Knihožroutová komentáře u knih
Ajaj. Zase jdu proti proudu. Vůbec mě to nechytlo a knihu jsem odložila v půlce. Připadalo mi to takové rádoby chytré. Nelíbil se mi styl psaní. Jasně, nápad se smrtí vynikající, proto jsem si knihu půjčila, ale spoustu autorů by si s takovým námětem poradila mnohem lépe.
Výborně napsané, dokonale lidské, opravdové, vtipné i smutné. King je fakt génius. Kniha o ženském údělu a ženské síle. Přes dvě stě stránek monologu staré hubaté ženské a ani chvíli jsem se nenudila.
Dolores mě totálně rozsekala na maděru. Je úžasná, má srdce na správném místě, ale nechybí ji ani rozum a odvaha.
Kniha mě dostala od první kapitoly. Nad Edgarovou neschopností vyjádřit po úrazu hlavy své myšlenky, jsem se musela smát i brečet. A hrozně se mi líbilo, když maloval, to jak vznikal obraz. Myslím, že tady se King inspiroval sám u sebe a popsal své pocity při psaní knih, tvůrčí činnost jako tvůrčí činnost, že?!
Velmi komplikovaná detektivka. Klobouk dolů před Rowlingovou, takovou mozaiku správně poskládat vyžadovalo spoustu práce. Líbilo se mi to, jako zatím všechno, co jsem od téhle spisovatelky četla. Možná to nebude ten správný odvar pro chlapy, méně akce, více dialogů (co kdo řekl a jak se tvářil, když to řekl), ale mě právě tohle baví.
Byla jsem maximálně spokojená, ani chvíli jsem se nenudila. Chápu, že někomu může vadit, že není vše detailně vysvětleno, ale mně to naprosto sedlo, cílem bylo spíš přimět čtenáře, aby se zamyslel nad lidskou povahou.
Stručné a strohé, bez zbytečného patosu
Líbilo. Moc. Kvalitní počteníčko. Tenhle příběh ve mně dozníval hodně dlouho. Spoustu lidí nadává na ten konec, ale vzhledem k tomu, že autor musel vycházet z existujících podkladů, lépe si s tím podle mě poradit nemohl. I ta vymyšlená příšera, která mě z počátku moc nebavila, tam prostě sedla.
Hrozně mě to bavilo. Konec nic moc, ale na to už jsem u Kinga docela zvyklá, má jiné silné stránky, je hlavně skvělý psycholog a geniální vypravěč.
Dokonalé.
Kdyby někdo známý, chtěl doporučit nějakou Kingovku, možná bych mu doporučila právě tohle, i když to vlastně vůbec není od Kinga, ale od jeho syna. Jenže oni píšou skoro stejně a King má někdy své hodně vykecávací móresy, nebo různé úlety, kterým musíte postupně přijít na chuť. Vánoční říše je prostě sázka na jistotu i pro začátečníky King-žánru .
Soukupová oplývá talentem vyjádřit cokoliv jednoduše a přitom výstižně a to je mnohem těžší, než psát složité rádoby moudré kecy.
Ve svých knihách přechází z nepřímé řeči do přímé, žádné úvozovky, a přece je to dokonale srozumitelné.
Líbilo.
Ano, autorův styl psaní je nádherný, jenže v druhé půlce už mi spíš vadil, než bavil, hodit tam pár dialogů místo květnatých popisů, mnohem lépe by se to četlo.
Mnohem víc než kniha mě zaujaly komentáře některých čtenářek, které by chtěly být taky tak milované jako Lolita, Humberta litují a vidí v něm oběť, Lolitu nenávidí a považují ji za mrchu. To opravdu stačí, aby chlap nadhodil pár romantickopoetických řečí plných bolestné touhy a vezmete ho na milost? Přestože je to sobec a nelida, který bez výčitek ničí dítěti dětství?
Hrozně mě to nudilo. Rozvláčné popisy. Už na začátku, kdy autor vyjadřuje atmosféru zla dýchající z budovy, říká jedno a to samé mnoha způsoby. Tohle mě tedy nesedlo.
Hrozně divná a zároveň krásná kniha.
Prvních několik desítek stran, jsem s Kingem vůbec nemohla najít společnou řeč. Nechápala jsem, o čem pořád mluví. Kdyby to nebyl sám velký sai King, odložím tohle dílko po třiceti stránkách. Ale naštěstí jsem vydržela a brzy jsem se s mistrem naladila na stejnou vlnu.
Takže závěr? Na jednu stranu je to hodně divný fantasmagorický úlet, na druhou stranu úchvatné, krásné umělecké dílo. Opět jsem musela před Kingem smeknout, jak dokáže být dokonale lidský a při tom prodchnout dílo tajuplnou atmosférou a jako bonus - opět spoustu lásky bez patosu.
Rozhodně nedoporučuju těm, co s Kingem teprve začínají – je to pouze pro obeznámené Kingoidy.
Tak tahle kniha mě úplně dostala. Výborně propracované charaktery: Popeláč, Nick, Harold, Fran a její rodiče, Larry a v neposlední řadě samotný Randl Flag. Ten mi tam z počátku nesedl, připadalo mi, že vzhledem k tomu apokalyptickému scénáři, tam není abstraktní zlo potřeba, ale když jsem přeladila vnitřní rádio na fantazii, začal mě jako postava hrozně bavit.
Veledílo, které mě neskutečně bavilo. Každá věta měla svůj účel a byla vystavěná s největší pečlivostí. Jasně, povahy jsou vyhnané hodně do extrémů, ale to byl účel Randové, představit svoji filozofii a poukázat na povrchnost společnosti.
Toto je můj první Mlok, do kterého jsem se pustila a jsem mile překvapena vysokou kvalitou. Čekala jsem pisálky amatéry, ale většina výherců píše líp než leckteří vysoce honorovaní rádoby spisovatelé.
Jsem naprosto spokojená. Velmi pestré dílko. Každá povídka psaná jinak a přesto perfektně. Ještě nevím, jestli se mi bude chtít komentovat každou povídku zvlášť, tak jen zmíním, že by se moje hodnocení velmi lišilo od ostatních. Hrozně mě štve, když někteří jdou jen po skvělé pointě, nebo hororových prvcích. Mistrův dar slova a empatie čiší nejvíc právě z těch obyčejných příběhů.
Brilantní dílo. Při čtení jsem zažívala stejný druh strachu, jako v dětství na stezce odvahy nebo při poslouchání strašidelných příběhů.
Tak jsem po mnoha měsících konečně došla k Temné věži – neuvěřitelně silný příběh. King u mě tímto upgradoval z krále na poloboha. Říkám díky, Sai Kingu, nechť jsou tvé dny dlouhé a noci příjemné.
První díl, je trochu zmatený, ale stojí za to vydržet. A ten konec? Věděla jsem, jak to skončí a s tím vědomím knihu už četla, a víte co? Připadá mi, že je to tak správně. Cesta je cíl a ka je kolo, které se otáčí, říkám pravdu. A když máme nějaké vysoké cíle, za nimiž míříme, právě tehdy jsme šťastni.
V posledním díle se mi obzvlášť líbilo propojení s postavou samotného autora.
Ale jo, dávám čtyři hvězdy. Po prvním díle jsem měla doma spoustu připomínek, jak je to laciné, postavy ploché, psychologie postav žádná, ale vzhledem k tomu, že jsem to zhltla rychlostí blesku, neměla bych si stěžovat. Prostě a jednoduše čtivé. Velice.