nebo poloprázdných stránek (tady lesy opravdu nešetří). Jinak fajn a určitě se kouknu i po prvních dvou dílech. IG: @klesnacte


Od Antonína Mazáče už jsem četl Nezbytná opatření a to se mi hodně líbilo. Proto, když mi přišla nabídka knih od Grady a byla mezi nimi i nová od pana Mazáče, hned jsem si ji vybral. A opět trefa do černého! Kniha je napsaná opravdu poutavě. Moc se mi líbilo, že se děj rychle vyvíjí a vyšetřování opravdu odsýpá. U některých detektivek je to právě naopak a víc se dozvíme o milostném životě detektiva, než o samotném případu. Tady to tak naštěstí není - i když hlavní postavy jsou pár. Celý příběh působí hodně svižně a vy ho tak přečtete za dva večery. Taky se mi líbily vložené pasáže z pohledu padoucha a zajímavé rozuzlení na konci. To Vám sem ale přece nenapíšu. Jediné co se mi nelíbilo, byl fakt, že jde o druhý díl série, což mi nějak uniklo. V příběhu mi to ale vůbec nevadilo – spíš naopak. Krátké zmínky z minulosti mě dost navnadily přečíst si i jedničku. IG: @klesnacte


Nakladatelství Crew zveřejnilo první díl na víkend zadarmo! Proto jsem neváhal, klikl na odkaz a už se ocitl v tajném světě pohádkových postav. V tomto prvním díle najdete 5 čísel této originální komiksové řady. Musím říct, že to byl od Crew celkem dobrý tah, protože teď mám chuť si pořídit všechny díly. Líbilo se mi propojení pohádkových postav v exilu a detektivní zápletky. Jako bývalý fanoušek seriálu Once upon a time (o detektivkách ani nemluvím) jsem byl nadšený. Taky trochu zvrácený humor (ti co četli – ví) byl pro mě plus, i když bych si přál, aby ho tam bylo o hodně víc. Například problém Pinocchia mě rozsekal. A závěr ve stylu Hercula Poirota, kde se všichni svolají a odhalí se pachatel, byla hezká tečka. Ještě bych neměl zapomenout zmínit, že tato série rozhodně není pro děti. Ale pro Vás dospělí je to super kousek pro pobavení. IG: @klesnacte


Tento svět mě hned vtáhnul. Ilustrace mě natolik ohromily, že jsem dokonce zapomněl chvílemi číst a jen se kochal nádhernou malbou. Kromě detailních a nádherných ilustrací mě zaujala i originalita všech postav a tvorů. Nejedná se o žádné klasické draky, ale úplně nové bytosti s kterýma jsem se ještě v životě nesetkal. Různé kombinace zvířat a strojů jsou navíc krásně popsány na speciálních stránkách, které vypadají jak zápisky vědce. Příběh mi ze začátku sice nedával smysl, ale to je jasný, když se najednou objevíte v cizím fantasy světě, který má své pravidla. Postupem času se ale ponoříte do tohoto barevného dobrodružství a vůbec Vás už nepřekvapí, když se najednou objeví velká žena z písku nebo mechanický šváb… I různé místa a panství jsou krásně vymyšlené a jejich odlišnosti dělají celou výpravu ještě pestřejší. Za mě je to svět, který Vás nejenom vtáhne, ale budete se do něho rádi vracet… Takže kde je kniha druhá??? IG: @klesnacte


Wow! Tahle kniha mi jednoduše vyrazila dech! Krásnější ilustrace jsem ještě neviděl. Technika akvarelových barev a kresby tužkou samotného pana Torbena Kuhlmanna je prostě dokonalá. Všechny obrázky má tak detailně propracované a nádherné, že bych si je klidně zarámoval a pověsil na zeď. Prostě umělecké dílo! I detaily na samotných stránkách pod textem, kde jsou různé nepatrné skvrny, škrábance a zažloutlá místa působí dojmem starého papíru a to dodává celé knize ještě větší kouzlo. A pokud si myslíte, že ilustrace převyšuje samotný děj – jste na omylu! V příběhu je nádherně popsané cestováním časem (např. souvislosti s tím, když něco necháte v minulosti a tím ovlivníte budoucnost). Nejvíc mě ale nadchla myšlenka toho, že za Einsteinův objev vlastně může malinkatá myš. A aby toho nebylo málo, tak na konci knihy máte i informace o životě Einsteina a taky jednoduché vysvětlení pár jeho teorií. Já teda nejsem vůbec vědecký typ, ale tady Vám myšáci a jednoduché ilustrace pár jeho teorií pomůžou alespoň trochu pochopit. Po dlouhé době kniha, která podle mého bude děti moc bavit a přitom se i něco přiučí. No a dospělí budou určitě taky nadšení – stejně jako já!!! Hned se jdu podívat po dalších dílech! IG: @klesnacte


