KnihovniceVěra
komentáře u knih
V srdci země
John Maxwell Coetzee
Příběh odehrávající se převážně ve fantazii hlavní hrdinky, osamělé bílé dcery farmáře kdesi uprostřed jihoafrické pouště, mě příliš neuspokojil. Přehnané výmysly její žárlivé zakomplexované mysli mně připadaly přehnané, rozporuplné, frustrující a vzbuzující depresi.
Příběh se pro mě postupně stal poutavým jen proto, že mě zajímalo, co se odehrálo skutečně a co jen v představách.
Nakonec se mi ulevilo, když autor vyjevil hluboké myšlenky pocházející z jejího spojení s kosmickými bytostmi a celé dílo získalo smysl, totiž ukázat na obtížnost úniku z konvencemi spoutané otrokářské společnosti.
Ministerstvo strachu
Graham Greene
Teprve po dočtení všech těch nepravděpodobných situací a absurdit jsem pochopila, že se má jednat o parodii, tragickou grotesku o kriminálním pátrání, válce, fašismu, vraždě ze soucitu a lásky... atd. co kdo si uvědomí. Absurdní je i sám název, který evokuje všemocnou nadvládu nejmenované centrály moci, ale největší strach vzbuzuje láska. Nakonec se ani nedovíme, co bylo na tajných špionážních fotkách ... Prostě talentovaný autor si jen tak pohrál s těmito tématy, nad nimiž se lze zamýšlet, bavit (to nedokážu), nebo odložit jako obyčejnou psychologickou detektivku.
Motýlí čas
František Hrubín
Lyrické básně Františka Hrubína doprovázejí něžné kresby Maxe Švabinského. Lehké, srozumitelné.
Fejetony do kabelky
Rudolf Křesťan
Oddechové celkem zábavné čtení, krátké povídky do čekáren apod.
Hana
Alena Mornštajnová
Silný příběh. Velmi čtivě napsáno, ale vzhledem k tématu smrt obecně a utrpení Židů za 2. světové války jsem četla po kouscích. Jinak bych už jen opakovala, co je tady v komentářích.
Ročník jedenadvacet
Karel Ptáčník
Přestože vyprávění běží nekomplikovaně v jedné časové linii, nečetlo se mi lehko kvůli závažnosti tématu. Na knize oceňuji autenticitu zážitků totálně nasazených chlapců, poměrně objektivně jsou vykresleny jednotlivé charaktery postav různých národů a přesvědčení. Z tohoto marastu se zrodil bezmezný obdiv autora ke komunismu a Sovětskému svazu. Ovšem že hlavní hrdina Honzík učil po večerech své kamarády azbuku, to už bylo na mě trochu moc.
Eugen Oněgin
Alexandr Sergejevič Puškin
Nádherné verše, romantická atmosféra, velmi dobře se mi četlo zhruba do dvou třetin, kdy se odvíjí děj milostného příběhu, z dnešního pohledu banální, na celé knize je ovšem nejhezčí krásné lyrické zpracování, příroda, lehký nástin života ruské šlechty a krajiny... Vrcholné dílo romantické literatury.
Pak velký dějový střih: básník opouští hlavního hrdinu a věnuje se sobě, k postavám se vrací po letech, kdy už jsou obě hrdinky vdané a Oněgin (překvapivě) už se nenudí, ale je zamilovaný.
Nejvíc mi vadily vynechané sloky, které Puškin nechtěl nebo nemohl otisknout kvůli cenzuře v carském Rusku, které jsou zařazeny vzadu ve zvláštním oddíle, kdy sám autor připouští, že přerušují souvislost vyprávění (proč nebyly ve vydání roku 1956 znovu zařazeny, kam patří?)
Román je torzem, když autor poslední část o povstání děkabristů spálil opět z obavy z cenzury. Doslov Bohumila Mathesiuse dokresluje, proč bylo toto dílo za socialismu tak propagované (raději nečíst).
Když partner odchází...
Doris Wolf
Skvělá kniha, která mi pomohla v těžkých chvílích. Naštěstí ji už nepotřebuji ....
Křižáci na západě
Stefan Heym
Blahopřeji si, že jsem dočetla tuto velmi těžkou (doslova), obsažnou a náročnou knihu s dlouhým příběhem o postupu Američanů na západní frontě, četných bitvách, osvobození Paříže, koncentračního tábora a co se dělo po obsazení Německa, příběh se spoustou postav, které těmito boji procházejí a jejich charaktery se stále více odhalují, když ovšem někteří zaplatí životem. Za mě velmi realistická kniha o bojích Američanů za 2. světové války, kdy poslední dojem kazí tendenční doslov A. J. Liehma (u vydání z roku 1955).
