knihomolkajanca komentáře u knih

Hned ze startu je jasné, že Aleš Novotný je na poli thrillerů ostříleným hráčem. Během pár stran vás jednoduše dokáže navnadit tak, že musíte pokračovat ve čtení. Kromě toho vás seznámí se všemi hlavními aktéry, z nichž každý má svůj příběh, svou minulost a hlavně své tajemství. Z počátku se možná některým čtenářům mohou trochu plést, ale věřte, že v ten pravý čas se vše začne spojovat a skládat dohromady jako puzzle.

Ač se mohou jednotlivé postavy mohou na první podle zdát jako úplně obyčejní teegageři, záhy zjistíte, že se všem v životě stalo něco znepokojivého. Ať už je to ztráta blízkého člověka nebo třeba špatné rodinné zázemí. Tyto události formovaly jejich charaktery tak, že si zkrátka nebudete jistí, kdo z nich bude nakonec pokřivený o něco více než ten zbytek. A přesto všechno je pevné přátelství stále drží pohromadě. Nebo je v tom snad něco víc?

V hlavě se vám vyrojí spousta otázek, až jsem se skoro začala bát, zda na všechny dostanu odpověď. Mohu vás však ujistit, že ano, a za to má kniha velké plus. Atmosféra pro mě byla nečekaně temná a v samotném závěru solidně graduje. Neustále jsem si rekapitulovala jednotlivé události a fakta, tipovala, co a jak se mohlo stát. A stejně se mi nepodařilo pravdu odhalit. Jedna linie mi dokonce připadala jako navíc, ale i ta nakonec pěkně zapadla přesně tam kam měla.

Napětí trvá až do samotného konce, který pro mě rozhodně byl překvapivý. Překvapivý, ale i zbytečně moc zašmodrchaný a příběh v tu ránu působil o dost méně uvěřitelně. Přesto jsem však po dočtení byla více než spokojená a s jistotou mohu říct, že dalšímu počinu z pera Aleše Novotného se rozhodně bránit nebudu. A vy byste také neměli. I když si totiž možná říkáte, že young adult pro vás není, tak já říkám, že je. Má totiž všechno, co potěší i odrostlého dospělce. Dobrý příběh, hustou atmosféru, pořádnou dávku napětí i nečekané rozuzlení. Takže směle do toho!

Hodnocení: 80%

Za knihu k recenzi moc děkuji nakladatelství Cosmopolis a Gradě.

4 31.01.2023

Ačkoliv mi většina knih Jo Watson odpočívá doma pěkně na poličce, Fakt šílená jako já je první z nich, do níž jsem se opravdu ponořila. „Jen do ní nakouknu,“ říkala jsem si. Nakoukla jsem. A najednou s údivem zjišťuji, že je polovina knihy pryč. Chvílemi jsem měla pocit, jako kdyby se mi k ruce zázračně přilepila a ne a ne se pustit. Musela jsem prostě číst, nešlo to jinak…

Frankie dělá názvu knihy opravdu čest. Je šílená, ztřeštěná a taky hodně povrchní. Zpracování pozlátka sociálních sítí mě ale bavilo a nutilo k zamyšlení. To, jak se člověk pod jejich vlivem může změnit, jak pokrouceně vnímat realitu a jak jiné může mít priority. Hon za lajky a zaprodání části svého života póze, která bude uchvacovat ostatní. Jaké to asi je v kůži člověka, kterého denně hodnotí obrovská kvanta lidí? Jaké to je neustále předstírat?

Jistě, některé momenty byly hodně přitažené za vlasy a vyhnané do extrémů, ale zároveň mě často právě ony nutily se smát. K tomu tady máme malé odlehlé městečko na konci světa, které dokázalo navodit dost specifickou atmosféru a nabídlo širokou škálu různorodých charakterů postav, kdy každá má svůj osobitý a často pohnutý příběh. Nebudu lhát, hlavního krasavce jsem si z postav oblíbila nejvíce, ale zajímavým elementem byla i čtyřnohá příšerka, která si Frankie adoptovala. Na můj vkus měla sice až příliš polidštěné a nereálné chování, při čtení mi ale bylo okamžitě jasné, že autorka zvířata zkrátka musí milovat.

Co tady ovšem nenajdete, jsou velké a nečekané zvraty. Jistě, nějaký ten zádrhel, který Frankie cestu za štěstím zkomplikuje, se tu najde. Žádné šoky se ale nekonaly. Zato budete svědky proměny hlavní hrdinky a hezkého milého příběhu. Příběhu, který vám zvedne náladu a zahřeje u srdce.

Protože to je to, oč tu běží. Tohle je to pravé „feel good“ čtení na léčbu přepjatých nervů, čtení, které vám prozáří i ten nejpochmurnější podzimní den.

Hodnocení: 75%

Za knihu k recenzi moc děkuji Knihy Dobrovský

4 07.12.2022

Cestování v čase, Londýn, magie, intriky i postavy, které vás dostanou. Tohle všechno najdete v nové YA fantasy Jenom nestvůra.

Cestování časem občas dokáže být pěkně ošemetnou záležitostí. Nabízí sice zajímavé momenty, zároveň však dokáže v příběhu nadělat pořádnou neplechu, pokud si autor nedá dobrý pozor. Po dočtení ale mohu říct, že Vanessa Len se s tím poprala se ctí a povedlo se jí vytvořit příběh, který mě nejen okamžitě vtáhl do děje, ale nakonec mi dal mnohem více, než jsem čekala.

Připravte se, že to není typická hra na dobro a zlo. V Nestvůře totiž najdete velké množství morálně šedých postav, u nichž si nebudete jistí, na které straně vůbec stojí a možná přistihnete i sami sebe, že nevíte, komu sakra zrovna fandíte. Protože svět není černobílý, činy mají důsledky a k cíli nemusí vést jen jednoznačně dobrá cesta. Autorka tak čtenáře nejednou postaví před morální dilema.

