knih.sasa komentáře u knih
Výborně napsaná kniha o závažných tématech (nejen) z ženského pohledu. Čekala jsem víc místa pro meziříčskou tragédii s tyfem a méně místa pro téma koncentračního tábora, ale mohlo mě to napadnout, když na obálce jsou pruhy "vězeňského pyžama".
Kam až vede malá aktivita/pasivita nebo nesplnění přání/požadavku matky, sestry, kamaráda. Jedno rozhodnutí, velké následky (zdůrazněno opakovaně v životech postav).
Doporučila bych k přečtení i všem zamilovaným mladým dívkám, aby včas prohlédly úmysly svého vyvoleného. Okolí nám většinou radí dobře, ale člověk neposlouchá a milého/milou neustále omlouvá. Krásně je popsané "rozhodování" hl. hrdiny mezi ženami, kterou si má vzít a proč. Tady umocněné tehdejší dobou, dnes muži řeší jiná kritéria, ale chovají se u toho stejně, nic se v principu nezměnilo. A je vůbec dobré být nástupkyně původní nevěsty s vysněným mužem?
Kniha se četla velice dobře, lehce, bavila mě mnohem víc než předchozí tituly autorky.
Hodnotím jako jednu z nejsilnějších knih, kterou jsem četla. Slzy následovaly. Po přečtení mi bylo opravdu mizerně a musela jsem to prostě nechat doznít a usadit, ani jsem nedokázala hned napsat komentář.
Realistická česká detektivka, kde netečou litry krve a neřádí šílený vrah. Děj je zasazen do prostředí Beskyd (kvůli tomu jsem po detektivce sáhla) a potkáte zde obyčejné lidi obvyklých profesí. Příběh se odvíjí vcelku pomalu, první polovina knihy čtenáře uvádí do děje, a pak následuje vše, co k detektivce patří.
Obyvatelé horské vísky skrývají svá tajemství dlouho a motiv k vraždě jednoho z nich by mohl mít téměř každý. Někdo má raději zvířata a přírodu než lidi, někdo by se vesnického domu s těžkým životem od podzimu do jara rád zbavil.
Vyšetřovat přijede pražská dvojka, což vzbuzuje nechuť u lidí vypovídat i obavy. Nedivím se. Kniha se čte celkově dobře.
Vraha se mi podařilo odhalit až ke konci knihy hlavně proto, že se o něm autorka během knihy moc nezaměřovala. Podle mě "schopnější" detektiváři ho odhalí dříve.
Už jsem dřív zkoušela číst od autorky Ostrov šedých mnichů a ten mě rozhodně nebavil. Po Sněžném měsící ale ještě jednu knihu zkusím.
Humbuk. Nezaujala. Možní je na vině moje přehnané očekávání, ale o Itálii 50. let jsem se dozvěděla, že otcové mlátili ženu a děti, málokdo studoval víc než 4 třídy a že ti, co neměli vzdělání, měli nakonec stejně nejvíc peněz (to platí dle mě dodnes).Čekala jsem, že se ocitnu v uličkách Neapole a "trochu i poznám", ale nepodařilo se mi to. Bonus - Italové pořád řvou a přehrávají své emoce, čtvrti vládne jedna rodina (kde je to jinak, prosím Vás?). Celé dětsví a dospívání vzhlížet ke kamarádce, které jde vše snáz než mě, mi jako námět nestačilo.Neustálé hloupé soutěžení zřejmě není nic pro mě. Jedna hvězdička za opravdu kvalitní překlad, krásně se to čte, kdyby mě to nenudilo.Další díly už vážně ne a seriál si možná pustím k žehlení.
Jeden z nejhezčích vánočních příběhů. Od Dickense asi nejčitelnější věc -:-) a není to žádná bichle. Dá se dobře číst i v angličtině. Doporučuji taktéž filmové zpracování, které si myslím, je mistrně vystiženo. Všechny poselství z knihy jsou pěkně vyzdvižena.
