knihyKeMne komentáře u knih
Tak ten konec mě dostal. A to mi první polovina knihy připadala téměř nudná...
Jedenáct počátečních povídek se vyznačuje zvláštním společným rysem, určitou hravostí, nadhledem, jakýmsi reportážním stylem vypravěče - očitého svědka událostí. A hlavně velmi neobvyklými nápady. Shrnuto - zápletky výborné, styl mi trochu vadil.
A pak přišel zlatý hřeb, Válka světů. Film jsem neviděla. Moc se mi líbil ten kontrast moderního marťanského útoku versus určitá naivita anglické společnosti konce devatenáctého století. Kočáry, bryčky, bicykly... Opět z pohledu očitého svědka. Tentokrát ale nerušivě - snad proto, že zmizela veškerá humornost. Znám podobný příběh z podobné doby - Modré nebezpečí, obě díla mají na mě podobný efekt, dýchnutí staré Evropy.
Zprvu jsem se knize vyhýbala, protože komerčně vyšperkovaný název mi evokoval jakési rychlé zviditelnění nějaké slečny za účelem zisku. Ale tohle mě dostalo! Je to úplně jinak, než se mi zdálo. A navíc má slečna úžasný talent podat příběhy čtivě a humorně. A jelikož mám doma taky jednu chuligánku, která se odmítá naučit čistotě, chápu. A jedním očkem pošilhávám po podobné aktivitě, když už ty koberce taky nemůžeme mít :-)
Knížku rozhodně hodnotím kladně (až na ten název); mezi příběhy z každodenního soužití s dočaskovými psy přiblíží tak nějak nenásilně i celou problematiku množíren, neúčinných zákonů a nezodpovědného pořizování štěňat. A osvětu.
Chronologicky poslední, pro mě ale druhá povídková Holmesovská kniha, kterou jsem četla. Celkově se mi líbila víc než Návrat Sherlocka Holmese, buď je fakt lepší, nebo už jsem si na tenhle styl detektivek zvykla :-)
Běžně Poláčka nečtu, ale nechala jsem se zlákat e-knihou zdarma a extrémně nízkým počtem stran.
Tento styl psaní byl zřejmě dřív oblíben (nebo ještě je?), není to poprvé, co jsem narazila na cosi, co připomíná vtipné sloupky do novin, vždy na určité téma (viz např. Zahradníkův rok od Čapka). Tyto spojuje téma němého filmu.
Nejenže se pobavíme vtipným popisem, jak vypadal běžný film té doby (místy evokuje Limonádového Joea), dozvíme se i spoustu zajímavých reálií, když je to porovnáváno s běžným životem oné doby. Autor si navíc nesmírně hraje s jazykem, používá značné množství personifikací a je zážitek to číst. Dále používá velmi starobylý jazyk, nechybí ani v křížovkách známé zájmeno "an". Hrozně se mi líbil výraz "větrové bonbony, které vzbuzují v ústech libý zefír".
Leč nějak mi tu chybí kontext. Dílko je soupisem různých aspektů vyskytujících se ve filmu, ale proč a nač? Začíná namátkou jedním, končí namátkou jiným. Řazení vypadá nahodilé. Bez úvodu a bez závěru.
Super a přehledná příručka, navíc velmi dobře graficky zpracovaná. Nabízí praktický pohled na vše, co se udržitelné zahrady týká. Na udržitelnost je kladen velký důraz, podložený citacemi řady vědeckých studií, však jeden z autorů je právě vědec zabývající se tímto tématem.
Konkrétně se tedy nenásilnou formou dozvíte, jak pomocí zahrady předcházet záplavám, vlivy rostlin na kvalitu ovzduší, jak zahradou ochlazovat budovy v horkách, jak napomoct vsakování vody, i přínos zahrad na fyzické i duševní zdraví.
