knihveru komentáře u knih
Nehodnotím hvězdičkami, protože jsem knihu nečetla. Měla jsem ji v ruce a chystala se na čtení, ale protože je dost objemná, mrkla jsem napřed na recenze, zda má cenu vůbec začínat. Chci tady jen potvrdit to, co už zaznělo v jiných recenzích: kdykoli jsem knihu otevřela (a to několikrát a na různých místech), byla tam řeč o jídle a o pití. Jelikož jsem takto koncipované knihy četla už dvě a bylo to utrpení (jiní autoři), nakonec jsem tento titul odložila.
Itálie je zde jen v pozadí. Místo toho je to celé o vztazích, často už od začátku maximálně průhledných. Zajímavé je to až ke konci, kdy spád děje člověka trochu probudí. Do té doby se děj táhne a je to takové nijaké. Nevyužitý potenciál.
Přečteno z jisté nostalgie ke korunnímu princi Rudolfovi, otci Alžběty. Zajímavější je tedy pro mě ta část, kdy byla ještě u dvora, zbytek už vyprávěn zrychleně a samozřejmě to tolik netáhne. Její osobnost byla rozporuplná a tak nemohu říci, že bych jí v některé části života litovala.
Chtěla jsem si přečíst, protože o ALS ještě tolik literatury není a jedná se o opravdu hroznou nemoc. Z knihy mám však rozporuplné pocity. Hlavní hrdinové nejsou příliš sympatičtí, ale třeba to byl záměr, vždyť kdo je v životě vysloveně klaďas?
Velmi dobré čtení. Trochu mi vadil rozvleklý začátek, než se dostanete k hlavní akci, je 150 stran pryč. Ten konec je pak zrychlený. Ale chápu, že je to pravděpodobně kvůli dostupnosti materiálů, z kterých bylo čerpáno. Každopádně pro ty tři to musela být hrozná bezmoc, bojovat proti driftujícímu ledu.
Není moc co hodnotit, textu je tam tak málo, že to má člověk za 15 minut přečtené. Beru to tak, že povídka vznikla za nějakým účelem a ten splnila.
Tu knihu miluju. Pokud váháte mezi filmem a knihou, tak kniha je mnohem lepší. Zase jsem si rozšířila obzory. Kdo preferuje literaturu vycházející z reálných skutečností, bude spokojen.
Knihy, které vypráví o životě na přelomu 19. a 20. stol., jsou mi blízké. Takže palec nahoru, zajímavé čtení.
Tento typ literatury mě baví. Je třeba si zvyknout na roztříštěnost.
Nečtu tuto literaturu často, ale ta obálka prostě přitáhla mé oko. Dočteno do konce, ale žádný velký dojem se nekonal. Nepřišlo mi to reálné. Zápletka ohledně hledané knihy nijaká. Myslela jsem, že to bude více na způsob Dana Browna, ale v tomto směru zklamání.
Tentokráte méně známé CDT, což kvituji. Příjemné čtení.
Za mě tentokrát mnohem méně záživné než předchozí dva díly. Ten cizí prvek prostě chyběl. Navíc to byl pro autora o dost pohodlnější trail. Každopádně třetí kniha psaná stejným stylem mi už vadila.
Ten otevřený konec zachránilo poděkování, ve kterém autorka zmiňuje, že je příběh inspirovaný jejím skutečným životem. Nelíbilo se mi, že hlavní hrdinka až do konce vlastně neví, koho chce, a její rozhodování se co stránku mění, navíc je odvislé od postoje obou mužů k ní. A taky se mi nelíbilo, že se tam neustále pije.
Místy to bylo až nechutné a nereálné, ale stejně to chtěl člověk dočíst.
Na knihu jsem dostala doporučení. Četla se dobře (rychle), ale můj šálek kávy to rozhodně nebyl. Příběhy ze života, který není jednoduchý a každý má své problémy, ale že by musel být opravdu každý příběh smutný a depresivní, tak to snad ne. To nechci číst. Stačí reálný život. Hlavní postava není sympatická, v některých příbězích je její role mizivá.
Kniha je nastavovaná vším možným, já ocenila průběh cesty Amundsena. Očekávala jsem od ní vědecké bádání, chyba. Autor jen skáče z tématu na téma, celou dobu se tváří, že se na konci dozvíme nějaké převratné zjištění, ale reálně nepřináší nic zásadního. Ani nemůže. Nikdo už asi nezjistí, co se tenkrát v posledních dnech stalo. Konec, ke kterému autor došel, může být pravda, ale taky nemusí. Dokážu si představit 10 jiných scénářů. Jsou to jen dohady. Je pravda, že ve Scottových denících některé věci chybí, je pravda, že Scott asi nebyl nejlepší organizátor a znalec prostředí, pravděpodobně dost věcí podcenil. Ale kdo dnes ví, čím byl limitován, co ho k určitým rozhodnutím vedlo? Zemřelo tam 5 mužů ve strašných podmínkách, včetně Scotta. Jistě se mu neumíralo s lehkým srdcem.
Naprostou většinu textu knihy zabírá popis cesty lodí a příprav na místě. Cesta k pólu sama o sobě je jen na pár desítkách stran. Deník obsahuje velmi mnoho podrobností o počasí a geologických a sněhových podmínkách, což příliš zajímavé není, ale patří to k tomuto druhu literatury. Velmi by mě zajímal pohled R. Amundsena na tento souboj a rovněž zápisky jiných členů výpravy. Takto člověk vychází jen z pohledu samotného kapitána Scotta, který pravděpodobně zaznamenal jen část pravdy. Celkově však doporučuji.
Kniha se mi v zásadě líbila, hodně fotek, textu ne příliš mnoho. Měla jsem pocit, že ze začátku ten humor šel až na sílu. Na můj vkus autorku hodně pronásledují zdravotní trable, to mě ke konci už štvalo.
Kniha se na první pohled jeví jako lehká letní romance, ale postupně se z toho stává silnější příběh, jehož konec asi obrečí každý, kdo má neuspořádané vztahy s otcem.
Pořad jsem propásla, takže když jsem narazila na knihu, byla jsem ráda. Musím však říct, že to byla poměrně nuda. Neseděl mi převod pořadu do knihy, na tom textu je to logicky poznat. A kromě vína se hojně probírá historie, památky, příroda apod. Každý vinař pak své víno vynáší do nebe. Je to takový kolovrátek. Druhý díl už ne.