knihomolkajanca komentáře u knih
K tomuto e-booku jsem se dostala díky autorovi samotnému. Andy Wildhood mě oslovil tady na Databázi knih, zda bych jeho dílo nepřečetla a následně neohodnotila. No to bych to nebyla já, kdybych něco takového odmítla a za tuto příležitost autorovi děkuji.
Na to, že se jedná o autorovu prvotinu, se kniha četla poměrně dobře, takže jsem měla přečteno za pár dní, i když jsem v průběhu četla ještě další dvě knihy. Co mi zde však chybělo, bylo více přímé řeči. Trvalo dlouhých 30 stran, než se člověk dopracoval k prvnímu pořádnému dialogu a celkově až do přibližně 100. strany jich zde bylo hodně pomálu. Kdybych nebyla chronický dočítač, v této chvíli bych pravděpodobně knihu odložila. Jde vidět, že Andy rád popisuje, a ačkoliv mi normálně dlouhé popisy nevadí, tady jich bylo dost i na mě a bohužel se dost opakovaly.
Další problém bych viděla v dávkování informací. V podstatě naráz autor naservíruje čtenáři celý životní příběh hlavních postav, čímž pro mě kniha dost ztratila na zajímavosti. Osobně si myslím, že je určitě zábavnější se střípky ze života postav dovídat postupně, jelikož vás tak mohou postavy svým jednáním překvapit a děj je napínavější. Tím, že jsem o postavách věděla vše, se pro mě příběh stal hodně předvídatelným.
Jako další negativum jsem vnímala neustálé opakování informací. Myslím, že drtivé většině čtenářů stačí něco vysvětlit jednou, aby věděl, o co jde.
Dále bych vytkla ukončování vět třemi tečkami. Někdy to bylo naprosto zbytečné a působilo to na mě spíše rušivě.
A poslední věc – příběh samotný mi přišel bohužel jako jedno velké klišé, což ale není u hrdinského fantasy až tak ojedinělý jev a klidně bych to autorovi odpustila, kdyby dobře propracoval postavy. Jejich jednání mi ale přišlo místy dost nereálné až absurdní. Například začátek milostné dějové linky je uspěchaný, jindy jsou postavy naprosto zlomené, načež za minutu už se zase vzchopí a vykonávají neskutečné věci. Jon samotný na mě působil jako hotový nadčlověk s tím, co všechno přežil.
Abych ale nepsala jen samá negativa, jak jsem již zmiňovala, kniha je psána čtivě. Dalším faktem je, že se řadím spíše mezi ty náročnější čtenáře – mám ráda zvraty a šokující momenty, několik dějových linek, spoustu postav a detailů. Pokud čtenář preferuje pohodovou nenáročnou četbu s jednodušším příběhem, věřím, že se kniha může líbit více. Myslím, že autor má potenciál a u případné další tvorby se může posunout dále. Navíc mezi stranou 100-150, kdy se příběh zlomí a nabírá na obrátkách, je čtení zajímavější a rychleji ubíhá. Nakonec si tedy kniha ode mě vysloužila tři hvězdičky.
Po knize jsem sáhla jak kvůli výzvě (kniha, která začíná zájmenem), tak kvůli tomu, že jsem již četla i všechna předchozí díla Ladislava Zibury. Přestože mě kniha bavila, musím říct, že Ziburovu prvotinu 40 dní pěšky do Jeruzaléma zatím stále považuji za nejvydařenější. Evropa sice byla zajímavá, ale řekla bych, že přinesla nejméně kuriózní zážitky a přestože jsem se občas i zasmála, už mě tolik nevtáhla do děje. Líbilo se mi ale prokládání děje občasnými faktickými zajímavostmi z historie. Bylo to příjemné zpestření. Ačkoliv tentokrát hodnotím knihu pouze třemi hvězdami, po dalším případném díle Ladislava Zibury určitě zase sáhnu.
Jelikož mám nejraději "středověké" fantasy, úplně jsem nevěděla, jak na mě bude působit děj zasazený do prostředí 19. století. Ale i přes prvotní nedůvěru jsem si jej zamilovala. Příjemnou změnou byly hlavní postavy - oproti mladičkým Vin a Elendovi z předchozích třech dílů, nám autor naservíruje ostřílené čtyřicátníky, což ale vůbec nevadí - je to vlastně docela příjemná změna, že se čtenář nemusí prokousávat nezkušeností postav. Wax mě prostě bavil a Wayne se svými vtipnými prupovídkami tomu dodával ten správný šmrnc.