Hlavní hrdinka Joan dlouhou dobu o světě nestvůr – bytostí, které dokážou skákat v čase, nic netušila. Je chtě nechtě zatažena do víru událostí a musí se vyrovnat s nejednou těžkou situací i ztrátou. V tomto ohledu bych tedy chtěla mít její nervy, protože já bych asi dávno brečela někde v koutě. Stejně tak měla nepřirozenou schopnost odolávat bolesti, ale až na tyto "drobnosti" byla vykreslena zajímavě, a v rámci YA jednala překvapivě rozumně.

Pak tady máme dva zajímavé týpky – Aarona a Nicka. Nebudu chodit okolo horké kaše, rodí se nám tady jakýsi trojúhelník, což je zrovna věc, které nejsem dvakrát velký fanda. Navíc vždycky držím palce tomu, který nevyhraje, ale jednu věc Vanesse Len musím nechat. Dokázala si mě získat u obou.

Co jsem si ale vyloženě užívala, byla spousta promyšlených detailů, magie i soupeřící rodinné klany. K tomu všemu si přičtěte výborně zpracované vedlejší postavy, nepředvídatelnost děje, tempo vražednější než u Kobry 11 a výsledek je jasný. Tohle prostě chcete číst!

Hodnocení: 80%

Za recenzní výtisk moc děkuji Humbooku.

4 07.12.2022

V Budapešti to vře. Bariéra padla, říše víl a lidí se spojila v jedno a nenávist mezi nimi sílí. A právě do tohoto světa vás zavede hlavní hrdinka Brexley. Čekají vás rvačky, násilí a věznice, kde vládne muž jménem Warwick Farkas. Živoucí legenda, která dokáže protivníka zastrašit i pouhým pohledem.

Pokud máte chuť na něco drsnějšího, tady jste rozhodně na té správné adrese. I přes poněkud pomalejší začátek si autorka dokáže udržet pozornost čtenáře a v momentě, kdy se Brexley dostane do vězení, od akce si jen tak neoddechnete. S popisy vězení místy připomínající koncentrák a soubojů v gladiátorském stylu se autorka totiž rozhodně nemaže.

Brexley je silná hrdinka, která si srdce mnohých získá svou odolností i pevnou vůlí. Je drsnější než šmirgl papír a připravená se o svůj život rvát. A pak tady máme Warwicka, který budí respekt jen svou přítomností. Radovat se mohou všichni fanoušci Jasona Momoy, protože Warwick je doslova jeho kopií. Bohužel pro mě byl tohle přesně ten kámen úrazu. Na Jasona se samozřejmě moc hezky kouká, problém ale je, že často hraje dost jednoduché charaktery. Nevím, zda to byl záměr, ale Warwick mi připadal přesně takový. Arogantní alfa samec ze kterého se všem rozklepou kolena. A který má zjevně nepřetržitou erekci. Až jsem ho litovala, že mu ten všudypřítomný stan v kalhotech musí překážet…

Velkými tahouny příběhu se tak pro mě trochu překvapivě staly vedlejší postavy. Ať už to byl vtipný skřítek, prohnaný druid, nečekaně přátelská víla nebo nesmírně sympatická nevěstka, scény s nimi byly vždy příjemným zpestřením. Dokonce takovým, že jsem se na ně těšila ze všeho nejvíce. Byly totiž daleko zajímavější než předvídatelné charaktery hlavních hrdinů, a zároveň mě rozptylovaly od nedotaženého světa. Ten sice skýtá mnoho možností, ale zároveň silně pokulhává v detailech. Pokud však nepatříte mezi hnidopichy jako já, tuhle jízdu si jistojistě užijete.

Hodnocení: 65%

Za knihu k recenzi moc děkuji Albatros Media.

4 21.11.2022

Ranhojička od australské spisovatelky Lynette Noniové před časem doslova zavalila sociální sítě. V zahraničí má tato autorka již na kontě mnoho úspěšných knih. U nás je titul Ranhojička jejím debutem, ale během krátké chvíle si získala spoustu nadšených fanoušků. Není divu. Tohle je totiž kniha, která dokáže překvapit i ostřílené fanoušky YA fantasy, a navíc nabízí příběh z neobvyklého a opravdu drsného prostředí.

Zalindov je nehostinné místo, které mi mnohdy svým vykreslením připomínalo koncentrační tábory. Představivost čtenáře navíc podpoří perfektně zpracovaná mapa vězení na začátku knihy. To vše ale zdaleka není ten největším plusem této knihy. Tím jsou jednoznačně postavy.

Hlavní hrdinku Kivu si nejde nezamilovat. Má pohnutou minulost a celkově její charakter autorka skvěle zpracovala. V průběhu celého příběhu postupně odkrývá střípky z jejího života, díky čemuž budete absolutně rozumět jejím činům. Kivě však konkurují i další postavy, se kterými se v Zalindově potkáte. Dokážou do tohoto temného světa vnést vtip i spravedlnost. Mezi nimi však jednoznačně vyčnívá Jaren. Nemohla jsem se dočkat, až poodhalí roušku svých četných tajemství a těšila se na každou scénu, v níž se objeví.

Neméně silnou stránkou Ranhojičky je její nepředvídatelnost. Ač je tempo první poloviny průběhu trochu pomalejší, v celé knize dojde hned k několika velkým zvratům, jež vám od ní nedovolí odejít. A jsem si stoprocentně jistá, že většinu z nich nedokážete odhadnout. Vše postupně graduje, budete tajit dech a hltat každou další stránku. Ale ten konec? V momentě, kdy dočtete poslední stránku, budete okamžitě toužit po dalším díle.

