Knizectvi komentáře u knih
V téhle knize se spojilo tak moc věcí, které miluju, nebo ke mě promlouvají, až je to neuvěřitelné. Moje milované Ustí, queer témata, Malý princ a celkově osobnost Exupéryho. Tady je pár vět, které jsem si napsal v průběhu čtení:
Pamatuju si tu zahradu plnou trpaslíků, když jsme s babičkou chodili do plavecké haly. Pamatuju si spoustu z pocitů o, kterých autorka v knížce píše, i když jsem všechny neprožil já sám. A rozhodně si budu pamatovat pocity z téhle knížky, které jsou jako pocity ze samotného života, nostalgické, trochu tísnivé, hluboké, radostné, náhodné, silné i povrchní. Pocity ze sebe sama, z vlastní bezůtešnosti, z vlastnich i cizích chyb, z očekávání, zklamání, objevování, strachů, z popraskané duše, obyčejných hnědých křídel schovaných pod zářivě barevnými, nebo opačně.
Možná to vypadá jako logistický nebo rozpočtový problém, ale možná máme vsichni na pódiu letadlo, které se s námi na konci potopí, po celou dobu představení.
A ty největší bitvy, si vybojováváme sami v sobě.
Kdy si dovolíme být sami sebou? Vyplníme život strachem a budováním ocelového brnění, nebo dokážeme nechat zářit svoje křídla, i za cenu, že nás může chytit pavouk.
Tohle všechno mě napadá v průběhu čtení. Po dočtení zůstává divně melancholický pocit. A snad poprvé jsem se u queer knihy nezamiloval do postavy, ale do neviditelných nitek autorčiny pavučiny příbehů.
Nádherným jazykem jsou zde sepsány, osudy lidí, jejich vnitřní boj, historie malých i velkých dramat. A jako nitky pavučiny se pomalu sbíhají do středového kruhu, kde je každý sám, ale přesto propojený s ostatními.
Miluju to, neskutečně moc. A ty pocity ve mně na dlouho zůstanou.
A méně vzletně... v knize najdeme příběhy rodinné lásky, neuvěřitelně nádherný popis autistické duše, a její vliv na duše ostatní, delikátní lásku na sklonku života, gay vztah a překonávání vlastních ocelových brnění, asexualitu a pocity samoty v přeplněném světě, a milion dalších věcí, které vám tu ani nepopíšu.
Knihu si musíte přečíst a všechny ty pocity zažít sami.
Knihy od Tolkiena jsou už klasika, staly se základem fantasy knih a celé moderní fantastiky.
Když slyšíme slovo fantasy, představíme si skoro vždy spanilé elfy, udatné trpaslíky, bělovlasé čaroděje. Prostě je pro nás fantasy a Tolkien synonymem.
Většina z nás miluje Pána prstenů a Hobita, ať už díky knihám nebo filmům. Ale Silmarilionu se hodně z nás vyhýbá, jelikož má pověst složité knihy.
Je to ohromná škoda, obzvlášť pokud máte rádi mytologii, historii a Tolkiena i nezávisle na sobě pusťte se do Silmarilionu.
Je to úžasný soubor mytologie, historie, malých i velkých příběhů ze světa, ve kterém se odehrávají Tolkienovy knihy, tedy z Ardy.
Ano je to náročnější na čtení v kuse. Hodně dlouhé časové období, spoustu jmen a trochu rozdrobené příběhy. Ale dojde vám spoustu věcí jenom letmo zmíněných věcí ze známějších knih. Ponoříte se do světa plného zázraků a magie, boje dobra a zla a velkých hrdinských činů.
Stylem je nejblíže severské mytologii. A navnadí vás na hlubší ponoření do dalších autorovo příběhů.
Silmarilion je pro mě kniha, kterou bych na stupinku oblibenosti nadřadil i Pánu prstenů i Hobitovi.
Jsem moc rád, že mi Ivo tuhle knížku poslal, protože i když jsem o ní věděl určitě bych si jí nepořídil a to by byla fakt chyba.
Autor ani prodejci jí tak nepropagují, ale ja pro vás musím určitě napsat, že je v knize jedna z hlavnich linek LGBT, a to jak na úrovni jednotlivce, tak i jako mnohem větší a širší téma.
