KnihovniceVěra
komentáře u knih
Minimum o rodokmenu
Vladimír Svoboda
Autor radí hlavně v oblasti administrativního uspořádání záznamů na papíry a do kartotéky, což v dnešní době počítačů a digitalizace archivů ztratilo smysl. Knížečka je jen příkladem uspořádání rodokmenu a má velmi malou informační hodnotu, snad jen slovníček cizích výrazů je mi k užitku.
Třešně v rumu
Michaela Janečková
Kniha se mi velmi dobře četla, svižně psáno facebookovou terminologií mladé autorky, kde se asi předpokládá sprostota.
Přetéká třeskutým humorem, který je většinou na úkor starší generace až do krajností - viz kapitola Starci a moře:
"Kardiaci se šli schovat do stínu, astmatici pryč od kvetoucího plotu, endoprotézy a vody v kolenou kecly na plastový zahradní nábytek a zbytek na cigáro. Řečeno jinými slovy šla jsem si sama zakouřit."
Tak tohle už je pro mě humor přes čáru.
Terapie
B. A. Paris (p)
Velmi dobře napsaný ženský thriller pro ty, co rádi čtou o tlachání kamarádek u kafíčka a obídků, taková dobrá komerce okořeněná trochou strachu.
Neodsuzuji to, bylo to napínavé, ale nějakou hlubší myšlenku jsem v tom nenašla, navíc tam bylo dost neuvěřitelných a nevyjasněných věcí, naivitou a ukecaností hlavní hrdinky počínaje a chybějícími informacemi o obyvatelích ostatních domů v Kruhu konče.
Zahradníkův rok / Měl jsem psa a kočku / Kalendář
Karel Čapek
Větší část knihy jsem četla jako dítě a něco z toho ve mně utkvělo až do dnešních babičkovských dnů, kdy jsem si to vychutnala znovu. Nemohu dát méně než plný počet hvězdiček.
Baťův kanál: od myšlenky k nápadu
kolektiv autorů
Na dovolené u Baťova kanálu se mi dostala do ruky tato publikace plná zajímavých informací a fotek. Přečetla jsem jedním dechem s výjimkou kapitoly Baťův kanál v období 2002 - 2017, kde je nezáživný výčet oprav a prací v jednotlivých letech. Jinak skvělá a poutavá kniha.
Pompeje / Horká linka / Letní svit / V pasti
Robert Harris
Zkrácené verze Pompeje a Horká linka působí dost komerčně, Letní svit romantika, nejvíce se mi líbil román V pasti - tento bych si ráda přečetla znovu ideálně v nezkrácené verzi.
Babičkou proti své vůli
Eva Dolejšová
Kniha mě bavila, zhltla jsem ji jako oddychovku, ale někdy to už autorka s tím humorem za každou cenu přehání (např. hlavní hrdinka Daniela neví asi ve 30 letech, jak vypadá celer?) a také zabíhá do zbytečných podrobností o tom, co ten den vařila a dělala s vnoučaty... Jsem už taky babička a příběhu Daniely rozumím tak, že se zbavila závislosti na manželovi a vybudovala si závislost na vnoučatech.
Za mě dobrý průměr ale zároveň chápu, že kniha je tak vysoko hodnocená ženami. Žádná by takový problém s manipulativním mužem řešit nechtěla, tak se dobře čte, jak to vyřešila tahle paní Daniela.
Věčnost
Ferreira de Castro
Nesporným kladem knihy je nádherné líčení přírody ostrova Madeira, kde se děj odehrává. Oceňuji také přiložený plánek ostrova i hlavního města Funchal a slovníček portugalských výrazů. Tímto výčet kladů končí.
Hlavní hrdina Juvenal je nedůvěryhodný chlápek, který sice oplakává manželku, ale zároveň se honí se za každou sukní a ze všeho nejvíc touží odstranit smrt, změnit svět a vyřešit chudobu. Líčení jeho duševních stavů a myšlenek je vyčerpávající i s ohledem na jazyk připomínající filmy pro pamětníky a zřejmě špatný překlad.