Ranhojička je tak velmi povedeným startem nové fantasy série a na své si přijdou i fanoušci slow burn romantiky. Překvapí vás nápaditostí, propracovaností i spádem. Ranhojička je prostě a jednoduše příběh, který vás chytne za srdce.

Hodnocení: 90%

Za knihu k recenzi moc děkuji Knihy Dobrovský.

4 16.08.2022

Hra o dědictví je jednoznačně jedna z těch knih, co vás na první pohled dostanou svou obálkou. Přesně kvůli ní jsem po knize sáhla i já. Nečetla jsem ani anotaci a na první dobrou jsem čekala fantasy. Ani nevíte, jak jsem za tento omyl ráda, protože je dost možné, že jinak by se ke mně vůbec nedostala. A to by byla velká škoda! Tajemství, napětí, zajímavé zvraty i zakázaná láska – nic z toho tady nechybí a upozorňuji, že se jedná opravdu o vysoce návykové čtení.

Když už bychom měli škatulkovat, nejvíce by Hra o dědictví zapadla do lehkého young adult thrilleru. Pokud si právě teď říkáte, že už na tohle čtení asi budete moc staří, tak vás zarazím hned na začátku. Já sama už do cílové kategorie dávno nepatřím, a přesto jsem knihu slupla téměř na jeden zátah. Kromě toho, že je Hra o dědictví neskutečně čtivá, nenechá vás odejít hlavně skrz spoustu otazníků, které se vynořují snad na každém kroku. Sídlo rodiny Hawthornových je jedna velká záhada, ale samotní Hawthornovi jsou snad ještě tajuplnější. Neustále mluví v rébusech, naznačují, ale kde je pravda, nebudete tušit až do samotného konce.

Avery si oblíbíte. Je to chytrá holka, ale stojí proti ní celý klan. A hlavně čtyři okouzlující sourozenci Hawhornovi, kteří charismatem doslova překypují. Dodávali příběhu šťávu a dlouho nebudete vědět, na čem u nich stojíte. Jen těžce se rozhoduji, kterého z nich jsem si oblíbila nejvíce. Milovat je totiž budete všechny! Na své si tady rozhodně přijdou i milovníci romantiky, takže se připravte na pořádné jiskření.

Jediné, co bych knize vytkla, je samotný závěr. Čekala jsem trochu větší wow, ale vzhledem k tomu, že se jedná o první díl série, tuším si autorka nechala pár es v rukávu do dalších dílů. A na ty já se tedy rozhodně chystám, protože mě Hra o dědictví nejen neskutečně bavila, ale navíc jsem nic podobného ještě nečetla.

Hodnocení: 80%

Za poskytnutí knihy k recenzi moc děkuji Knihy Dobrovský.

4 11.07.2022

Tak tato kniha se mi neskutečným způsobem trefila do nálady. Čekala jsem více fantasy, méně romantiky, ale nakonec jsem moc ráda, že všechno bylo v příběhu přesně tak, jak ho autorka napsala. Někdy totiž člověk potřebuje něco oddechového. Něco, u čeho se občas zasměje. A něco, po jehož dočtení se bude cítit dobře. Věřte, že Pýthie tohle všechno splňuje a přišla mi pod ruku v tu nejlepší možnou chvíli.

Autorka píše neuvěřitelně čtivým stylem, takže se připravte na to, že Pýthie pro vás bude záležitost maximálně na dva večery. Celá kniha je psána ich-formou a díky střídání pohledů obou našich hrdinů si budete moct naplno užít vše, co se jim honí hlavou. Já si Lis i Romaina oblíbila, zejména tvrdohlavost obou z nich a jejich dialogy plné sarkasmu. A jistě potěším i všechny milovníky hate/love romantických linek. Tady si opravdu přijdete na své. Mně bylo sympatické i odlehčené pojetí celého příběhu, kdy nebyla nouze o vtipné situace, při nichž jsem někdy opravdu ze srdce zasmála.
Fantasy část příběhu je docela dost upozaděna, i když v určitých momentech samozřejmě hraje docela důležitou roli. Pokud však po Pýthii sáhnete hlavně kvůli fantasy, budete zklamaní. Fantasy prvky spíše samotný příběh jen dokreslují, než že by ho vyloženě utvářely. Připravte se hlavně na pořádnou nálož romantiky, protože to je to, o co tady jde.

Pro mě bylo lehkým zklamáním samotný závěr knihy. Čekala jsem větší drama, pořádný rozkol, spoustu emocí a velkolepé rozuzlení. Možná jsem jen megaloman, ale tohle mi v příběhu chybělo, stejně jako výraznější použití věšteckých schopností Lis a Romaina. Autorka měla skvěle našlápnuto a za mě potenciál zajímavého nápadu nebyl úplně využit.

I přes tyto nedostatky jsem ale knihu doslova zhltla na jeden zátah a až budu někdy potřebovat vytáhnout z trudomyslnosti, určitě po Pýthii znovu sáhnu. Protože tohle je jedna z feel good knih – vtipná, čtivá, oddechová.

Hodnocení: 70%

Za recenzní výtisk moc děkuji Knihy Dobrovský.

4 11.07.2022

Nové sliby byly jednou z novinek, na kterou jsem tento rok netrpělivě čekala. Loni mě totiž první díl série Green Valley doslova okouzlil svou jedinečnou atmosférou Skalistých hor a já se nemohla dočkat, až toto úžasné místo navštívím znovu.

Hlavními hrdiny snowborďačku Izzy a šerifa Will už dobře známe z Nových začátků, kde byli skvělé vedlejší postavy. Jaké to asi bude poznat je ještě o chlup více?
Nakonec to bylo jiné, než jsem čekala. Začátek vypadal dobře, i když mě kniha nepohltila tolik jako první díl. Pak se ale objevil Cole a začalo to všechno být trošičku zamotané. Naštěstí ne až tolik ve smyslu milostného trojúhelníku, protože těch nejsem zrovna fanoušek. Tady ho ale autorka vylíčila mně stravitelnou formou a za to rozhodně dávám plusové body.