Podle anotace jsem čekal vtipné historky o útrapách mladého učitele, u kterých se budu popadat za břicho. Asi něco ve stylu Pan Kaplan má stále třídu rád. A ano – ze začátku to tak opravdu bylo. Jenže potom nastal zlom. Musím říct, že kniha ve mně vyvolala hodně emocí. Nejdříve jsem se smál, potom byl rozesmutnělý z toho, kam děj směřuje (nečekal jsem, že najednou to začne být spíš trošku depresivní), dál přišla mrzutost (spíš nasr*nost na všechny ty „já vím nejlíp“ rodiče). Taky je tam část, kde Vás Čenda svým pohledem na svět a hledáním vlastní identity donutí taky trochu popřemýšlet. Ale naštěstí jsem i tak měl na konci úsměv na tváři. Určitě mi to dalo víc, než kdyby kniha byla jen o humoru a vtipných situacích. Autor tady skvěle popisuje problematiku dlouho se nerozvíjejícího školního systému. Rozhodně bych knihu doporučil přečíst všem rodičům, aby se na tuto problematiku koukli i z druhé strany a jen slepě neosočovali. Někteří totiž ty změny opravdu chtějí, jen jim musíme jít naproti. Hrozně se těším na Vaše recenze a názory na tuhle knihu (hlavně od těch, kteří ve školství přímo pracují). IG: @klesnacte


Měl jsem chuť dát si pauzu od složitých příběhů a přečíst si něco nenáročného a veselého. Tahle knížečka se mi přesně trefila do nálady! Najdete v ní veselé historky, které na střídačku vypráví buď Sandra Pogodová, nebo její tata. Podle mě je to ideální čtení na cesty, válení u vody nebo na zahradě. Příběhy jsou totiž krátké a tak je jednodušší knihu odložit a jít třeba na procházku, nebo se ochladit ve vodě. Navíc mi skvěle sedí k letnímu počasí. Pokud se během relaxování chcete i trochu pobavit, určitě doporučuji tuhle knížku. Moc se mi líbilo, že nejde o žádný inteligentní humor, ale o vtipné příběhy obyčejného člověka. Připadáte si tak, že sedíte někde s kamarády a vyměňujete si své historky a trapasy. Samozřejmě mi některé situace přišli méně vtipné než jiné, ale na oddechovku je to ideální. Jediné co bych v knize mít nemusel, jsou historky s (nevím jak to lépe popsat) tzv. fekálním humorem. Číst si o střevních problémech člověka, psa nebo zkušenosti s klystýrem není můj šálek čaje, ale na druhou stranu jde vidět, že se s námi Pogodovi podělili opravdu o všechno. Sandra a tata nám touto knihou předávají jasné poselství: „Neposrat se ze svých průserů a trapasů, ale brát je s humorem.“ Vždyť když nejde o život, jde o … IG: @klesnacte