Kráně svěží letní oddechová detektivka, kde neteče krev po všech a všude, ale je to s vtipem i elegancí. Nesouhlasím s tím, že chytrá holka v nejlepších letech je jen milenkou, ale to je spíš tak na okraj. Josefína je kouzelně potrhlá učitelka výtvarky, protože holt nějak peníze vydělávat musí. Ač má dospělého syna, občas se chová spíš jako jeho vrstevnice. Trochu mi chyběl ten "první díl", který vyšel tak nějak inkognito. Určitě přečtu další díl. Zápletka pěkná a tím, jaká je Josefína všetečka, tak by ji člověk nejraději praštil (nelez tam, holka), ale zase to ohromně posouvá děj. Zasmála jsem se, hltala jsem stránky a čekala, jak to dopadne. Co víc si přát. Velice dobrá česká práce z českého prostředí. Za mě palec nahoru.
Autorka s každou knihou zraje a rozhodně neprohloupíte ani s tímto titulem.
Piánko začátek vystřídal šok z toho, co se přihodilo v rodině hlavních hrdinů. Už jsem ve věku, kdy rozumím situaci i ze strany rodiče a netuším, jak bych to zvládla já. Strašně mě popouzel postoj starší dcery, která prostě emigruje.
Do toho Bohdana, složitý život s otcem a náhradní maminkou. Vztah mezi "rodiči" je myslím obvyklý i dnes, bohužel. Ale jak to nejlépe vyřešit, kvůli dítěti, že? Bohdančino mlčení nebo spíš nechopnost mluvit po zážitku z dětství, mi přijde občas nedořešené - střední škola bez mluvení, ale i bez znalosti znakového jazyka? Jako jak? Ale jsem shovívavý čtenář a nechala jsem to plavat.
Konec je pro mě příliš rychlý, jakobych si říkala "ne, teď ještě ne, ne takhle".
No, co už, předchozí kniha Hana je pro mě prostě lepší.
Jedna z těch lepších knih od autorky. Kniha mě lehce vtáhla do děje. Ruská Máša, která na začátku knihy zemře, je velice zajímavá osoba. Asi v polovině vyprávění jsem ale čekala, co se už konečně stane a chvílemi mě šíleně otravovalo pohlížení do hlav všech postav, protože se tím zdržoval děj. Ale to byla spíš má nedočkavost. Řekla bych pěkná oddechovka, při které neteče moc krve, ale i tak je pro čtenáře trochu výstrahou, a donutí ho k zamyšlení, a to my přece chceme.
Jedna z nejlepších knih, kterou jsem za poslední dobu četla. V knihovně ji řadí mezi knihy pro mládež, ale nevím, zda to nějaký "mládežník" dokáže číst. Obyčejný příběh vyrůstajícího kluka v nukleární rodině tvořené matkou herečkou a jeho počítačem. Protože Viktor začíná jevit známky nepřizpůsobivosti, je rozhodnuto o něm bez něj, že se přestěhuje na čas k babičce na venkov, kde bude pod dohledem babičky a bude chodit do školy v jiném prostředí,tedy si najde jiné kamarády, jiné zájmy a pod. V knize se střídá pohled na danou situaci všech tří postav. Viky bere např. venkov jako zradu, babička jako závazek i radost, že se po smrti manžela má o koho starat a matka herečka jako příležitost uspořádat svůj život, napravit syna a konečně udělat kariéru. Do příběhu zasahují běžné události - nemoc člena rodiny, nevěra, pití, snaha být dobrou mámou/babičkou/synem. Název knihy je zvolen velice dobře, obálka se mi nikdy nelíbila. Jazyk a (vnitřní) promluvy postav jsou krátké, dá se říci až břitké a výstižné. I proto se kniha čte velice dobře a patří k té hrstce "ještě jednu kapitolu a už jdu spát/jíst/něco dělat..." Konec je krátký/krásný stejně jako život sám a po přečtení na mě padla lehká melancholie, ale to proto, že se člověk zamyslí nad tím, kdy je to opravdu "nejlepší pro všechny"?
Krásná kniha. Nečekala jsem tak silný příběh z 2. sv. války. Popravdě se mi líbila obálka a téma cirkusu. Smekám před ukrýváním Židů v cirkuse všem "na očích". Silný, avšak velmi tragický příběh žen a mužů, kteří se pro svou odvahu dostali často do svízelné situace. Konec knihy zasáhl víc smrtí, než jsem čekala, ale to byla realita války, takže napsáno opravdu s citem a překlad výborný. Kniha se čte lehce, vtáhne vás do děje. Rozhodně doporučuji i těm, kteří tématiku 2. sv. války v beletrii neradi čtou. Tady to totiž zdaleka není jen o ní.