Je to ale věda. Například v rámci šetření vodou na zalejvání (neboť budou čím dál větší sucha) doporučujou zmenšit plochu trávníku, zatímco v rámci prevence záplav při přívalových deštích máte mít co nejmíň zastavěné plochy kvůli vsakování. Tedy co nejmíň trávníku ale i co nejmíň dlažby. Zároveň ale co nejvíc různých květin pro podporu opylovačů a nějaký ten strom kvůli stínu, který spolu s živým plotem bude navíc filtrovat vzduch.
Nejhorší je, že jak je to všechno podložené těma studiema, tak to člověka může dostat až do stresu, jestli teda všechno má správně a dělá pro životní prostředí maximum. No může to být sranda teď jít na svoji zahradu a podívat se na to všechno novýma očima. I když jak se znám, neudělám to, protože zahrada je pro mě relax a koníček, nikoliv vědecký projekt.
No určitě dobré si knihu přečíst, doporučuju.
Opět ta ostrá slova "kázání", tentokrát na téma intelekt vs. inteligence, instinkt, myšlení, intuice. Zajímavý pohled na jógu a na zen, jak jsem ještě dosud neslyšela. Jen nevím, proč vydavatel dal jako logo knížky tu podivnou pichlavou věc, kterou mě pak obtěžuje na každé dvoustránce...
Čteno podruhé. Napoprvé jsem taky byla nějak zklamaná, jenže nedovedu říct, co jsem vlastně čekala.
Teď při druhém čtení jsem si užívala hlavně ty citáty, co doprovázejí každou kapitolku. Možná že knížka obsahuje příliš textu. Možná mohla spíš víc naznačit než do nás vtloukat ten seberozvoj :-) Ale jakožto kočkařka a kočičí povaha si knížku nakonec užiju i tak. I když tomu něco chybí.
Během čtení jsem dlouho nemohla přijít na to, co ta kniha vlastně chce říct. Představuje životní úspěchy různých lidí (počínaje Kolumbem, ale většinou spíš sportovců) s důrazem na to, co je k tomu vedlo, co je motivovalo. Jejich počínání ale nijak nekomentuje, zřejmě jejich úspěchy mají mluvit za vše. Ačkoli např. příběh Mike Tysona zrovna příliš následováníhodný není.
No a během toho tak nějak mezi řečí podává jakousi teorii na téma motivace, Schrödingerovu kočku a letmé zmínky o Jágrovi.
Snad se něco málo rad dozvíte v posledních dvou kapitolách, ačkoli jde spíše o jednu základní myšlenku. Kterou tu nebudu spamovat.
Začátek knihy je poněkud nešťastný, na to, že to má být taková bomba. Jen lehké (a neúplné) nastínění, kdo je Rigden. A rovnou lup, rozhovor s autorkou. A první téma jsou černé díry. Vědecky pojaté. Na to, že jde vlastně o ezo čtení, je to jakoby od věci. Pak se konečně začne hovořit o duši a toho se kniha drží až do konce, ačkoli různě propojuje astronomii, kvantovou fyziku, archeologii, mytologii, molekulární biologii, symboliku, různá náboženství, lingvistiku a heraldiku.
Těch informací ohledně seberozvoje je opravdu hodně a nevím, zda je svět na všechny připraven. Ani já jsem připravená nebyla. Některé informace jsem slyšela poprvé v životě. Kniha pak hledá různé důkazy pro svá tvrzení ve výše uvedených odvětvích a vykládá vše v zajímavých souvislostech, jak jsme se na to dosud nepodívali. Zda je to pravda, je už druhá věc, každopádně za přečtení stojí už jen to, že je to zas jiný pohled na věc.
Anastasia je zde oproti dřívějším knihám vyspělejší, úspěšně sekunduje Rigdenovi, přidává různé informace a vhledy. Celá kniha je vedena formou rozhovoru. Hodila by se určitá strukturovanost, nadpisy nebo aspoň rejstřík, aby se člověk mohl k daným pasážím vracet a pracovat s nimi.
V celé knize je kladen důraz na seberozvoj, na spásu své duše, na to být lepším člověkem, a to je doporučeníhodné.