Poněkud rozčarovaná jsem však byla z chování našich hrdinů. Přestože jsem jim fandila, někdy jsem měla pocit, že jim vůbec nerozumím. Nové sliby nemají ani 300 stran, ale i za tu krátkou dobu se ve vztahu Izzy a Willa událo hned několik zásadních obratů. Opět jsem po nějaké době měla pocit, že autorka staví hlavně na neschopnosti postav komunikovat. Na druhou stranu jsem ale nemohla alespoň částečně nesoucítit s Izzy, která už asi po těch dlouhých letech čekání ztratila ve Willa veškerou víru.

Velkou pochvalu autorce dávám za Cola, který byl vtipný, sympatický a dialogy s ním mě bavily. Potěšilo mě tedy, že jeden z dalších dílů autorka věnovala i jemu.

Kniha je i tentokrát velice čtivá, takže počítejte, že za večer dva padne. Samozřejmě nemohu opomenout skvělou atmosféru! Hory, sníh, snowboard i teplo horské chaty, to vše tady najdete.

Přestože Nové sliby podle mě nedosáhly kvalit Nových začátků, za přečtení určitě stojí a na další díl rozhodně chystám.

Hodnocení: 60%

Za poskytnutí knihy k recenzi moc děkuji Knihy Dobrovský.

4 11.07.2022

Woooow, tak byla absolutní pecka! A Hlídka na konci vesmíru se přitom na první pohled tváří tak nenápadně. Ale opak je pravdou. Uvnitř vás čeká dost epický zážitek. Tím vším vás provedou dvě hlavní postavy. Cavalon – zdánlivě neschopný, nafrněný a drzý. A Adequin – odměřená, disciplinovaná se silným smyslem pro povinnost. Možná trochu jako voda a oheň, a možná přesně proto to všechno tak skvěle funguje. Mají zajímavou a propracovanou minulost a rozhodně se neřadí mezi postavy, které zamrznou na místě. Ten vývoj a posun je tu znát a já se upřímně nemůžu dočkat, co předvedou v dalších dílech. A co je plusem, výborné tady jsou i vedlejší postavy.

Jak už obálka napovídá, tohle je čistokrevné sci-fi, které vás zavede hluboko do vesmíru. Dokonce na jeho samotný okraj. A tady se začnou dít věci! Počítejte s tím, že popisů technologií a všeho okolo je tady docela dost. Přesto jsem se ale u čtení ani chvilku nenudila. Autorka vše čtenáři servíruje pěkně čtivou, srozumitelnou formou, takže se člověk neztrácí a všechno tady perfektně funguje.

I když vlastně, ne…funguje to jen chvíli a pak se vše strašlivě pokazí a je to jeden velký boj. Jak to všechno dopadne, si ale musíte přečíst sami. Nechybí napětí, boje, jiné rasy a starobylé civilizace. Dozvíte se střípky politiky a nastane pár zvratů, a to vše autorka okořenila i lehkým vtipem. Zároveň nechává dost prostoru i postavám a vztahům mezi nimi. V jednu chvíli těch citů na mě bylo trochu moc, za to tedy je těch pár procent dolů, nicméně jinak to bylo téměř dokonalé čtení.

Autorka má mimo jiné taky smysl pro detail. Místo klasických armádních hodností používá ty z dob antického Říma, což do tohoto futuristického prostředí paradoxně výborně zapadá. A co si budeme povídat, Titán zní o dost víc cool než Generál.

Jedním slovem: MI-LU-JU!

Hodnocení: 95%

Za zaslání knihy k recenzi moc děkuji Knihy Dobrovský.

4 11.07.2022

Nové sliby byly jednou z novinek, na kterou jsem tento rok netrpělivě čekala. Loni mě totiž první díl série Green Valley doslova okouzlil svou jedinečnou atmosférou Skalistých hor a já se nemohla dočkat, až toto úžasné místo navštívím znovu.

Hlavními hrdiny snowborďačku Izzy a šerifa Will už dobře známe z Nových začátků, kde byli skvělé vedlejší postavy. Jaké to asi bude poznat je ještě o chlup více?

Nakonec to bylo jiné, než jsem čekala. Začátek vypadal dobře, i když mě kniha nepohltila tolik jako první díl. Pak se ale objevil Cole a začalo to všechno být trošičku zamotané. Naštěstí ne až tolik ve smyslu milostného trojúhelníku, protože těch nejsem zrovna fanoušek. Tady ho ale autorka vylíčila mně stravitelnou formou a za to rozhodně dávám plusové body.

Poněkud rozčarovaná jsem však byla z chování našich hrdinů. Přestože jsem jim fandila, někdy jsem měla pocit, že jim vůbec nerozumím. Nové sliby nemají ani 300 stran, ale i za tu krátkou dobu se ve vztahu Izzy a Willa událo hned několik zásadních obratů. Opět jsem po nějaké době měla pocit, že autorka staví hlavně na neschopnosti postav komunikovat. Na druhou stranu jsem ale nemohla alespoň částečně nesoucítit s Izzy, která už asi po těch dlouhých letech čekání ztratila ve Willa veškerou víru. Velkou pochvalu autorce dávám za Cola, který byl vtipný, sympatický a dialogy s ním mě bavily. Potěšilo mě tedy, že jeden z dalších dílů autorka věnovala i jemu.

Kniha je i tentokrát velice čtivá, takže počítejte, že za večer dva padne. Samozřejmě nemohu opomenout skvělou atmosféru! Hory, sníh, snowboard i teplo horské chaty, to vše tady najdete.

