Kmotr99 komentáře u knih

Adi první kniha, kterou jsem přečetl. Do teď si pamatuji na okamžik, kdy jsem ji dočetl. Musím se ale přiznat, že jsem přeskočil kapitolu dopodrobna popisující technologické parametry ponorky. To vysvětluje, proč nehodnotím plným počtem. Některé pasáže, zvláště dnes, jsou bohužel příliš rozvleklé...

5 05.02.2014

Nemůžu říct, že jsem se nudil, ale ani nemůžu říct, že by mě to vyloženě bavilo, nebo že by se mě to vyloženě dotklo. Ano, téma holocaustu je děsivé ale ti tak se omezím na "pouhé" čtyři hvězdy. jinak Anna Franková na svůj věk píše výborně a určitě lépe než kde jaký dospělý. Měla rozhodně talent. Nebýt Hitlera, mohla z ní být třeba dobrá spisovatelka...ale její díla by nebyla určitě tak slavná a čtená jako její deník...

5 05.02.2014

Každý milovník sci-fi musí přečíst knihu a vidět film. u mě by asi nakonec po dlohém přemýšlení vyhrál film. Bez knihy by ale žádný film nebyl a i tak není kniha o moc horší než film. A když přihlédnu ještě k k dat prvního vydání (případně uvedení do kin) musím říct: Nadčasové!!!

5 05.02.2014

Užasná směsice povídek o robotice v průběhu věků. A Asimovovy tři zákony robotiky jsou opravdu převratné. Vážně dobré pošteníško.

5 04.02.2014

Pořád mě baví, jak Houellebecq píše. Trochu jako byste četli náhodně seřazená encyklopedická hesla a místopisná pojednání, která sepsal Wikipedista se smyslem pro humor a obsesí vynášet soudy nad "úpadkem evropské civilizace." V případě Mapy a území mi ale scházela silnější dějová linka, "lepidlo", které by tyhle útržky spojilo, silnější důvod, proč číst dál (čtivosti navzdory). Pasáže s H. samotným byly nakonec paradoxně ty nejslabší, jako by už autor nevěděl, jak jinak zaplnit prázdná místa něčím "šokujícím" (snobský svět umění je sice zajímavý i podnětný pro spoustu zamyšlení, celý román ale nautáhne).
Serotonin je mnohem ucelenější a motivy odcizení a lásky (její nemožnosti i nevyhnutelnosti zároveň) tu jsou pojaty víc do hloubky než u "povrchní" Mapy a území, Elementární částice zase obšírnější coby sociologická studie ve formě románu.
Začínám se bát, že by mi čtvrté setkání s M.H. už moc nepřineslo.

4 09.08.2021

Námět, atmosféra staré Francie i lehce horororvá nálada fajn, celá kniha mi bohužel přišla dost na efekt napsaná a ve výsledku zdlouhavá a trochu odtažitá. Rozumím pokusu o napodobení stylu 19. století, zčásti to i funguje (hlavně na začátku), nakonec jsem Parfém dočítal s pochybami, zda jsem neměl strávit čas s něčím míň pozérským a vyprázdněným (navoněným?), a to pozoruhodnému konci navzdory. Zajímavé psychologické otázky ohledně hlavního hrdiny tak zůstaly pouze načtrnuty a zaobaleny kopcem metafor.
PS: Jsem jediný, kdo si při pasáží v horách vzpomněl na Nietzscheho nadčlověka?

4 18.04.2021

Pokud právě přečtenou knihu doceníte až po dočtení doslovu, něco je špatně. Pěna dní se četla zlehka, sotva jsem někdy četl prózu tak hýřivě pestrobarevnou, nablýskanou, rozvernou. Paradoxně možná právě proto, kvůli té lehkosti, mi nakonec přišla povrchní a emocionálně plochá. Konec ve mně ale přeci jen něco zanechal, zas takový cynik nejsem.

