Knihy_nad_zlato | Komentáře u knih | Databáze knih

Knihy_nad_zlato Knihy_nad_zlato komentáře u knih

Letní noci Letní noci Nofreeusernames (p)

Tady mi moc neseděly hlavní postavy, což je u mě dost problém. Protože, když mi nesednou postavy potřebuju, aby bylo všechno ostatní dokonalý. Což jaksi taky nebylo.
Jo, asi to bude částečně i tím, že se tahle knížka dost točí okolo Pomády, kterou já nemůžu vystát.
První půlka knížky mě docela dost bavila, protože tam do sebe ještě Noah s Charlee celkem hodně rýpali, ale pak s tím tak nějak přestali a mě to přestávalo bavit.
Navíc Noahovo chování často nedávalo smysl a Charlee mi přišla příliš ufňukaná a zahleděná do sebe. Ke všemu se ti dva furt točili v kruhu, což mě vždycky štve.
Ale rozhodně se téhle knížce nedá upřít, že je vtipná. Ze všech tří knížek od autorky mi právě tahle přijde nejvtipnější.
Každopádně u mě pořád suverénně vede Navždycky.

26.03.2022 3 z 5


Manažer Manažer Kristen Callihan

Čekala jsem fajn oddechovku, jako byl první díl. A jo, to jsem taky dostala, ale musím říct, že první díl se mi líbil asi víc.
Gabriela a Sophie jsem si sice docela oblíbila a většinu času chápu jejich jednání, ale prostě je tu na můj vkus až moc těch chvil, kdy se chovají nelogicky.
Začátek byl perfektní, trochu divnej a trhlej, ale perfektní. V jednom kuse jsem se smála (celou dobu, co byli v letadle), ale čím víc se poznávali a sbližovali, tím míň se špičkovali, což byla dost škoda. Autorka nejspíš téměř všechny vtipy vyplýtvala na začátku a pak jí prostě došly.
Nicméně ten vztah, ty city, jsem jim věřila, ale zase, tohle je tam hlavní, vztah mezi dvěma hlavními postavami. Tak proč mě daleko víc zajímaly ty ostatní vztahy (myšleno přátelský)? Proč mě víc než ústřední dvojce zajímaly vedlejší postavy? Proč?
Přišlo mi, že se Gabriel se Sophie točí v kruhu. I když se tam vyloženě nic nezopakovalo, bylo to prostě pořád tak nějak to stejný dokola. Navíc vývoj jejich vztahu byl pro mě dost nárazovej. Nesnášijou se. Maj se rádi, ale nepřiznají to ani sami sobě. Maj se rádi a sami sobě si to přiznají. Maj se rádi a konečně si to přiznají i navzájem. Ale mezi těma jednotlivýma stadiema není žádnej postupnej vývoj.
Navzdory tomu, že k tomu mám nejednu výtku, tak jsem si čtení užila, nejednou jsem se nahlas smála a prostě jsem u toho vypla.
Takže pokud chcete něco nenáročnýho, romantickýho, z pěknýho prostředí, s obstojnými hlavními postavami a úžasnými vedlejšími postavami, tak vřele doporučuju.

22.03.2022 5 z 5


Tesáky Tesáky Sarah Andersen

„Fajn“ to podle mě vystihuje zcela přesně. Námět asi celkem originální a vtipnej. Kresby pěkný a jednoduchý (jakože tam není nic zbytečnýho, co by rozptylovalo pozornost). A některý scény i fakt vtipný. Ale zároveň tam jsou i scény, který jsem buď nepochopila, a nebo fakt nebyly vtipný ani trochu. Jsem ráda, že jsem si to přečetla (kór, když je to jen na pár minut), ale zároveň jsem ráda, že jsem si to nekupovala.

