Kllara
komentáře u knih
Asertivita aneb jak ze slepé uličky v mezilidských vztazích
Miroslav Pospíšil
(SPOILER) Dříve jsem si myslela, že vím, co to znamená manipulace a jak ji rozpoznat, ale tato kniha mě vyvedla z omylu. Až teď mi došlo, že manipulujeme lidmi kolem sebe často každý den, a to aniž bychom si to plně uvědomovali, a že taková manipulace jde kolikrát rozeznat velmi těžko.
Také mi přišlo skvělé rozdělení lidí na 3 skupiny: 1. ti nejbližší, 2. ti, se kterými chceme vycházet a 3. ti ostatní. Je zajímavé, že 3. skupina bývá mnohdy opomíjena a neuvědomována, ačkoliv by ji každý zdravý člověk měl mít. Nikdy totiž nemůžete potěšit všechny, ani vyjít se všemi. Občas je nutný určitý odstup a lhostejnost vůči lidem, kteří se nám snaží ublížit nebo na nás také neberou ohledy.
Když knihu čtete, dojde vám, že asertivita vlastně není nic jiného než jednoduchá upřímnost a pravdomluvnost. Přesto se však jedná o způsob mluvy, který vyžaduje cvik a sebevědomí. Dílo hezky shrnuje několik argumentačních taktik a neopomíjí ani úplné základy pro naprosté začátečníky v komunikaci, takže ji všem zájemcům doporučuji. Během četby můžete mít pocit, že spoustu věcí již víte, ale je velký rozdíl mezi věděním a plným uvědoměním si, o tom jsem se sama přesvědčila.
A přesto říci životu ano: (Psycholog prožívá koncentrační tábor)
Viktor Emil Frankl
(SPOILER) Hodně bolestné, ale silné čtení od Viktora Frankla. Obdivuji ho za to, že si na tak hrůzném zážitku dokázal najít něco pozitivního - to, že i utrpení má smysl a umožňuje člověku překonat sebe sama, stát se lepším. A to, že Viktor ani po takovém zážitku neskončil v pozici, kdy nenáviděl celý svět, nýbrž kolem sebe šířil mír a ještě se zastával některých dozorců v táboře, svědčí o jeho velikosti.
Doufám, že všechny oběti této hrůzy najdou v životě svůj vnitřní mír a ti, kdo jsou již po smrti, dosáhnou věčného pokoje. A my musíme udělat vše, co bude v našich silách, aby se minulost již nikdy neopakovala.
Autismus & Chardonnay
Martin Selner
Knihu jsem začala číst především kvůli tomu, abych se dozvěděla něco o autismu a více se dokázala vcítit do lidí, kteří jím trpí. Rozhodně se nejedná o nějakou profi učebnici psychologie a nějaké přelomové poznatky o této poruše zde rozhodně nehledejte, ale jestli něco získáte, pak jsou to poznatky ne ve směru vědeckém, ale obyčejně lidském. Tato kniha vám ukáže, že i když to tak mnohdy nevypadá, autisté jsou úplně stejní lidé jako jsme my, ale tak nějak více spontánní a bezprostřední.
Moc mi však nesedl autorův humor a neustálé opakující se zmínky o vínu, bez kterého autor nemůže žít. To mi začalo po chvíli lézt krkem. Ale budiž. Martin se k dětem chová hezky a dělá obdivuhodnou práci, což je asi to nejdůležitější. Já sama si nejsem jistá, jak dlouho bych vydržela na jeho místě.
Hana
Alena Mornštajnová
Nemám ráda četbu o koncentračních táborech. Tohle téma je pro mě nesmírně náročné a vzbouzí ve mně takový vztek, žal a bezmoc, že podobné knihy často ani nejsem schopná dočíst, protože nemůžu uvěřit, že lidská zrůdnost je schopná dosáhnout až takových rozměrů. Vzhledem k tomu, že se ale jedná o druhou nejlepší knihu na databázi, jsem se rozhodla dát jí šanci. A musím říct, že je to opravdu silný příběh, který mě místy dojímal k slzám. Je však pravdou, že vzhledem k mé žánrové orientaci tato kniha nepoputuje na můj seznam oblíbených knih, ale to ani není účelem. Tohle je kniha, kterou je důležité přečíst minimálně kvůli rozšíření obzorů ohledně toho, co se na světě děje. A to zde bylo zachyceno opravdu výborně a takovým způsobem, že na celý příběh jen tak nezapomenete.
