KnihovniceVěra
komentáře u knih

Překvapivě dobrá kniha vzhledem k roku vydání 1949. Silný životní příběh napsaný jednoduchým Hemingwayovským způsobem, pouze s jedním hlavním židovským hrdinou žijícím osaměle v období holocaustu. Příběh vystihuje děsivou atmosféru, ale otevřený konec není dle mého názoru pesimistický, hrdina v závěru ztrácí strach ze smrti, což ho osvobozuje.


Tak jsem si konečně ve zralém věku přečetla povinnou literaturu ze střední školy, bohužel jsem ovlivněna jistou nechutí k ruské duši a kultuře vůbec, protože nám byly v totalitě vnucovány.
Ruská duše je zde vylíčena mistrně, zejména petrohradská smetánka, která nemá nic na práci, jen nekonečné diskuze v salónech, návštěvy, slídění po senzacích a pomluvy. Hlavní hrdina nechce nikoho zklamat, všem rozumí, chápe je a chce jim vyhovět a pomoci, tj. z dnešního pohledu se jedná o adepta na kurz asertivity.
Dialogy se vlečou někdy až nesnesitelně, jindy naopak přímá řeč zcela chybí a určitý časový úsek se přeskakuje. Vadil mi pomalý spád děje, ale uvědomila jsem si, že jde o román psychologický. Též si připadám jako idiot, že nechápu obrovskou hodnotu této knihy a její přínos světové literatuře.


Bezpochyby hodnotná kniha, bohužel jsem ji četla v takovém rozpoložení, že jsem nebyla schopná se plně soustředit a ocenit košatý historizující jazyk. V postavách jsem se ztrácela a tituly církevních hodnostářů mi připadaly zbytečně se opakující.


Kniha nabízí sice jednostranný, ale přece jen pohled do historie Afganistánu, který nechce ani komunismus, ani kapitalismus, přesto na jeho území stále velmoci podporují ozbrojené konflikty. Autor popisuje historii 11-leté války někdejšího sovětského impéria v této zemi a události bezprostředně předcházející a následující, ale pohled není objektivní, autor jednoznačně straní sovětské agresi. Připouští sice chyby soudruha Brežněva a jeho poradců, ale hlavně lituje chudáky sovětské vojáky, stále užívá rétoriku studené války a v místním muslimském obyvatelstvu vidí nepřátele socialismu. Bohudík, že kniha není delší.


Vysoce hodnotím zejména autenticitu příběhu a přiblížení způsobu myšlení muslimských emigrantů. Spisovatelské zpracování mohlo být lepší, v podstatě je kniha psána jako memoáry zřejmě primárně určené mladým lidem. Dobře se mi četla první část o útěku a druhá část o pobytu v Německu, poslední dva díly o práci modelky jsou útržkovité a trochu zmatené.


Lehké oddychové čtení ze života puberťáka, závažné téma je podané čtivě. Podle stylu psaní i vývoje samotného příběhu mi přijde, jakoby bylo napsáno programově v boji proti drogám tak, aby oslovilo mladé lidi.


Očekávala jsem cestopis, ve skutečnosti se jedná o historii Indiánů v celé Americe od nejstarších dob do 60. let 20. stol. Kniha nabitá fakty mně dala zabrat, hlavně začátek se jmény tolika panovníků... Pak jsem se začetla, ale poslední 2-3 kapitoly plné socialistické propagandy jsem vysloveně protrpěla. Oceňuji jmenný a zeměpisný rejstřík v závěru knihy, ke kterému se v případě potřeby chci vrátit. Naopak mi chyběla jakákoli mapa nebo názorná časová osa historických událostí, unavovalo mě stále vytahovat atlas a hledat si v něm místa, o kterých autor píše. Celková grafická úroveň včetně fotografií odpovídá době vydání a je slabší.


Fotodokumentace dříve zakázaných částí jižní Šumavy, nyní napadených kůrovcem, na mě působí trochu depresivně. Hledala jsem spíše takové klasické, které bych si zvětšené pověsila do obýváku, což z této knihy je jen pár.


