knihyKeMne komentáře u knih
Retrospektivní vyprávění tak pěkně vyspoileruje hned na začátku závěr, že člověk si pak může knihu vychutnat bez zbytečných obav, zda to neskončí až příliš špatně.
Kniha je to silná, zasněná, pošmourná, psychologická i romantická. Zkrátka anglický venkov dřívějších časů, spolu s konvencemi a strojeností jeho obyvatel. Dokonale předložená atmosféra, místy mi připomínala Janu Eyrovou, místy jakousi převrácenou Viu Malu.
Jenže hlavní hrdinka (ta živá) mi byla nesympatická, přestože v průběhu děje "vyrostla". Kdo měl ty její výlevy porád číst? A týpek mi zůstal záhadou, moc se toho o jeho nitru nedozvíme, a nepřesvědčil mě ani ten jeho monolog. Proměně postav jsem moc neuvěřila. Samotný závěr pak příliš rychlý. Přes zmiňované výhrady jsem si to atmosférou ale opravdu užila.
Zprvu mi kniha připadala jako méně povedená verze toho, co jsem již dříve četla jinde (hlavně viz kniha Fascinující život rostlin od Arzta). Méně poutavé, stručnější, méně vysvětlené, jazykově krkolomnější, méně zdrojů. Takové letem světem. Hrozně těžko se mi to překonávalo.
Zhruba od poloviny knihy jsem rušivé vlivy přestala vnímat. Čím dál víc informací navíc pro mě začalo být nových. Možná i proto, že oproti podobné literatuře se autor nebojí jít až k hranicím ezoteriky (překvapil mě například, když citoval Rudolfa Steinera). Stejně mi ale vrtá hlavou, proč jsem o některých výzkumech dosud nikdy neslyšela.
Inu. První část tvořily historky z lékařského prostředí. Možná jsem moc náročná, ale řekla bych, že vtipné můžou připadat opět jen lékařům. Druhá část - fejetony ze života, to bylo podstatně lepší. Ovšem autor si moc rád hraje s češtinou, a tento typ humoru je sice zajímavý, ale nijak mě nedostal. Ale ocenila jsem fejetony týkající se zahrádkaření, připomínaly mi Čapka a samozřejmě byly velice trefné - škoda, že byly jen dva. Závěrečnou část tvořily drobné povídky, v podobném duchu jako fejetony, leč bylo jich žalostně málo.
Tak jsem si říkala, co mi asi ještě může Jeska dát, po dvou dílech?
A dala mi přesně to, co předtím, o nic míň. Příjemné chvilky v její a dalajlámově společnosti, zatímco se nenásilně opakují stará moudra. Náramně uklidňující. Pro nás milovníky koček dvojnásob.
Skypový rozhovor s čoklíkem pobavil :-)
Shodou náhod jsem nečetla žádný z předchozích dílů, a tak jsem se trochu obávala, zda pochopím, oč tam jde. Doufala jsem, že zkušený autor v úvodu zopakuje vše podstatné, a skutečně jsem se začtením se neměla problém. Nakonec to dopadlo tak, že jsem se od knihy nedokázala odtrhnout.
A jsem nadšená. Putování po planetách připomínalo Malého Prince, každá byla něčím jiná. Když už jsme u toho, to utajování mi zas připomínalo Druhou planetu Oggu :-)
A z téměř každé věty jsem cítila hluboké filozofické úvahy, ovšem nijak rušivé, spíš navozovaly dojem nadčasovosti knihy.
Závěr, hm, no tady mi něco přece jen uniklo, úplně jsem nepochopila, na druhou stranu mi to překvapivě ani nějak nevadilo. Kniha je super. A jsem ráda, že jsem nečetla předchozí díly, protože možná už bych byla přesycená. Takhle to bylo přesně akorát na vynikající zážitek.
Jen se opět potvrdilo, že mi nesedí knihy vzniklé na základě přednášek. I když celovečerních :-) Vzniklé dílo pak podle mě nemá celostní formu, není to směřování odněkud někam, je to zkrátka směs kapitol, které spojuje zadané téma. Ačkoli to bylo nabité fakty a zajímavými příběhy (autor má skutečně pořádný přehled), celou dobu jsem přemýšlela, co si z toho mám odnést. Nadchla mě jediná kapitola - až ta předposlední, kde se srovnává vnitřní svět mystiků, LSD tripů a schizofreniků. To je skutečně zajímavé pojednání, které doporučuji k přečtení.