Trochu mě překvapila zápletka samotná, jelikož jsem nečekala, že příběh bude spíše detektivního rázu, ale ani to mi nevadilo.
Co zde oproti předchozím dílům postrádám, jsou klasické mistbornské souboje. Jistě, i tady si čtenář přijde na své, autor nám ukazuje nové možnosti allomancie, ale i přesto mi tu něco chybělo. Každopádně už se těším na další díl, protože mám pocit, že toto byl jen začátek :)
Moc pěkné - dávám jednoznačně 5 hvězd. U prvního dílu jsem váhala, zda si 5 hvězd kniha zaslouží, ale tady už ne :)
Pozor, obsahuje spoilery:
Jelikož už tentokrát nastupuje čtenář do "rozjetého vlaku", tak kniha byla celkově akčnější a musím říct, že jsem si doslova užívala skvělé dialogy mezi postavami. Co jednoznačně na Sandersonovi oceňuji, je fakt, že klidně nechá zemřít hlavní postavy (i když zrovna Zane byl pro mě dost zajímavou postavou, takže škoda :( ). Člověk tak nemůže předvídat, co se stane a jak se bude celá situace vyvíjet. Rovněž to, jak jsou jednotlivé skutečnosti v knize provázané (viz jednání Zana) a postupně se čtenář dozvídá, že věci na první pohled nejsou tak, jak se zdají. Dodává to knize prvek překvapení a člověk pak vidí, jak hluboce nad dějem a jednotlivými maličkostmi autor přemýšlel.
Z postav musím vyzvednout především OreSeura, kterého jsem si hodně oblíbila a zajímavým prvkem byl také Zane, ale toho už si bohužel moc neužijeme :(
No nic, vrhám se na další díl a jsem zvědavá, jak to všechno dopadne.
Ačkoliv jsem od knihy moc neočekávala, styl, jakým Sarah J. Maas píše tuto sérii, mi prostě sedí, a tak jsem Věž Úsvitu stejně jako všechny předchozí díly přečetla jedním dechem. Těšila jsem se na to, že Chaol dostane více prostoru, jelikož jsem si ho oblíbila již v prvním díle.
Obsahuje spoilery - čtení na vlastní nebezpečí:
Spolu s Chaolem mi sedla i Yrene, nicméně musím říct, že zde už je děj z hlediska vztahů velmi velmi předvídatelný. Od počátku mi bylo jasné, že Chaol musí skončit s Yrene, ale dávám plus za to, že i tak jsem se na vývoj vztahu dost těšila. Co se týče Nesryn, tak nevím vlastně ani proč, ale je to jedna z mála postav, kterou příliš nemusím. Nevím vlastně ani pořádně proč. Je tak trochu nemastná neslaná. Opět mi bylo hned jasné, že se musí napárovat s Kashinem a to by ani nevadilo, ale jejich dějová linka se mi prostě tolik nelíbila (až na konci to začalo být trochu zajímavé) a vždy jsem se těšila, až se zase dostanu k Chaolovi a Yrene.
Také mě lehce zklamal konec, u kterého jsem čekala, že souboj bude delší a trochu více bude gradovat. A zároveň jsem Chaolovi nepřála, aby skončil zrovna on takto :( Ale asi lépe, než aby umřel. Když to všechno sečtu, tak nakonec bohužel kniha nedosáhla na 5 hvězd, ale i tak se mi velmi líbila a ještě štěstí, že 5.8. vyjde poslední díl série, jelikož déle už bych čekat nechtěla. :) A taky začínám uvažovat, že si sérii pořídím i do své knihovny.
Ke knize jsem se jednou proklikala tady na databázi knih a přidala si ji do své složky knih, co bych si jednou chtěla přečíst. No a pak jsem na ni náhodou znovu narazila i v knihovně, tak jsem si řekla, že si ji teda přečtu. :)
Nebylo to vůbec špatné počtení. Přečteno asi za 3 dny, takže to pěkně odsýpalo. Děj byl plynulý, nepřišlo mi, že by v knize byly nějaké zbytečné prodlevy. Jen bych tedy podle popisku čekala, že Celeana bude chladnokrevný vrah a ona se z ní vlastně vyklubala taková docela roztomilá a dobrosrdečná postava. Ale to mi nijak nevadilo. Docela jsem jí fandila, aby měla i nějaký ten románek. Trošku mi tedy vadilo, jak byla rozpolcena mezi dva muže, i když oba se mi zdáli docela sympatičtí a sama jsem se nemohla rozhodnout, kterému vlastně fandím. S Chaolem se sice nic nestalo, ale náznaky tam byly a vzhledem k tomu, že na konci dílu ukončila vztah s Dorianem, tak očekávám, že ve dvojce se vyvine vztah s Chaolem...nebo opět bude koketovat s oběma? Uvidíme, nechám se překvapit. Každopádně při příští návštěvě knihovny to vidím ukořistění dalšího dílu a musím říct, že už se na něj docela těším :) Jen doufám, že se dočkáme trochu více Celeany v roli nejproslulejšího nájemného vraha než jen mírumilovné a hodné holky. :)
Po prvním díle, který jsem přečetla v rámci výzvy, jsem to nevydržela a do knihovny běžela pro další dva :D No a nemohu jinak, ale musím dát 5 hvězdiček. Knihu jsem zhltla pomalu na jeden zátah a ačkoliv nejsem zrovna fanda romanťáren, tak musím říct, na Strážce jsem se v průběhu čtení vždycky těšila. Nějakým záhadným způsobem se autorce podařilo popsat chlapa tak, aby mě v knize neštval.
