kniper komentáře u knih

Předem musím upozornit, že jsem knihu nedočetl. Skončil jsem asi ve dvou třetinách. U téhle knížky jsem totiž přišel na jednu věc - knihy kde se jen tak plácá a vymýšlí co nejvíce komplikovaný příběh s co nejvíce postavami a propletenostmi nejsou četba pro mne. Jsou to knihy, kde se vymýšlí nějaký imaginární svět jen pro ten svět. Odvádějí přitom čtenáře od reality každodenního života a poskytují mu jiný - imaginární svět, kde se může schovat a zapomenout na své trable. Já ale chci žít tento, reálný svět a ne nějakou umělou napodobeninu, protože vím, že je daleko lepší. Při četbě jsem měl podobný pocit jako když koukám na nějaký 250. díl tuctového seriálu či telenovely. I když čtení nebylo vyloženě nudné a občas jsem se docela dobře bavil, přesto jsem musel knihu odložit s vědomím, že u toho jen ztrácím čas - totiž že jeden z důvodů proč ji čtu je, že se nemůžu odhodlat dělat důležitější věci, které více souvisejí s mým životem.
Nevím jestli je to překladem, ale umělecky kniha dle mne také velice pokulhává. Jak jsem zvyklý z fantasy literatury (např. Tolkien), popisy krajny světa na mne silně působí a ve fantazii se mi to hemží různými obrazy. To jsem velmi postrádal u Martinova díla. Řekl bych, že jeho popisy krajiny jsou velice primitivní.

15 20.09.2013

Po dlouhých letech, kdy jsem opovrhoval veškerými historickými romány a pokládal jsem jejich četbu za ztrátu času, musím změnit názor - historické romány patří k těm nejdůležitějším.
Vykořeněný jedinec v přetechnizovaném 21. století tak četbou může nabýt povědomí či ujištění o tom, že jeho život nemusí řídit systém, stát, technologie, média ale hlas Boží v jeho srdci a nabýt tak svobody a kořenů. Proto Werfel napsal i tento román o proroku Jeremiáši - "abys byl živ".

12 03.06.2013

Quo Vadis.
Nádherný příběh. Láska, smrt, nenávist - je tam vše. Kniha mne utvrdila v tom, na čem opravdu záleží. Tedy na vzájemné lásce, odpuštění, odvaze, nesobeckosti. Nevzdat se ideálů, nezpohodlnět a nebát se smrti, protože po smrti je další život - život věčný. Stačí se zeptat "quo vadis Domine? " A následovat :-).

10 23.01.2012

Krásná kniha.. když jsem ji četl, prožíval jsem zvláštní období, kdy jsem sedával při západu slunce na okenní římsu s kytarou a pozoroval vlaštovky lovící mouchy. Vliv knihy se na to nesmazatelně podepsal.

5 23.01.2012

Při čtení jsem zažíval podivnou uklidňující atmosféru jakoby bych byl někde na tiché poušti, přičemž mi nic nechybělo a vychutnával jen ten všeprostupující klid (a to nemám to vydání s velbloudy na obálce).
Rozhodně nechci tvrdit, že jsem knihu plně pochopil - ani jsem se o to nesnažil protože souhlasím se Sigasovým příspěvkem - "z téhle knížky sklidíte jen to, co ve vás už předtím samo vyrostlo". Takže vůbec nevadí, když vám nedojde úplně vše, ale už jen kvůli té jedinečné atmosféře - pocitu či jak to nazvat stojí knihu otevřít, v tichu se začíst a doufat, že alespoň jedno semínko padne na úrodnou půdu aby mohlo vyrůst něco nového dalšího - krásného.

4 31.08.2013

...aneb návod na to jak se modlit podaný beletristickou formou. Je pravda, že kdybych někde viděl tento návod vytržený z kontextu - nevěnoval bych mu tolik pozornosti. Příběh, do kterého je zasazen ho více přibližuje čtenáři a upevňuje mezi návodem a čtenářem jakýsi vztah. Dalo by se taky napsat, že knížka (nedokonale) supluje roli přátelského duchovního vedoucího.
Zbývá snad dodat, že onen návod není čistě Torkingtonův výmysl, ale vychází ze starobylé nauky Lectio divina.

3 20.08.2014

No dobrodrůžství s Mistrem a Merkétkou to bylo úchvatné. Občas jsem se od toho jen těžko ostrhával. . prostě fascinující.. možná fascinace zlem. Je s podivem, jak neskutečný chaos dokázal Woland a jeho svita v Moskvě vyprodukovat. Asi nějak uprostře knihy to na mně celé padlo - je to snekutečně depresivní příběh. Všude zlo - pomlouvání, krádeže, chaos, zmatky, chtivost, vraždy, bizardnosti, oheň, Ani ždibec naděje ani trocha světla. Myslel jsem, že se to projasní ke konci, ale ne kniha je smutná a zvláštně ponurá celá.
K tomu hodnocení - dal bych 5 hvězd - kniha je nádherně napsaná, ale konec mně zklamal a taky překroucený Pilátův příběh byl hodně přitažený za vlasy.