Přestože Nové sliby podle mě nedosáhly kvalit Nových začátků, za přečtení určitě stojí a na další díl rozhodně chystám.

Hodnocení: 60%

Za poskytnutí knihy k recenzi moc děkuji Knihy Dobrovský.

4 22.06.2022

Když jsem se do této krásky pouštěla, neměla jsem ani zdaleka tušení, jak skvělý čtenářský zážitek na mě čeká. Debutový román z pera české autorky Barbory Linke vás totiž nejen vtáhne do temné doby za druhé světové války, ale nevybíravým způsobem vás chytne za srdce a jen tak nepustí.

Kniha popisuje Prahu nejen za války, ale i před ní, takže díky tomu můžeme sledovat, jak se vše tehdy postupně měnilo. Jak se vyhrocují vztahy mezi lidmi a jak zdánlivé maličkosti mohou vyeskalovat v nebezpečné situace. Jak se i v této době snaží obyčejní lidé přežít a najít alespoň špetku štěstí. Soňa jejíž osud v knize sledujeme, je skvělá hrdinka. Je totiž lidská. Přestože má své chyby, oblíbíte si ji a věřte, že budete hltat každý další řádek, abyste věděli, co bude dál. Se Soňou prožijete radosti, strasti i nejednu lásku, z nichž jedna dokonce nosí i německou uniformu…

Už nějakou dobu se mi nestalo, že by mě kniha pohltila doslova od první strany. Skoro se mi nechce věřit, že se jedná o autorčinu prvotinu. Styl, kterým píše, je neuvěřitelně čtivý, takže vám stránky doslova lítají pod rukama. Zároveň je však jazyk přizpůsoben době, ve které se nacházíme a skvěle navozuje atmosféru tehdejší doby.

Nebudu lhát, scény s Hoffmánkem mě bavily z celé knihy nejvíce. Možná bych jich ocenila i o něco více. Na druhou stranu si myslím, že se v knize objevily přesně v takové míře, aby to působilo realisticky. Jako všechny příběhy z této doby, je i tento těžký a silný. Vůbec jsem ale nečekala, že mě kniha dokáže tak emocionálně rozložit. Ten závěr jsem prostě probrečela, a to se mi u knihy stalo vůbec poprvé. Následovala taky řádná knižní kocovina, protože příběh se mě dotkl tak moc, že jsem ještě dva dny nedokázala myslet na nich jiného. Nemohu tedy jinak než udělit pět hvězd! Za mě velké doporučení a troufám si říct, že se kniha zařadí i mezi mé nej tohoto roku.

Hodnocení: 100%
Za poskytnutí knihy k recenzi moc děkuji autorce Barboře Linke.

4 22.03.2022

Mé páté setkání s Darcy Costes. Podaří se jí mě vůbec něčím překvapit? Dokáže příběh odlišit od těch předchozích? To byly otázky, které se mi honily hlavou, když jsem se do tohoto dílu pouštěla.
A po dočtení mohu říct, že kniha má očekávání splnila. Dostala jsem oddechový horor na jeden dva večery i příběh odlišující se od předchozích dílů. A to je něco, co Darcy opravdu umí. I když je to už nějakou dobu, co jsem sérii dočetla, stále dokážu říct, který díl o čem byl, ačkoliv se stále točí kolem jednoho tématu. To je dle mého názoru i důvod, proč čtenáře Strašidelné domy stále tak baví a nadšeně se pouští do každého dalšího dílu, který u nás vyjde.

Tentokrát naše hlavní hrdinka Jo ve strašidelném domě nežije, ale pouze jej pozoruje ze sousedství. Podivný dům, ve kterém žádná rodina příliš dlouho nevydrží. Dům, jemuž se její kočky vyhýbají velkým obloukem. Ale také dům, do nějž se přistěhovala sympatická mladá žena, která se docela rychle stává její kamarádkou. A tak je Jo chtě nechtě vtažena do víru událostí a stává se součástí tohoto děsivého příběhu daleko více, než sama zamýšlela.

Poprvé Darcy k vyprávění využila ich-formu, což jsem rozhodně uvítala. Pro mě jako čtenáře je vždy zajímavé sledovat, co se děje v hlavě hrdinů, ale tady to navíc bylo důležité i skrz příběh samotný. Ten jsem opět slupla v podstatě za večer, tentokrát mě však i přes jeho čtivost nedokázal úplně nadchnout. Dokonce se objevilo i pár věcí, které mi v příběhu tak docela neseděly (nebudu jmenovat kvůli spoilerům). Ráda bych ale vyzdvihla postavu Lucase. Přestože byla jeho úloha do jisté míry předvídatelná, dodával příběhu šmrnc a kdykoliv se objevil na scéně, četla jsem s větším nadšením.

Shrnuto a podtrženo, Záhada domu Marwiků je lehké čtení na jeden večer s lehce hororovou atmosférou. Opravdové hororové fajnšmekry nenadchne, ale příznivce Darcy Coates určitě potěší a celá tato série je dobrou volbou pro ty, kteří nezvládají nebo nechtějí číst až příliš děsivé knihy.

Hodnocení: 60%

4 15.02.2022

(SPOILER) Jelikož jsem celou Povstaleckou sérii četla ve společném čtení, netrvalo to dlouho a po docela obstojném prvním díle jsem se vrhla na jeho pokračování. Divergence byla nabitá akcí, pořád se něco dělo, ale chybělo mi lepší ukotvení do světa samotného. Doufala jsem tedy, že Rezistence tento nedostatek napraví.

Rezistence vás opět velice rychle vtáhne do děje a rozhodně se knize nedá upřít čtivost. Tentokrát však velkou část příběhu naši hrdinové tráví kromě boje také putováním. Přemisťují se z jedné frakce do druhé a díky tomu se o frakcích dovídáte i něco víc. Člověk tak lépe pochopil vztahy ve společnosti, avšak o vzniku frakčního systému opět ani ťuk. No, možná malý ťuk na samotném závěru.