V knize je ale témat mnohem více. Témata jako Sudety, Česko-Německé vztahy, náboženský fanatismus, chudoba, ekologie a právě pocit vykořenění jsou dílky skládačky, které do sebe zapadnou a vytvoří kompletní obraz, který je opravdu skvělý.
Musím říct, že i přes detektivnější ladění se mi knížka fakt moc líbila. (Kdo mě sleduje déle ví jak nesnáším detektivní zápletky ) A nejvíc se mi líbil styl psaní, Ivo dokáže opravdu nádherně vyprávět a skvěle navodit atmosféru.
Příběh se odehrává kolem Vánoc, takže se blíží ideální doba na jeho čtení a já můžu knížku doporučit opravdu každému.
Na začátek bych měl asi napsat, že ........ to miluju
Nádherně britsky poetický příběh, o změně, sebelásce, lásce ve všech formách, porozumění, magii, a čistotě srdce.
Linus se zabydlel ve svém šedivém, upršeném a osamělém životě natolik, až sám sebe přesvědčil o tom, že přesně sem patří. Že je stejně šedivý a obyčejný. Dělá svou práci pro úřad, který dohlíží na magickou mládež v sirotčincích s přesvědčením, že dělá to nejlepší pro děti. Brzy však příjde děsivý úkol, který jeho rutinu a přesvědčení naruší.
Změna a cesta za štěstím, může být děsivá, obzvlášť když začíná slovy jako antikrist a utajení čtvrtého stupně.
Tak trochu mix Sirotčince slečny Peregrinové, Hotelu Transylvánie a Dobrých znamení, který mě neskutečně chytil.
Pobavil jsem se, byl jsem zvědavý, trochu ohromený a hodně dojatý.
Dalším bonusem knihy je nejenom přirozenost lgbt postav ale taky to že gayové v knize nejsou dvacetiletí a vysportovaní ale úplně normální, trochu pri těle chlapi, ve středním věku
No jednoduše si tuhle knížku fakt musíte přečíst
Je úžasná, a jsem moc rád, že Fantomprint vytvořil queer nakladatelství Conqueer a s takovýmto rozjezdem doufám, že v jejich režii budou vycházet samé takové pecky.
Denis se svou přítelkyní Vendy odjíždí, tak trochu proti své vůli, na prázdniny do Španělska, pracovat jako animátor. Nejradši by strávil léto čtením, doma a v klidu. Hned na cestě se seznámí s Vincentem.
S Vincentem, který se všem zdá šarmantní a vtipný, všem kromě Denise. Toho vytáčí od prvního slova, a od prvního činu. Celá tahle situace nám přináší spoustu vtipných situací. A jak to bude pokračovat asi tušíte.
Miluju vtipné, chytré, ironické i čisté dialogy a chemii, kterou autorka dokáže mezi postavami vytvořit. Ať už se jedná o Vendy, Filipa ( Denisovo nejlepšího kamaráda) nebo právě Vincenta. Miluju jak dokáže do úplně obyčejné věty ukrýt nádhernou myšlenku. Za každým slovem se může skrývat mnohem větší význam, než se na první pohled zdá. Ve chvilce máte pocit, že postavy dokonale znáte. Jejich povahu, návyky i co se skrývá za jejich slovy. A vím, že je to otřepané a vlastně nic neříkající, ale Alena Štraubová píše KRÁSNĚ.
Přerod vztahu mezi kluky, jsem prožíval přes úsměvy, právě v jejich konverzacích. Nejdřív jsem se smál, pak usmíval a pak usmíval ještě vích ale i s ,,aaach,, na rtech.
Pokud chcete nádhernou atmosféru, chytré a vtipné dialogy, krásný pocit a spoustu knihomolsko-nerdských narážek, v Létě mezi řádky najdete všechno a mnohem víc.
Pro celou sérii :
Ricka Riordana určitě znáte jako autora Percyho Jacksona, což je také jedna z mých nejoblíbenějších sérií.
Autor má však serií zaměřených na různé mytologie více.
Jak už název napovídá Magnus Chase je série plná severské mytologie, Vikingů a severských bohů.