3 25.09.2012

No nevím, co na té knížce všichni vidíte. Dokopal jsem se to dočíst jen proto, že je to sestřina nejoblíbenější kniha (no a taky proto, že jsem čekal nějaký převratný geniální závěr, který se ale bohužel nekonal). Možná že tato kniha není prostě pro mne. Odhadl bych její cílové publikum na zoufalé ženy po rozchodu s malým sebevědomím, které se neumí postavit na vlastní nohy popřípadě lidi s nějakou sexuální odchylkou - rozhodně je to ale knížka spíš pro ženy, než muže. Nemám ani rád ten styl vyprávění, kde je přehršel přímé řeči a aby se vůbec přišlo na to kdo řekl co, musí autor používat všemožná ohraná klišé. Nějaký humor, co tu někdo oslavuje šel mimo mne. Plus patří Irvingovi za nenásilné zařazení mnoha žánrů v jedné knize a to že Irving píše líp, než Garp, jehož povídky jsou opravdu strašné.

3 29.08.2012

Tak tahle knížka rozhodně NENÍ pro všechny. Není pro intelektuály a rádobyintelektuály (k nimž se tak trochu počítám), není pro buřiče a rebely, není pro puritány a není pro hledající, kteří spolehají na vlastní prožitek a ne něco naservírovaného pod nos z druhé ruky. Každopádně kniha podává dosti plytký obraz trojice Boží. Občas se najde zajímavá myšlenka. Myslím ale, že každý k tomu jak to vlastně funguje musí přijít sám - z osobní zkušenosti a z neutuchájícího pátrání. Toto je jen takové malé vodítko. Každopádně autor to, co se popisuje v knize vykládá jako pravdu, což mne dost mate. Jestli se to stalo - nevím a nemohu vyloučit. Jestliže ne a autor vaří z fantazie, pak je to taškařice na entou!
Co jsem si z četby odnesl? To, že Bůh je milující a miluje bez rozdílu (to jsem ale věděl už předtím), ale nevěděl jsem že "obzvlášť miluje také mne", pak dobrý pocit po přečtení a pěkném závěru knihy + vědomí, že by to takhle nějak podobně mohlo být. Dále je to výborný návod na léčbu zlomených lidí, takže doporučuju všem, kdo prodělali nějakou velkou ztrátu třeba i nevěřícím.

3 23.01.2012

Sice je to můj teprve první přečtený gamebook, ale tento je z nich jednoznačně nejlepší. Ne tak vážně .. má sice trochu pomalejší rozjezd s popisem pravidel, ale když se dovíte za jakého Norika budete hrát, hra začne nabírat svižnější tempo. Je tu spousta originálních historek a postav, které nejednou nutí čtenáře do smíchu nebo zamyšlení. Na některé postavy budete ještě dlouho po přečtení s láskou vzpomínat. i herní mechanismus se občas originálním způsoběm proměňuje, což jen přidává na zábavnosti. Pokud to nezkoníte, projdete lesem, přes sedmero hor a řek, seberete všechnu odvahu a zvolíte správně srdcem, tak ŠŤASTNÝ KONEC je prostě bomba. Tak to v pohádkách (ale nejen v nich) má chodit. Je to geniální počin a troufám si napsat, že i světového formátu.

2 12.09.2023

Tohle je dobrý průvodce na cestě k modlitbě. Jedná se spíše o takový úvod do modlitby a přehled různých druhů modlitby. Zajímavé počtení

2 18.03.2014

Tak tohle jsem nečekal. Po přečtení Chatrče jsem si na autora udělal ne příliš přívětivý názor, který však vylepšila tahle kouzelná kniha. Celé je to založeno na životě hlavního protagonisty v jakémsi limbu a jedné originální myšlence, kterou zde nebudu prozrazovat. Netvrdím, že příběh není trochu až hodně přitažený za vlasy, ale v duchovní/duševní/neviditelné rovině by mohlo být spousta spojitostí se světem, který autor vylíčil jako viditelný. Je to tak trochu na způsob C.S. Lewise.
Český překlad mi trochu vadil. (nevím jak to je v originále, ale např. slovní spojení uchechtla se mi po několikerém použití začalo lézt krkem).