O jeho práci s vysazováním stromů jsem se nedozvěděla téměř nic, spíše se píše o tom, jak zvýšil dělníkům plat a pak se zapojil do demonstrace, kdy dokonce nezasáhl proti vzbouřencům, kteří chtěli spálit jeho rodný dům obývaný rodinou jeho bratra. Tento fantasta a fanatik je nakonec vyhoštěn z ostrova a když mu jeho milenka Elizabeth oznámí, že s ním čeká dítě, konečně pochopí, v čem je věčnost.
Ublížení na těle
Margaret Atwood
Začátek knihy, vlastně skoro tři čtvrtiny mě nezaujaly, povrchní nahlížení hlavní hrdinky Reny na svět mě nechytlo, občas sice v intimní chvíli odhalila něco hlubšího, ale celkem mě to připadalo dost tuctové. Ovšem konec románu je strhující, ten teprve dal celému příběhu smysl. Jsem ráda, že jsem dočetla celý, a to i díky čtenářské výzvě.
Deník americké manželky
Sue Kaufman
(SPOILER) Dobrá oddychovka s překvapivým otevřeným koncem, který mi nějak nezapadá do celého stylu knihy. Autorka se celou dobu doslova nimrá v detailech, hrdinka Tina jakoby přešlapuje na místě a hledá chyby v sobě a nakonec její manžel náhle prohlédne a rozpláče se .... dost neuvěřitelné.
Pokud odhlédnu od materiálního zabezpečení americké ženy 70. let min.století nesrovnatelné s poměry u nás, tak se jedná o typické pocity odloučení v domácnosti s malými dětmi, kdy žena útrpně snáší manželovo despotické chování a problémy v manželství neřeší, ale utíká se k nevěře. Tak trochu jsem nepochopila, proč Tina zůstává doma závislá na manželovi a nepustí se do něčeho, co by ji bavilo a naplňovalo, když má fůru volného času, na všechno kromě venčení psa objednává služky, uklízeče a opraváře.
Díky odlehčenému sebeironickému stylu se mi dobře četlo.
Na Větrné hůrce
Emily Brontë
Klasický příběh o lásce až za hrob (doslova) odehrávající se v puritánské viktoriánské Anglii a na pustých vřesovištích na mě působí magicky hlavně díky filmovému zpracování. Mé očekávání, že kniha bude také tak dobrá, ne-li lepší, se nesplnilo. Vadilo mě, že celý příběh vypráví ukecaná nesympatická služka Nelly se sklony do všeho zasahovat a chyběla mi větší autentičnost postav (proto byl pro mě lepší film).
Čarodějný les
Jurij Markovič Nagibin
Skvěle vylíčená příroda je chrámem, do něhož přicházejí ruští lidé s vášní pro lov, rybaření a sběr hub a nacházejí v ní útěchu, klid a vztahy bez přetvářky. Věrný obraz ruského člověka, který se jezdí odreagovat od všedního života do divočiny s kamarády a litry vodky, a to včetně komunistických funkcionářů své doby.
Tři měsíce Florencie
Mary Carter
Kniha mě zaujala svou obálkou, ale samotný obsah zklamal. Slibovaný popis Florencie mě neuchvátil a příběh praštěné americké blondýny, která reaguje na manželovu nevěru tím, že o tom každému na potkání vypráví a provádí různé ztřeštěnosti, mě nebavil. Celou tu sérii trapností pak odstřihl překvapivý konec.
Hon na čarodějnice
Bedřich Šindelář
Autor shromáždil velmi rozsáhlý a jistě na svou dobu cenný soubor faktů o čarodějnických procesech v mnoha zemích, ale zpracování je poznamenáno jeho komunistickým přesvědčením o ateismu. Kniha je psána spíše jako učebnice dějepisu ze socialismu a díky tomu se mi špatně četla.