Co se týče děje, tak mě tento svět baví stále více. V záplavě klasického fantasy, které čtu nejčastěji, je to prostě něco jiného a svítí to na mě jako maják v mlze. Momentálně už jsem za polovinou třetího a dílu a už teď vím, že za chvilku budu brečet, až budu muset čekat kdo ví jak dlouho než vyjde čtyřka.
Když jsem četla knihu poprvé, byla jsem o pár let mladší a dost mě nadchla. Nyní jsem se ke knize vrátila, abych si vše připomněla a mohla dočíst poslední díl. Musím říci, že po tom, co jsem jako předešlé knihy četla skvělého Drizzta nebo Naslouchače, mi najednou kniha už nepřišla tak úžasná. Dávám to za vinu také tomu, že autor Eragona napsal jako velice mladý a řekla bych, že jeho styl psaní ještě nebyl úplně dozrálý. Každopádně i tak je kniha výborná a stojí rozhodně za přečtení.
Knihu jsem četla již několik let zpět, ale i přesto si pamatuji, že jsem se od ní nemohla odtrhnout. Rozjezd byl trochu pomalejší, ale pak měl příběh spád a člověka nutil číst dál a dál. Pamatuji si, že jsem si také zvědavě hledala obraz Poslední večeře na internetu a zkoušela hledat, zda kniha opravdu odpovídá skutečnosti a neustále jsem nad příběhem musela přemýšlet. Určitě se ke knize chystám vrátit a přidat k ní i další díla Dana Browna.
Patříte mezi fanoušky dystopické série Kostičas a čekání na další díl vám přijde stejně jako mně nekonečné? Pak vám určitě doporučuji sáhnout po této útlé knížečce. Jak již název napovídá Bledý snílek/Píseň úsvitu obsahuje dvě novelky ze světa Kostičasu, které vám přiblíží některé momenty a situace, na které jste při čtení narazili. Každá novela se odehrává v jiném časovém období a umožní vám o něco lépe nahlédnout do hlavy krajinochodkyně Paige a možná o kapku více pochopit některé její kroky.
Bledý snílek vás zavede do doby, kdy bylo Paige šestnáct let a mezi kriminálníky se pohybovala teprve chvíli. V Londýně v té době unikl nebezpečný, ale velice cený poltergeist, kterého je třeba chytit dříve, než napáchá větší škody. A právě tento úkol padne i na Paige, pro níž by úspěch znamenal vstupenku ke gangu Sedmi pečetí.
Píseň úsvitu nás posune o několik let dopředu, do období mezi třetím a čtvrtým dílem série, kdy Paige společně s Arcturem teprve dorazili do Paříže. Je to jen chvíli poté, co si Paige prošla peklem v podobě mučení, sáhla si na fyzické i psychické dno a pomalu se začíná zotavovat. A také znovu sbližovat se Strážcem.
Ani jedna z novel není něco, co byste nutně pro pokračování v sérii potřebovali. Je to ale moc příjemný návrat do světa Kostičasu a líbilo se mi, že mi novely lehce osvětlily některé chvíle a vyplnily bílá místa v příběhu. Více mě bavila zejména ta druhá, která opravdu hodně barvitě a naturalisticky přiblížila, čím vším si Paige prošla a jak hluboce ji to zasáhlo. A samozřejmě se v ní objevuje Strážce, který je můj oblíbenec a jednoduše jeden z tahounů příběhu. Za mě zajímavé čtení pro fanoušky série.
Hodnocení: 70%
Za knihu k recenzi moc děkuji nakladatelství Host.