Tak tuhle knihu jsem dostal ve výzvě #vybermiknihu, kterou jsem si ironicky vymyslel já. Tušil jsem, že budete zákeřní a dostanu něco, co bych v životě nečetl. Tohle ale byla velká podpásovka! Obecně mi tenhle žánr nevadí. Četl jsem třeba Muffin a čaj a když je kniha napsaná dobře, zvládnu i příběh o zamilovaném páru. Sám takové knihy nevyhledávám, ale nemám nic proti nikomu, kdo to rád má. ALE TOHLE??? Kdyby to nebyla výzva, tak určitě nedočtu. Tímto chci moc poděkovat holkám @dnes.ctu a @danca_rada_cte , které zorganizovaly společné čtení a všem, kteří se do něho zapojili. Díky tomu jsem u toho vydržel. Jediné co mě na knize totiž bavilo, byly komentáře holek, které nejednou chtěly skočit z okna, prostřelit si hlavu, nebo jinak ukončit trápení z této knihy. Za mě je to opravdu brak (a proklínejte mě jak chcete). Celý příběh jde popsat asi třemi větami. Toxický vztah, kde se holka nechová na svůj věk. Každá hádka končí sexuálními hrátkami. Hardin je hajzl a Tess opravdu slepě zamilovaná (já bych spíš jednoduše řekl, že je blbá). Nechápu, jak tento příběh může být tak dlouhý a že to někoho baví číst. Neustále se tam opakuje vzorec: hádka, usmíření a sex. A to je vlastně všechno! Vždycky, když se jejich rty spojily a Tess ucítila chvění po celém těle, rval jsem si vlasy, protože jsem věděl, že mám před sebou dalších pár stránek o sexu (zase!!!). Kromě jednoduchosti příběhu mě taky zarazilo, že je tahle slabší verze 50 odstínu určená pro mládež. I když podle mě ví asi o sexu víc, než sama VYSOKOŠKOLAČKA Tess. Přemýšlel jsem nad tím, proč je vlastně tahle kniha oblíbená. Napadlo mě jen srovnání s fanoušky fotbalu. Ti jsou taky vždycky nejchytřejší a ví, co kdo udělal blbě. Podobně asi baví holky číst o tom, jak je jedna holka slepá, aby se pak mohly pochválit a říct si, že ony by to v životě neudělaly. Už jen to, že kniha vznikla jako fanfikce na Harryho z One Direction by mělo být varováním! Je to jako číst si tajné touhy „paní spisovatelky“, která je podle mého někde na úrovni Tess. Za mě určitě NE!!! Je to horší jak Bravo poradna!!!! IG: @klesnacte


Od autorky jsem zatím četl Pod dohledem a už to se mi líbilo. Tahle kniha byla dokonce ještě lepší. Příběh mě zaujal natolik, že jsem četl až do tří do rána a za dva dny jsem měl hotovo. Celý děj je popsán ze tří pohledů. Z pohledu samotné Libby, která jako dědička začne pátrat po záhadě domu. Druhý pohled je Henryho, který vzpomíná na kruté časy v tomto domě. No a pak tu máme ještě Lucy, která má dvě děti a žije v podstatě na ulici. Jak do příběhu Lucy zapadá, není na začátku vůbec jasné. A to je právě to co Vás na knize chytne. Postupně skládáte střípky a zmateně jen vyčkáváte, kam to všechno vede. Samozřejmě se dočkáte různých nečekaných zvratů a napínavého odhalování. Tady se mi dost vyplatila má nová technika vypisovat si seznam postav a jejich vzájemné vztahy, protože mě kolikrát autorka tak zmátla, že jsem si musel zkontrolovat kdo je kdo. Na celé knize se mi nejvíc líbilo vyprávění Henryho. Vypráví totiž o tom, jak se z jeho prominentních rodičů postupně stávají fanatici posedlí jednou osobou. Nahlédnutí do jakési sekty a jejich soužití prostě bylo na tomto thrilleru to nejpoutavější a originální. Lisa Jewellová prostě umí a já ji neoficiálně pasuji na thrillerovou lady.


