kniholka
komentáře u knih

Mám ji raději než Na cestě, svoboda z ní přímo čiší. Vždycky si na tuhle knížku vzpomenu, když v Krkonoších vylezu někam vysoko a jen tak zírám do údolí. V tu chvíli jako by Kerouac seděl vedle mě...


"Bible" mého dětství, nosila jsem ji stále s sebou a neustále ve svém okolí hledala všemožná strašidla a skřítky. Pro rozvoj dětské fantazie výborná kniha s krásnými ilustracemi.


Pokaždé, když ji znovu čtu, běhá mi mráz po zádech z toho, jak to už tenkrát dokázal Orwell vystihnout...


Po přečtení jsem se jen modlila, abych tohle nikdy nemusela zažít. Román, který otevírá oči.


Poprvé v životě jsem letěla vzducholodí. A litovala jsem, že let nemůže pokračovat ještě alespoň jednou tak dlouho.


Neříkám, že jsem to pochopila, neříkám, že jsem to nepochopila. Ale každopádně mě to dostalo.


Stejně jako mnoho dalších dětí z mé generace jsem se na Harrym naučila číst. Tahle knížka a i všechny ostatní byly vášní mého dětství, která se za ty roky, které jsem s Harrym strávila, přetavila v trvalou lásku. Ano, je to pohádka, ale co na tom? Copak na čtení pohádek je něco špatného? :-)


Dannyho modlení před spaním, na které se není schopen soustředit, jeho oddanost jazzu, ale hlavně děvčatům prostě uchvátí. Danny žije, hraje a miluje za každých okolností a to dělá tuhle knihu tím, čím je.


Jak ji neustále čtu dokola, umím ji už téměř nazpamět. Jednoznačne mé nejoblíbenější české básnické dílo. Také sedávám v okně a bojím se spustit nohy dolů, aby mi je neurval chlad ze světnice...


Typicky Gaimanovské, ale s tím rozdílem, že u jeho ostatních knih jsem se jakžtakž chytala, ovšem u této jsem měla neodbytný pocit, že vlastně vůbec nesejde na tom, jak se to celé vyvine. Prostě jsem si tak říkala, proč mi ten příběh vůbec je vyprávěn? Už dlouho se mi nestalo, aby ve mně kniha zanechala jen neurčitý pocit, který mě k ničemu neposouvá, ani nesměřuje...


Prolistujte se historií haiku a nechte se unášet tou krásnou nesmírnou...(nebo vesmírnou?)


Jako povídku bych to asi snesla, ale takhle mě přilšlo, že se vše stále opakuje. Prvních pár přeřeků možná pobaví, ale číst je celou knížku, když se jedná stále o jedny a ty samé chyby? Navíc pan Kaplan působí jako úplný idiot, že mu nejde jazyk, to by nevadilo, ale jeho ostatní chování a uvažování...Nevím, někoho tahle knížka třeba baví, ale osobně znám mnohem lepší humoristická díla...


Nedokázala jsem ji přestat číst, naprosto mě uchvátila. Tahle knížka mi Cobaina dost přiblížila a odpověděla mi na dost otázek. Každý fanoušek Nirvany by to měl mít jako povinnou četbu...


Kde by byla detektivka bez Doyla a jeho Sherlocka...


Další knížka vyprávěná očima kluka, která mě naprosto dostala. Jason a jeho alter ega, jeho zadrhávání a typické problémy dospívání podané upřímně a opravdově, zcela uvěřitelně a krásně. Na první pohled možná nepostřehnete to vše moudré, co se v knize ukrývá, ale pro tenhle případ, se stačí podívat ještě jednou :-).


Ano, i u mě je tenhle díl tím nejoblíbenějším. Je v něm trocha od všeho, kouzelnický svět se v něm čtenáři naplno otevírá, Prasinky ožívají, vrba Mlátička mlátí jak o život, bojuje se o nejeden život , Pobertův plánek je neustále v pohybu, Hermiona vrací čas a hlavně Harry potkává Siriuse v té úžasné chýši, která chroptí...prostě to nejlepší je ukryto v této knize.


Klasika. Náš učitel nám vždy nadhazoval otázku: "Je to skutečně tragédie? Není naopak největším štěstím umřít milován a milující? Pokračovala by jejich láska i po letech?"


Jako povinnou četbu bych tuhle knížku zakázala, lze ji číst až v ten pravý čas, který má každý někde jinde, rozhodně ne z povinnosti. Setkání s princem je osudové a vydrží navždy...