Leigh Bardugo se proslavila svou knižní sérií Griša, která si získala čtenáře nejen příběhem, ale i originálním magickým systémem. V Šesti vranách a Prohnilém městě se do tohoto nemilosrdného světa vrací znovu, tentokrát však popisuje kroky party kriminálníků v čele s Kazem Brekkerem, proslulým zlodějem a podvodníkem.
Protože jsem Šest vran v minulosti již četla, moc dobře jsem věděla, co mě čeká. A musím říct, že i napodruhé to byl zážitek, který stojí za to. V obou knihách se střídají pohledy jednotlivých postav, kterých je docela dost. Audioknihy jsou však v tom případě moc hezky zpracované, protože každého z hrdinů načetl jiný interpret. Právě tento aspekt jsem při poslechu velmi ocenila, protože to napomáhá k lepší orientaci v ději.
Šest vran jsem si zamilovala kvůli toho, že nabízí příběh padouchů, postav s temnou minulostí a mnoha démony. Přesto, že balancují na hraně života a smrti, dobra a zla, jsou podmanivé a nejde jim nefandit. Bardugo navíc minulost a přítomnost dokáže skvěle prolínat, informace dávkovat tak akorát a všechno do sebe zapadá tak jak má. Nechybí napětí, zvraty ani romantika, které tady rozhodně má šťávu a je jí tak akorát.
Zatímco Šest vran nabízí příběh s velkolepým a strhujícím závěrem, Prohnilé město se odehrává v zákoutích Ketterdamu. Je komornější a místy i temnější. Nenabízí tak přímočaře gradující linku a nečekejte ani typický happy end. Přesto ale stojí za přečtení, už jen kvůli tomu vývoji, kterým si tady naši temní hrdinové projdou a autorka tady navíc moc hezky zpracovává téma závislostí. V Šesti vranách u mě jasně vedla dvojice Nina a Matthias, ale po Prohnilém městě už se tak jednoznačně rozhodnout nedokážu. Všechny postavy totiž mají něco do sebe a každá z nich by mi v příběhu chyběla...
Za obě audioknihy k recenzi moc děkuji Audiotece.
Už jste někdy přemýšleli nad tím, jak by vypadal náš svět v jiné dimenzi? A jak byste asi vypadali vy samotní? Pokud ne, pak vás na tyto myšlenky jistě navede nejnovější počin Chucka Wendiga Kniha nehod. Příběh, který je jedním velkým balíčkem překvapení, a to nejen kvůli své nepředvídatelnosti, ale i díky tomu, kolik žánrů v něm dokázal autor zkombinovat.
Nenechte se odradit velkým formátem, protože tento kousek vás dokáže do svých nenápadných pavučinek lapit poměrně rychle, přestože možná na začátku budete trochu tápat, o co tady jde. Sledujete totiž několik linek. Linku Natea, který by pro svou rodinu udělal cokoliv. Dokonce i to, že by se vrátil tam, kde prožil nejkrutější chvíle svého života. Linku Maddie, milující matky a umělkyně, jež však minulosti zažila něco, co ze své mysli úplně vytěsnila. A konečně i příběh jejich patnáctiletého syna Olivera s neuvěřitelně silným smyslem pro empatii, který mu způsobuje více škody než užitku. Společně se rozhodnou začít znovu v rodném městě Natea Jenže ač ta představa zpočátku vypadá idylicky, brzy zjišťují, že na tomhle místě je něco jinak, něco hodně podivného
Kniha nehod je čtení, které nezapadá do klasických škatulek a pokud čekáte typický horor, budete nejspíš zklamaní. Chuck Wendig umí skvěle psát a ještě líp vystavět tísnivou atmosféru, kdy se budete pomyslně ohlížet přes rameno, přestože se toho až tolik neděje. Ale nechává drobečky, jeden za druhým, a vy zkrátka víte, že tu něco nehraje. Než se nadějete, příběh se přehoupne do směsice duchařiny, thrilleru a sci-fi hororu. Někdy je to děsivé, jindy dramatické, občas nečekaně krvavé a najednou budete svádět boj o samotnou existenci světa. Směsice všeho a ničeho, která funguje jako dobře promazaný stroj, a k tomu postavy, které si zamilujete i budete nenávidět. Nesnažte se knihu řadit do škatulek, je to zbytečné. Nechte se jen unášet na stránkách nepředvídatelnosti a slibuju, že na konci nebudete zklamaní.
Hodnocení: 85%
Za knihu k recenzi v rámci spolupráce moc děkuji Knihy Dobrovský.