22.03.2022 3 z 5


Ve stínu Hvozdu Ve stínu Hvozdu Naomi Novik

Na tomhle byla jednoznačně nejlepší ta atmosféra. Představte si atmosféru z Kouzel rodu Thornů smíchanou s nějakou tou pohádkou nebo legendou či pověstí. A vznikne vám atmoška jak z Ve stínu hvozdu. Líp to asi popsat nedokážu.
Postavy mi sedly dobře, ale tak nějak s odstupem. Nebyly mi blízký. Spíš, jako když někdo vypráví legendu/pohádku/pověst o těch postavách, než, že bych ten příběh prožívala s nimi.
Děj byl dobrý, ale asi mě zas tolik nezajímal. Prostředí zajímavý, ale na můj vkus trochu málo rozvinutý, málo popsaný.
Každopádně byla tahle knížka dost čtivá, napsaná celkem zvláštně, fakt jak kdybyste sledovali nějakou pověst, než opravdu něčí život.
A i když nemám žádnou větší konkrétní výtku, tak mi tam něco chybělo. Prostě nepřeskočila jiskra mezi mnou a touhle knížkou. Co já vím, možná někdy zkusím nějakou jinou od autorky, ale v blízké budoucnosti asi ne.

20.03.2022 4 z 5


Dvůr stříbrných plamenů Dvůr stříbrných plamenů Sarah J. Maas

Kdo zná Dvory, ten zná asi i svůj názor na tuhle knížku (ano, i pokud to ještě nečetl).
Dvory jsou pro mě série, kde je sice spousta věcí, který mě štvou, spousta postav, na který velmi často nadávám, spousta nelogických zápletek a ještě hloupějších řešení. A přesto si každou knížku téhle série vždycky užiju.
Nestu jsem měla vždycky celkem ráda, a to i přesto, že jsem ji často nemohla vystát. Tak nějak mi přišla víc reálná, než ostatní postavy z těchhle knížek. A ani tady mě nezklamala. Naopak bylo zajímavý vidět svět z jejího pohledu. Vidět ji z jejího vlastního pohledu. Vidět tu šílenou nenávist, kterou k sobě cítí, vidět to obrovský pohrdání sama sebou.
Cassian byl vždycky ten dokonalej, že? Ale mě se líbí vidět, že dokonalej není. Líbí se mi, že jsem si i na něj mohla zanadávat.
Vedlejší postavy tu nebyly nijak výrazný, ale opět, byly tu takový na který jsem v jednom kuse nadávala (neeee, vůbec tímhle nemyslím Rhysanda, vůbec mě nevytáčí už samotná jeho existence…), ale i takový který jsem měla snad dokonce celou dobu ráda (Gwyn a Emerie).
Přiznejme si, tady nejde o žádnej děj, nebo tu prej že hrozící válku. Tady jde jen a pouze o vývoj Nesty a jejího vztahu s Cassianem. A já se ptám, muselo to tam zatraceně být? Jakože fakt. Asi nikoho nepřekvapí fakt, že jsou druh a družka, ale prostě proč? To to nejde bez toho? A proč na to zareagovala téměř stejně jako Feyre! Jo, já říkala, že si občas ráda zanadávám na fiktivní postavy. Aspoň se nemůžou urazit, že jo.
Zajímal by mě Eris. Jakože fakt tohle je asi jediná postava, která mi nikdy ani trochu nevadila. Chci o něm vědět víc. Chci o něm celou knihu. A ten fakt u konce? To jak se k němu chová jeho otec? Já chci opravdu další díl o něm.
Jo a bylo tam pár dalších šílených klišé a předvídatelností, ale o tom se nehodlám nijak rozepisovat.
Málem bych zapomněla zmínit prostředí! Což by asi nevadilo u Velarisu nebo Ilyrijským táboře, ale Dům větru… Dům větru tu má vlastní vědomí! A je zatraceně vtipnej a hodnej a chápavej… A prostě lidi, já chci taky takovej dům!
Komu se líbily předchozí díly Dvorů, pro toho je asi nutnost i tenhle (ale bacha na vícero detailně popsaných echm echm scének), ale ten komu se nelíbily předchozí díly, ten se může vykašlat i na tenhle.

05.03.2022 4 z 5


Podělaným navrch Podělaným navrch Becky Albertalli

I přesto, že jsem do toho šla bez jakýchkoli očekávání, tak jsem byla dost zklamaná.
Pro mě jsou na knížkách asi nejdůležitější postavy, no a tahle hlavní hrdinka byla na přes držku. Tolikrát něco řekla a vzápětí to popřela, tolikrát lhala, byla šíleně moc ovlivnitelná, naivní a zahleděná do sebe, že to se fakt nedalo. A ta její posedlost svýma "láskama" (v uvozovkách, protože ona tomu říkala láska, ale jakoby realita je jiná, že). Asi holt prostě nedokážu brát vážně hlavní hrdinku, která je šíleně přecitlivělá a chce kluka, prostě proto, aby měla kluka. Jelikož takový chování fakt nepochopím.
Ostatní postavy taky zrovna za moc nestojí. Jakože jediní kteří mě docela i zajímali jsou mamky hl. hrdinky a Reid, kterej je mega divnej, ale aspoň trochu se chápat dal.
Celej děj se točí prakticky jen okolo toho jak si Molly, která si prostě přeje jenom mít kluka hledá kluka, a jaký to je, když si ho konečně najde.
Aspoň, že styl psaní byl dobrej a bylo to krátký, jinak bych to odložila nedočtený.