Co mi ale vadilo více než nedostatek informací, byla hlavní hrdinka Tris. Na to, jak jsem Tris dříve chápala, nyní jsem občas měla velký problém ji vystát. Nově nabyté sebevražedné sklony bych ještě vzhledem k tomu, co prožila, pochopila, ale ta neupřímnost a lži na mě byly opravdu moc, protože nemám ráda, když je zápletka knih z velké části postavena na špatné komunikaci hlavních postav. A tady jsem se několikrát přistihla, jak si usilovně přeju, ať se Tris se Čtyřkou rozdělí, abych měla od těch věčných lží konečně pokoj. Nějaké mlžení bych ustála, ale po sté někomu něco slíbit a jakmile se otočí udělat pravý opak…to bylo něco na moje nervy.

Čtyřka také nebyl dokonalý, ale zdaleka to s ním nebylo tak strašné jako s Tris. Naopak v oblibě u mě stoupl Peter, který pro mě tentokrát byl možná téměř nejlepší postavou. Jeho schopnost přidat ve správné chvíli na správnou stranu, je opravdu obdivuhodná.

V tomto díle jsem bohužel odhadla dva poměrně velké zvraty, což mě trochu mrzelo. Přesto jsem nakonec dočetla až do konce, a i když zatím ze série nadšená nejsem, na třetí díl se těším. Víte proč? Potřebuju znát konec, ale HLAVNĚ TY INFORMACE!

Hodnocení: 50%

4 21.11.2021

Přestože je tento příběh ve své knižní i filmové podobě poměrně dost známý, úspěšně obě varianty zpracování dlouhou dobu míjely. Ze zmínek na ig a internetu jsem se postupně dozvěděla pár spoilerů a když se pak naskytla možnost přidat se do knižní štafety, byla to pro mě ideální příležitost, jak objevit, čím tento příběh okouzlil tolik lidí.

A myslím, že po dočtení už chápu, proč je kniha tak populární. Ústřední téma je dost depresivní, ale přesto se i v něčem takovém dokáže zrodit něco pěkného. Vzniká tak velký kontrast a člověka to nutí k zamyšlení. Jak by se v podobné situaci choval on sám? K čemu je začínat vztah, když tím člověk na konci ještě prohloubí utrpení toho druhého? Na druhou stranu, neměl by si člověk užít radosti života, dokud to jde?

Hazel je sarkastická puberťačka a bavilo mě její překvapení nad tím, že se zrovna do ní, věčně ohadičkované a neduživé holky, může zamilovat sexy kluk. Guse jsem si ale popravdě oblíbila snad ještě více. Jeho nadhled a celkový pohled na svět mi byl strašně sympatický, až jsem si občas říkala, zda některé jeho myšlenky mohou vzejít od tak mladého člověka. Nicméně už si zažil dost těžkých okamžiků na to, aby v určitých ohledech předčasně vyspěl.

Kniha má jen něco málo přes 200 stran, takže vše nabírá poměrně rychle na obrátkách a přestože víte, že to nemůže skončit dobře, pořád tajně doufáte v happy end. A ono se to pokazilo ještě více než jsem čekala. S Hazel a Gusem zažijete veselé chvilky, pořádnou romantiku, ale také hodně těžkých okamžiků. Je to smutné čtení, které v člověku probudí emoce a u kterého mnozí jistě uroní i nějakou tu slzičku. Přestože já sama se u knih málokdy dojmu, tento příběh na mě zapůsobil a musela jsem na něj myslet i po dočtení. Což je u mě dobré znamení. Hvězdy nám nepřály mohu tedy s klidným svědomím doporučit, a to i těm, kteří stejně jako já už nějaký ten pátek úplně nezapadají do kategorie YA.

4 18.10.2021

Série Moře střepů mě už lákala nějakou dobu. Když mi kniha dorazila domů, docela mě překvapilo, o jak malinkou knížečku se jedná. Z fantasy jsem spíš zvyklá na pořádné bichle, ale čas od času není na škodu dát si i něco svižnějšího.

A tohle vážně svižné bylo! Já od knihy neměla moc očekávání, jen jsem byla zvědavá, jaký dojem na mě Abercrombie udělá, protože tohle s ním byla moje první zkušenost. Nakonec to bylo vážně osvěžující čtení. Příběh mě chytl v podstatě od první strany a než jsem se nadála, byl konec.

Hlavní postava Jarvi je takové nedochůdče. Má od narození místo jedné ruky jen nevzhledný pahýl a nikdy neměl ambice stát se králem. Spíš ho bavilo učení a chtěl se stát ministrem. Jenže jak už to v podobných příbězích bývá, vše se nakonec semlelo úplně jinak, na Jarviho hlavě přistane koruna a má se posadit na trůn. Jenže to nejhorší ho čeká až poté, co jej zradí vlastní rodina a záhy o trůn přichází. Jarvi ale přísahal, že se zrádcům pomstí a jde si za svým. To však ještě netuší, co všechno na něj čeká a že si nejednou bude muset sáhnout na samotné dno.

Jarvi mi padl do oka, a přestože možná občas autor až příliš zmiňoval jeho pochroumanou ruku, líbilo se mi, jakým vývojem prošel. Všechny ty strasti ho zocelily, ale také měl příležitost využít i svou bystrou mysl a pozná přátele na místě, kde by to nečekal. Budete tak sledovat partu sympatických hrdinů, z nichž každý je jiný, ale dobře se doplňují a působí uvěřitelně. Občas se s nimi zasmějete, jindy zase postesknete.