Přestože se ne každý člověk řadí mezi fanoušky historie, rozhodně bychom na ni a důležité milníky v dějinách lidstva neměli zapomínat. Můžeme v nich totiž najít nejen poučení, ale i jakési memento a varování, kam až lidská chamtivost a krutost může zajít, když nikdo včas nezakročí. Právě takové okamžiky se snaží připomínat i americká spisovatelka s litevskými kořeny Ruta Sepetys. Do svých knih si vybírá události nejen důležité, ale hlavně takové, o nichž se až tolik nemluví, či se na ně zapomíná.
Grafickému románu V šedých tónem sloužila jako předloha stejnojmenná Rutina kniha, jež přibližuje rok 1941 a násilný odsun Litevců Sověty do pracovních táborů na Sibiři očima mladé dívky Liny. Bez jakéhokoliv otálení vás uvrhne do středu dění, kdy sovětská policejní služba vtrhla uprostřed noci do života Lininy rodiny a rozbila jej na tisíc kousků. Příběh je to silný, ukazuje člověka v tom nejhorším i nejlepším světle. Je temný, ale i plný naděje, lidského odhodlání, touhy žít a přežít. Tíživou atmosféru také velice dobře navozují povedené ilustrace, z nichž jsem cítila jakousi naléhavost. K příběhu mi velmi sedělo i jejich barevné tónování a musím tak velmi ocenit ilustrátory Davea Kopku a Brann Livesay, kteří odvedli skvělou práci.
Grafický román vám co se týče podrobností a rozsahu příběhu samozřejmě nikdy nedá to, co klasická kniha. V šedých tónech jsou však vypíchnuté všechny důležité okamžiky, dobře na sebe navazují a vytvoří tak ucelený obraz, v němž nebudete tápat. Ruta má navíc jednu kouzelnou schopnost vzbudí ve vás zájem vědět více. Podobně jako při čtení její knihy Musím tě zradit, mě tak znovu donutila sednout k počítači, a o násilném odsunu národů pobaltských států do gulagů si přečíst více. Přiměla mě si koupit V šedých tónech v klasické knižní verzi a stejně tak i zbytek jejích knih. Tvorba Ruty zkrátka stojí za to, a já se těším na každý další kousek, který napíše.
Hodnocení: 90%
Za poskytnutí grafického románu k recenzi v rámci spolupráce děkuji Albatros Media.
Max je soukromý detektiv, který se s tím vůbec nemaže. Je chytrý, sarkastický, a přestože nemá rád zbraně, jen tak něčeho se nezalekne. Když mu tedy přímo do jeho kanclu v Praze nakráčí krásná dáma v červeném, kterou vzápětí nachází v kaluži krve, okamžitě začíná jednat. A možná před ním stojí daleko složitější případ, než by se na první pohled mohlo zdát
Vzhledem ke krátkému rozsahu knihy, jde autor rychle k věci. Už od začátku servíruje syrovou českou atmošku bez příkras, v dalším momentě vás odzbrojí svým humorem a pak už nebudete mít čas spočinout. Jakmile se totiž kolečka jednou dají do pohybu, budete s Maxem lustrovat jednoho podezřelého za druhým, jezdit z místa na místo. A tady doporučuji dobře dávat pozor, protože těch postav na poměrně malém rozsahu nepotkáte zrovna málo.
Max se toho nebojí, a když má příležitost, okamžitě ji chytne za koule (doslova). Na vyšetřování ale není sám. Po ruce má i počítačového mága Kryštofa a bývalou vojačku Lindu, kteří se do vyšetřování pouští se stejnou vervou jako Max. Jejich trojlístek je dost nesourodý a možná právě proto tak dobře funguje. Kniha má navíc krátké svižné kapitolky, takže vše pěkně odsýpá.
Celá zápletka je řádně zamotaná a zároveň velmi dobře vymyšlená. Podezřelých je hned několik a mně nezbývá než konstatovat, že tentokrát si mě Tonda povodil jak cvičenou opičku. Kdo za vším stojí, jsem nejen neodhalila, ale ani mě nenapadlo se tím směrem podívat! Nezbývalo mi než kroutit nevěřícně hlavou, jak dobře to vymyslel.
V tomto ohledu má kniha vše, co má správná detektivka mít. Silné postavy, zajímavý případ, svižný děj i šokující rozuzlení. K úplné dokonalosti tomu tak chyběla jen kapka. Scény se občas míhaly tak rychle, až jsem měla problém se do příběhu naplno ponořit. Než jsem se stihla nadechnout, už jsem byla zase jinde. I tak to ale pro mě bylo zajímavé a originální čtení. Nemohu tedy jinak, než Maxe a jeho svérázné vyšetřovací metody doporučit.
