KnihovniceVěra komentáře u knih
Název 2. dílu napovídal něco ještě temnějšího a hlubšího, než byl díl první, ale opak byl pravdou. Podle mého názoru jde o klasický ženský román, oddechovku, bez valné literární a jazykové hodnoty. S dalším dílem už raději nebudu ztrácet čas.
Autorka je momentálně 82. nejoblíbenější, takže mám splněn další bod čtenářské výzvy.
Není to próza, která by šla číst, ale zápisy z dění v podniku, z pracovních jednání a ze služebních cest. Názvy kapitol jako "Ředitele navštíví škodováci v obavách, zda kamióny odjedou včas", nebo "Hlavní brána Škodovky se otevřela před kolonou kamiónů, kterou vedl Standa Vostřák" vyvolávají dnes již jen úsměv.
Knihu mi podepsal autor při návštěvě bývalého depotu jaderných hlavic u Míšova. Je neuvěřitelné, jak parta nadšenců dokázala z opuštěného bunkru po sovětské armádě ukrytém v brdských lesích vybudovat atommuzeum.
Při četbě knihy místy mrazí při pomyšlení, co se skrývalo kousek od nás a soudruzi nám tajili.
Na knihu se sneslo tolik negativních až posměšných ohlasů, že jsem tuto téměř povinnou četbu musela přečíst.
Jeví se mi jako nekonečný seriál v televizi. Celý příběh by se vešel maximálně na 50 stránek, ale to by šeď ztratila svých 50 odstínů a slila by se v 1 velký flek.
V tomto rozsahu mi vydržela jako příjemná četba před usnutím na dost dlouho. I když jsem ji odložila třeba na měsíc, v další kapitole měla Ana znova motýlky v břiše a vnitřní bohyně se začala protahovat, takže se vlastně nic nestalo a mohla jsem pokračovat v čtení dál.
Kniha má bezpochyby dobrý marketing, jinak by nebyla tak čtená, tak dobrá zase není.