2 17.02.2014

Kniha o tom jak Terezka vstupuje do věčného života z pohledu řádových sester (karmelitek), které s ní sdílely poslední úsek jejího krátkého života. Právě tím, že je to pohled "z venku", je zde dobře zachycena celková atmosféra v klášteře a Terezčina povaha, její veselost i smrtelné utrpení a jeho překonávání.

2 30.11.2013

Dosti objemný tlustospis, který může zaujmout jak svým jazykem tak i příběhem. V tomto případě se jedná spíše o komplexní psychologickou studii hlavního hrdiny - Knechta, s čímž úzce souvisí filosoficko-teologické zamyšlení jak nejlépe prožít svůj život s naznačeným rozporem mezi životem světa (se všemi vášněmi, rozkošemi a také smyslem) a duchovním životem v ústraní, který se line celou knihou a vlastně celým Hesseho dílem. Jak je už v úvodu předestřeno - autore se snaží knihou vyjádřit myšlenku, kterou nelze postihnout pár větami. Po přečtení jsem pochopil, že takový problém vskutku nastat může a že někdy k vyjádření určité myšlenky či pocitu nemusí stačit ani spis o 600 stranách.

2 23.03.2013

Tak tuhle knihu jsem koupil, protože mne vždycky fascinovali rytíři, jejich chrabrost, odvaha a jakési kouzlo a aura, které je obklopuje. Uvnitř je několik příběhů z doby a reálií artušovské Anglie. Nevím, jestli si něco Steinbeck vymýšlel, nebo jen převyprávěl staré legendy, ale příliš mnoho dějinných zvratů dělá z jednotlivých příběhů spíš jakousi kroniku. Škoda jen, že ji Steinbeck nedokončil.

2 29.08.2012

Pro moravského ale i českého křesťana takřka povinná četba.

1 09.07.2017

Jak už tu kdosi naznačil - Pratchett vykrádá sám sebe. Měl zřejmě potřebu své literální výplody nějak genderově vyvážit, a tak je to vlastně velmi podobě vystavěný příběh přípěhu Mrakoplaše a Dvoukvítka se Zavazadlem (rozuměj Bábi a Esk s holí), jenže v ženském podání bez Dvoukvítkovy naivity a Mrakoplašovy roztržitosti a věčného smolařství. Postava Bábi ani Esk mne nijak neoslovily. Ono vlastně ani není moc na čem stavět, když se příběh pomalu line a je suma sumárum o ničem. No a samozřejmě, jak už jsem si u Terryho zvykl, ukončení se tak jaksi nějak odbylo do ztracena, čemuž Terrymu pomohla kupa zničeho nic se objevivších, magií zmutovaných mravenců s poselstvím o pomíjivosti všeho snažení. Přeci ale dávám hvězdy tři. Za to že autor dokáže vždy bravurně vykreslit neuvěřitelné fantasktní obrazy v mé hlavě a za přehršel nápadů, které by mne v životě nenapadly. (O čtivosti jeho děl radši pomlčím, protože jestli jeho nastavená laťka nepoleví, budu ji muset dát chtě nechtě celou)

1 03.11.2015

Moje téměř první setkání s mistrem Terrym, kterému jsem dlouho odolával.. a kupodivu nedopadlo tak špatně. Občas se mi zdál děj trochu překombinovaný a někdy to celé působilo z prstu cucacím dojmem. Ale je to neuvěřitelně čtivé. Jen těžko jsem se odtrhával.

1 08.09.2015

Trošku slabší svazek souborného vydání, ale přesto obstojný. Pohádky jsou výborné a originální. Jak je už zvykem, autor do nich vetkává mnoho filosofických úvah, které nejsou na první pohled zřejmé, ale po delším promyšlení mu dáte za pravdu (a nebo taky ne). A to na Hessem miluju nejvíce - že nenásilným způsobem vede k pravdě (a nebo taky ne) a nutí čtenáře myslet a přemýšlet o nezbytečnostech.
Velkou část knihy tvoří zápisky z cest, u kterých jsem se někdy musel nutit dočítat. Možná je to dáno i tím, že tentokrát nepřekládat výborný Vratislav Slezák.

1 01.02.2013

Asi jsem úplně nepochopil pointu tohoto díla, protože po přečtení to nějak vyprchalo do ztracena.. a ti psi v závěru mi nijak nenapověděli Je to teda knížka spíše o pocitech a vyrovnávání se s odchodem blízkého člověka, než o nějakém ději. Jan Balabán se zde mistrně pohybuje v prostoru i čase, ale čtenáře nenechá dlouho tápat. Občas jsem nevěděl, jestli se jedná o sen, vnitřní myšlenky postavy, nebo o realitu, což hodnotím jako klad. Dojaly mne hlavně myšlenky umírajícího otce.

1 10.09.2012