Hodnocení: 80%
Za knihu k recenzi moc děkuji autorovi.
Zloděj duší je fantasy z českého prostředí doslova nabitá akcí, jejímž dějem se proplétá výrazná detektivní linka. Veronika Bachová je čarodějka, která žije sama se svou pubertální sestrou a občas se přichomejtne při vyšetřování kriminálních případů, s nimiž si policie neví rady. Nejinak je tomu i tentokrát, a připravte se, že se jedná o pořádný masakr - přesněji řečeno Vinohradský masakr.
Autorka v tomto případě na nic nečeká a čtenář se tak okamžitě ocitá na místě činu. Seznamuje se tak s policistou Markem, který Veroniku požádal o pomoc. Děj je pěkně dynamický a bude vás vyskakovat jedna záhada za druhou. Velmi brzy také na scénu přichází Veroničina mladší sestra Eliška, pro níž je tak trochu mámou i otcem dohromady. V tomto případě se však jedná o velice jiskrný vztah, kdy se bohužel téměř nedočkáte ničeho jiného než hádek.
Než se nadějete, příběh vyeskaluje úplně do jiných rozměrů - připravte se nebezpečné démony, tajemné rodové sídlo Hekabru, čarodějné intriky a velkou spoustu magie. V tomto ohledu by příběhu prospělo, kdyby autorka trochu zbrzdila. Valilo se toho mnoho, ale řada věcí nebyla dotažená, promyšlená. Svět v tu ránu přestával fungovat. Magie jako kdyby neměla mantinely, dokázala cokoliv a zároveň nic, do toho tady máme očarovaného smrtelníka, po němž se nikdo neshání a v pozadí čarodějnou společnost, která míchá kartami. A také ty všudypřítomné hádky…
Velký rozkol ve mně začal v momentě, kdy hlavní hrdinka jednala bez ohledu na nebezpečí své i okolí, a to hned v několika případech. Touha vyřešit věci, byla větší než ochránit ostatní a odnášeli to všichni okolo. Na to, že měla být Veronika ta rozumná, jednala ztřeštěně, impulzivně a bezohledně.
Originální, povedené prvky, i zajímavou krimi linku tady bohužel nepovedené vztahy tříštily napadrť. Ač tedy pro mě zpočátku příběh vypadal velmi slibně, nakonec moc nefungoval a na další návrat do Hekabry se proto už nechystám...
Hodnocení: 50%
Za knihu k recenzi moc děkuji autorce Martině Hohenberger.
Skalisté hory, malebné městečko, příroda – to je jednoduchý recept německé autorky Lilly Lucas na kouzelné prostředí, které vás učaruje a bude táhnout ke každému dalšímu dílu série Green Valley. Tentokrát se můžete těšit na zbrusu nové postavy. Noaha, který se v Green Valley narodil a ukrývá mnohem více, než se na první pohled může zdát. A dítě pouště Elaru, co se v městečku octne jen díky hádce se svou matkou. Nečekaná náhoda ty dva svede dohromady a Elara velmi záhy zjišťuje, že odejít z tohoto zapadlého městečka možná nebude tak snadné.
Co se Lucas rozhodně nedá upřít, je její schopnost vtáhnout čtenáře velmi rychle do děje. Stačí pár stran a jste v tom až po uši. Autorka si totiž nepotrpí na žádné dlouhé úvody, jde rovnou k věci. Zápletka je jednoduchá, dobře vymyšlená, takže oťukávačka může začít a fanoušci slow burn romantiky se můžou radovat. Vztah není uspěchaný a až na místy poněkud strojené dialogy to zpočátku funguje dobře.
Elara je sympatická, odhodlaná, ale poměrně mladá, což se občas projeví v jejím chování.
U Noaha je to poněkud složitější. Je daleko záhadnější a autorka čtenáři postupně dávkuje jeho tajemství i myšlenky. Bohužel mi ale díky některým skutečnostem bylo velmi záhy jasné, kudy se příběh bude ubírat a celý děj tak pro mě začal být velmi předvídatelný.
Lucas jede podle klasické šablony romantických příběhů, což by mi nevadilo, kdyby mě dokázala překvapit a ukázala, že Noah a Elara se za sebe umí postavit. Chyběla mi touha hrdinů překonávat překážky a přála jsem si, aby je neustále nemuselo pošťuchovat okolí. Bohužel i samotné rozuzlení v závěru jsem dokázala odhadnout, což mi trochu vzalo vítr z plachet.