Tyhle knížky jsou klasickou middle grade fantasy. Ale určitě je může číst kdokoliv ( mě je třicet :D). Hlavním hrdinou je právě Magnus, jenž hned na začátku příběhu zjistí, že jeho otcem je nějaký severský bůh a hned na to umře.
Dostane se do Valhaly jež je neuvěřitelným hotelem, plným válečníků čekajících na Ragnarok, na svůj poslední boj, který může přijít dřív než by se komukoliv (až na Lokiho) líbilo, pokud s tím Magnus a jeho přátelé nic neudělají.
Víc vám asi prozrazovat nebudu, jenom že to rozhodně stojí za přečtení.
Autor má skvělý smysl pro humor a tak je akce namíchána se smíchem, ale i tématy jako je orientace, genderová identita nebo muslimská víra, která jsou do příběhu přimíchána naprosto přirozeně a zpracována naprosto skvěle.
.
Musím říct, že bych tomu nevěřil, ale tahle série se mi líbila ještě víc než Percy Jackson.
Celá tahle kniha by se dala shrnout do dvou slov. Rychle a intenzivně. Rychle se čte, rychle přijde hlavní příběh, rychle se zamilujete. A stejně tak intenzivně se zamilujete, intenzivně ucítíte milostné scény a intenzivně ucítíte tu užasnou letní atmosféru. Léto, chata, kemp, rybník, slunce, sexy těla a láska. Co víc si přát ? Že chcete něco víc ? Co třeba sexy hlavního hrdinu, který si nese šrámy z minulosti a přesto je šíleně citlivý, dokáže vám dát pocit výjimečnosti, zahrnout vás city a k tomu být pěkně divoký ? Nebo druhého, který je mladý, hrdý, roztomilý a přesto inteligentní s úžasným pohledem na svět a život? Já myslím, že to je víc než dost pro krátkou letní romanci. Já osobně mám určitě radši delší a pomalejší příběhy, ale tohle je prostě krátké chytlavé čtení, jako stvořené na léto. A přesto, že je v příběhu vše tak trochu zrychlené, nechybí v něm nic co od takového čtení chcete. Emoce, láska, problém, ani bližší poznání nitra hlavních postav. A když už jsme u postav. Oba si nejde nezamilovat, ale ADAM ️️ Bože ️️
(Zasláno autorkou na recenzi)
Na čtení série Griša jsem se chystal dlouho. Odrazovali mě lidé, kteří tvrdili, že pokud jsem četl Šest vran a líbilo se mi to, tak Griša pro mě nebude nic moc.
Nemohli se mýlit víc :D Šest vran se mi líbilo hodně, ale tahle série mě neuvěřitelně vtáhla do tohohle úžasného světa. Po přečtení prvního dílu, který je asi nejslabší a přesto skvělý, jsem se nemohl odtrhnout. Přečetl jsem všechny tři díly, a protože jsem nechtěl odejít, pokračoval jsem Zjizveným králem, Trnitou řečí a aktuálně pomalu čtu Rule of wolfs. Svět malé vědy, různých národů s propracovanou mentalitou a hrdinů, které díky jejich vývoji budete opravdu milovat nebo nenávidět, je opravdu strhující. Takže pokud hledáte novou posedlost, Grishaverse je podle mě ta správná volba.
Hned po dočtení jsem také během jednoho dne shlédl celý seriál Shadow and Bone na netflixu a ano je tam spoustu změn, některé věci byly přidány trochu zbytečně, ale ......můj bože! Je to skvělý! Nádherné efekty a zpracování, skvělé obsazení, úžasné lokace a kostýmy, a krásně zachovaná duše knižní předlohy. Za mě určitě nejlepší seriálové zpracování knižní předlohy jaké jsem viděl.
Tak jo kde začít... jak popsat moje pocity z téhle knížky? Tohle bude oříšek a nevím jestli bude můj text vůbec dávat smysl, ale jdeme na to.
Než začnu mluvit o téhle knize asi bych měl říct jaký vtah jsem měl s předchozí autorovou knihou Kaziměsti a s jakými pocity jsem šel do téhle. V Kaziměstech mi vadila strašná jména, zmatenost myšlenek a přehršel nápadů, které nebyly dotažené do konce.
