Knihošelma komentáře u knih
Mé první setkání s paní spisovatelkou Alenou Mornštajnovou a zbytečné cokoliv psát - uchvacující kniha. S Hanou jsem bya po celou dobu, jako bych jí dýchala přes rameno a sdílela stejný zimník. Vskutku mistrovsky sepsané dílo. Moc ráda bych, kdyby autorka podobnou emoci dokázala vzbudit nějakým současným příběhem, je jich kolem nás spousta. Budu se těšit na další knihy.
Velice silná kniha, která je o odsunu Němců, ale nejen o něm. Je o mnoha věcech a já jsem tam především prožívala tu bolest, s jakou jsou osudy lidí ničeny soukolími dějin, soukolími systémů a rozhodnutí, která se dějou někde úplně jinde. Sice je o válce již mnoho knih, ale tahle je naše, česká, tohle se dělo za humny, je to bolest naší země. Detailně ukazuje něco, co si člověk jen stěží umí představit, bestialitu člověka k člověku, co se může stát, jak lidé mohou zešílet, jak křehká je slupička naší denní samozřejmosti. A pak přijde socialismus a znova soukolí, znova se vše mění a převrací a pokud člověk nechce nic menšího, než spravedlnost a pravdu, nezadržitelně v systému trpí. Dá se říci, v každém systému, asi. Po dočtení jsem měla pocit, že ani nemůžu vyjít ven, že tam na mě z každého rohu musí koukat nějaká nespravedlnost a utrpení, že šlapu po kostech těch přede mnou. Že svět roste na utrpení jiných. Knihu by měly číst středoškoláci jako povinnou četbu, protože to je koncentrace nejen válečné literatury, ale i studie režimů jako takových a lidské povahy. Podobně intenzivně na mě zapůsobily třeba ještě Trampoty pana Humbla, taktéž geniální kniha, která vás provede různými režimy, i když tedy z jiného újlu pohledu, z toho vítězného. Ale to bych odbíhala. Gerta je bych řekla přes všechny lajky a body stále spíše nedoceněná kniha ve své šířce. Možná kdyby název zněl: Semletí Gerty Schnirch 20. stoletím, bylo by to přesnější. Ale chápu, že přeci jen ten brněnský odsun je v knize klíčový. Děkuji zkrátka za tuto knihu, Kateřino...
Trnkova Zahrada je přesně ten typ knihy, kterou beru do ruky vždy, když se na mě svět navalí a ukáže svou horší stranu. S Trnkovou Zahradou se mu schovám a uteču, ona mě obejme a pohladí a je zase dobře.
Moje první setkání s literaturou tohoto typu a jsem nadšená. Příběh se lehce čte, postavám se musí fandit, vyvážení vtipu a akce je tak akorát, celkově chápu, že je tato serie hitem - já jsem jednou z nadšených čtenářek.
Neuvěřitelná sága, která působí jako droga a musíte číst dál a dál. Nevím, kde je to kouzlo. Ze začátku jsem si říkala - to jako mě má zajímat život nějakých dvou holek, ještě tak dopodrobna vyprávěných, kde nic velkého, tu nic velkého? Ale příběh začne člověka pohlcovat. Jeho kouzlo tkví v tom, že ač soustředěn na dvě hlavní protagonistky, vypráví skrze ně příběh celé jedné čvrti a skrze ní celé Itálie a občas se dotýká až celého světa. A skrze tyto příběhy se dotýkáme všemožných životních osudů, pohnutek, vášní, motivací, tužeb a chtění, která ve finále jsou nám blízká, někdy se nás dotýkala, na podobných rozcestích jsme stáli, podobné ambivalentní pocity jsme měli. Príběh, který jde až na dřen lidství, pojmenovává dokonale vytříběnými větami pocity strachu, nenávisti, velkého odcizení, které se táhne knihou jako had. Hledání vlastní identity, cesty, kdo jsme, nakolik jsme "sami sebou", a co to vůbec znamená. Na dvou odlišných životních cestách hrdinek, kdy ten větvící se bod nastal v okamžiku, kdy jedné umožnili studovat a druhé ne, je drásavé sledovat, jak zdánlivé maličkosti ve skutečnosti znamení nevratnou výhybku. A nebo naopak, nic není nikdy pevně dáno, vše se dokáže obrátit ve svůj pravý opak? Elena má přeci pocit, že na kamarádku neustále jen dotahuje a je jedno, jestli ji potká zrovna na dně v závodě na výrobu mortadely zatímco ona sama má před vydáním knihy. Ta nezvratnost osudů a přesto trvalý otazník nad smyslem života, štěstím a naplněností (aniž by snad slovo štěstí jakkoli zaznělo v tom dnešním nadužívaném smyslu kontrolovaných návyků) se tlačí na prsa a nutí číst dál, doufajíc v konečný smír, úlevu, konečné vydechnutí.
