KnihovniceVěra komentáře u knih
Lidové veršovánky mně připomněly lidové písně a možná ve spojení s hudbou by byly pro mě zábavnější. Náměty se stále opakují a jsou na jedno brdo. Básničky jsou v knize řazeny od počátečního písmene první sloky. Na konci v obsahu se dozvíme, odkud pocházejí.
Oddechové retro detektivky ze 70. let dvacátého století, kdy počítač zabíral celé místnosti a mobily neexistovaly. Tomu odpovídá poklidné tempo a srozumitelnost děje.
Příběh primitiva psaný primitivním jazykem a myslím, že i se špatným překladem.
Letní pohodovka, ke které jsem musela dozrát (před mnoha lety ve slovenštině nedočteno). Nádherný, laskavý humor. Kromě dávky optimismu mě její čtení obohatilo poznáním, že Temže se jezdila oběma směry - proti proudu i po proudu.
Pěkné počtení určené zejména pro dospívající dívky, zaujaly mě hlavně momenty vztahu matky a dcery. Mohu jen litovat, že za mého mládí nic takového u nás nevycházelo.
Jsem ráda, že mohu mít v knihovně životopisný přehled mého oblíbeného umělce, který se nepřestal hlásit k rodné Plzni. Jeho životní elán byl obdivuhodný a nezdolný optimismus k pohledání.
Kniha nesplnila moje očekávání, že poodhalí a rozplete chapadla mafie v nejvyšších kruzích politiky. Místo toho se zabývá pokračováním předlistopadových zločinců po sametové revoluci v oblasti prostituce a dětské pornografie. Na můj vkus příliš černobílý pohled na bezúhonné studentky nucené stát se call - girls a hlavně přespříliš politické propagandy ve prospěch levicových stran, místy až demagogie ("diskriminace důchodců, kteří platí z příjmů o 108 % vyšší daně než ostatní občané").
Když odhlédnu od toho nesmyslu, že kniha skrývá bůhvíjaké tajemství a že autorka odhalila vesmírné zákony, budu se zřejmě vracet k základům pozitivního myšlení, které obsahuje.
Chápu, proč tenhle typicky anglicky suchý, záměrně popisný, povrchní a přitom ukecaný styl dostal britskou cenu za literaturu, u mě ovšem nezabodoval. V knize byla i zábavná místa, ale části, kde autor ironizuje zabíjení a umírání na choleru, jsem četla jen z povinnosti dočíst pro čtenářskou výzvu.
Trocha poezie prý nikoho nezabije, takže v rámci čtenářské výzvy jsem je vzala do ruky a nelituji. Obdivuji poetiku autora, který dovede zajímavě básnit i o zalepeném oku nebo květníku a ještě více mistrný překlad do češtiny. Některé básně mě pobavily, dost z nich rozesmutnilo a zbytek nic.
Druhý díl se mi líbil více než první, Motýlek nejde zběsile od jednoho útěku k druhému, víc přemýšlí. Samozřejmě není to spisovatelské veledílo a stěží mohu uvěřit, že si získal skoro vždy mezi vězni i dozorci takovou vážnost a autoritu, jak píše. Ukazuje pro mě trochu přehnané sebevědomí krále podsvětí, ale na druhé straně docela dobře popisuje i pocity, s kterými se musí vypořádávat po tolika letech nesvobody, když začíná obyčejný život.
Autorovy osobní zážitky jsou líčeny dosti strohým stylem, místy mi to přišlo zajímavé, například u indiánů, místy až příliš rychlý popis jednotlivých útěků bez charakteristiky vedlejších postav. Přestože styl psaní není příliš vytříbený, oceňuji autentičnost.
Nádherně vypravená kniha pohladí po duši a přenese čtenáře do lůna přírody, i když právě sedí ve městě.
Vzala jsem si knihu do nemocnice v očekávání, že jde o super oddychovku, ale bylo pro mě náročné se prokousat začátkem, který je přecpaný fakty, například přesnými názvy ulic a míst, vedlejšími osobami a jejich vzájemnými vztahy. Až ke konci jsem pochopila autorův záměr jít skutečně věrně po stopách Coco a bez příkras popsat i její milostný život.
Zajímavé reportáže (s ohledem na dobu vzniku těsně před pádem komunizmu) psané z pohledu Evropana - materialisty, který se nejprve snaží zjistit, jak problémy rozvojových zemí řešit, ale dochází k názoru, že naším posláním řešení problémů není, vše je třeba nechat vyšší moci (boží vůli). Chyběly mi podrobnější mapy navštívených míst a více fotografií.
Nic moc, vůbec mě to nechytlo, skoro všechny povídky (až na jednu) jsou převyprávěné příběhy stylem novinové soudničky. Sám autor v předmluvě o své knize uvádí:
Je to nezodpovědná hra bázlivce, který se neodvážil psát povídky, a proto nalezl potěšení ve falšování a překrucování cizích příběhů. Od těchto cvičení přešel k pracnému sepsání jedné skutečné povídky - Muž z růžového nároží, kterou podepsal jménem jednoho svého prapředka.
Tak někomu to možná přijde zábavné, mě bohužel tento autor neoslovil.
Docela ráda jsem si rozšířila znalosti fyziky, protože v mých školních letech jsme se teorie relativity a kvantové teorie jen tak dotkli s tím, že je chápe jen pár lidí na světě. Tím víc mě potěšilo, že si to na základě snů pana Tompkinse dokážu představit, i když vzorce jsem moc nechápala. Každopádně bych se ke knížce za čas chtěla vrátit.
Úplný pošušňáníčko pro milovníka knih, vtipné i poučné, a protože pamatuji i knižní čtvrtky, kdy se stály fronty na nové knihy, milé vzpomínání.
Stálo za to si přečíst celou sbírku barda slezského národa, když ze školy jsem znala 2-3 básničky, které nám vtloukali do hlavy. Bezpochyby talentovaný a velmi vzdělaný básník (některé narážky na řeckou mytologii jsem nepochopila), ovšem hlavními emocemi jsou vztek a smutek, což na mě působilo depresivně. Nesporně černé zlato mé knihovny.
Pohodové vyprávění o životě Jolany se mi četlo velmi příjemně. Zaujaly mě vzpomínky na Stardance a pobavilo mě, že si její dcera stěžovala, že musela na natáčení retro seriálu nosit vytahané tepláky. Nádherné fotky z výletů jsou lákavé, věřím, že projdu aspoň některé z navržených tras.