Hovory k sobě
Marcus Aurelius
Knížka je velice pěkná a doporučila bych ji rozhodně i dalším lidem, které alespoň trochu zajímá filosofie. Je však zajímavé, jak na jednu stranu umí poskytnout velký pocit útěchy, který pramení z toho, že všechno je na světě vlastně v pořádku a všechny útrapy jsou v souladu s lidskou přirozeností. Na druhou stranu kniha může být i zdrojem velké frustrace, jelikož je otázkou, zda je vůbec možné dosáhnout takového ideálního, pokorného, shovívavého a skromného chování, ke kterému vybízí. Nejlepší je dle mého brát knihu jako určitý zdroj inspirace a k tomuto chování se snažit během života alespoň přiblížit, ale zároveň nezapomínat, že člověk je nedokonalá bytost a je naprosto přirozené a správné, že má své nedostatky.
Zajímalo by mě však, co by Marcus řekl na to, že si dnes jeho soukromé zápisky pročítá celý svět.
Eristická dialektika
Arthur Schopenhauer
Přemýšlím, jestli je vůbec na místě hodnotit filosofické knihy - vždyť se vždy jedná o subjektivní názor autora. To samé by se ale nejspíše dalo říct i u románů, takže... :D
Ke knize. Tento autor mi jako člověk není sympatický (extrémní kritika k ženám, údajná namyšlenost), takže jsem četla trochu se sebezapřením. Ale kniha obsahuje přesně to, co má. Je na ní tedy dost výrazně cítit zub času a neustálé cizojazyčné vložky doprostřed věty můžou být pro někoho otravné... Ale jedná se o pěkné shrnutí argumentačních taktik. Pár z nich mě dokonce i pobavilo, např.:
"Zálud 14: Nestydatým kouskem jest, jestliže po řadě otázek, na které odpůrce odpověděl, avšak nikoliv ve prospěch závěru, který jsme zamýšleli, vystavíme přece jen závěrečné tvrzení, které jsme chtěli z jeho odpovědi vyvoditi, ač z nich naprosto nevyplynulo, jako kdyby jimi bylo dokázáno, a s triumfem je vyřkneme. Je-li odpůrce plachý nebo hloupý, a máme-li my sami dosti nestydatosti a dobrý hlas, může to docela dobře dopadnout."
Takže pokud máte zájem o podobné techniky, víte, kam se obrátit... :D
Mít nebo být?
Erich Fromm
Proč jsme tak v klidu, když životy nás a našich budoucích generací směřují k nevyhnutelné katastrofě? Co nás takhle znecitlivělo vůči životu? Proč aktivně nepracujeme na odstranění tohoto problému a místo toho si dál žijeme svými poklidnými životy?
Tato kniha je skvělá a v mnoha oblastech mi otevřela oči. I na sobě pozoruji důsledky konzumní materialistické společnosti, která se mi také nevyhnula. Jako lidé jsme se již natolik odcizili sami sobě, že velká část populace začala trpět depresemi a úzkostmi... Ze všeho ale existuje cesta ven. Jde jen o to, najít sílu vzdát se toho, co nás zabíjí, což někdy není příliš jednoduché. Ale stojí to za to.
Jsem ráda, že se mi tato kniha dostala do rukou a vřele ji doporučuji každému, kdo stojí o nějaké vnitřní obohacení.