S podobnými obavami jsem se pouštěl i do tohoto příběhu a začátek mě v nich jenom utvrdil. Omlouvám se ale.. STRAŠNÁ jména, prapodivný úvod a zmatenost vyprávění z pohledu hlavní postavy, která ale jakoby občas přecházela ve vševědoucího vypravěče mě neskutečně rozčilovali. A to až natolik, že už jsem nechtěl číst dál. To se do značné míry změnilo ve chvíli kdy jsem se ocitl ve snovém světě, který zdánlivě nedává smysl, ale pod každým jeho aspektem je cítit nějaká symbolika. Tady mi nevadila zvláštní jména, ani přecházení mezi vyprávěním. To, že věci byly zvláštní a nesmyslné se mi neskutečně líbilo. Jak se více proplétal snový svět s tím skutečným, začal mě zajímat i ten. V poslední části příběhu se začala vyplňovat moje tušení, hltal jsem každou stránku a popravdě si snový svět a jeho myšlenku zamiloval. To co se mi u autora nelíbí při popisování skutečného světa a skutečných postav, je to stejné co jsem při popisu zvláštního vnitřního vymyšleného světa a jeho postav miloval. A to co se mi v Kaziměstech nelíbilo nejvíc, tedy konec, mě v Hvězdopravci dostalo. Autorovi se tady povedlo zaměřit se na méně myšlenek a dotáhnout je do konce. A zakončení příběhu mě opravdu dostalo, né že by bylo úplně nečekané, ale bylo skvěle zvládnuté a plné emocí. A ač to na začátku vypadalo, že to opět nebude nic pro mě, na konci jsem rozhodnutý, že k příběhu se zase někdy vrátím.
.
Knihu jsem dostal na recenzi od Humbook.
Anotace by se dala napsat i jinak.
Kai a Ethan, jeden se zdá být zlomený ale není, druhý je zlomený ale nezdá se. Můžou najít cestu k sobě a.. k sobě ?
Stejně jako můžete odfouknout prach z drobného papírového jeřába, a vidět jak je krásný, můžete odfouknout prach i z člověka. Tenhle příběh je o lásce, o lásce, která může přijít nečekaně a rozeznít se tak hlasitě, že přehluší vše ostatní. O lásce, která zároveň hojí i zraňuje, a o lásce která může přinést vytoužený klid.
Kdybych tenhle komentář psal při čtení prvních 100 stran, byla by má první výtka, že jsou oba hlavní hrdinové neskutečně nesympatičtí. Z téhle výtky se ale s každou další stránkou stávala přednost. Autorky totiž umí ukázat jak vnímáte člověka než ho poznáte a pak tak skvěle popsat jeho pozadí, minulost a duši, že všechno pochopíte a postavy si zamilujete. A tak jediná výtka, která přetrvává, je přehršel slov a nepřehlednost když se na scéně potká více postav. Měl jsem pak problém zorientovat se v tom kdo co říká.
Nakonec je to teda jenom jedna výtka. Co naopak autorky umí neskutečně skvěle jsou popisy pocitů, atmosféry a myšlenek. Naprosto úžasně vás propojí s postavami a donutí vás prožívat vše s nimi a cítit vše až do zešílení. Mohl bych se rozepsat mnohem víc, ale nemám tady tolik prostoru, tak řeknu jen, že opravdu stojí za přečtení. Chci vás na ní opravdu nalákat.
Chcete se rozněžnit, rozčílit, zamilovat, bát, doufat, snít, radovat a těšit ? Tak si přečtěte Pátou minutu.
A já moc děkuju Evě a Kláře za poslání nádherného příběhu, který semnou zůstane ještě dlouho.
Od téhle knihy jsem dostal trochu něco jiného než jsem očekával.