4 28.08.2020

Nejdřív jeden tip: Číst básně Gottfrieda Benna u snídaně (ale vlastně u jakéhokoli jídla) není nejlepší nápad, a rozhodně to nebyl nejlepší začátek dne. Vyzkoušeno za vás.
Jinak... Vydařená antologie, zachycující pohled jedné ztracené generace (zaujalo mě jak až na výjimky zemřeli skoro všichni autoři velmi mladí). Expresionismus mě fascinuje už delší dobu, ale po přečtení Držíce v drzých držkách cigarety (výborný verš, mimochodem) se nemůžu ubránit dojmu, že se svým zaměřením docela rychle tematicky a stylisticky vyčerpá... každá druhá báseň mi přišla jako variace na Traklovo slavné Rozpadání (které na mě mimochodem působilo silněji v Reynkově nebo Kunderově překladu).
Výjimkou je již zmíněný Benn, který posouvá expresionistický hnus ještě někam dál. Od něj si v budoucnu rád ještě něco přečtu. Tentokrát ale pro jistotu na lačno...

4 01.10.2019

Jednu dobu jsem na hudbě Filipa Topola ujížděl, s Filipem Topolem básníkem jsem se ale trochu minul. Střepy za pozornost přesto stojí, zvlášť netradiční popis ročních období - nevěřil bych, že se poety tak omílané téma dá pojmout ještě nějak zajímavě.

[...]
Žádné ze čtyř období toho roku
za sebou nezanechávalo zkázu.
Osamělost Podzimu jen nedokázala
pustit k sobě něco jiného než sebe samu.
Myslel jsem si, že Podzim trpí,
ale pak mi došlo, že také ne –
že to je zas řád věcí,
který nemohu a nechci pochopit.
Veliké tajemství,
jehož je snad Podzim mlčenlivým strážcem.
A také jsem ho začal milovat –
– z dálky a oddaně.
Jeho proměna byla tichá jako jeho příchod,
a i když jsem věděl, že tomu tak není,
jen u něho mi přišlo na mysl umírání...

4 30.09.2019

Tak každou druhou báseň jsem si říkal, že by stálo za to si ji poznamenat. Pak jsem si ale řekl, že NE, že bych tím popřel Zajíčkův intuitivní styl a snahu zachytit nezachytitelné, pomíjivost toho všeho. Radši se ke sbírce někdy v budoucnu vrátím.

4 21.03.2019

Kerouac mě nepřestává bavit ani napočtvrté. Rozdíly mezi první (původní Anděli zoufalství) a druhou částí (Projít vším) jsem si během čtení tolik nevšímal, po přečtení některých komentářů a doslovu (a když jsem se znovu letmo začetl do prvních kapitol) jim musím dát za pravdu. Oproti horském úvodu jako z jiného světa je to trošku někde jinde. Druhá část opravdu působí jako naředěný Kerouac, marné to ale nebylo a silné momenty nechyběly, jen ne v tak koncentrované podobě. Například cestu s matkou autobusy přes Spojené státy se zastávkou přes hranici v Mexiku byla za mě vrcholem celé knihy. Naopak popis života s přáteli byl úmorný v jakékoliv z částí (a tentokrát mě štval dokonce víc v té první). Když Kerouaca navštívili v melancholické mexické samotě, zoufal jsem si snad víc než autor sám.
Odnáším si z toho spoustu obrazů a emocí, touhu žít jako Jack ale vážně ne. Představa Kerouaca nespoutaného dobrodruha je myslím až moc mytizovaná, myslím, že pro utvoření si neidealizovaného názoru "stačí" prokousat se touhle 500stránkovou bichlí. On ten "spontánní" život opravdu působí z větší části nesmírně ZOUFALE. Nakonec tedy nejvíc oceňuji snahu o upřímnost.

