KnihovniceVěra komentáře u knih
Přestože je kniha poměrně tenká a příběh dějově jednoduchý, autorův styl psaní z ní činí těžký kousek na čtení. Jednak přetéká přirovnáními k bahnu, žumpě, výkalům a všemu špatnému, jednak je proložen latinskými citáty a moudry jako v kazatelně.
Diskuzi umělců pařížské bohémy na večírku přes několik kapitol uprostřed knihy jsem povětšinou nepobrala stejně jako hlavní hrdinka, jediná světice procházející tím pozemským hnusem díky bezmezné lásce ke Kristu. Tohoto fanatického katolického autora již nikdy více.
Podle obálky jsem předpokládala, že to bude stupidní milostný románek, tak jsem to měla dlouho odloženo v knihovně.
Potěšilo mě vyprávění o dětství a mládí Josefa Václava Sládka založené na jeho skutečném životě, užitečné pro poznání tohoto básníka. Nadaný Josef odchází z rodného Zbiroha asi ve 12 letech na studia do Prahy, popisuje se velmi přísný řád na piaristické koleji a jeho vlastenecké nadšení ve spolku Ruch, básnické začátky a těžké rozhodnutí, jaké povolání zvolit, aby uživil budoucí manželku. Vlivem pobytu v Americe původně rozpolcený básník nasbírá spoustu zkušeností, získává sebevědomí a po návratu přijímá místo učitele, přičemž chce dál působit ve vlasteneckých časopisech a tvořit básně. Nakonec i jeho nesmiřitelný otec toto synovo rozhodnutí přijímá jako důkaz synovy dospělosti.
Kniha je určena pro mladé, z čehož vyplývá poměrně naivní styl psaní, ale dobře vystihuje citlivou básníkovu povahu a jeho pohnutky. Samozřejmě je to dobově střižené třídním bojem, v únosné míře básník projevuje kromě lásky k češství i soucit s chudými.
Kniha si na mě dlouho počkala v knihovně, protože mě odradilo téma burzovních obchodů hned na začátku, nyní jsem ji vytáhla a stálo to za to! Četla se mi krásně, vše je pěkně podrobně popsané, bavila mě a pohladila po duši.
Poutavé, čtivé, děsivé, nadčasové, nezvyklé - literatura z jiného kontinentu. Přesně ten typ knihy, u které mi jedno přečtení nestačí.
Mnohem čtivější než Vzpomínky na budoucnost. Sice autor opět přeskakuje z jednoho místa na Zemi na druhé, ale kapitoly mají větší logiku a je možno nalistovat si příslušnou fotku. Bohužel i ty obrázky jsou zpřeházené. Supr kniha pro ty, kdo věří bezvýhradně v návštěvu mimozemšťanů, trochu horší pro ostatní, kdo by si rádi fakta ověřili a konfrontovali s jinými názory na přítomnost mimozemských civilizací na Zemi.
Jen výborný spisovatel dovede psát poutavě o obyčejných lidech v bufetu a autobusu, bavila mě ta psychologická sonda do jejích duší.
Zpočátku jsem se nemohla začíst do vyprávění dosti strohého, kostrbatého, postrádala jsem více zaujetí a citu. Autor je architekt, tedy technicky nikoli umělecky zaměřený člověk. Zhruba od poloviny románu, kdy se hlavní hrdina seznamuje v nemocnici se slavným architektem, kterého bezmezně obdivuje, už děj dobře odsýpal a četl se dobře.
Autor vycházeje ze svých zkušeností nekompromisně kritizuje byrokratický přístup bránící geniálnímu architektovi realizovat jeho skvělá díla, ukazuje nepochopení génia ve vlastní zemi, když ho cizina již ocenila, a pompézní posmrtnou slávu, které se mu nakonec dostalo.
Na knize mi vadilo, že autor nezvolil formu životopisu Le Corbusiera, změnil jména a místa a napsal cosi pouze inspirovaného jeho životem, přitom dle záložky i doslovu to je o tomto architektovi. Měl sám autor strach napsat to přímo?
Praotec detektivky to napsal tak dobře, že to lze v pohodě číst i po více než 100 letech.
Skvělý nestárnoucí humor zejména pro mě, když většinu pamatuji z televize a divadla.