V příběhu se vůbec neobjevuje magie, zato na vás dýchne vikingská atmosféra, což pro mě byla hrozně příjemná změna. Od této série určitě neočekávejte fantasy, které by bylo propracováno do každičkého nejmenšího detailu. To určitě není, protože na to v knize není ani dostatečný prostor. Ale pokud hledáte něco přímočařejšího, kde nebude nouzi o akci i pár zajímavých zvratů, tohle je rozhodně ta správná kniha.

Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř.

Hodnocení: 80%

4 18.08.2021

Po skvělém prvním díle jsem neodolala a téměř okamžitě sáhla po pokračování. Atticus a Oberom mi totiž vážně sedli. Těšila jsem se na další skvělé hlášky a na to, jak se u knihy zasměju. Jestli jsem se u prvního dílu bavila, tak tady jsem se chechtala kolikrát na celé kolo a celkově mě kniha vždy velmi pozitivně naladila.

Proklatý se mi četl i o něco lépe než první díl - nevím, zda to bylo tím, že jsem již znala většinu postav, názvů a prostě jsem věděla, kdo je tady špatný a kdo zlý, ale nějak to prostě šlo snáze.

Opět se nám tady promenádujou všelijaké druhy nadpřirozených bytostí jako jsou čarodějnice, vlkodlaci, démoni, bohové a mihne se nám tady dokonce i Panenka Marie. No, kdybych knihu nečetla, řeknu si, že to nemůže fungovat, ale opak je pravdou. Funguje to velmi dobře.

Autor tentokrát přitvrdil trochou více sexu, ale nečekejte žádné vzdychání a romantické scény. Tohle má do romatiky hodně daleko a zaručuju, že i u těchto scén se pobavíte. Středobodem všeho je tentokrát klan na*raných čarodějnic, které mají Attica na mušce. Objeví se nám tu i naše stará známá Lakša a všechno nám to hezky vygraduje do moc pěkného bojového finále. Jak mi v prvním díle závěr přišel trochu málo epický, tak tady si na to rozhodně nemohu stěžovat.

Na závěr bych ještě chtěla vypíchnout postavu staré vdovy. Ta je prostě skvělá a u celé scény v domě jsem se opravdu královsky bavila. Už se moc těším na další díl.

4 18.08.2021

(SPOILER) Tak jo, právě jsem dočetla druhou část Spát v moři hvězd... A jsem z toho tak psychicky rozladěná! Christopher Paolini má nebývalý talent psát jiné konce knih než bych si představovala. Pak z nich vždycky mám úplnou knižní kocovinu a pořád přemýšlím nad tím, proč to sakra nemohlo dopadnout jinak...ach jo. Dobře, potřebovala jsem se tady trochu vybrečet, a teď se tedy vrhnu na hodnocení knihy, což je asi to, co tady všechny zajímá. :D

V prvé řadě musím říct, že jde celkem znát, že kniha je "násilně" rozdělena na dvě části. Od první strany vás to vrhne do akce, která až na jednu menší pauzu pokračuje dalších 300 stran. Tohle prostě mělo být finále knihy.
Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla téměř bezprostředně po prvním díle, protože pojmů je tady dost a dost a po delší době by si člověk asi musel dát rereading, aby byl v obraze. Každopádně, co pro mě bylo velkým překvapením, bylo posledních 50 stran. Tvoří je dodatky včetně slovníčku pojmů. Jako haló, proč něco takového třeba ve zkrácené verzi nebylo i v prvním díle? Tam to podle mě bylo i daleko více potřeba, jelikož tady už je čtenář z první knihy docela zběhlý. Ty ostatní dodatky fajn, beru, to si člověk může projít až na konci, ale tohle mě tedy upřímně docela zarazilo.

Každopádně příběh samotný mě ale bavil. Vtáhl mě do děje a já prostě chtěla vědět, jak to všechno dopadne. Těšila jsem se na své oblíbené postavy, které opět splnily, co jsem očekávala. Nejvíce jsem si jednoznačně oblíbila Falconiho. To je prostě správný chlap jak má být a přitom nebyl zase přehnaně přikrášlený a bez chyb. Druhé místo obsadil Gregorovič. On byl takovým velmi osvěžujícím elementem v knize a jsem ráda, že to s ním dopadlo, jak to dopadlo. A třetí místo tentokrát obsadil Itari. Toho jsem možná v hodnocení první části trochu opomenula, ale přišlo mi hrozně zajímavé se trochu blíže seznámit s medůzáky a díky němu se to povedlo.
*SPOILER*
Co se týče Kiry...konečně tentokrát projevila trochu více emocí. Hlavně momenty před bitvou, kdy vlastně došlo ke sblížení Kiry s Falconim...tam jsem to tak strašně chápala. Ten strach z toho, že člověk možná bude za pár hodin mrtvý... ano, tohle se mi moc líbilo. Výborně popsáno. Další část, když Kira sama sebe posílala na smrt... no mám dojem, že tohle by asi nikdo z nás zažít nechtěl. Loučit se svými přáteli "po telefonu", nepěkná věc. Tyto momenty se mi určitě vryly do paměti.