4 04.03.2019

Povinná četba pro všechny, kterým není lhostejný osud nejen naší západní (?) společnosti. Kniha začíná skoro jako román, anglosaští autoři tohle prostě umí, Edward Luce píše plynulým novinářským stylem, který mu vydrží po celou dobu knihy. Autor je skvělý především v popisu příčin současného stavu a cituje zajímavou literaturu, kromě novinařiny je znát i jeho ekonomické vzdělání, které je velmi prospěšné, činí text "vědečtějším", a přitom mu neubírá na srozumitelnosti. To je mimochodem i zásluhou Arga - překlad je profesionální a poučné redakční poznámky potěší (,těším se na další tituly edice Crossover!)
Popis moderních velkoměst vysávajících okolní periferii a ultrabohatých technologických firem o pár zaměstnancích je děsivý, ale myslím trefný. Nejvíc si cením toho, že si nebere servítky (což mi občas chybí například v příliš "mírném" Respektu nebo u komentářů Fareeda Zakarii). Nechodí kolem horké kaše, ale tne do živého. Víc než kritiku Trumpa čekejte naopak kritiku tzv. "elit", např. fóra v Davosu nebo týmu okolo Hillary Clintonové ("Hillaryland"), která už snad nemůže být kritičtější. Dalo by se říci, že Luce (absolvent Oxfordu, z rodiny konzervativního britského politika) střílí do vlastních řad.
"Prorocká" část a pokus o nastínění řešení už byly slabší. Ukazuje se, jak knihy tohoto typu rychle zastarají. Uběhl rok a půl od vydání knihy a dva roky od inaugurace Trumpa, a na válku s Čínou to zatím nevypadá. Nebo se pletu? A řešení? Čekal bych víc, než pár odstavců. Chápu, že Luce je novinář, ne politik. je tu od toho věci popisoval, analyzoval, ne aby je řešil.
Zkrátka, nejvíc bych si tedy přál, aby byla kniha aspoň dvakrát tak dlouhá. S každou další stránkou jsem měl pocit, že se dozvídám zase něco nového nebo že čtu výborně shrnuté něco, co jsem sám tak nějak cítil, ale nedovedl pojmenovat. A najednou se to utne v prostředku. Škoda. Budu si muset počkat, co přinese budoucnost.

4 15.02.2019

Knížku jsem si nechal přivézt od kamaráda z antikvariátu v Brně. A hned jsem se do pestrobarevného paperbacku zamiloval. A vzápětí i do jeho obsahu. Povídky mě nadchly, je to takový průřez Kerouacem se vším všudy a se všemi tématy, která si s ním spojuji (aspoň po přečtení Na cestě a Dharmových tuláků). Vidím tu sice rozporuplné dojmy, já bych ale neváhal čtenáři, který od Kerouca dosud nic nepřečetl, začít právě s těmito povídkami. Mexický feláhové a Newyorské scény připomenou Na cestě, Sám na vrcholu hory jsou zase zkoncentrovaní Dharmoví tuláci. Novinkou pro mě byl popis života na moři (Čuňata mořský kuchyně) a na dráze (Železniční země), a cestování po Evropě. Dá se namítnout, že leckdo toho víc nastopoval, ostatně průměrný Čech toho po horách nachodil asi víc než Kerouac atd. Kdo to ale umí tak krásně popsat? Svoboda z toho čiší každou větou.
Ale největším přínosem knihy pro mě je, že Kerouaca odteď vnímám jako citlivějšího (sympatičtějšího) člověka, než za jakého jsem ho měl během čtení Na cestě.

Nadšení z knížky mi ale bohužel dlouho nevydrželo. V chaotickém čase těsně po vánocích jsem knihu v roztržitosti nechal ležet v sedmnáctce a Osamělý poutník doputoval kamsi do Modřan.
Z novějšího vydání z městské knihovny už jsem takové potěšení neměl.

4 18.01.2019

Svižná kniha na jedno posezení, přesto jsem musel čas od času čtení přerušit a zamyslet se. Je o čem. Žijeme v zajímavé a lecčem absurdní době, což se Kašpárkovi podařilo vystihnout elegantním způsobem.