Úvod do filosofie: Dvanáct rozhlasových přednášek
Karl Jaspers
Přemýšlela jsem, zda dát 4, nebo 5 hvězd. Nakonec jsem se rozhodla pro 5, protože jde vidět, že Jaspers je velice chytrý člověk, který to má v hlavě srovnané, jak to jen jde. A ačkoliv je potřeba mít neustále "zaplý mozek", tak za mě ve většině částech srozumitelný počin. Myslím, že v 1-2 kapitolách jsem se trochu ztrácela (jedna z nich byla kapitola o nepodmíněnosti), protože byly na můj vkus napsány až příliš abstraktně, ale možná bych je pochopila lépe, kdybych je nečetla unavená těsně před spaním. No... určitě bych je pochopila lépe :D Takže ve výsledku - ano, dobrá kniha. Hlavně ta metafora, kde autor přirovnal filosofa k motýlovi, se mi velice líbila.
Faja
Petra Stehlíková
Ani druhý díl mě nezklamal. Celý příběh je skvěle promyšlený až do těch nejmenších detailů a za to autorce patří můj obdiv. Nejsem si jistá, zda bych někdy zvládla vykreslit tak věrohodný svět a ještě k tomu udržet čtenářovu pozornost zábavnými akčními pasážemi, i když nejraději mám na této knize stejně ty chvíle, kdy se Ilan jen tak baví se členy pětadvacítky a navzájem si mezi sebou pěstují pouto, které se už nejspíš jen tak nepřetrhne. Není to však zcela oddechové čtení, v knize je stejně jako v prvním díle spousta poučných pasáží o tom, jak co funguje, až mi to chvílemi přerůstalo přes hlavu... Ale přesto se mi to opět moc líbilo. Charaktery členů pětadvacítky se mnohem lépe vykreslily (hlavně kapitánův), stejně tak celý svět dostává mnohem srozumitelnější obrys. Škoda, že třetí díl ještě nevyšel, hned bych se do něj pustila.
Naslouchač
Petra Stehlíková
(SPOILER) Moje očekávání na začátku byla dá se říct na nule. Na světě je mnoho a mnoho (na první pohled) podobných fantasy knih s podobnou tématikou a říkala jsem si, co mě ještě může překvapit? Ale čím více jsem četla, tím více mi Naslouchač přirůstal k srdci. Ten příběh je zdánlivě tak temný, záhadný, a to, jak se zachází se sklenáři tak hnusné a neodpustitelné... Ale je napsaný s takovou něhou, až je to kouzelné. Navíc si ani nepamatuji takové množství sympatických postav (hlavně sympaťáků) pohromadě, což je příjemná změna. V několika úsecích knihy (hlavně Ilan začleňující se do společnosti - puding na vepřovém, pití mýdla a podobně) jsem se dokonce i zasmála, k čemuž mě běžná kniha jen tak nepřiměje... A to ani nemluvím o té hlavní přednosti díla - spousta skvělých nápadů a fantazie! Jsem si vědomá, že mluvím možná až moc v superlativech, asi to bude tím, že jsem knize ze začátku moc nevěřila a nakonec jsem byla příjemně překvapena... Každopádně jsem pevně rozhodnutá, že do tohoto světa vstoupím minimálně ještě jednou. A těším se.
Nezbytné věci
Stephen King
Strašně se mi líbí, jak realisticky a uvěřitelně je kniha napsaná, i když má takovou fantastickou zápletku. V originálních příbězích jednotlivých obyvatel městečka jsem se vyloženě vyžívala, a to jsem normálně zastánce knih, které se točí pouze okolo jedné hlavní postavy. Nemohu však říci, že je to nejlepší kniha, jakou jsem kdy četla, ale to je pouze otázka vkusu... Je to rozhodně vysoce kvalitní dílo, které vás nechá v pořádném napětí a zvědavosti, jak to všechno nakonec dopadne. A ten závěr... To je jízda.
Pěna dní
Boris Vian
Něco tak atmosferického jsem snad nikdy nečetla. Při čtení jsem měla pocit, jako kdyby jedna část mozku, která běžně u čtení pracuje, pracovat přestala a já snila sen v bdělém stavu. Kniha, kterou jen tak nezapomenete, ať už se vám líbí, nebo ne.
Tracyho tygr
William Saroyan
Kniha má rozhodně moc pěknou a čistou myšlenku, některé dialogy jsou napsány tak jednoduše a lehce, až se člověk občas podiví, proč se vlastně tak srozumitelně mezi sebou nebavíme taky? Ano, pravda bolí... ale lež dokáže zranit mnohem více.