24.01.2022 2 z 5


Půl války Půl války Joe Abercrombie

(SPOILER) Epická bitva a hořkosladký konec? Jo, to je moje.
Samozřejmě zase sledujeme i postavy z předešlých dílů, ale jsou tu i dvě nové. Princezna Skara a Raith. Skaru jsem si oblíbila až po nějaké chvíli, ze začátku mi přišla celkem naivní a tak nějak nedospělá na to, jaký postavení měla zastávat. Ale u konce už byla super, i když rozhodně nepatří mezi moje nejoblíbenější postavy ze série. Oproti tomu Raitha jsem měla docela ráda sotva se tam objevil a postupně jsem ho měla radši a radši, až se u konce připojil k Trnce, jako mé nejoblíbenější postavy z Moře střepů. Raith je na začátku poměrně dost hloupej a surovej bojovník, kterej si chce prostě jen získat nějaký to jméno a vrhnout se do dalšího boje. Postupně začíná pochybovat o svým pohledu na svět, začne mít něco jinýho, pro co žít, ale to mu je taky odepřeno. A já mám prostě ráda v knížkách zoufalství a beznaděj, zaufalý a ztracený lidi. Trnka tu měla taky dost hustej příběh a mega se mi líbí, jak to pro ni skončí. Mám holt prostě ráda, když moje oblíbený postavy ztratěj to, na čem nejvíc lpěly.
Pro Jarviho mám pochopení, obdiv a odpor. Jinak to prostě říct fakt nejde. V prvním díle jsem ho měla mega ráda, v druhým už míň a tady u mě klesl ještě níž a na konci už zbyl fakt jen odpor (plus to pochopení a obdiv, ale už ho prostě nemám nijak ráda).
Rin sice utrpěla jistou ztrátu, ale stejně to na můj vkus pro ni dopadlo až moc dobře. Stejně tak pro Kolla.
Ale oceňuju, že tu aspoň nějaká má oblíbená postava umřela, jen prostě vzhledem k míře nebezpečí jich mohlo umřít víc. Na druhou stranu, tohle má být prej YA, na to by tu bylo asi utrpení tak akorát.
S konci všech možných romantický a přátelských vztahů jsem poměrně dost spokojená. Něco skončilo dobře - naštěstí toho, ale nebylo mnoho - a něco skončilo špatně, nebo dokonce i smrtí - toho bylo naštěstí víc.
Vzato kolem a kolem, skvělý postavy, skvělej děj - ale někdy (obzvlášť v prvním a druhým díle) dost předvídatelnej - a skvělý zakončení. Ale stejně jako u předchozího dílu mě tu štvalo množství překlepů.

21.01.2022 4 z 5


Půl světa Půl světa Joe Abercrombie

Tenhle díl se taky odehrává převážně na cestách, ale na jiných, než v prvním díle, takže o to víc oceňuju, že jsou v téhle sérii mapy.
Knížka sleduje příběh rovnou dvou lidí - Trnky a Branda. Což bylo fajn, kór když jsou tak rozdílní, že mi ani nevadilo, že jdou oba stejnou cestou, a přesto je příběh z pohledu jich obou. Protože přiznejme si, často to bývá v knížkách zbytečný, ale tady rozhodně ne. Sice jsem ještě nečetla poslední díl, ale stejně si myslím, že celá tahle série je hodně o dospívání, o hledání si svýho místa ve světě. První díl sleduje dospívání Jarviho a tenhle dospívání Trnky a Branda.
Děj byl výbornej (jako vždycky, když to napsal Abercrombie, že), ale stejně jsem opět některý věci věděla příliš dopředu. A fakt nemám zrovna v lásce, když nějakej zvrat odhalím o dost dřív než tam je.
Jakože miluju, jak Abercrombie píše a zbožňuju tuhle sérii, ale myslím, že kdybych si to přečetla před pár lety, nebo když jsem začínala s fantasy, tak by se mi to líbilo ještě daleko víc. Nebo kdybych si aspoň prvně přečetla tuhle sérii a až potom První zákon.
A taky mě tu občas iritovalo množství překlepů.