Nějak se nedokážu do autorových knih začíst. Téma nevěry a uvažování postav - sex, podvod, vina, pochyby a podobně mě prostě neberou. Některé části se čtou velice dobře, některé prožitky postav mě vážně nudily. Ano, témata jsou aktuální, postavy reálné, pro mě to ale postrádá hlubší myšlenku. Abych nekřivdila - nedočetla jsem knihu do konce, třeba je až na konci. :-)
Oddechová humoristická česká detektivka s hl. hrdinkou Josefínou, která jako umělkyně donucená rozvodem vyučovat na ZŠ a bydlet ve vile se svou sestrou a povedenými synovci. Je to třeštidlo, dostává se do absurdních situací, ale ve výsledku jí fandíte i proti protivné sestře, která se plete do místní politiky. Doporučuji i první díl, velmi dobře se čte.
Opět pěkná, napůl vesnická próza z jižních Čech. Velice dobře se čte. Nestrhlo mě to jako Rybí krev, ale doporučuji. Pěkné téma - člověk se poučí o katastru nemovitostí, pokud by nevěděl co je elvéčko a pod. Poučení je skryto i v čachrech machrech, které jsou na vesnici trochu víc vidět, ale zametají se pod koberec, aby tam člověk prostě mezi nimi mohl žít. Líbí se mi děj zasazený do Českých Budějovic, líbí se mi vypravěčský styl autora. Druhé nosné téma - touha po dětech a osamocení, i když člověk nežije zrovna sám, k těm skoročtyřicátníkům nějak patří. Buď je tam dítě nebo je tam touha po nich. Hájíčka mám ráda pro jeho zobrazování všedních věcí, dialogů i promluv k sobě sama, které uskutečňuje mnoho z nás, troufám si říct, přesně tak, jak je zachycuje autor. A vyhovuje mi děj zasazený do českých reálií. Je to milé čtení, ačkoliv z něj chvílemi sálá beznaděj, smutek a zklamání. I tady se hlavní hrdina nakonec rozkouká a nevzdá.
Trvalo dlouho, než se ke mně tato kniha dostala. Říkala jsem si, ha, zase nějaká prima romance, tak se ukaž, oddechnu si. No, nemohla jsem se víc mýlit. Náhdera, skvěle se četla a jasně, že jsem na konci brečela. To se mi stalo jen u knih Na západní frontě klid a Zloděka knih. Na začátku jsem jásala, jak krásně je zpracováno téma ekonomické krize/rcese, jak s váma zametají zaměstnavatelé a že tanec u tyče se v tomto období bere jako "práce s lidmi", to mě rozsekalo a utvrdilo v tom, že jsem taky jen koncák, bohužel. Druhé nosné téma knihy je těžší, hodně diskutované a je to dobře. Smrt patřila do našich roubených domečků ještě v předminulém století, kdy výminkáři umírali doma. Pak se z toho postupně stávalo tabu společnosti. Pro ty, co nečetli, nebudeme prozrazovat víc a doporučím přečíst. Druhý díl číst nebudu, ale jinou knihu od autorky určitě ano.
Pěkná klasická detektivka bet uřezaných hlav a mučení. Komišař příjemný. Jen si myslím, že zase v sérii postupně vymře celá vesnice. :-) Ale to nevadí. Četla se dobře, mohla být o pár stran kratší, ale co už.
Třetí díl série není jenom o příběhu nejstaršího bratra Wolframa, ale hodně se věnuje i mladšímu Benešovi, který navíc začne stavět hrad/tvrz, což je výborný nápad a skvěle se to čte. Wolfram, který vystoupil z řádu, má sice pořád co do činění s mateřským řádem, ale zároveň i s králem a vtipný a drzý je dost, což je osvěžující. Objevují se i postavy z dřívějška, sice jen epizodně, ale děj je pěkně připomenut ve zkratce, takže čtenář si oživí dost z předchozích knih. Ačkoliv každou chvíli někdo někoho zapíchne a naběhne si na meč, není to tak drastické jako byl např. první díl, což vítám. Moc se mi líbí, jak se vykreslena tehdejší mentalita lidí a přisuzování viny/neviny na neštěstí jiných, třeba i příbuzných. Každý prakticky hledá vlastní prospěch a pokud hledí i na ostatní, tak je trochu moula nebo divný. V tom se doba tehdejší a dnešní neliší, jen se dnes tito lidé neoznačují jako rytíři a nehovoří se o cti. Viz. výborná část s výslechem na mučidlech a křivá obvinění vs. zdravý selský rozum. Kdo mu ale v době praktikování útrpného práva dával přednost před zápisem fantazií do smolných knih?