Příběh mě chytil hned od začátku, ale jednou větou, která se objevila po několika prvních stránkách mě autorka, chytila a přikovala k vyprávění. Od té chvíle jsem se začal ztotožňovat se spoustou věcí a do příběhu se opravdu ponořil. Ta věta zní : ,, Někdy jsem si připadala, že se pořádně nedokážu zajímat o vlastní život, a deprimovalo mě to. ´´ Možná je to rozpoložením, ve kterém jsem knihu četl, ale opravdu silně na mě zapůsobila. Donutila mě přemýšlet nad životem, na lidmi i nad sebou samým. Autorka nám na pozadí několika různých podob lásek, z nichž ani jedna není tak úplně romantická, ale právě možná díky tomu jsou všechny o to silnější, předhazuje spoustu problémů. Ať už společenských nebo osobních. Ač se může zdát, že jsou na příběh trochu našroubované, všechny tam naprosto sedí a tváří se naprosto přirozeně. Nejlepší na tom všem však je, a to je asi to co na mě zapůsobilo nejvíc, že nám autorka neříká co je špatně a co dobře. Nechává prostor pro nás, na to utvoření vlastního názoru, a pokud čtete pozorně, brzo zjistíte, že na vašem názoru vlastně nezáleží. Ty věci prostě jsou, ať už si o nich myslíte cokoli. Autorka nám nic nevysvětluje, nechce přijetí a pochopení pro své hrdiny, prostě vám vypráví jací jsou a co zažívají. A je to geniální.
Budu se určitě opakovat, ale..... Nikdo neumí tak skvěle pracovat s mytologickými prvky jako právě Gaiman. Tahle kniha je navíc nádherně graficky zpracovaná, dokonalá přebálka a úžasně sugestivní ilustrace Elise Hurst naprosto skvěle dokreslují atmosféru příběhu.
Děj je sice podáván jako skutečnost, na kterou náš, teď už dospělý, hlavní hrdina zapomněl. Ale já ho vnímám spíše jako snové výjevy ( nebo spíše výjevy z nočních můr). Jako to čím se naše podvědomí snaží maskovat traumata z dětství. V příběhu z dětství, na který náš hlavní hrdina vzpomíná po další traumatické situaci, vidím pod slupkou mytologie, magie a nostalgie, spoustu náznaků. Náznaků dětských traumat. První setkání se smrtí, které může mít na dětské vnímání světa fatální následky, pocit zrady rodiče, přechod z věku opravdové nevinnosti, do času začínajícího uvědomění a zodpovědnosti.
To všechno a mnohem víc nám Gaiman servíruje, jeho vlastním, úžasně imaginativním stylem. Zabalené do prastaré a velmi zajímavé mytologie, do obrazů ze snů i nočních můr, do nostalgické nálady, a do nádherného prostředí. Příběh přečtete velmi rychle, díky skvělému rozmístění textu i ilustrací, ale v hlavě vám zůstane ještě dlouho.
Konečně jsem se dočkal nového gay příběhu od těchto dvou autorek. Sérii Him jsem četl před více než rokem a pořád na příběh a hlavní hrdiny vzpomínám. Nová kniha se nese samozřejmě v podobném duchu. I když by někdo tento žánr nazval erotickým románem, myslím že na sex není kladen až takový důraz i když se tam vyskytuje. Autorky kladou důraz na jiné věci a ty opravdu umí. Popsání postav a jejich pozadí, je naprosto skvělé. Dokážeme díky tomu pochopit jejich chování. Krásně je popisováno jak vzniká cit. Velký obraz lásky poskládaný z malých kousků, činů, gest a událostí. I když celé schéma podobného díla je jasné, setkání, zkoušení, problém, šťastný konec, nikdy nemám pocit, že bych se nudil. V podání Elle a Sariny, mám pocit, že s postavami žiju, dýchám a miluji.
Tenhle příběh o prozření, lásce a strachu z vlastní zbytečnosti, jsem si opět zamiloval. Smál jsem se, byl jsem dojatý, napjatý i vzrušený. A opět zůstal zaseknutý v mé hlavě, teď už více než týden. A já se ptám....kdy dostanu další díl.
A vás se ptám... je to guilty pleasure, když se kvůli tomu necítím guilty?