Toto bylo mé první setkání s psaným Holmesem a až tak úplně mě nenadchlo, i když číst se to dalo. Zůstávám tedy věrná Poirotovi :-)
Kniha začíná velmi poutavě a dozvěděla jsem se spoustu nových věcí, nicméně potom autor sklouzne (oproti podtitulu) do roviny ekologické a politické a stane se z toho lobování za záchranu lesů. Přes půlku knihy! Za mě je to škoda.
Na tuhle knihu bacha. Možná je to tím, že jsem si ji po letech přečetla podruhé (a přece se v ní neustále opakuje, ať ji čteme často, že v jejích slovech je energie)... No nějaké kouzlo v ní je, jen si nejsem jistá, do jaké míry je to dobře.
Kniha se čte dobře, jazykově je podmanivá, až manipulativní - obrací se přímo ke čtenáři, klade mu otázky, doráží, nabádá, přikazuje... Zprvu to vypadá nevinně, ale dostává se člověku pod kůži, útočí přesně na citlivá místa, nabídne po čem duše touží, vykreslí člověka jako oběť (nejprve cizí rasy, pak mocných tohoto světa), ujistí ho, že je pod ochranou vyšších bytostí, nabídne určitou moc, zdraví, věčné mládí, nesmrtelnost... A když už vás má, tak teprve zpřísní, zabruslí do témat, která jsou obvykle konspirační. Probuďte se, nenechte se ovládat mocnými, nedávejte očkovat své děti, nepoužívejte mikrovlnku, nejezte zvířata a tak dále. A jako hlavní cenu, když budeme žít podle těchto slov, nabízí projít branou do vyšší dimenze. Dokonale promyšlené.
Snažím se sice věřit všemu a běžně se mi daří nové informace začlenit do svého životního názoru, ale tentokrát, na druhé přečtení se mi to nějak nedaří. I když kniha zároveň staví na hodnotách, proti kterým nic nemám (např. pozitivní myšlení, rovnoprávnost všech tvorů, neodsuzování a další).
Zkrátka, dejte si pozor. Nekriticky nepřijímejte, ale ani zcela neodmítejte. Z toho plyne i moje hodnocení, zlatá střední cesta.
Tahle knížka má ohromné plus, a sice, že je tak drobná. Čtete tu divnotu a než si stačíte udělat úsudek, jestli se vám to líbí, je konec. Je to fakt hodně divný příběh, nicméně dceři se líbil natolik, že donutila všechny čtenáře v domě, aby si jeho četbou taky prošli. Osobně se mi nejvíc líbila první strana.
Jedná se o techniku vlastně jedinou - 24hodinové bdělé snění. V knize se mísí australští domorodci, buddhismus a kvantová fyzika spolu se spoustou autorových mnohdy až úsměvně zbytečných nákresů. Teorie je to tak složitá (či snad jen složitě popsaná), že díky za všechny ty příklady ze svého života, které autor do knihy zařadil. Chvíli víte, co myslí, a pak se zas ztratíte. Nabízená praktická cvičení jsou vlastně meditace. V knize se dá najít spousta zajímavých podnětů, i žití v bdělosti je asi fajn, jen by se to možná dalo podat srozumitelněji.
Číst tuto knihu je opravdu pro určité typy lidí nebezpečné. Jmenuje se sice zázračné medicínské případy, a tedy evokuje snad nějaká zázračná uzdravení. Ale tak to není. Je to o tom, kde všude na člověka může čekat nebezpečné až smrtelné nakažení. Je to o tom, že člověk přijde do nemocnice s potížemi a lékaři nemohou přijít na důvod. Nakonec se ukáže něco kuriózně vzácného, často je to zjištěno až po smrti dotyčného. Kniha je to tedy plná bolesti a následného strachu, protože to může potkat každého. Díky autorčině snaze psát poutavě a s vtipem se to čte jedním dechem. Pro pochybovače je pak ke každé kapitole uvedeno množství zdrojů, převážně publikovaných lékařských zpráv.
Knihu bych hodnotila plným počtem bodů, ale skutečně si myslím, že někomu může nechtěně způsobit trauma.
Po přečtení úvodu - životního příběhu autora - si řeknete akorát, a co to jako má společného s tématem knihy? Co dává autorovi kompetenci radit ostatním v tomto tématu? A tak začnete číst s mírným předsudkem...