I přesto však nemohu říct, že by mě čtení nebavilo. Prostředí je skvěle vykreslené a hrdinům i přes jmenované nedostatky budete fandit. Pro mě ale kniha stejně jako druhý díl nedosáhla kvalit prvního dílu.
Hodnocení: 65%
Za poskytnutí knihy k recenzi moc děkuji Knihy Dobrovský.
Tak tohle byla zase jízda! Po dlouhém čekaní jsem měla obavy, zda si autorka dokáže udržet vysokou laťku, které sérii nastavila. Ale Shannon předvedla, že zkrátka umí.
Když jsem se do světa jasnovidců znovu ponořila, velice jsem ocenila seznam důležitých postav, který najdete na konci knihy. Ten totiž nenabízí pouze suchý výčet jmen, ale i stručný příběh každé postavy, což mi po těch letech skvěle pomohlo osvěžit paměť. Ale teď už k tomu, co všechny zajímá nejvíce.
Příběh mě dokázal vtáhnout v podstatě okamžitě. Autorka má svět skvěle vystavěný, zachází do detailů a znovu mě dokázala ohromit neobvyklým systémem magie. Ano, tady to šlape doslova jako švýcarské hodinky. Paige čekají náročné časy, a to nejen z hlediska cílů, které si sama vytyčila. V minulém díle si sáhla na dno fyzických a psychických sil a potřebuje se s tím srovnat. Prožijete s ní obavy i strachy, budete s ní společně strádat i se zotavovat. Zažijete napětí, intriky, zrady i romantiku… A k mému potěšení tentokrát kromě Paige dostal daleko více prostoru můj oblíbenec Strážce. Zvláštní, odtažitý, tajemný, přesto laskavý a vzbuzující důvěru. Ti dva spolu fungují dost dobře, jen u Paige bych ocenila méně sebevražedných sklonů a tajnůstkaření. Je díky tomu docela předvídatelná…nebo alespoň pro mě. A možná by občas mohla mít o něco méně štěstí.
Přesto se ale nemusíte bát, že byste se u této bichličky nudili. Od začátku se na vás pomalu valí jedna událost za druhou, takže si spíš budete přát, abyste knihu vůbec nemuseli odkládat. A garantuji vám minimálně jeden totální WTF moment, kdy budete valit oči až navrch hlavy. Po dočtení budete autorku možná proklínat a zároveň se modlit… Modlit, abyste na další díl nemuseli čekat dalších pět let. Takové konce by se totiž měly zakázat!
Na závěr ještě pochválím vizuální zpracování knihy. Obálku miluju a řadím ji mezi nejkrásnější kousky v mé sbírce. A pokud jste sérii ještě nečetli, neváhejte. Je totiž skvělá.
Hodnocení: 85%
Za poskytnutí knihy k recenzi moc děkuji nakladatelství Host.
Hlavním hrdinou je Sam, žijící v Praze v roce 2071, kdy technologie už postoupila tak daleko, že se začaly provádět i operace nesmrtelnosti. Sam se díky své práci stal jedním z těchto vyvolených. Tedy až do chvíle, kdy jej obviní ze špionáže pro východní mocnosti. V tu chvíli je jeho život vzhůru nohama. Snaží se dokázat svou nevinu, ale v patách má agenty a v hlavě jedinou myšlenku. I nesmrtelní mohou zemřít.
V situaci Sama bych se tedy rozhodně octnout nechtěla! Spousta otázek okolo jeho vlastního života ho pronásleduje kudy se hne, a navíc si díky vyspělým technologiím nemůže být nikdy jistý, zde jej někdo nesleduje. Ano, tohle byl opravdu solidní rozjezd a barvité popisy technologií skvěle navodily atmosféru budoucnosti. Autor je měl promyšlené opravdu do detailu a líbilo se mi, že vzal při popisu budoucnosti v úvahu i možný vývoj problémů současného světa. Například to, že by v budoucnu voda mohla být na příděl.
Čím více Sam pátrá, tím více otazníků se objevuje, takže jsem u knihy hodně přemýšlela. Zároveň mi ale přišlo, že Sam má v některých situacích až příliš mnoho štěstí. Byla jsem tedy ráda, že na tohle všechno mi příběh dokázal postupně dát odpověď. Co jsem ale naopak postrádala, byla nějaká větší a drsnější akce. Vybavuji si dvě situace, kde mohl děj skvěle vygradovat, ale nestalo se tak. Chvílemi jsem tak lehce ztrácela pozornost, což je škoda. Já totiž chtěla mít o Sama pořádný strach a číst se zatajeným dechem!