4 11.01.2019

Fascinující exkurz do zmizelého světa Bukoviny. Rozpad Rakouska-Uherska a pak definitivně šílenství druhé světové války ukončily unikátní multikulturní charakter Černovic a celého regionu. Nostalgicky laděné básně střídají verše zachycující holocaust.
Jedno z těch nahodilých setkání, které mi značně rozšířilo obzory.

4 11.11.2018

To byla docela jízda. Tomáše Poláčka a jeho dobrodružnou cestu jsem loni na podzim sledoval na faceboku. Když se rozhodl, že přeci jen napíše knížku i o Africe, koupě přes kampaň na hithitu byla jasná volba. Přestože, jak Tomáš otevřeně přiznává, finální částku docela přestřelil, kniha je sepsaná poctivě včetně pěkných map a seznamu řidičů na konci. Obdivuji, s jakou lehkostí a hlavně jak otevřeně dokáže psát. Je to hodně osobní - a to dává jinak reportážně laděné knize něco navíc. Ta potřeba opravdu "do-prostopovat" svět a zavřít jednu životní etapu a započít novou.
Leccos bych mu ale dokázal vytknout - trochu sobectví a ignorance. Třeba, že si o zemích vážně nic nezjistil, a pak se o jejích obyvatelích dokáže vyjadřovat celkem hnusně a bez špetky empatie. Ale to jsme zase u té otevřenosti a upřímnosti. Každopádně kdyby byl "dokonalý", tak se na žádnou takovou akci nevydá, což by byla pro nás, čtenáře škoda. Takže díky za ten zážitek!

4 07.06.2018

Po chvíli jsem se rozhodl, že tu smažu hodnocení, s poezií mám víc než malou zkušenost a na hodnocení Bolesti si nepřipadám zdaleka kvalifikovaně. Pár poznámek si snad můžu dovolit: název sbírky nemůže být výmluvnější. Šílená doba, kdy básně vznikaly, je opravdu hodně znát. Některé básně byly opravdu těžko uchopitelné (protikladná tvrzení, cizí slova...), krátká zamyšlení, jejichž smysl mi často unikal; rozhodně bylo třeba si každou z nich přečíst několikrát. Občas jsem se na Holana vůbec nemohl naladit a verše jsem rychle proletěl, a sem tam si označil báseň, která mne zaujala. Třeba tato (Za noci):

Ta krásná amrhélová alej, kterou teď kráčí sedlák,
mající půl kopy raků v pytli,
je pro něho prosvícena
polucí mléčné dráhy peněžitou...

Někdo jiný jde současně pustou cestou úvozovou,
a třebaže je měsíc ve staře,
octne se brzy pod pahorkem a řekne si:
"Už málokde uvidíme Kalvárii se třemi kříži.
Bývá to už jen jeden kříž s Pánem Kristen,
neboť ty dva lotry po jeho stranách
zastanou kteříkoli dva z nás..."

Literárně-historickou hodnotu dramatu nemůžu popřít, toto drama mě ale otravovalo. Nejvíce jeho postavy. Absurdno mám rád, ale v rámci nějakých skutečných/neabsurdních situací. A ne takhle (podle mě) samoúčelně. Absurdno pro absurdno.

4 18.03.2018

Stručný přehled ruských dějin, a o to nejen těch náboženských. Do dějin východoevropského myšlení se totiž promítají i dějiny celkové a naopak. Díky zasazení do širších souvislostí si lze vše poměrně dobře představit a zasadit do evropského kontextu. Navíc slouží i jako rozcestník, inspirace k zajímavým dílům ruských (východoslovanských) autorů.

4 18.03.2018

Knížka působí banálně, i když vůbec banální není. Postava Cizince je totiž hrozně zajímavá. Kromě toho, také se mi líbila atmosféra koloniálního Alžíru, která na mě dýchala především z první části, kdy vede Marsault ještě obyčejný život.

4 16.07.2017