Ale konalo se překvapení. Autor se skutečně stal postupem času mistrem svého oboru. Naštudoval si o tom snad všechno. A pěkně srozumitelně a přehledně to prezentuje. Takže beru zpět, autor nám skutečně má co nabídnout.
Plusem je i to, že autor nabízí další materiály k vytištění na své internetové stránce, a že něco málo vydavatel přeložil a nabízí v češtině :-)
Asi úplně nedovedu docenit, protože kniha je tak promyšlená, tak prošpikovaná tajnými narážkami na tehdejší režim v Sovětském svazu, tak alegorická, že jsem vlastně ani spoustu věcí nepochopila. Ale na styl psaní bratrů Strugackých jsem už zvyklá, takže jsem si to užila i tak. Teda nebýt toho Kacmana, ten mě rozčiloval stejně jako hlavního hrdinu :-D
Oblíbená kniha mého dětství. Milovala jsem i ty ilustrace. Některé pohádky byly šíleně dlouhé (pro mé dětské vnímání), některé jsem nepochopila (Alabastrová ručička), některé jsem četla stále dokola, protože jejich svět byl tak exotický (hned ta první, nebo Paví král).
Jako dítě jsem ji našla v knihovničce rodičů a nadlouho jsem u ní vydržela. Hrozně mě tenkrát zaujaly ty popisy, co všechno musí fotograf podniknout, aby takové fotografie pořídil. Ke každé fotografii se vázalo vyprávění o zážitku z pozorování divoké přírody. Bylo to mé první seznámení se světem zvířat a chtěla jsem to taky zažít (nostalgie...) :-)
Vypadá to, jako by autor psal jinou knihu než jak ji prezentuje název. Ano, snaží se zamýšlet nad jednotlivými pocity a hledat jejich alternativy u zvířat. Ale stejně tak píše o jiných tématech zvířecí říše - o zvířecích smyslech, stáří, nočním životě atd.
Stejně tak je to všehochuť v rámci kapitolek - autor píše o lesních zvířatech, která pozoroval, pak přeskočí na své domácí mazlíky, kterých taky bylo požehnaně, a do toho sem tam stručně zamíchá zmínku o nějaké té vědecké studii (překvapivě i s odkazy) k tématu a navíc kupu svých myšlenek, co se mu honí hlavou.
Ale jinak je to vyprávění pěkné, čtivé, něco i pro mě nové - hlavně to o nebezpečných srncích, rozhodně neprovokujte srnce, co na vás výhružně štěká (škoda že jsem knížku nečetla dřív, zrovna letos jsem takového potkala a přišel mi legrační). O životě lesní zvěře se zkrátka dočtete hodně.
Pro milovníky přírody je to super knížka napsaná myslivcem, škoda té prezentace.
Povídky na téma odlišný svět, "asi jako" byl v sérii Divergence, ale nesměly z ní nic převzít. Hm. Vzniklo tak skutečně to co vzniknout mělo - spousta velice zajímavých nápadů. S knižní sérií Divergence to opravdu nemá nic společného. Což může fanoušky zklamat. A nefanouškům může naopak taková zajímavá sbírka uniknout.
Výběr povídek je skutečně skvělý - kromě prvních třech ohodnocených porotou i ty další nejzajímavější nápady.
Nečekaně dobrá kniha! Pohled na život v cca 3 posledních staletích, a převážně samé nové informace, a nadmíru zajímavé. Překvapivě se téměř nic z toho neobjevilo ani v hodinách literatury, ani dějepisu, ani v populárně naučných časopisech. O básníkovi Klopstockovi jsem např. slyšela poprvé, a hle jaký význam ve své době měl.
Jako trochu z jiného světa působí kapitola věnovaná fenoménu fanfiction. Mnoho mi o tématu osvětlila, příjemný bonus ke všem těm nevšedním životopisům.
Zkrátka jsem nadšená :-)
Druhý výběr pana Iva Železného toho nejlepšího ze světové sci-fi. První výběr Pozemšťané a mimozemšťané mě okouzlil, toto bylo ve srovnání s ním slabší, ale i tak dostatečně dobré. Četla jsem obvykle po jedné povídce (některé ale byly ukrutně dlouhé, na víc večerů) jako pohádku na dobrou noc. Ideální byl např. soubor detektivních příběhů Copak nohy se kradou :-)
Bližší hodnocení viz u jednotlivých povídek.