Čisté zjevení mých mladých let. Kniha ve mě nechala hlubokou brázdu a myslím, že nějak zásadně pomohla zformovat můj negativní postoj k drogám a vlastně jakýmkoliv oblbovákům mysli (negativní možná ne vždy ku prospěchu). Ten kolotoč neustálých slibů a zemřelých nadějí je dostatečně depresivní, celé napsané sugestivně a bravurně. Možná, že dnes v záplavě všeho možného kniha mladého člověka už tak neuchvátí, ale pro mě jedna z určujících knih života.
Úžasná práce, která donutí k zamyšlení. Proč říkáme chytrá horákyně, první dáma, co je to přehršel... Zjemníte a prohloubíte své jazykové vyjadřování, protože mnohdy se pohybujeme opravdu ve frázích a floskulích, aniž si to uvědomujeme. Dnes, kdy je komunikace v takové krizi, v jaké je - fake news... - je podobný sebezpytavý pohled sám na sebe obzvláště důležitý.
Kniha je nečekaně odborná. Takže buď vám to sedne a nebo ne. Já jsem ze začátku očekávala zajímavosti a historky ve stylu Honzákova veřejného vystupování, to se ovšem nekonalo. Po tomto počátečním šoku jsem tedy přehodnotila, co mám od knihy očekávat a dostala to. Vědecký (v rámci možností) pohled na psychosomatiku, o níž jsem se doposud domnívala, že dlí na pomezí šarlatánismu. Takže za mě dobrý.
Úžasná kniha jak po vizuální stránce tak obsahem. Máme i Indigové pohádky a opět jsme si přišli na to své. Bláznivý příběh, krásné zpracování na velkém formátu. Líbí se mi myšlenka, že vesmír vlastně drží pohromadě hudba. Kniha je fajn na společné čtení před spaním, vydá akorát na pár večerů, taková bych řekla možná poslední kniha na rodinné čtení těsně před tím, než se děti rozutečou do puberty :) Nás zkrátka hodně bavila.
Nechápu to vysoké hodnocení této pro mě zcela zmatené a mimo knihy. Celou dobu jsem se musela ptát - a co maminka? To je snad nabádání k sebevraždě nebo co, celá kniha:) Následný příběh o ohrožení bájné země je tak placatý a nudný, že vůbec nechápu, jak mohla tuto knihu napsat tak slvělá spisovatelka. Pro mě naprosto zbytečná, zavádějící a nezáživná kniha. Asi jsem ji zkrátka nepochopila...
Poklad, který jsem objevila v knihovně své babičky. Jsem naprosto nadšená a jeidně doporučuji každému, kdo se chce na pohádky podívat trošku jinak, než jak se dnes jede podle jednotného mustru. Daleko větší katarzi přinášejí i tehdy, když pohádka vlastně nedopadne dobře. Myslím, že pro naše zdraví je to daleko cennější poselství, než česká posedlost "dobrem, které zvítězí". Jako opravdu ne vždy, vidíme to všude kolem sebe. Takže pro mě jsou tyto pohádky radostí v mojí knihovně a vracím se k nim.
Miluji! Jemná kniha mého dětství, divím se, že tu není žádný komentář a jsem první, to si tahle kniha nezaslouží.
Nádherná publikace, kde text nezaostává za ilustracemi, jak už to tak někdy bohužel u těchto super výstavních knih bývá. Jako celek je to kniha velmi hravá, poutavá a nám odhalila Prahu z mnoha neznámých úhlů. S radostí doporučuji.
Grimmové vždycky otevírají temnou stránku mojí duše. Tak nemám pohádka vypadat, chce se křičet, a přesto čtu dál, vracím se, obydluji tento pohádkový svět.
Takový ten tvůrčí přetlak zhmotněný do knihy... Takové to nutkání psát a zpracovávat svět. Bez touhy být bestseller, bez touhy po slávě... bez touhy.. nevím. Prostě člověk cítí to pnutí, tu niternost, tu existencialitu... možná opravdovost, kterou v mnoha vykalkulovaných knihách dneska cítit není. až bych řekla, stará dobrá literatura, kde jde ještě o svět (a ne vlastní slávu a popularitu). Nevím, asi nejsem dost přesná, prostě si to přečtěte.
Na knihu jsem přišla náhodou a ze začátku si s ní nevěděla rady, postupně si mě ale získala. Zajímavý, zamotaný, lidský příběh.
Potřebná kniha, která ukazuje, že superfoods nemusí být jen předražené plody z pralesů na druhém konci světa, ale že podobné poklady máme přímo před nosem.
Nádherná kniha a velice originální pohádky, kde se snoubí tak trochu jiná estetika a dozajista neotřele vypointované příběhy, než jak známe běžně narativ z domácích luhů a hájů.
Malebná kniha, ke které jsem se dostala náhodou a nelituji. Příběh je velmi čtivý, propracovaný a vtipný!