Abych nějakým způsobem obhájila 3 hvězdy, které jsem knize udělila: Až na myšlenku tygra jsem v knize nenašla nic moc dalšího k zamyšlení, a proto mi dílo přišlo takové plytké, i když nemohu upřít fakt, že někdy stačí k dobré knize málo. Možná jsem však měla číst pozorněji, kdo ví?
451 stupňů Fahrenheita
Ray Bradbury (p)
Za mě nesmírně čtivé a strhující. Zajímavé. Avšak nemohu si pomoci, dílo musím neustále srovnávat s geniálním 1984, které na mě působilo o něco promyšleněji a tak nějak uceleněji. Ale přesto... Velice silné 4*.
Utrpení mladého Werthera
Johann Wolfgang Goethe
Nesouhlasím. Werher není přecitlivělý. To jen my jsme se stali necitlivými... Miluji eleganci, která prostupuje celou knihu a vůbec bych se nezlobila, kdybych si tohle dílo vytáhla u maturity.
Alchymista
Paulo Coelho
Každý si z této knihy vezme to, co si vzít chce. Za mě rozhodně krásný příběh, který stojí za to ne jen přečíst, ale i zamyslet se nad tím, co se skrývá mezi řádky.
Čekání na Godota
Samuel Beckett
Tato kniha je důkazem, že ať už žijete tím nejnesmysluplnějším způsobem, nebo ať už stvoříte tu nejnesmysluplnější věc... Nakonec to vždycky nějaký smysl bude mít.
Výjimečná kniha. Během čtení jsem měla pocit, jako kdybych byla někde v limbu mezi životem a smrtí... Ze začátku má sice člověk nutkání četbu vzdát, ale postupně ho kniha natolik chytne, až je mu nakonec líto, jak to bylo krátké.
Smrt krásných srnců
Ota Pavel
Tento soubor povídek je především zajímavý tím, jak vtipný a smutný dokáže být zároveň. Zajímavé, čtivé, nápadité. Povídky, které to u mě vyhrály, byly Ve službách Švédska a samozřejmě Smrt krásných srnců. Služby Švédska hýřily vtipem a nápaditostí, Smrt srnců mě zaujala krásným, až dojemným poselstvím. Doporučuji.
Farma zvířat
George Orwell (p)
Velice podobné dílu 1984 a stejně úžasné, čtivé a promyšlené.
SPOILER: Nejvíce mě z celé knihy zasáhl asi osud Boxera, protože takhle krutý konec si opravdu nezasloužil... Něco mi říká, že náš soudruh Napoleon by taky potřeboval menší odvoz... KONEC SPOILERU.
Nejhorší však na tom je, jak bolestně pravdivá a aktuální tato kniha je a to přitom pochází z roku 1945! Neuvěřitelné, jak se nic nezměnilo. A neuvěřitelné, jak dokáže jeden člověk napsat tak úžasné dílo, s tak bohatou obsahovou stránkou a to všechno vměstná do sta stránek. Určitě doporučuji přečíst.
Pán much
William Golding
Nečekala jsem, že mi místy při čtení této knihy o dětech bude tak nepříjemně. Čekala jsem určitou drsnost, ale přesto mě to zasáhlo, protože všechno, co se na ostrově událo, je vlastně naprosto zbytečné a nic z toho by se stát nemuselo. Je smutné vědět, že za tolik let naší civilizace... Lidé sklouznou hned zpět na začátek evoluce, jakmile nad nimi zmizí pevná ruka zákona, či jiných autorit. A je jedno, zda se jedná o dospělého, nebo o dítě.
Co se týče samotné knihy, musím říct, že občas jsem měla problém pochopit, kdo zrovna mluví, nebo co se děje... Někdy celý děj jaksi zvláštně vyšumí do ztracena a myslím si, že trošku větší srozumitelnost by knize neuškodila... Avšak musím uznat, že celý příběh rozhodně má něco do sebe a nějakou stopu na mně zanechal.