Pragocalypsa mě opravdu okouzlila. Z obálky jsem tipoval nějakou historickou fantasy s démony a zombie zvířaty, ale dostal jsem něco mnohem lepšího. Děj je zasazen do dnešní doby a tajný řád dokonce vlastní vyspělou a tajnou techniku, která jim pomáhá v boji proti cizákům. Kdybych měl knihu popsat jednoduše – jde vlastně o české X-meny. Každý člen řádu má jinou schopnost. Setkáte se tak například s upírkou, nebo s chlapem, který dokáže změnit svou podobu. Další se umí přemístit, vrátit čas, nebo nahlédnout do blízké budoucnosti… Už tohle mě na postavách neskutečně bavilo. Za mě velké plus byla ještě jedna vlastnost jednoho z hlavních hrdinů – a tím byl sarkasmus. Jeho nevhodné hlášky provází celý děj a tak odlehčuje i nejvíc dramatické situace. Autor do příběhu dostal i různé odkazy na pop kulturu. Najdete tak narážky od Titanicu, Harryho Pottera až po Křemílka a Vochomůrku. Jan Urban prostě píše drama s trochou nadsázky a díky tomu je to neskutečně čtivé. Jediné, co se některým čtenářům nemusí líbit, je to, že v knize se neuzavře ani jedna část příběhu. První díl končí hodně otevřeně a nabádá tak k přečtení dvojky. To mě ale vůbec nevadí a na dvojku se už neskutečně těším!


Takhle nadšenej, překvapenej, napnutej a rozčarovanej jsem z žádné knihy dlouho nebyl! Pokud jste fanoušci třeba Chrise Cartera, nebo thrillerů obecně, tohle je přesně pro Vás! Autor si opravdu nebere servítky a sází do knihy jednu brutalitu za druhou. Pokud jste slabší povahy, asi knihu párkrát odložíte, abyste to rozdýchali, ale určitě Vám to nedá a po chvíli budete číst dál. Opravdu se nechci moc rozepisovat o ději, protože to bych Vás připravil o hodně. Ale obecně můžu napsat, jen to, že je to jako číst více thrillerů najednou. Každý vrah je tam opravdu zvrácený, a i kdyby kniha byla jen o jednom pachateli, byla by i tak hodně dobrá. Tady ale máte sadistického seriálového vraha, násilníka, kanibala, pedofila, psychopata… Navíc i postupy vyšetřovatelů jsou opravdu skvěle vysvětlené a věrohodné. Díky tomu to celé působí tak reálně, že celková myšlenka je fakt hodně děsivá! Potřebuji další díl!!!


Poprvé jsem dostal do rukou příběh z alternativní historie a neměl jsem tušení, jak to na mě zapůsobí. Je to trochu jako číst sci-fi, kde ovšem máte reálné postavy a místa. Jen ta historie je pozměněná (v tomto případě o technickou vyspělost lidstva). Musím říct, že mě to dost bavilo a rychle jsem si na tento svět zvykl. Příběh hezky plynul a neodradilo mě ani to, že jsem technický antitalent. Pokud jste na tom podobně jako já, nemáte se čeho bát. I když je tady spoustu pro mě nových výrazů, autor vše krásně vysvětlí a vy pochopíte to podstatné. Co se mi na knize líbilo asi nejvíc, je vztah mezi mladým reportérem Jamiem Collinsem a Teslou samotným. V jednu chvíli Teslovi naprosto důvěřuje a je na něho hrdý a v druhé jeho názory a činy zpochybňuje a nejradši by s ním neměl nic společného. Jeho dilema navíc pořád roste s odhalováním dalších skutečností. Jediné co mi na knize trochu vadilo, byl ohromný počet jmen a postav. Hlavně na konci, kde se většina potká na jednom místě, to dokáže pořádně zamotat hlavu. Ale i to se dá vyřešit. Pokud se teda chystáte na tuto knihu, doporučuji si dělat bokem poznámky (seznam postav). Mě dokonce tohle zapisování začalo bavit a celkový zážitek to tak ještě víc okořenilo.