Tato vychvalovaná údajně přelomová kniha mě dost zklamala, nejedná se o žádné zajímavé podnětné hovory umělců, ale o autobiografický příběh zhýčkaného závistivého začínajícího spisovatele Arvida Falka, který opustí úřednickou dráhu, promrhá dědictví a dá se na bohémský život. Píše verše, ale neví pro koho a kdo mu je vydá, když se těm bohatým vysmívá. Provokuje a kritizuje všechno a pohrdá všemi: politiky, podnikateli, bankéři, charitou, rozhádá se z vlastním bratrem, nadává si s uměleckými přáteli. Nakonec se nechá zaměstnat v novinách, ale tam mu zase vadí, že musí psát podle vůle vydavatele. Kritizuje tedy také šéfredaktory novin, ironizuje umělecký život, dějiny Švédska a nakonec i sám sebe mimo jiné proto, že se nešťastně zamiluje do herečky, ale ta jeho lásku neopětuje.
Celkové vyznění knihy je negativní (ironické, kritické). Obsahuje přehršel místopisných názvů stockholmských čtvrtí a zkomolených narážek na postavy švédských dějin. Autorův charakteristický všekritický a rýpavý styl mi nesedí.
Podařilo se mi to s námahou dočíst na dovolené pod zářivým jižním sluncem kvůli čtenářské výzvě, ale kniha se mi nelíbila.
Notoricky známá klasika díky filmovému a divadelnímu zpracování, která mrazí. Jen doufám, že nás Kombajn všechny nesemele...
Poprvé jako začínající genealog jsem tuto knihu četla málem jako bibli, napodruhé již chápu, že se jedná pouze o souhrn osobních poznatků a poznámek ze sestavování rodokmenu pana Lžičaře, jak sám uvádí. Kniha obsahuje některá zajímavá fakta a spoustu doporučení, ze kterých si každý musí vybrat a nechat se inspirovat, ne je brát jako neměnná, jak by bylo lze se domnívat z autorova stylu psaní.
Profesionální přístup ke genealogii - napsáno a vydáno Českou genealogickou a heraldickou společností. Pokud v budoucnu sáhnu po nějaké příručce k sestavování rodokmenu, tak jedině vydané touto společností.
Nadčasová novela o krátké lásce studenta Pavla a židovské dívky Ester vystihuje atmosféru Heydrichiády.
Propagandistické vyprávění o životě a díle Ivana Vladimiroviče Mičurina mě místy až pobavilo, když jsem se dočetla, že tento přírodovědec odmítl pracovat v Americe, uvítal Říjnovou revoluci (ve svých 62 letech) a za svou dlouholetou práci dostal nejvyšší vyznamenání - pozdrav od soudruha Stalina. Ukrajinský spisovatel tak zcela zdiskreditoval průkopnické dílo šlechtitele rostlin Mičurina, který v zaostalém Rusku vyšlechtil stovky nových odrůd ovoce.
Čtenářská výzva přečíst si něco klučičího mě přivedla k této knize skvělého vypravěče.
Velmi hutná a výživná četba nabitá událostmi mě bavila, nebylo to suché. Autor přidává každé postavě lidské charakteristiky, a tak ji lze snadno zapamatovat.
Oceňuji intimní zpověď, kdy Michal Viewegh poodhaluje svůj soukromý život, překvapivě nežije jen psaním, ale dost pije, večer se potlouká po barech s holkama ... Chápu jeho stálé dokazování si úspěchů, když byl vychován v systému, kde kariéra byla nadávka. Sice komerčně úspěšný, ale uvnitř křehký, stále se nemůže srovnat s odvrácenou stranou úspěchu - s bulvárem, kritikou a s těmi, kterým se jeho knihy nelíbí. Proto je jeho otevřenost překvapivá, i s ohledem na jeho ženu.
Kniha začíná velice slibně, pak to trochu nesouvisle drhne, vzhledem ke kladnému hodnocení ostatních čtenářů jsem očekávala mnohem více, zejména poetičtější jazykovou stránku. Podle e-shopových listů knihkupectví se jedná o motivační literaturu, zřejmě protože obsahuje odkazy na další knihy a postavy z dětských i dospěláckých knih.
Tohle má být humor? Stand up komedie s nekonečnými rozhovory mezi postavami, jejichž charakter se nemění a jen povídají povídají, mě vůbec nebavila, i když si autor vybral známé řecké hrdiny Meneláa, Agamemnóna, Oresta.... Krásná Helena nakonec vždycky všechny ukecala, ale dalo mi to zabrat přečíst těch 180 stran tlachání a plků.