Z vedlejších postav mi nejvíce sedla Ariel, u níž mě mrzelo, že s námi nebyla po celou dobu. Ani Tom ale nebyl k zahození a klidně bych si střihla pokračování, kde bude v hlavní roli.
Na závěr ještě zmíním, že kniha obsahuje i stylové ilustrace v černo-červeném provedení, které dobře dokreslují děj.
Hodnocení: 75%
Za poskytnutí knihy k recenzi moc děkuji autorovi. :)
Jestli já u romantiky něco miluju, tak jsou to hate/love romantické linky. A tady, dámy a pánové, vás čeká jedna opravdu ukázková. Hlavní postavy Ash a Jake jsou skvěle propracované, včetně jejich minulosti, kterou čtenář odhaluje postupně. Právě díky tomu na mě působily opravdově, uvěřitelně a všechna ta „nenávist“ mi dávala smysl. Taky jsem toužila odhalit, co za tím stojí, a to mě pohánělo ve čtení dál. Dokonce jsem zůstala číst až do dvou do rána, a to je u mě rozhodně dobré znamení.
Musím ale přiznat, že prvních 50 stran jsem si knihou nebyla úplně jistá. Chvíli trvá, než se náš „Profesor“ dostane na scénu, a navíc byly v této části úryvky poezie, ze které jsem nesdílela stejné nadšení jako hlavní hrdinka. Ovšem jakmile se vynořil Jake… byla jsem lapena. Ten chlap je zkrátka mňamózní a chemie mezi ním a Ash byla skoro hmatatelná. Připravte se ale, že je to hodně slooow buuurn romantika. Při čtení jsem byla napnutá jak kšandy a hlavou se mi honilo „Tak cooo, už bude ta pusaaa? :D Ale ve finále to příběhu jen prospělo a vývoj vztahu dával smysl.
Velkým plusem pro mě bylo i prostředí nakladatelství. Co vám budu povídat, jako správného knihomola mě prostě bavilo pozorovat vznik knihy.
Samotný závěr je tak trochu klišé a čeká vás také jedna hodně předvídatelná scéna. Nicméně po té jízdě předtím, mi to zase tolik nevadilo.
Tenhle příběh jednoduše za přečtení stojí a já ho teď nějakou dobu budu určitě všude doporučovat.
Hodnocení: 80%
Tak tohle byl velice příjemný návrat do světa železného druida. Kevina Hearneho si zkrátka získal mé srdce svým svérázným a osobitým humorem, takže se na každou jeho knihu vždy těším. Málokdo mě totiž dokáže rozesmát při čtení tak jako on.
Tentokrát si pro nás připravil úplné nové postavy. Oproti dobře a mladě vypadajícímu téměř nesmrtelnému Atticovi z Kronik železného druida tady máme důchodce Ala na sklonku života, jehož největší chloubou je jeho dobře udržovaný knír. Tento kontrast se mi moc líbil a osobně vždy oceňuji, když hlavní hrdinové nejsou jen krásní a bezchybní. Alovo prokletí je navíc velkým handicapem. Musí se s ním vypořádávat opravdu na každém kroku, ale o to více je zajímavější a dodává mu to ten správný šmrnc.
Kevin Hearne se zde rozhodl zachovat koncept hlavního hrdiny a pomocníka, do jehož role i tentokrát osadil velice neobvyklou postavu šotka. A já vám mohu zaručit, že vás bude bavit. Slovní přestřelky, ironické poznámky i komické situace – o to všechno díky němu v knize rozhodně není nouze.
Přestože tempo příběhu je o něco pomalejší než jsem zvyklá ze základní série (přeci jen tady máme v hlavní roli důchodce a nikoliv mlaďocha v rozkvětu), nezapomněl si autor připravit i několik pořádných bojových scén. Nemusíte se tedy bát, že byste se u knihy nudili. Vyprávění je čtivé, svižné, plné originálních nápadů, ale i peprnějších slovíček. Ty zde však nepůsobí nepatřičně a ke stylu tohoto autora už tak nějak patří.
Jedná se sice o spinoff k původní sérii, do knihy se mohou vesele pustit i ti, co ještě svět železného druida neznají. Jistě potěším fanoušky Atticuse a Oberona, když prozradím, že se tady také na chvíli objeví.
Sečteno a podtrženo, jedná se opět o povedenou záležitost, kterou mohu doporučit s klidným srdcem všem fanouškům urban fantasy. Už teď se těším na další díl, abych se dozvěděla, jak to všechno s pečetníkem Alem dopadne.
Hodnocení: 80%
Za poskytnutí knihy k recenzi moc děkuji Knihy Dobrovský.