Ani démon není schopen zvěrstev jako člověk. Ani anděl nedokáže vykonat tolik dobra jako člověk. A ano můžeme se stále bavit o jednom a tomtéž člověku. Tak trochu filozofický příběh, plný Gaimanovského pojetí mytologie, zabalený do typicky ztřeštěného Pratchettovského vyprávění. Co když se démon, který ponoukl Evu skamárádí s andělem ? Co když se novorozený antikrist dostane do úplně obyčejné britské rodiny a do party úplně obyčejných neobyčejných dětí? Co když bylo všechno co se vám kdy stane předpovězeno a napsáno do knihy, kterou si čtete už od malička? Co když příjde apokalypsa a vy nebudete mít čas o tom napsat rozhořčený dopis do místního plátku? Jak změníte svět když budete mít tu možnost? A co když vám u toho všeho bude teprve 11 a vaše představivost je hodně bujará?
Praštěný příběh plný postav a událostí, u kterého se budete smát i přemýšlet. Naprostá dokonalost a must read pro každého kdo má rád britský humor a knihy typu Stopařův průvodce po galaxii. Nic míň než dokonalou knihu jsem ani nečekal. Když se spojí mistři slova, jakými Gaiman a Pretchett beze sporu jsou, kvalita, zábava i poučení jsou zaručené.
Vzal jsem si ji, protože miluju autorovu druhou knihu Kdysi dávno v budoucnu. A ano, tohle je něco úplně jiného, jak psal sám autor. Nebudu psát o čem příběh je. Bude lepší když do čtení půjdete aniž byste cokoli věděli. Protože kniha je sice maličká, ale o velká a prazvláštní překvapení v ní není nouze. Ja čekal obyčejnou romantiku, možná trochu komickou. Ale co jsem dostal ani vlastně nedokážu popsat. Ve výsledku se mi to líbilo docela dost, i když jsem si občas říkal wtf ???? Je to dobré, zajímavé čtení ne na moc dlouho. Autor je určitě schopný mnohem lepších textů, viz moje zamilovaná kniha z jeho klavesnice. Proto hvězdičkově hodnotím méně, ale slovně určitě musím říct, že kniha stojí za přečtení. Navíc ji pořídíte pod dvě stovky a určitě by stála i za více. Ja se budu těšit na další věci od autora a těm kdo ho neznají určitě doporučuju se k němu podívat.
Příběh pod bílým příkrovem, doslova i obrazně. Příkrov sněhu ale i mlčení a ignorace.
O tom, že Backman je mistr klávesnice, určitě není pochyb. Medvědín je ale úplně jiný level literatury. Naprosto úžasný popis osob, jejich vlastností, tužeb, strachů i historie, vám dovolí se sžít s každým z nich, pochopit jejich chování i pohnutky, ať už jsou dobré nebo ne. V knize jsou dokonale vykreslené nejenom povahy jednotlivců ale i mentalita celých skupin a celého města. Tvrdé podmínky a nehostinné prostředí vytváří mentalitu tvrdých uzavřených lidí se spoustou šrámů na duši. Lidí, kteří umějí rány nejen dávat ale i přijímat. Ale také lidí zatvrzelých ve svých zpátečnických tradicích a výchově. Příběh běží přesně podle citoslovcí, která se objevují v průběhu celé knihy. Prásk, prásk, prásk.
Jedna událost...pár minut.. hrůzný čin jednoho člověka, který zničí budoucnost a životy mnoha lidí, spoustě jejich blízkým a dokonce změní celou komunitu a město. Jak nás mění utrpení jiného člověka? Proč nevěříme oběti? Proč se snažíme zlehčovat příšerné věci? Proč útočíme na ostatní ? Děláme to kvůli sobě, kvůli své psychice. Nemusíme si pak připouštět vlastní chyby a vlastní zodpovědnost. Je jednodušší zavřít oči než přemýšlet nad vlastní slabostí. Proto tak rádi sledujeme outsidery vítězit. Hokej není nic, je to jenom hra. Hokej není nic, jenom všechno. Potřebujeme pocit, že jsme na té úspěšné straně, že vyhráváme.
Medvědín je příběh pokrytý závojem tísně, ale i v nejhorší zimě žije naděje na jaro.
Jedna z prvních knih mého roku 2021 a už teď vím, že bude patřit k těm nejlepším.