Leč hlavně v závěru slyšíme čím dál častěji, jak mocní zatajují, zkreslují informace, a nejen mocní, též kněze nemá toto učení moc v lásce, vyzývá k vlastní cestě a rozhovoru s Bohem bez prostředníků. A nejen to. Nakonec nepotřebujeme ani politiky. A je tu předkládána vize nové samosprávné světové společnosti a výzva ke hnutí, které ji nastolí. A tady už pozor. Tohle je už trochu moc.
Takže, čtěme opatrně a vezměme si z toho to hlavní - buďme dobrými lidmi.
Kniha založená na klikr-tréninku. Co jsem tak pochopila, je to výběr z článků na webu zakladatelky této metody Karen Pryor, celkem od cca 30 různých autorů, trenérů. Proto působí trochu kostrbatě, co autor, to jiný "rukopis". Ale tématicky seřazené, takže to nakonec jako kniha působí.
Zpočátku trochu nuda, neboli teorie. Potom část věnovaná štěňatům, ale pak je to čím dál zajímavější. Dozvíme se, jak postupovat v učení psa různým dovednostem nebo korekci nevhodného chování, postižen je téměř každý aspekt každodenního soužití se psem nebo i několika psy. Říkám téměř, protože jsem doufala i v nějaký návod pro "blboučkého" psa. Z množíren je řešena ale pouze agresivita. Nicméně je to moc příjemné čtení, takové optimistické, člověk má pocit, že s touhle knihou zvládne všechno. Takže doporučuji.
Poklad. Mé první setkání s Jungem, o kterém jsem toho tolik slyšela a po kterém jsem již dlouho toužila. Už v úvodu od paní Jaffé se dozvíme, jak těžké bylo získat od Junga jeho autobiografii a jak to nakonec celé vzniklo. V tu chvíli mě Jung zajímal ještě víc.
Dětství. Čtivě napsané vyprávění očima dítěte (přestože vzpomínajícímu autorovi bylo už přes 80 let), podobalo se knihám Ankera Larsena. Vyprávění poetické, dětsky přemýšlivé, opředené tajemstvím ... To si prostě užijete.
Nevím jak to udělal, z naivně dětského vyprávění autor dospívá a životopis se stává čím dál filozofičtější a zralejší. Stále ale poutavý! Zajímavý člověk ten Jung! Hned jsem si sehnala i Červenou knihu.
Příjemným bonusem byl dodatek se Sedmerem naučení zemřelým, o kterém se v knize také zmiňoval a které vzbudilo můj zájem jako nic jiného.
Přiznávám, že ne všemu jsem rozuměla, co pan Jung povídal. Však až dozraju, pochopím víc :-)
Samozřejmě taky oceňuju úroveň českého překladu a poznámky pod čarou. Věřím, že bylo těžké dohledat všechny ty narážky na různá jiná díla. Jung měl neuvěřitelný přehled, překladatel mu ale zdařile sekunduje :-)
Velká očekávání a úžasný obrázek na titulní straně. Kvalitně zpracovaná výpravná publikace s nádhernou grafickou stránkou, prolistování je zážitek.
Ale. Jako by obsahová stránka ustoupila té grafické. Nenaplňující.
Autor uvádí, že po velkém úspěchu první knihy byli lidé zvědaví na interiéry. Kdo by nebyl. Jenže jak vidíme, často nebylo o co stát. U chatek je znát, s jakou láskou je autoři stavěli, jenže většinou ve výsledku mají kouzlo jen pro svého autora. Pro nás ostatní je důležité znát příběh. To zafungovalo - v knize je prezentováno 10 takových příběhů, a je to paráda. V ostatních případech jde spíše o jakousi prestižní záležitost, zda se právě vaše milovaná chata dostane na stránky této knihy - cca tři obrázky a jedna dvě věty, odkud pochází materiál nebo čím se topí. Buď to jsou ošklivé chajdy poskládané z všemožných zbytků, nebo komerční stavení - zde trochu nechápu, proč je to takto namixované. Protože většinou šlo spíše o to prezentovat svou hrdost na to, co stavitel dokázal svými silami. Jakožto inspirace pro čtenáře je to spíš tedy o síle vůle než o těch obrázcích.
