KnihovniceVěra komentáře u knih

Vcelku (na svou dobu) pěkné a hlavně pro školáky stručné shrnutí starověké historie všech zemí včetně úvah o spojení starověkých kultur s kulturou atlantskou, bohužel grafická stránka slabší, jsou tam jen kresby, chybí fotografie a lepší mapy. K mému překvapení ruská autorka nevyzdvihuje přehnaně zásluhy sovětských vědců a píše vcelku nezaujatě.

13.06.2018

K mojí velké smůle se mi kniha nedostala k přečtení v době mé mladosti, kdy jsem bezmezně obdivovala život v šlechtických sídlech a hltala příběhy o lásce. Ve zralém věku mi přišlo spíše úsměvné, jaké pomluvy, klevety a vypočítavost jsou ukryty pod nekonečným proudem rádoby vybrané konverzace v salónech vyšší společnosti, přitom rozhovory mi připadaly velmi anglicky studené a odtažité, chování hlavního hrdiny velmi nepravděpodobné a život dívek z vyšší společnosti díky dobovým konvencím velmi nudný. Před 200 lety zřejmě dost odvážně napsané, dnes ideální námět pro romantický film či seriál. Bohužel mě tenhle styl "talk show" nesedí, což ale samozřejmě neznamená, že chci brát ostatním jejich nadšení a touhu podívat se do té doby, kdy bylo normální psát půl dne dopis a pak čekat nejméně čtrnáct dní na odpověď ...

2 31.05.2018

Politický komiks obvykle nečtu a zřejmě číst nebudu. Téma projednávání směrnice Evropského parlamentu o čistotě vod a životního prostředí ani život europoslankyně paní Vegy mě nezaujal. Naštěstí jsem to přečetla za den.

15.05.2018

Od první stránky mi bylo jasné, že pan Neff je dobrý vyprávěč. Příjemným způsobem přibližuje národní historii, tempo vyprávění odpovídá životnímu tempu 19. století, trochu rozvleklé, je vidět, že má nakročeno na další díly. Taková zlatá česká poklidná klasika.

5 13.05.2018

Konečně jsem dočetla tuhle knihu z dětství, kdy mi připadala hrozně zdlouhavá. Nenáviděla jsem totiž dějepis, protože jsme se museli šprtat všechny letopočty nazpamět a archeologie mi přišla jako nejnudnější věc na světě.
Překvapilo mě, že je to cestopis s velkým exkurzem do historie a divy světa jsou vždy až na konci kapitoly jako třešinky na dortu.
Ze všech Zamarovského knih, které jsem četla, má tahle nejvíc komunistické propagandy.
Na svou dobu vynikající přehled historie včetně časové osy!

4 29.04.2018

Jarní symfonie je spíš poučným vyprávěním pro hudební výchovu, nežli románem, uspokojí, ale nenadchne. Pomohla mi splnit další bod čtenářské výzvy a inspirovala k poslechu Schumanna a Brahmse.

1 13.04.2018

S opravdu velkou trpělivostí jsem se dobrala k těm několika silným momentům knihy, která je jinak přeplněna detailními popisy lidí, krajiny a prostředí, ale skutečné pocity a pohnutky hrdinů si můžeme jen domýšlet. Celé je to psáno povrchním novinářským stylem a přecpáno výrazy "ba, baže", "tak asi", a proloženými chleby /zřejmě se jedná o sendviče/. Guvernér Stark je normální korupčník, pokud je u moci, drží se ho spousta nohsledů včetně hlavního hrdiny Jacka Burdena. Vlastně ani nevíme, proč pro něj tenhle nedostudovaný pisálek pracuje a přejímá jeho demagogické názory, dokonce zrazuje své staré přátele. Na konci mu něco dojde (nazývá to Velké škubnutí), možná je trochu opatrnější ve vyslovování pravdy, aby neublížil svým blízkým.

31.03.2018

Kniha se zabývá zařizováním sídlištních bytů hromadné výstavby dobovým nábytkem, dnes pozbyla aktuálnosti. Užitečné je pro mne jen grafické značení zařizovacích předmětů.

01.03.2018

Krásná poezie ve starobylé češtině, oceňuji lyrické pasáže a celkové vyznění básně. Pomalý spád děje a autorovy politické názory odpovídají době vzniku na konci 19. století.