MM romance s více než klasickou hate to love linkou :)
Určitě se nevyhnu srovnávání s autorovou předchozí duologií Boss a Alfa boss.
A musím rovnou říct, že celkově z tohoto srovnání vyjde určitě lépe Srážka. V této knize mě potěšily hlavně dvě věci. Oproti předchozím příběhům tu máme mnohem reálnější hlavní postavy a mnohem lépe napsané sexuální scény, i když těch je méně, než v tomto typu knihy očekáváte, to mi určitě nevadilo, spíš naopak. Né že by mi vadil sex to vůbec ne, jenom jsem v knihách spíš na romantiku, velká gesta a láskyplná vyznání :) Romantika je z klávesnice Alexandera opravdu krásná a popsaní citů je přesně to co na jeho knihách miluji. To jak umí popsat jak někdo cítí zamilovanost, potřebu být s někým, nebo zdrcenost z rozchodu či nepřítomnosti milovaného, je naprosto úžasné.
A tak jediné co mi trochu vadilo, ale určitě mi to nezkazilo celkový dojem, je trochu moc velká uspěchanost a zkratkovitost děje v druhé polovině a závěru knihy. Určitě bych ději a nastalému problému i jeho řešení, dal více prostoru, abych si to s postavami mohl trochu více prožít a tím pádem měl i silnější pocity.
Jinak je to opět skvělý příběh a .... slečny a gayové, přiznejme si to, kdo by nechtěl drzého, sexy, namachrovaného týpka s duší romantika a bezmeznou láskou?
Poměrně krátký román o dospívání. Autorova prvotina, která nás vezme do života i hlav několika teenagerů v době kdy přecházejí z období dětské bezstarostnosti, mladické nezodpovědnosti bez následků, do doby kdy si uvědomují, že se věci mění, že činy mají následky a odpovědnost za své činy nesou jenom oni sami. V příběhu je tento přerod urychlen sledem silných a dokonce tragických událostí. Každý z nás si prožil ten svůj přerod, proto se dokážeme všichni s příběhem ztotožnit ač zrovna ten náš přechod do dospělosti mohl vypadat trochu jinak.
Z počátku mě asi trochu štval filozofický a až přemoudřelý pohled na svět hlavního hrdiny, který mi na čtrnáctiletého kluka prostě neseděl. Když jsem se však zamyslel nad tím, že i já jsem v tom věku měl asi jiné smýšlení a pohled na svět než většina mých vrstevníků, a navíc autor v době psaní nebyl o moc starší než hlavní hrdina, pěkně mi to tam zapadlo a naopak mi díky tomu začal celý příběh dávat mnohem větší smysl.
Nakonec je to prostě úžasné vyprávění o tom, že i když jsme každý jiný, vlastně všichni řešíme stejné vnitřní problémy. Vyprávění o tom, že každé rozhodnutí a čin, obzvláště z doby dospívání, může změnit naší osobnost, život i budoucnost. A některé věci si sebou poneseme celý život. Jediné co mě tedy opravdu mrzí je, že některá témata, která zde byla nastíněna, nebyla více rozvedená a jenom jsme se jich lehce dotkly a běželi dál. Ano bylo by to rozsahově na mnohem déle, ale mě osobně by to vůbec nevadilo.
Na závěr, opět nemám nikoho specifického, komu bych knihu doporučil. Doporučil bych jí totiž všem. Skvěle napsaný příběh k zamyšlení o to užasnější když si uvědomíme věk autora při psaní.
Tahle manga je jedním slovem, nádherná.
Kouzelná kresba, a krásný příběh o magii a jedné malé dívce, která vidí všechnu krásu, kterou může právě magie vytvořit. Příběh je jednoduchý a přesto dává tušit něčemu mnohem většímu v dalších dílech. Kresba je opravdu krásná a duši hladicí.
Pokud máte rádi magii, fantasy a čaroděje, určitě to bude skvělá první manga zrovna pro vás ???? Ale i pokud už máte s mangou zkušenosti, tahle vás určitě chytne stejně jako mě ????
Nejkrásnější kniha mého dětství. Strávil jsem hodně, hodně času rozkládáním a skládáním, učil se a u toho se smál, prostě pecka :)