21.01.2022 4 z 5


Sběratel hvězd 1 Sběratel hvězd 1 Sophie Schönhammer

Tahle manga mi přišla trošku jiná, než ty ostatní, které jsem zatím četla. Tahle dokázala trochu víc nahlédnout do těch postav. Ale zase se tu toho moc nestalo. Každopádně mi sedl, jak ten styl, kterým je příběh podáván, tak postavy a i kresba. Až teda na jeden obrázek, ten mi přišel krapet divnej, nehodící se k těm ostatním a navíc je podle mě trochu nechutný takovouhle scénu zobrazovat (nemám to ráda ani ve filmech, prostě tohle fakt nepotřebuju vidět).
Ale jinak to bylo fakt dobrý a těším se, až si přečtu další díl.
4,5⭐

31.12.2022 5 z 5


Sbohem, má růžová zahrado. 2 Sbohem, má růžová zahrado. 2 Dr. Pepperco

Stejně jako první díl je to trochu bizár, trochu divný, ale vlastně moc fajn.

20.12.2022 4 z 5


K čertu s rodinou K čertu s rodinou Kennedy Hall

Asi takhle, chtělo by to na téhle knize upozornění, že obsahuje:
- přesvědčení, že každá žena chce víc děti než kariéru
- přesvědčení, že žena patří do domácnosti a muž ji má živit
- tradiční rodinu - je tu hate na lgbt
- názor, že pokud nechodíte do kostela a ke svátostem, jste špatní
- přesvědčení, že mít sex pro potěšení, ale ne pro plození děti je špatně
- pár dalších názorů shodujících se s názory fanatických křesťanů
- perličkou na závěr knihy: přesvědčení, že fantasy knihy jsou špatné

A můj závěr? Četlo by se to hezky, nebýt těch příšerných věcí, které to člověku vyloženě vnucuje. Pro fanatického křesťana výborný, pro kohokoliv jinýho asi děs a hrůza.

13.10.2022 1 z 5


Tartuffe Tartuffe Molière (p)

Další fajn povinná četba, ale u téhle byla největší výhoda čtivost a počet stránek. Bylo to vlastně celkem dobrý, ale stejně jsem byla trochu zklamaná. Před nějakou dobou jsem četla Lakomce, a ten se mi líbil, tak jsem tak nějak čekala, že se mi tohle bude líbit taky. A ono to není špatný, jenom mi to přišlo daleko hloupější. Nejen děj, postavy taky. Prostě všechno tam bylo takový hloupý. Nelituju, že jsem si to přečetla (navíc přece jen, další knížka k maturitě), ale znovu to číst rozhodně nebudu.

02.10.2022 3 z 5


Hra o dědictví Hra o dědictví Jennifer Lynn Barnes

Tohle je reálně asi nejčtivější knížka, kterou jsem letos přečetla.
Abych byla upřímná musím říct, že mi tahle knížka připadala krapet předvídatelná. Většinu hádanek jsem rozluštila okamžitě a musela čekat, až se k tomu stejnému dobrou i postavy v knížce. Ale jak už jsem řekla, bylo to tak čtivý, že to nikdy netrvalo moc dlouho.
Avery jsem si oblíbila prakticky hned. Stejně tak Jamesona. Ne, počkat. Toho jsem si oblíbila ještě dřív než Avery. Jeho jsem prostě měla ráda okamžitě, sotva se tam objevil. Ostatní bráškové jsou fajn, ale na Jamesona ani náhodou nemají.
I když byl příběh pro mě fakt dost předvídatelnej, stejně se mi líbil. A to prostředí bylo úžasný.
A tenhle díl (a troufám si říct, že i ty další) bych popsala jako mix sérii Křiváci a Royalové. Což je smíchanina, která funguje pozoruhodně dobře.
Nemůžu se dočkat dalšího dílu, jsem zvědavá, o co přesně půjde tentokrát.