12.02.2018

Kniha mě zaujala především jako rodilou plzeňačku s osobním vztahem k popisovaným místům. Přinesla mi spoustu užitečných informací a inspiraci k přehlednému uspořádání rodokmenu vlastní (i když ne tak slavné) rodiny. Po jejím přečtení ještě lépe chápu, jak významná škodovka byla, proč zabírá tak velký prostor města a kde je tudíž jedna z příčin architektonické neuspořádanosti Plzně.

1 10.02.2018

Velice silná kniha svým obsahem. Autorova vize totalitní moci ovládající všechny myšlenky je a bude lákavá pro mnohé mocipány, zejména v dnešní době, kdy lze zneužít internet, sociální sítě, kamery, drony, klonování ...
Přeji si jen každé ráno se svobodně nadechnout a věřit, že když mám vypnutou televizi, není v ní žádná skrytá kamera ani odposlech.

15 04.02.2018

Teprve po přečtení celé trilogie a okolností vzniku díla (pronásledování autora) jsem docenila jeho celkovou hodnotu jako mozaiky jednotlivých osudů a kroniku Souostroví. Jedná se o obdivuhodné dílo vhledem k tomu, že autor ho celé nikdy neměl pohromadě na stole, ale musel po částech pečlivě ukrývat.
Velmi čtivé jsou kapitoly o útěcích Bílé koťátko, nebo o povstání Čtyřicet dní v Kengiru, jiné jsou spíše literaturou faktu.
Vřele doporučuji všem komunistům a obdivovatelům třídně spravedlivé společnosti.

4 28.01.2018

V druhém díle Souostroví zůstáváme v běžném životě pracovního tábora, kdy některé části jsou poutavě zpracovány. Pobavilo mě, že mukly podle marxistické definice lze považovat za samostatný národ, obdivovala jsem autorův nadhled, ale vadilo mě, že se na některých místech ztrácí autorův osobní příběh. Přesto v kontextu celé trilogie dávám plný počet hvězdiček.

4 28.01.2018

První díl Souostroví mě šokoval hned na začátku tím, že sovětský režim si plánoval počty vězňů na nucené práce a velmi obtížně jsem se prokousávala celou peripetií osudů od zatýkání, přes nelidské mučení při vyšetřování, bezpráví při stanovení rozsudku, transporty, věznice... Při čtení mě definitivně docvaklo, odkud pocházely ty inscenované procesy v 50. letech u nás, kdy se obvinění veřejně přiznávali, kdo vymyslel škůdce a že bez všeobecného strachu a udavačství komunistický režim nemůže existovat. První část trilogie mi připadá nejdrsnější.

9 28.01.2018

Očekávala jsem historické pojednání, ale s tímto materiálem Adventistů sedmého dne nechci ztrácet čas. Autorka na konci knihy píše, že po novém zjevení Krista skončí věčný spor mezi dobrem a zlem a hřích už nebude existovat. Opravdu pěkná vize.

Autentické vyprávění plné humorného nadhledu, osobních vzpomínek a emocí této jedinečné osobnosti není členěno na kapitoly, vypravěčský talent pana Wericha se nezapře, takže jsem měla problém se odtrhnout od čtení.
Pro další inspiraci: V knize je zmíněna kniha Jaroslav Ježek + Osvobozené divadlo od Václava Holzknechta, poprvé vydaná v roce 1957.

5 02.11.2017

Knížka není žádný zázrak a ve většině příběhů se k zázraku ani neschyluje. Naopak velká část povídek vypráví o problémech normální hledačky dokonalého partnera včetně sexu, sebevědomě hlásající, že partnera nepotřebuje. Jen několik málo povídek je výborných, nápaditých a stojí znovu za přečtení. Z této nevyrovnané směsice vzniká mé vcelku průměrné hodnocení této knihy.

24.10.2017

Naprostá bomba, doporučuji - ale raději ne před spaním.

3 21.10.2017

Uf, s vypětím sil jsem to dočetla.
"Druhý obraz....Vpředu je spuštěna dobře viditelná šipka s dvěma nulami po obou stranách a s textem MUŽI I ŽENY. Otáčí se jako korouhvička a ti, kteří zrovna musejí, odcházejí směrem, který právě naznačuje ."
holt člověk občas šlápne do h....
Hra končí společným zpěvem Internacionály ....
Doporučuji jako ukázku, co všecko může být vydáno.

Tato perla mojí knihovny čekala skrytá za nenápadným obalem, zřejmě než jsem na ni čtenářsky dozrála. Najednou mi padla do ruky a od prvních stránek bylo jasné, že je to umělecký skvost. Nelze nic dodat, v komentářích ke knize už bylo napsáno všechno.

10 12.10.2017