O obsahu knihy jsem neměla ani tušení, vzala jsem ji v knihovně podle obálky, která se mi líbil a rozhodně jsem udělala dobře.
Zdánlivě křehká sociální pracovnice Maud se dostane do domácnosti nerudného pana Flooda, který se nemyje, nestříhá si nic, co stále roste, uklidňuje ho mít na sobě dvě tílka a tři košile a jeho velký viktoriánský dům je rozdělen na zóny, kam se smí, kam se nesmí a kam vede speciální ulička, ze které nelze uhnout. V zapovězených částech je znemožněn i úklid. Důležitou roli zde hrají i kočky, ty jediné mají v pohybu po domě volnost. Maud postupně odbaluje až v detektivním vyprávění slupky starce a zjišťuje, že má víc rozumu než jeho syn nebo jiní lidé, kteří by jej nejraději viděli v pečovatelském domě.
Ve správném viktoriánském domě straší a k Maud se tak dostávají postupně vzkazy o zřejmě nevysvětleném úmrtí několika lidí. V domě, kde Maud bydlí, má byt i podivínská Renata, která za mlada vystupovala s kouzelníkem a která už několik let nevychází z domu. Jako pomocník při pátrání se ukáže jako nenahraditelná. Příběh je krásné spojení detektivky a duchařiny, která vše kolem domu a zvolených postav jen umocňuje. Duchařin jsem moc nepřečetla, ale tahle mě chytla. Navíc i Maud má bohužel temná tajemství z dětství. I proto je možná vnímavější k řeči domu, než předchodí pečovatelé.
Velice dobře je zde zachycen vztah pečovatelky a starého muže, kterému je ještě jednou dovoleno zavzpomínat na věci a činnosti z mládí (malování, večeře ve svátečním oblečení, tanec), které se nám zdají samozřejmé jako dýchání dokud nezestárneme... Nebála bych se říct, je pro začínající sociální pracovníky bych knihu viděla jako povinnou četbu.
Jedna z nejtemnějších knih, zároveň ale jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Pokud nevíte, o čem je, zhruba do poloviny se nedozvíte, proč má hlavní hrdinka ne moc prosluněný život na periferii v chatě, do které teče a proč pořád chodí "jen" na houby. Přiznám se, že knihy s touto tématikou (nechci prozrazovat) nečtu, vím, že se to děje, ale poprvé jsem byla schopná o tomto problému číst beletrii. Od Houbařky jsem se prostě nemohla odtrhnout. Tzn. rozhodně bych knihu viděla i jako "terapeutickou" pomůcku. Vina je na všech stranách - mlčet, nemlčet? A kdo by rozhodně NEMĚL mlčet? Kdo se má za vás postavit, když už né vaše matka? Příběh o vztazích a o tom, že není snadné promluvit, ale ani zavírat oči a vše má své důsledky, které člověka stejně doženou.
Mimo jiné se mnoho dozvíte o houbách, zvědavý čtenář se mnohé přiučí a možná si sám něco vyhledá. Pro mě obohacující / vzdělávací - info o houbách, jejichž jména jsem nikdy ani neslyšela.
A co se týká světa hlavní hrdinky - jak vyjít s málem, bez účtu, šetřit si do plechové pixly, vzpomínat na dětsví a poklady, které jsem schovávala s tátou - krása, melancholično, realita, žádný spěch, spojení s přírodou - balzám na duši.
Rozhodně doporučuji k přečtení, ale nečtěte, pokud jste zrovna v depresi. Prostě něco jako Kafka, musíte to číst v usměvavé době svého života.
Hodnotím i z pohledu "nováčka" v tomto žánru, moc ho opravdu nečtu (cca 3knihy/rok). Kniha byla čtivá, kdyby měla o 50 stran méně, nezlobila bych se, ale udržela si mou pozornost, na vraha jsem nepřišla a nakonec to pěkně zapadlo. Jak mnozí zmiňují níže, ano, určitě hodně svedl marketing, mě osobně vadí ta velká písmena, ale zase na druhou stranu je to super pokud mám knihovnu a hledám knihy pro starší lidi. Tohle je dobrý tip.