22.09.2022 4 z 5


Zápisky o smutku Zápisky o smutku Chimamanda Ngozi Adichie

Kdyby se mi tahle knížka nehodila do Čtenářské výzvy na Databázi knih, nikdy bych po ní nesáhla. Což by byla škoda. Jasně, není to něco, co bych běžně četla, ale jednou za čas nevadí vystoupit z komfortní zóny.
Příběh o žalu ze smrti blízké osoby. Kniha o pocitech, které nikdy nemám. Což znamená, že mi tahle knížka přiblížila, jak se ostatní v takové chvíli asi cítí. Obohacující.
Nevím, co víc k tomu říct, není tam pořádně děj, postavy, zápletky, o tom to není. Jenom o pocitech. A ty to popisuje dobře. A co já vím, možná se někdy pustím do další takové knížky. Nebo do další od téhle autorky.

16.08.2022 4 z 5


Maria Montessoriová: Učitelka nové doby Maria Montessoriová: Učitelka nové doby Laura Baldini (p)

Moc nevím jak to hodnotit, protože, když budu hodnotit postavy, tak mi přijde, jako bych hodnotila přímo člověka, jelikož je to prostě sice zbeletrizovaný, ale pořád životopis. Stejně tak děj.
Každopádně se mi to líbilo. Giuseppe byl zvláštní, ten mi zrovna moc nesedl. Maria mi byla většinu času hodně sympatická, i když u konce už ne tolik, jako na začátku.
Děj byl hodně zajímavý. Mariin život, její smýšlení a ambice, které tak úplně nezapadaly do doby, ve které žila.
Překvapilo mě, jak snadno se to četlo. Myslela jsem, že se mi tahle kniha bude číst krapet pomaleji, protože no prostě životopis. Ale bylo to jako číst historický román jako třeba Rebelky z Oxfordu.
Bylo tam víc romantické linky, než jsem čekala, ale bylo tam víc i boje za ženská práva, čímž se to docela vyvážilo. Jen ten zvrat, to „nejtěžší rozhodnutí svého života“ (jak je napsané na obálce) mi přišlo, že je až trochu moc nakonci (posledních, tak 40 stránek).
Celkově musím říct, že se mi knížka moc líbila, četla se skvěle a navíc jsem se dozvěděla něco nového.
4,5/5⭐

25.06.2022 5 z 5


Nebezpečná iluze Nebezpečná iluze Winter Renshaw

Od tohohle jsem čekala jen obyčejnou oddechovku, která by se snad mohla dobře číst. A jo, to to vlastně přesně bylo.
Postavy byly fajn, ale jejich vývoj teda jako nic moc. On to totiž moc vývoj ani nebyl. Prostě byly nějaký a najednou se zničehonic změnily. Ten jejich vztah nebyl nic moc, možná proto, že jsem jim ty čtečky zrovna moc nevěřila. A taky by se šiklo víc chemie mezi nimi.
Prostředí mi přišlo, že nebylo téměř vůbec popsaný.
Závěr byl dost dobrej. Takhle mají dospělí řešit svý problémy. Kór takový problémy jako byl ten jeden v téhle knížce.
Jako prostě fajn oddechovka, která se dobře četla. Nic víc, ale ani nic míň.

21.05.2022 3 z 5


Sliby chyby Sliby chyby Winter Renshaw

Nějak si nevzpomínám, jestli jsem vůbec někdy četla romantiku z královského prostředí, ale filmy na to téma mám hrozně ráda. Takže prostředí super, přejděme dál.
Emelie i Juliana jsem si okamžitě zamilovala. O to víc si cením, že je knížka psaná z pohledu jich obou. Docela si dovedu představit, co bych si asi tak myslela o Julianovi, kdyby to bylo klasicky jen z pohledu hlavní ženské postavy, věřte mi, že by to nebylo nic pěknýho. Nejspíš bych mu nevěřila, ani když by mu začala věřit Emelie. Navíc ten jejich vztah! Bože! Kdo by tohle nechtěl? Navíc jsem si fakt chvílemi vůbec nebyla jistá, jestli budou na konci spolu, což je snad poprvé u romantické knížky, co se mi tohle stalo.
A zápletka? No to bylo tak výborný! Nebudeme hledět na to, jak šíleně nereálný, jo?
Hmm, tak bych asi mohla zmínit nejspíš jedinou výtku, co k tomu mám. Párkrát se oba chovali krapet nepochopitelně. Tak. Řekla jsem to. Ale je mi to jedno. Ať se klidně chovají občas divně, naprosto to přebíjí fakt, že většinu času jsou opravdu skvělí.