Na knihu od Tomáše Třeštíka jsem se těšil. Nečetl jsem si žádné recenze, protože jsem si chtěl jednoduše udělat obrázek sám. A jsem fakt mile překvapen! Hrozně se mi líbila a přečetl jsem ji na jeden zátah. Ano – je sice kratší, takže to na jeden zátah dá asi každý, ale spíš jde o to, že Vás chytne natolik, že nejde odložit. Co se mi na knize nejvíc líbilo, bylo to, že si tady Tomáš Třeštík nehraje na žádného spisovatele. Nepoužívá umělecký a spisovný jazyk a prostě píše tak, jak mluví. Díky tomu máte pocit, že jste někde na kafíčku se zajímavým člověkem, který se rozpovídal o svém životě. Skvělé bylo, že neprobírá jen svůj život, ale představí i zajímavé lidi, které ho nějak inspirovali a jejich setkání v něm něco zanechalo. Trochu to působilo jako krátké vložené články o osobnostech, o kterých se pak chcete dozvědět ještě víc. Trochu mě zarazilo, že v knize nejsou žádné fotografie. Přece jenom čteme o fotografovi a taky zde spoustu svým fotografií popisuje. Při čtení jsem tak měl nutkání si některé zmíněné fotky vyhledat, což jsem samozřejmě i udělal. Myslím, že by bylo skvělé, kdyby si pan Třeštík udělal na instagramu výběr s těmito fotkami s odkazy na stranu. Bylo by to příjemné zpestření už tak příjemného čtení. Oceňuji autorovu odvahu pustit všechny čtenáře do své hlavy, podělit se o své myšlenky, o svou minulost, nebo třeba o tom, čeho se bojí. Myslím, že v hodně případech budete souhlasit a uvidíte se v tom i Vy samotní. Nejvíc ale oceňuji tu upřímnost. Za mě skvělé čtení, které zpříjemní den.


Po přečtení knihy Dárek mi bylo jasné, že si budu chtít přečíst i další zajímavý psychothriller od tohoto autora. Moc děkuji nakladatelství Anag, že mi nabídlo další „Fitzekovku“. Dal jsem na doporučení @nevymachany_knihocerv a vybral právě Terapii. A byla to trefa do černého! Tahle kniha se četla sama. Dva dny a bylo po příběhu. Opět krátké kapitoly a napínavý děj mi nedovolili knížku odložit. Líbilo se mi, jak si dokáže autor se čtenářem pohrávat. Ze začátku vše působí zmateně, ale postupně Vám začínají jednotlivé kousky zapadat do sebe. Když už si myslíte, že jste na správné cestě, autor Vás opět vyvede z omylu. Nejčastější otázkou při čtení potom je, jestli se to opravdu děje, nebo je to jen výplod fantazie. Právě díky tomu jste celý děj v nejistotě a až konec Vám prozradí správné odpovědi. Ovšem to by nebyl Fitzek, kdyby i na konci nepřidal ještě další zvrat. Za mě velké plus a pokud Vás baví psychothrillery, je to skoro povinná četba.


Hadrový panák na mě čučel z knihovny už opravdu dlouho a jsem rád, že jsem si ho konečně přečetl. Vzhledem k tomu, že ještě nemám tolik načteno, byla to pro mě odlišná detektivka/thriller a to je největší plus. Vyniká třeba v tom, že nesledujeme jen jednoho detektiva a jeho asistentku, jak tomu většinou bývá, ale v podstatě celý policejní sbor a jejich pátrání. Taky mě zaujala zápletka se seznamem obětí a marná snaha policie všechny tyto „vyvolené“ ochránit. Ke konci se mi hodně líbilo, že jeden z podezřelých bude i z řad vyšetřujících. A jak jsem četl dál, říkal jsem si, jak by bylo super, kdyby se to nakonec potvrdilo – myslím, že reakce čtenářů by pak byly opravdu zajímavé a autor by nám tak dal závěr, který bychom opravdu nečekali. Naštěstí kniha i tak nekončí klasickým dopadením vraha a happy endem, ale nechává si otevřená vrátka na další díly, které si určitě přečtu.


Shari Lapena mě prostě baví. I když to není nějak složitý příběh a trochu místy připomíná nějakou nekonečnou telenovelu s vraždou, její knihy se mi čtou opravdu dobře a rychle. Autorka čtenáře ráda vodí za nos a Vaše podezření, kdo je vrahem, se bude měnit jak aprílové počasí. Zaujala mě i zápletka se synem, který se rád vloupával do domů a asi by mě bavila samotná kniha na toto téma. Trochu mě zklamala sama oběť. Z té se vyklubala ženská, která taky není zrovna svatoušek. Příběh je plný lží, nevěry a vzájemného obviňování (na jednu stranu super, na druhou fakt už moc telenovelka). Jestli se mi závěr líbil, asi nedokážu ani říct, ale kniha jako celek mě opět bavila. Určitě se chystám i na další knihu, což by mělo být v originále The end of her.