Kniha mi pomohla vyrovnat se s minulostí a uvědomit si, že existují mnohem horší rodiče. Je zde velké množství otřesných příběhů chování rodičů k dětem. Vlastnímu řešení problému je věnována menší část knihy, autorka doporučuje hlavně skupinovou psychoterapii.


Strhující, opravdové, místy až moc drsné. Dle mého názoru autor píše stále lépe.


Skvěle jsem se bavila na rozdíl od četby v době vydání, kdy jako mladá jsem asi nepochopila, že jde o parodii. Dílo se ve své době zcela vymykalo šedému průměru a přes četné socialistické reálie je nadčasové.


Z knihy je patrný rozdíl jak navštívených míst, tak i cestování dnes a před 60 lety. Dříve to byla unikátní cesta za poznáním, dnes dostupná komerce a cestovatelé hledají hlavně dobrodružství mimo turistické oblasti. Hoši to vzali letem světem a stejně je psaná i tahle kniha. Bohužel příliš často obsahuje pasáže pouze o tom, jak složitě hledali původní kompozici a jak ji nakonec vyfotili, ale fotka samotná v knize chybí. Působivé jsou osobní příběhy a silné momenty setkání obou cestovatelů s lidmi a historií. Fotky jsou vynikající, ale očekávala jsem jich daleko více.
Po shlédnutí stejnojmenné výstavy doplňuji: Výstava je super, jsou na ní opravdu srovnávací fotky dnes/dříve. Nechápu, proč se do knihy nedostaly.


Komerčně velmi dobře napsaná moderní detektivka, ovšem na konci stěží uvěřitelná rvačka Kim s pachatelkou, místy mi vadilo trochu moc moralizování o osudu přistěhovalců, zatímco jejich pocity a osud uneseného dítěte se odbyly dost rychle.


Fundovaně napsaná kniha se mi nečetla snadno, protože obsahuje velké množství faktů z historie budhismu. Nejedná se o text náboženský, ale je psána čistě racionálně. Obsahuje i výčet dochovaných budhistických památek, k němuž se chci vrátit a snad některé i navštívit.


Příručka vydaná k propagačním účelům mě překvapila tím, že obsahuje i spoustu důležitých a zajímavých informací z historie elektřiny. Je ovšem zaměřena hlavně na přenos elektřiny na dálku.


Brilantní, zábavné, nadčasové. Nejen u nás jsou daně nesmyslně složité. Daněmi se zabývám dlouhou dobu a u této knihy jsem se bavila od začátku do konce.


V úvodu je cenný popis jednotlivých čaker, jinak je tento úvod spíše pro úplné začátečníky. Vlastní jádro knihy tvoří 5 - 6 cviků, které Evropani viděli cvičit zkušeného mnicha v k Tibetu. Začátečník, který navíc chce v krátkém čase dosáhnout co nejvíc, by si mohl některými z nich i ublížit, např. Tibeťan č. 3 - rychle prováděné záklony, kdy se doporučuje prohnutí v pase. V józe se tento cvik nazývá pozice velblouda a cílem je naopak co nejmenší prohnutí v pase a co největší prohnutí v hrudní oblasti. Cvičím jógu asi 19 let a některé cviky a meditace uvedené v závěru knihy jsou pro mě inspirací, konečné hodnocení knihy napíšu případně po vyzkoušení.


Kniha střípků z vyprávění politických vězňů z rakousko-uherského vězení mě příliš nechytla ani nepobavila. Zakládá se sice na autorových osobních zážitcích z pobytu z vězení, ale je psána ve 3. osobě, jakoby se ho osudy Čecha ve vězení nedotýkaly. Uplácení dozorců je zde zcela běžnou věcí, díky které si opatřují potřebné věci a zprávy zvenčí. Na archaický jazyk jsem si zvykla, ale čekala jsem od knihy více.


Velmi fundovaně napsaná historie vzniku Plzeňské diecéze a její vývoj v těžkých podmínkách sekularizovaných západních Čech, postižených dodnes odsunem Němců a vojenskou přítomností na rozsáhlých územích za komunismu.