Název knihy v originále The Crusaders = Křižáci je nevímproč stále nepřesně překládán jako "Křižáci na západě", spíše by se dle mého hodilo bojovníci na západní frontě. Jedním slovem lze těžko vyjádřit, že tito američtí "křižáci" nebyli jen obyčejní žoldáci, ale byli posláni bojovat za demokracii západního (amerického) typu.
Moje Plzeň
Pavel Radosta
Neotřelý moderní pohled na moje rodiště/bydliště, který mi odhalil krásu kulis všednodennosti. Odpouštím i drobnou nepřesnost, kdy v kanoi se nenoří do Berounky veslo, ale pádlo.
Já jsem Čech. Malým českém srdéčkům
František Hrnčíř
Půvabně napsaná kniha pro školáky s výchovou k české vlasti, více než 100 let stará a dala se číst i dnes.
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Z knihy mám rozporuplný pocit, autorka ve velké částí popisuje postup psaní diplomové práce a pátrání po dokumentech v archivech, navíc vkládá dokumenty z archivů StB, ovšem podotýká, že s pozměněnými jmény a daty - to už mě vůbec nebavilo číst a ztrácí to smysl. Zaujala mě svým románovým vyprávěním, pokud by se držela jen toho, byla by kniha sice tak o dvě třetiny kratší, ale zato strhující.
Boží pěst
Frederick Forsyth
Kniha je přecpaná postavami a fakty z oblasti letectví a války, proto mi první čtvrtina dala zabrat, než jsem se jakž takž zorientovala. Pak už děj nabral spád a docela mě bavil, i když tento žánr není můj šálek čaje. Po tomto druhu literatury o válečné historii a špionáži jsem sáhla jen díky čtenářské výzvě.
Utrpení mladého Werthera
Johann Wolfgang Goethe
Velmi poetické básnické vyprávění o nešťastné lásce, které se dá číst i po 200 letech, kdy tento první influencer začal působit.
Špachtle a paleta úsměvná
Jindřich Čadík
Autor je na slovo vzatý znalec výtvarného umění a především kritik, proto je celá kniha psána v tomto duchu. Vadila mi jazyková přebujelost, místy užívá zbytečně neobvyklá cizí slova, která sám v závorce vysvětluje, část osob nejmenuje, ale jen uvádí jejich iniciály, celkově je tam pramálo humoru, spíše jen intelektuálské vyprávění pro úzkou cílovou skupinu.
Času je málo a voda stoupá
Robert Gannon
Zajímavé vyprávění osobního příběhu autora o záchraně zvířat v Surinamu během napouštění přehrady, kvalita fotografií odpovídá době. I dnes stojí za přečtení. Něco mezi 3 a 4 hvězdičkami, celkem dobře napsáno a stojí za tím osobní příběh autora.
Děti z hliněné vesnice
Josef Sekera
Autor sice vystihl cikánskou povahu a způsob života, ale vložil tam tolik komunistické převýchovy, že se to místy nedalo, resp. jsem nevěděla, jestli je to dneska už k smíchu či k pláči: Sovětský svaz jako vzor začlenění cikánů do společnosti, "soudruzi cikáni" se zúčastnili dělnické schůze, demonstrace, cikánky nevyšly na pole a stávkovaly atd. ... Vyprávění je velmi rozvleklé, přízviska postav se stále dokola opakují zřejmě proto, že vycházel na pokračování a čtenářům bylo třeba to stále připomínat, jazyková úroveň tudíž dost nízká. Vše je viděno černobílou optikou soc. realismu. Kladní hrdinové milují hlavně práci, a to výhradně fyzickou nebo inženýrskou, živiti se uměním je jaksi méně hodnotné, prostě schematismus a nuda. Asi 50 stran z celkových 550 mě bavilo, dočetla jsem trpělivě jen kvůli čtenářské výzvě. A nakonec stejně nevím, jak to s hlavními hrdiny dopadlo, konec je otevřený. Autor chtěl pokračovat dalším dílem/díly románové série - no ještě štěstí, že už to nestihl napsat a vydat, i tak stačilo.
Box 21
Anders Roslund
Dobře napsané, na můj vkus v první půlce příliš mnoho krve, druhá půlka se mi četla sama. Ale nejsem milovník thrillerů právě pro ten pocit beznaděje a zkaženosti světa, který autoři vyvolávají.
Kytarová příručka pro samouky
Jiří Köhler
Kompletní přehled akordů se určitě hodí, ale začátečník se podle knihy hrát nenaučí. Vhodné jako doplňková literatura pro toho, kdo už hrát umí.