Nečekala jsem, že nakonec Kira přeroste do jakéhosi nadvědomí a že vlastně nakonec skončí úplně sama. Tak nějak jsem cítila ten příslib toho, že by s Falconim tvořili supr pár a doufala jsem, že nakonec bude happy end, a to přestože na nich většinou u knih nutně netrvám. Ale tady mě to tak nějak mrzelo. Posledních 50 stran jsem prostě sledovala všechny ty změny, jak vědomí Kiry přerůstá do úplně jiných rozměrů a bylo mi jasné, že je to nevratné. Každopádně si myslím, že osud Kiry byl nakonec hrozně smutný. A tak jsem to vnímala i u Eragona. No, příště si rozmyslím, než nějakou další knihu od Paoliniho přečtu. :) (Samozřejmě, že přečtu, ale budu se muset psychicky obrnit.)
*KONEC SPOILERU*

Abych to shrnula celkově...tohle dílo se mi líbilo. Myslím, že by bylo lepší, kdyby vyšla kniha dohromady, tak jak to má být. Každopádně celkově to byl velmi zajímavý příběh, nic podobného jsem zatím nečetla. Měla jsem tu své oblíbence, nechybělo napětí...jen ten konec...ach ach. 85%

4 01.04.2021

Po několika měsících jsem dostala chuť na menší oddechovku, tak jsem sáhla po této knize. Od tohoto žánru se ani nedá čekat něco bůhví jak skvostného, ale musím říct, že i v tomto žánru už jsem četla lepší. Tak nějak jsem to těm hlavním postavám z počátku nevěřila. I tak ale kniha byla hodně čtivá a docela zajímavá mi přišla druhá dějová linka z minulosti. Chvílema jsem se na ni těšila více než na děj hlavní. Očekávání ale kniha splnila, oddechla jsem si a teď si můžu opět zuby brousit na své obvyklé žánry. :)

4 04.12.2020

(SPOILER) Tak tuhle jízdu jsem si teda moc užila. Knihy od Maas už nějakou dobu čtu, takže když jsem se doslechla, že vychází tato novinka, neváhala jsem a objednala ještě v předprodeji. A rozhodně jsem neudělala chybu, protože to bylo jako vždy parádní počtení.

Postavy mi byly sympatické hned od začátku, o to větší překvapení pro mě bylo, když většinu z nich Maas hned ze začátku odkráglovala. Každopádně Bryce mě opravdu hodně bavila. Líbily se mi její sakrastické poznámky a že byla prostě obyčejná holka, co nějak netrápilo, že vlastně nemá mezi spoustou mocných bytostí téměř žádné nadání. Stejně tak mi k srdci přirostl i Hunt, který měl za sebou dost pohnutý osud a čekala jsem, jak se jeho osobnost bude postupně měnit. Bylo mi totiž jasné, že mezi ním a Bryce to bude jiskřit. Rozhodně oceňuji to, že Maas tady co se týče jejich vztahu nespěchala. Pozvolný vývoj této romantické linky tak působil hodně uvěřitelně. Musím vyzdvihnout scénu, kdy se Hunt vrátil z úkolu, kterým ho pověřil Micah a byl psychicky na dně. Bryce se o něj pak starala a ačkoliv na tyto ťuťu ňuňu scény úplně nejsem, dost na mě zapůsobilo, jak to bylo celé citlivě napsáno. Tehdy si člověk uvědomil to břemeno, které Hunt nesl na zádech a které ho drtilo i přestože měl za normálních okolností masku drsňáka.
Z dalších postav jsem si oblíbila Hepaxii a Rhuna (očekávám vývoj vztahu v dalších dílech :D ), rozhodně pak Syrinxe, ten byl prostě boží zvířátko a fakt jsem doufala, že ho Bryce zachrání. No a také ohnivou skřítku Lehabah, jejíž závěrečná scéna mě opravdu dojala (a věřte, že to se často nestává).

Samotný závěr byl snad více než epický. Trochu mě možná mrzí, že Bryce najednou nabyla takové moci, protože se mi to nastavení poloviční víly bez magie docela líbilo, ale věřím, že Maas ví, co dělá, a pokračování bude stejně skvělé jako první díl. Už teď se na něj nemůžu dočkat!

(SPOILER) Jelikož jsem první díl slupla jako malinu, netrvalo dlouho a do mé knihovničky přibyl i tento kousek. A musím říct, že jsem jej opět přelouskala bleskovou rychlostí. Autorka prostě píše čtivě, a tak vám stránky ubíhají pod rukama jedna za druhou.

Co se týče příběhu, přišel mi zajímavý, nechybělo pár nečekaných zvratů a dostatek akce. Přestože někdo hodnotí první část jako rozvláčněnou, musím říct, že mi trochu klidu nevadilo. Protože jakmile došlo ke zlomu, akce už nepřestala až do konce.
Už v prvním díle mi obě hlavní postavy byly sympatické, a tak jsem byla zvědavá, jak se to se Serou a Leem vyvrbí dále. Musím říct, že na mě nakonec v této romantické lince bylo možná trochu moc obratů, jestli spolu Sera a Lee budou nebo ne. Někdy mi to přišlo pochopitelné, ale zvlášť na začátku mi oba chováním připomínali spíše puberťáky než dospělé. Nicméně nevadilo mi to natolik, aby to pokazilo celkový dojem z knihy.

Z dalších postav musím rozhodně vyzdvihnout otce Felebiuse, se kterým jsme se setkali již v prvním díle. Za mě rozhodně skvělá postava a mimo hlavní postavy možná i nejzajímavější - z prvního dílu spíše zákeřná, ve druhém tak nějak nevíte, co si o něm vlastně myslet, ale své činy si rozhodně dokáže obhájit.
Trochu mě mrzelo, že Ronald a Amélie byli tak průhlední a snadno jsem dokázala odhadnout, že Amélie ve finále sehraje velkou roli. Také odhalení Améliiny totožnosti mě příliš nepřekvapilo.

Pokud jsem to správně pochopila, tak by tohle měl být závěrečný díl, což mě osobně docela mrzí, jelikož si myslím, že by ještě bylo o čem psát. Osobně by mě docela zajímalo, jak to se Sabrií a povstalci vlastně všechno dopadne. A taky jsem milovník dlouhých knih i sérií, takže mě docela mrzelo, že jsem se musela se Serou a Leem rozloučit tak brzy. V budoucnu se ke knihám určitě ještě vrátím a jsem ráda, že jsem na ně vlastně úplně náhodou narazila a našly si své místečko u mě v knihovně.

4 30.10.2020