Dům na střeše
Mignon Good Eberhart
Tato starší detektivka se mi velmi dobře četla díky poklidnému tempu a omezenému okruhu postav z jednoho domu, druhá půle mě vyloženě bavila, protože byla velmi napínavá, ale konečné rozuzlení příběhu mi přišlo dost neuvěřitelné.
Čas žít, čas umírat
Erich Maria Remarque (p)
Velmi silná, pravdivá a aktuální kniha i v dnešní době (bohužel)
Vzpomínky na budoucnost
Erich von Däniken
Přesně jak tu píší mnozí: když jsem v mládí četla poprvé, byla to bomba. Teď mě přišla hodně demagogická, zmatená a nevědecká, když nejdřív vyslovuje nezvratné přesvědčení, že Zemi navštívili mimozemšťané, a pak teprve vyzývá vědce, aby mu na to sehnali důkazy.
Svět podle Garpa
John Irving
Po dočtení mám dojem, že už autora znám dokonale a nic od něj nepotřebuji číst. Zřejmě povedená autobiografie.
Ano, získala jsem celkový pohled na Ameriku 70. let, kdy tam začínal feminismus a změny pohlaví, doprovázený brutalitou a strachem.
Do románu však autor narval jak americká feministická hnutí, tak hodně svých osobních zkušenosti studenta, zápasníka, spisovatele, milence, otce a dokonce i úryvky svých děl, celkově vytvořil dějově přeplácané dílo, místy trochu povrchní.
Vadila mi "ukecanost" a nechutné rozpatlávání detailů hlavně u smrtelných zranění jako z bulvárního tisku. Naopak mi místy velmi chyběl hlubší pohled do citového života postav, hlavní hrdina Garp byl dle autora ovládán hlavně strachem, dle mého hlavně ješitností sebe sama jako spisovatele (což někteří pochopili jakože si dělá sám ze sebe legraci - mně unavovalo číst, kolikrát byla vydána jeho první povídka...)
Slova hlavního hrdiny v 8. kapitole vystihují alespoň první půli románu dokonale:
Garp se vyjádřil, že žádné teoretické "poslání" v úmyslu vůbec neměl .....napsal "vážnou komedii o manželství, jen sexuální frašku".
Ano, je tam několik pěkných věrohodných kapitol, které se četly samy - autohavárie, kde Garp rozrušený z odhalené nevěry narazí do auta, v kterém je jeho žena s milencem, dále pak praktiky knižního nakladatele, jak využít lidského neštěstí k větší popularitě knihy.
Pak až do konce autor přehání s dotahováním osudů až do smrti všech postav.
Král Šumavy
Rudolf Kalčík
Kniha ještě detailněji než film popisuje praktiky příslušníků Sboru národní bezpečnosti po Únoru 1948 na hranicích s Bavorskem, jednostranně vyzdvihuje jejich "zásluhy" o zadržení lidí nepřátelských nebo nepohodlných komunistickému režimu, kteří se rozhodli odejít na Západ. Zatkli je třeba jen proto, že vystoupili z autobusu blízko hranic a nesli si kufry = pokus o trestný čin opuštění republiky. Vadil mi ten autorův třídní pohled, kádrování lidí a oslava věčně vzteklých soudruhů z SNB. Jejich těžká služba ve mně nevyvolala soucit, vždyť se do SNB přihlásili dobrovolně (teprve později pro roce 1950 byla zřízena Pohraniční stráž a hranici střežili vojáci povinné základní služby, ale to už je mimo časový rámec tohoto románu).
Opravdu přesná ukázka té doby vysídlování pohraničí, nastolování komunistických praktik včetně opěvování třídně uvědomělých hrdinů, jejich kulturní činnost (dechovka v místní hospodě)...
Za mě horší než film.
Poslední příležitost
Richard Schweizer
++ napínavý strhující děj
+ čtivé, snadné k pochopení - nemnoho postav, jedna časová osa jako ve filmu
+ velmi dobře se čte i přes datum vydání 1946, neobsahuje žádnou komunistickou propagandu
- trochu jednoduchý jazyk, místy pravopisné chyby