Parta dětí, která má svá ošklivá tajemství, někoho poznamenají do dospělosti hodně, někoho málo. Tak to prostě je. I přes to má hlavní hrdina Ed pár vyloženě dobrých zamyšlení nad životem, sebou samým a tím, co se kolem něj děje. Takže ano, nijak neprohloupíte, když si knihu přečtete.
Jedna z nejpovedenějších knih s tématem otroctví na bavlníkových plantážích v jižní Americe. Rozečítala jsem ji dlouho, ale pak text dostal spád a já se nemohla odtrhnout. Cora mladá černá otrokyně se dozvídá o podzemní železnici, kterou se dá uprchnout z nenáviděné plantáže. Stanice železnice se budují a zanikají, jak jsou postupně objeveny lovci otroků nebo otrokáři. Mašina a vůz nebo jen prkna na kolech. Jedni lidé razí štoly pro jiné, aby jim dopomohli ke svobodě. V knize je relisticky zachyceno např. ukrývání utečence na půdě domu bílých lidí, které nakonec pověsí (nebo jinak zabijí) za pomoc otrokyni. Vůbec tresty pro obyvatele, kteří pomáhali s jakýmkoliv osamostatňováním černých obyvatel jižní Ameriky byly kruté a pro výstrahu všem ostatním. A navíc každá země to měla jinak - trochu jiné zákony, jiné tresty, někde liberálnější přístup, někde přísně otrokářství s právem první noci a právem na to "zabít svůj majetek." Lovci otroků napříč zeměmi, někde samozvaná domobrana na udržení pořádku, hnutí abolicionistů atd.
Coru opustila i vlastní matka, která utekla, a tak Cora bojuje s nenávistí k ní. Někdy je ale tato nenávist i motorem, proč by to měla dokázat taky, jako její dcera.
Nádherně byla popsána změna situace v zemi ke konci knihy ve smyslu - teď už najímáme zrzavé z Irska, kteří se sem sami doplaví lodí. Dostanou nějaké drobné za práci, aby si za několik let mohli našetřit a osamostatnit se. Někdo se toho i dožije. Akorát si na nich člověk neuleví. (nešlo je bít a nebyli majetkem). Nad tím se člověk chtě nechtě musí prostě pousmát se zakroucením hlavy - je to dnes třeba v Evropě hodně odlišné? Není.
Rozhodně doporučuji k přečtení. Něco nového jsem se i dozvěděla a hlavně jsem si uvědomila, jak je to "nedávno"! Vychvalovaná Amerika. Co vlastně o Jižní Americe víme? Co je o ní v denních zprávách?
Je to prostě jedna z knih, která ve vás zanechá stopu. A přitom se moc knih na toto téma v českém překladu nenabízí.
Oslovila mě i obálka knihy.
Dost strhující a děsivé čtení, když si představím, že vychází určitě z reálného dění 50. a pozdějších let. Liška z Ruska je přeměněna v rusovlasou bytost, která je, jak jinak než velmi žádoucí pro opačné pohlaví, a tak zjišťuje, co obnáší i život lidské lišky. Do toho mladík, který se ukazuje až mrazivě poslušný. Tohle je skvělá postava pro zamyšlení se nad tím, zda a jak moc poslouchat režim či se mu postavit a prostě nebýt, no. Být agent, dvojitý agent v Rusku nebo u nás v Praze/Brně...
Krásný Kratochvilův až básnický jazyk dá zpočátku zabrat, pokud čtete lišku rovna po nějaké oddechovce, ale vyplatí se. Autorovy knihy čtu ráda, protože obsahují Brno :-) a většinou mě zaujme i příběh a hlavně jeho přesah.
nelíbí se mi grafická stránka knihy, ilustrace na obálce a titul prostě nejdou dohromady, nevystupuje, čtenáře neláká a není vidět černý nápis ve skoro černém podkladu. Vnitřní předěly červenou linkou by snad mohly korespondovat s příběhem, ale na obálku měla být vybrána jiná "malba", i v knize jsem našla vhodnější.
Pokud se tedy ke knize dostanete, nečekejte plážovou oddechovku a dejte si k ní klidně nějaký drink, abyste mohli spláchnout pachuť, která po všech "reáliích" může zůstat na jazyku. Rozhodně ale doporučuji.