Nádherná knížka s nádhernou grafikou a přiměřenou délkou. Člověka na první přečtení anotace uchvátí to, že si může psa zaškatulkovat do nějakého vycházkového typu. Kdo by nechtěl škatulkovat? A když navíc lze dle tomu uzpůsobit procházku a zvýšit požitek z ní, tak tohle je super kombinace.
První část tedy srozumitelně vysvětluje, proč se psi chovají, jak se chovají, a čím jsou způsobeny rozdíly mezi jednotlivými jedinci. V druhé části jsou nabídnuty hry, které pomůžou přehnané rysy chování psů usměrnit, aby procházky byly radost.
Je to spíš věnované tomu, když máte jen jednoho psa, kterému se můžete plně věnovat. Tím chci říct, že si neumím úplně představit, jak toto budu aplikovat na procházku s dvěma rozdílnými povahami najednou, což tedy zrovna náhodou tak mám...
Tak tady jsem sáhla vedle. Zmátl mě popularizovaný název, ale zřejmě jde o vysoce odbornou dizertační práci. O čem, to je uvedeno v anotaci, no samé grafy a statistiky a slova, která jsem v životě neslyšela.
Zmíním se tedy o knize z hlediska "laika": oceňuji, že je kniha českého původu, a tedy se zabývá daty českého obyvatelstva, příjemné bylo i zjištění, že ve srovnání s dalšími zeměmi Evropy jsme na tom tak nějak normálně. Už by se hodilo pomalu aktualizovat data, nejnovější statistiky jsou za rok 2008. Celkově se cítím obohacena, zas jsem nahlédla do oblasti (myslím tím ten výzkum a statistiky), o které jsem nic nevěděla. I když po pravdě, čekala jsem, že se dozvím i něco užitečného pro nás stárnoucí...
Retrospektivní vyprávění (a tedy přečtené v rámci letošní čtenářské výzvy) na téma soucit. Čekala jsem nějaký historický příběh z dob Rakouska, který bude vyprávět zhrzená vozíčkářka a vylejvat si svý nářky (haha bylo to mnohem lepší). Ale toto mě pohltilo už jen svým úvodem a ani na chvilku mě nepustilo. Postavy byly tak živě vykresleny, že se v nich úplně vidím. Ta skrytá manipulace, to zaplejtání se skrz soucit a nemožnost najít z toho všeho cestu ven... Co postava, to perla. Ale vyjadřuju se neohrabaně, jiní přede mnou to vyjádřili lépe. Takže jen tolik - jsem nadšena.
Autorka nás seznámí s principem epigenetiky (zapínání/vypínání genů), kterou můžeme ovlivnit svým životním stylem. Jak jíme, spíme, jak se hýbeme. Kniha ale řeší hlavně to jídlo. Jak podpořit zvýšení/snížení produkce té či oné látky v těle výživovými faktory; ale to všechno již známe ze všech těch novinových článků vychvalujících vždy nějakou superpotravinu. Plusem je snad jen to, že tady jsou pěkně pohromadě všechny. Tedy hlavně všechny komerčně nabízené doplňky stravy. Místy se zdá, že je autorka snad jejich dealerkou. Nalistujete si nemoc, ke každé máte cca 5 doplňků stravy, které na ni epigeneticky působí, nějaký si vyberete nebo možná se mají použít všechny, ideálně ve formě preparátů, které jsou v závěru knihy pěkně vyfocené.