14.02.2022 4 z 5


Stínové eso Stínové eso Amanda Foody

Měla jsem vysoká očekávání. Až příliš vysoká. Ale, jak by taky ne, vždyť anotace zní skvěle.
Obě hlavní postavy byly sice fajn, ale vůbec jsem k nim nepřilnula. Štvalo mě, jak často se chovali nelogicky. Podle anotace má být Levi docela drsnej a Enne naivní, tak proč to bylo spíš naopak?
A proč byly ty nečekaný zvraty tak odhadnutelný? Třeba Ennin původ. Jakože komu tohle nebylo jasný dlouho před tím velkolepým odhalením?
Co se mi, ale hodně líbilo, bylo prostředí. New Reynes mi docela dost připomínalo Ketterdam z Šesti vran. A hej, kdo by nechtěl žít v Ketterdamu, že?
Nevím, jestli se někdy pustím do druhého dílu. Prostředí pěkný, a celkem by mě zajímalo, jak to celý skončí, jenže to nechci vědět jakou dobu dopředu. Postavy jen ujdou, totéž i vztahy. A těch překlepů! Když je v textu pár chyb, tak je to pro mě ok, ale tady toho bylo tolik, že mě to vždy vytrhlo ze začtení.

30.01.2022 3 z 5


Převorství u pomerančovníku Převorství u pomerančovníku Samantha Shannon

Uf, tak tohle bylo hodně rozsáhlý. Přečíst tuhle knížku mi trvalo víc jak týden, což je na mě celkem dost, ale vzhledem k tomu, kolik to má stránek, se asi není čemu divit. Navíc u konce už jsem dočtení oddalovala, protože jsem se ještě nechtěla vzdát toho světa, toho příběhu, těch postav.
Ze začátku jsem byla šíleně zmatená. Netušila jsem, co se děje, kde to jsem, ani kdo to vypráví. Rovnou na mě byla vychrlena řada cizích jmen a názvů. Což chápu, že asi pro někoho není zrovna ideální začátek, ale já to mám takhle ráda.
Knížka sleduje rovnou čtyři hlavní postavy, s tím, že na začátku je každá úplně někde jinde (ano, i na jiných kontinentech), postupně se každá postava různě po světě přesouvá, u čehož velmi oceňuju parádní mapu, líp jsem se pak orientovala, kde kdo vlastně je.
V tomhle světě existuje rovnou několik různých náboženství (s tím, že každej kdo nevyznává stejnou víru jako ty, je nepřítel), i všechny hlavní postavy se každá hlásí k jinému, a každé je do detailu rozpracované, u každého dává smysl, proč tomu ti lidé věří.
Svět i děj byli tak neskutečně komplexní, že se divím, jak se to autorce povedlo, vzhledem k tomu, že na to měla jen jednu knihu. Pravda trošku to asi bylo na úkor postav, kvůli nim bych si možná i přála, aby to byla série. Například Loth měl příliš málo prostoru, zajímala by mě donmata Marosa, o které nevíme téměř nic, a co teprve císař Říše dvanácti jezer. Chtěla bych víc znát minulost Ead a Tané, ale to se prostě do jedné knihy nevejde.
Jinak jsem si asi všechny postavy buďto oblíbila nebo je aspoň chápala.
Stejně jako postavy, ani vztahy tady rozhodně nehrají prim, ale ty co tu byli se mi líbily, třeba Sabran a Lievelynovi jsem fakt fandila, nebo bylo nádherný i přátelství mezi Lothem a Ead.
Líbila se mi zápletka, a to, jak do ní byli zakomponovaný všechna náboženství, legendy a jejich různé převyprávění.
Právě tohle je pro mě na knížce asi nejlepší, ty legendy, to jakou dodávají příběhu atmosféru.

22.01.2022 5 z 5


Život bez záruky Život bez záruky Martina Ruská

Kniha plná bolesti, zármutku, naděje a odpuštění.
Tahle knížka dokáže na pár stránkách skvěle přiblížit, jak se asi cítí člověk, který celej život vedl velmi aktivně a najednou nemůže. A ani nemůže za to, že nemůže žít jako dřív. Taky dobře vykresluje běžné, každodenní strasti člověka, který je nějak zdravotně indisponován.

21.01.2022 4 z 5