Zajímavá byla informace, že epigenetické změny vyvolané změnou životních podmínek (hladomor, stres vyvolaný katastrofou) jsou často dědičné, a to i na několik generací. Člověk až je ve stresu, co všechno může pokazit, a to nejen během těhotenství, kdy prakticky programuje dispozice svému dítěti, ale i během svého dětství, kdy si programuje nemoci do svého stáří. Důkazy epigenetického působení autorka předkládá nadšeným vyhlašováním výsledků různých vědeckých studií (některé zní až téměř zázračně). Úzkostného člověka to může pořádně rozhodit - to si fakt máme hlídat každé jídlo?
Když už jsme u těch vědeckých studií. Autorka často zapomíná zmínit, za jakou dobu nebo podmínek k výsledkům došlo. Odkazy jsou zmíněny na konci knihy ve formě souhrnné, takže konkrétní studii nemáte šanci najít, a i tam je řečeno, že se do seznamu nevešly všechny. Ocenila jsem odkaz na stránku epivýživa.cz, kde má být zbytek odkazů v záložce Kniha. Bohužel, taková záložka se tam nevyskytuje. Zato spousta výživových doplňků.
Knize kromě přehlednější práce s odkazy citelně chybí i rejstřík. Zato jí přebývá značné množství překlepů a zkomolenin, a to i v odborných názvech, jeden obrázek je vsazen vzhůru nohama... Za to snižuji hodnocení, to vadilo opravdu hodně.
Knihu bych asi ani nedoporučovala přečíst, myslím, že bohatě stačí to, co se dozvíte z výše uvedené webové stránky. Pokud tedy máte zájem o výživové doplňky.
Jsem překvapená zjištěním, že autorka je úspěšnou beletristickou spisovatelkou, toto je úplně jiné dílko. Název je trochu zavádějící, o andělech je jen maličko. Útlá knížka je osobní zpovědí autorky a s láskou předkládá recept na všechno, po čem lidé touží. Z knížky je patrná velká láska především k autorčině duchovní učitelce D. Autorka dokázala proměnit svůj život s pomocí zasvěcení do Šambaly a ukazuje, že stejnou cestou se může vydat kdokoli z nás. Z knížky čiší naprostá důvěra v tuto metodu. Oceňuji, že autorka zároveň varuje před neuváženým rychlým nabytím schopností (vnímání energií, komunikace s jemnohmotnými bytostmi, léčení). Člověk musí na sobě neustále pracovat, aby takovou zvýšenou senzibilitu (a snahu být zneužíván druhými) ustál. Tato cesta je tedy pracná, ale zřejmě stojí za to. Jsem ráda za tuto knihu. A desatero zásad na jejím konci je tzv. "moje řeč" :-)
Kniha věnovaná české povídkové sci-fi tvorbě. No byla to bída. Jak již bylo řečeno, povídky jsou různé kvality a zaujalo jen pár. Víc mě zaujal tedy doslov shrnující historický vývoj české sci-fi.
Četla jsem jako totální neznalec, takže pro mě obohacující obsah o tématu, o kterém zřejmě v budoucnosti uslyšíme víc.
Na to, že má jít o knihu přibližující dark web lidem, co opravdu znají jen mýty, je to hlavně v druhé polovině knihy značně odborné, ekonomické až filozofické psaní, které jsem nejenom nepobírala, ale ani mě nezajímalo. Zajímavé kapitoly mi připadaly často zas utnuté. Naštěstí na konci každé kaitoly jsou odkazy, kde se člověk může dozvědět víc.
Překvapivě kniha obsahovala četné překlepy a obávám se, že i jiná utnutí (pořád přemýšlím nad slovním spojením "každý čtvrtý, tedy celá třetina" a porád se nemůžu dopočítat).
Ke konci působí autor značně paranoidně ohledně nesoukromí; poslechla jsem jeho radu a chtěla se podívat na sledovací automat v mobilu (o jehož existenci jsem dosud neměla tušení). Byla jsem zklamaná, sledovací automat byl vypnut, takže to s tím sledováním vládou asi nebude tak horké.
Takže - pro první seznámení s tématem super, ale úplné nadšení se taky nekonalo.